42 ICm 3072/2017
Č. j. 42 ICm 3072/2017-30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem ve věci

žalobce: Josef KVAPIL a.s., IČO: 26821249 sídlem Kubánské náměstí 1391/11, 100 00 Praha 10 zastoupený advokátem Mgr. Ing. Petrem Konečným sídlem Na Střelnici 1212/39, 779 00 Olomouc proti žalované: JUDr. Daniela Urbanová, IČO: 66240484 sídlem Na Příkopě 688/31, 110 00 Praha 1 insolvenční správce dlužníka ELEKTRA PV, s.r.o., IČO: 48202550 zastoupená advokátem Mgr. Ondřejem Platilem sídlem Opletalova 5, 110 00 Praha 1 o určení pravosti přihlášené pohledávky,

takto: I. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávku ve výši 1 101 916 Kč tak, jak ji žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spis. zn. 41 INS 18021/2016 přihláškou P11, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů tohoto řízení částku 12 228 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal určení, že má za dlužníkem pohledávky v celkové výši 1 101 916 Kč. Z přihlášky pohledávek P11 zjistil soud, že žalobce přihlásil své pohledávky do tohoto isir.justi ce.cz -2-Spis. zn.

insolvenčního řízení s odůvodněním, že uzavřel jako prodávající s dlužníkem jako kupujícím dne 15. 7. 2015 Rámcovou kupní smlouvu. Na základě dílčích objednávek pak dodával dlužníku zboží, které mu bylo následně vyfakturováno, přičemž přílohou jeho přihlášky byl přehled dodaného zboží, včetně faktur, kterými bylo toto zboží vyúčtováno, a neuhrazená celková částka kupní ceny činila přihláškových 1 101 916 Kč. Z protokolu o přezkumném jednání zjistil soud, že pohledávky žalobce byly ze strany insolvenční správkyně popřeny s odůvodněním, že žalobce uplatnil výhradu vlastnického práva, čímž odstoupil od kupní smlouvy a zanikla povinnost dlužníka zaplatit kupní cenu za zboží. 2. Žalobce s popřením svých pohledávek nesouhlasil. V žalobě označil, které konkrétní zboží dlužníku dodal a za které mu nebylo zaplaceno, včetně označení příslušných faktur, kterými bylo toho zboží dlužníku vyfakturováno, a uvedl, že dlužník se dostal do prodlení s placením kupní ceny za dodané zboží, a proto žalobce doporučeným dopisem ze dne 21. 7. 2016 odstoupil od všech uzavřených kupních smluv a současně uplatnil výhradu vlastnictví a vyzval dlužníka k vydání zboží. Následně po odstoupení od kupních smluv podal žalobce dne 17. 8. 2016 přihlášku do insolvenčního řízení, kterou uplatnil své pohledávky z neuhrazených kupních cen, když tyto pohledávky přihlásil pro případ, že by odstoupení od smlouvy vůči dlužníkovi nebylo účinné, nebo pokud by nebylo možné předmětné zboží vydat žalobci. V době přihlášení pohledávek nebylo žalobci známo, zda má dlužník věci v držení nebo zda toto zboží již zcizil a žalobce tak neměl jinou možnost, než do insolvenčního řízení přihlásit pohledávky odpovídající kupním cenám za jednotlivé zboží. Žalobce však neuplatňuje nárok na zaplacení kupní ceny zboží, nýbrž nárok na peněžitou náhradu dle ustanovení § 2999 OZ z důvodu nevrácení zboží žalobci po odstoupení od kupních smluv. Žalobce je pak po vydání jeho zboží insolvenční správkyní připraven disponovat s touto žalobou na určení, případně s přihláškou pohledávky. 3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že žalobce odstoupil od Rámcové kupní smlouvy i od jednotlivých dílčích kupních smluv a u veškerého zboží uplatnil výhradu vlastnického práva. Pro případ odstoupení od smluv a uplatnění výhrady vlastnického práva již není možné požadovat zaplacení kupní ceny. Není však správné tvrzení žalobce, že uplatnil v tomto insolvenčním řízení pohledávku z titulu peněžité náhrady za to, že dlužník od žalobce odebral zboží, neuhradil kupní cenu a po odstoupení od smlouvy zboží nevrátil, neboť v přihlášce je vymezen zcela jiný skutek, a sice důvod pohledávky je dodání zboží dlužníkovi dle dílčích objednávek a neuhrazených splatných faktur za dodané zboží. Tvrzené nárokování o vydání náhrady za nevrácené zboží je pak novým tvrzením, kterým se snaží žalobce upravit důvod vzniku své pohledávky , což však po skončení lhůty k podání přihlášek pohledávek není možné. 4. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že výhrada vlastnického práva a odstoupení nemohli být platné z důvodu neurčitosti, když nemohlo být jasné, vůči kterému zboží a na základě které dílčí smlouvy byla výhrada uplatňována. Žalobce též netušil, které zboží je dosud v držení dlužníka a které zboží bylo prodáno třetím osobám. Žalobce měl však v úmyslu vydat zboží a dovolávat se výhrady vlastnického práva pouze u toho zboží, které je na skladě dlužníka. Vzhledem k neznalosti skutečnosti, které zboží je na skladě dlužníka, žalobce nemohl dostatečně určitě předmět odstoupení a výhradu vlastnického práva vymezit. Žalobce v současné době disponuje pouze výzvou k vydání zboží a odstoupením od smluv bez příloh, na které je v těchto listinách odkazováno a které měly vymezovat rozsah odstoupení od smlouvy a rozsah výzvy k vydání zboží. 5. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce odstoupil od Rámcové kupní smlouvy ze dne 15. 7. 2015 i od všech dílčích kupních smluv s tím, že se jednalo o zboží i faktury, které obsahuje přihláška a tato žaloba. 6. Přezkumné jednání se konalo dne 31. 5. 2017, žaloba byla doručena soudu dne 28. 6. 2017 a je žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ. -3-Spis. zn.

