42 ICm 3095/2013
Číslo jednací: 42 ICm 3095/2013-26 ( KSHK 42 INS 13898/2013 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou v incidenčním sporu žalobce EOS KSI Česká republika, s.r.o., IČ 251 17 483, se sídlem Novodvorská 994, 142 21 Praha 4, zast. Veronikou Nedbalovou, advokátkou se sídlem Novodvorská 994, 142 21 Praha 4, proti žalovanému JUDr. Martin Pavliš, se sídlem Wilsonova 368, Hlinsko jako insolvenční správce dlužnice Zuzany Stránské, RČ: 815328/2973, zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, Česká Třebová, o určení pohledávek ve výši 100.017,10 Kč a 84.723,05 Kč

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužnicí Zuzanou Stránskou pohledávky ve výši 100.017,10 Kč a ve výši 84 000 723,05 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 10. září 2013 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobce má za dlužnicí Zuzanou Stránskou nevykonatelné pohledávky ve výši 100.017,10 Kč a ve výši 84.723,05 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že tyto pohledávky přihlásil do insolvenčního řízení ve věci uvedené dlužnice. Při přezkumném jednání pohledávky co do pravosti popřel insolvenční správce, když namítl, že pohledávky jsou promlčené. Žalobce má za to, že námitka promlčení není důvodná, proto byla podána žaloba. Žalobce jednak uvedl, že dlužník v minulosti platil na částečnou úhradu obou pohledávek s příslušenstvím a dle ust. § 407 odst. 3 obchodního zákoníku platí, že částečné plnění závazku se považuje za uznání závazku, od kterého běží nová čtyřletá promlčecí doba. V žalobě dále žalobce uvedl, že obě pohledávky dlužnice písemně co do důvodu a výše uznala, a to dne 30. 9. 2009. Obě uznávací prohlášení připojil žalobce k žalobě.

Žaloba byla doručena insolvenčnímu správci k vyjádření, ten se však žalobě nevyjádřil.

Ve věci bylo nařízeno jednání, při tomto jednání se žalovaný seznámil s oběma uznávací prohlášeními ze dne 30. 9. 2009 a prohlásil, že oba nároky dodatečně uznává.

Za dané procesní situace rozhodl o nároku insolvenční soud podle ust. § 153a o.s.ř. rozsudkem pro uznání.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 202 IZ, podle kterého platí, že úspěšný žalobce nemá proti popírajícímu insolvenčnímu správci v incidenčním sporu o pravost pohledávky právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný navrhl, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů právního zastoupení a právo na náhradu cestovného k soudnímu jednání. Tento požadavek zdůvodnil zástupce žalovaného tím, že uznávací prohlášení ze dne 30. 9. 2009 nebylo zmíněno ani připojeno k přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení, proto došlo k popření pohledávky, když insolvenční správce nesdílí názory žalobce, že částečným plněním došlo k uznání zbývající části dluhu. Prohlášení o uznání dluhu ze dne 30. 9. 2009 žalobce připojil až k žalobě. Insolvenční soud návrhu žalovaného nevyhověl, neboť přihlédl k tomu, že žaloba, ve které se poukazuje na uznávací prohlášení, byla insolvenčnímu správci k vyjádření doručena již dne 6. 11. 2013 a až do nařízeného jednání se insolvenční správce k žalobě nevyjádřil. Namísto toho, aby se seznámil s obsahem žaloby a přílohami a vhodným způsobem zareagoval, k nařízenému soudnímu jednání se nechal zastoupit advokátem, jehož náklady jsou nyní účtovány.

Poučení: Proti rozhodnutí v bodě I. výroku není odvolání přípustné.

Proti rozhodnutí v bodě II. výroku je možno podat do 15 dnů od doručení rozhodnutí odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

V Hradci Králové dne 31. července 2014

JUDr. Jolana Maršíková, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Veronika Hrdličková