7. Soud věc projednal ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. se souhlasem účastníků bez nařízení jednání, neboť věc lze projednat pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasili. 8. Z Rámcové kupní smlouvy ze dne 15. 7. 2015 uzavřené mezi žalobcem jako prodávajícím a dlužníkem jako kupujícím má soud za prokázaná přihlášková tvrzení ohledně existující obchodní spolupráce účastníků, když v čl. 6 byla mezi účastníky sjednána tzv. výhrada vlastnického práva s tím, že vlastnické právo ke zboží, které dodává žalobce dlužníku, přechází z něj na dlužníka dnem úhrady celé kupní ceny. Mezi účastníky je pak nesporné dodání zboží včetně výše nezaplacené kupní ceny tak, jak je uvedeno v přihlášce, a soud proto neprováděl příslušné dokazování týkající se toho, jaké zboží bylo žalobcem dlužníku dodáno a za jakou cenu, neboť v tomto směru mezi účastníky není sporu. Z přípisu žalobce dlužníku nazvaného Odstoupení od smluv ze dne 20. 7. 2016 zjistil soud, že žalobce v souladu s čl. 10 odst. 4 odstoupil od uzavřené Rámcové kupní smlouvy ze dne 15. 7. 2015 pro prodlení s úhradou faktur a pro splnění podmínek pro zahájení insolvenčního řízení s dlužníkem a taktéž odstoupil od všech dílčích kupních smluv na základě této Rámcové kupní smlouvy uzavřených, když seznam dílčích smluv byl uveden v příloze. 9. V čl. 10.4 Rámcové kupní smlouvy byla sjednána možnost odstoupit od této Rámcové kupní smlouvy v případě mj. opakovaného prodlení kupujícího s úhradou fakturovaných částek převyšujícího 30 dnů, pokud proti jakékoliv straně bylo zahájeno insolvenční řízení. 10. Z výzvy k vydání zboží, kterou žalobce adresoval dlužníku dne 21. 7. 2016, zjistil soud, že po řádném odstoupení od kupních smluv z důvodu neuhrazení splatných faktur uplatnil žalobce v souladu se sjednanou výhradou vlastnictví výhradu vlastnictví a vyzval dlužníka k vydání zboží, které označil v Příloze č. 2. 11. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 12. Mezi účastníky je nesporná obchodní spolupráce mezi žalobcem a dlužníkem, na základě které dodával žalobce dlužníku zboží. Mezi účastníky je též nesporné, že žalobce dodal dlužníku zboží ve vyúčtované ceně 1 101 916 Kč, kterou vyúčtoval v přihlášce uvedenými fakturami, když každá faktura se váže k jednotlivému obchodnímu případu, tj. uzavřené konkrétní kupní smlouvy na základě Rámcové kupní smlouvy. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k rozsahu žalovanou rozporovaných tvrzení žalobce, pak soud uzavírá, že nelze dospět k jinému závěru, než že od Rámcové kupní smlouvy i od všech dílčích kupních smluv bylo řádně odstoupeno a že u veškerého zboží, které je předmětem nezaplacené kupní smlouvy, byla uplatněna výhrada vlastnického práva, když soud sice nemohl provést důkaz přílohami jak odstoupením od kupních smluv, tak výzvou k vydání zboží, které by jednoznačně identifikovaly konkrétní zboží a konkrétní obchodní případ, ke kterému se vztahuje jak odstoupení od smlouvy, tak výzva k vydání zboží, avšak v přípisu o odstoupení od smluv je zaznamenáno, že žalobce odstupuje od všech dílčích kupních smluv na základě Rámcové smlouvy uzavřených, přičemž žalovaná činí nesporným, že bylo skutečně odstoupeno od všech dílčích kupních smluv a není tedy dle názoru soudu potřebné více důkazně zkoumat určitost odstoupení od smlouvy a není tak správné přesvědčení žalobce, že není jasné a určité, od které dílčí smlouvy bylo odstoupeno. Ve výzvě k vydání zboží je pak odkazováno na odstoupení od smlouvy a dlužník je vyzván k vydání zboží, které se pojí s neuhrazenou cenou za dodané zboží a žalovaná opět činí nesporným, že se výzva k vydání zboží týkala veškerého zboží, které je předmětem přihláškových tvrzení. Pro platnost odstoupení od smluv a výzvy k vydání zboží je pak nerozhodné, zda se zboží u dlužníka skutečně nacházelo či nikoliv. 13. Dle ustanovení § 2132 OZ vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím. -4-Spis. zn.

14. Soud má ve věci za prokázanou platně sjednanou výhradu vlastnického práva ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2132 OZ, když případná namítaná neúčinnost výhrady vlastnického práva vůči věřitelům kupujícího (dlužníka) ve smyslu ustanovení § 2134 OZ pro nedostatek formálních náležitostí sjednané výhrady vlastnictví (absence úředně ověřených podpisů, či sjednání veřejnou listinou) nemůže mít na platnost sjednané výhrady vlastnického práva žádný vliv. Je tedy nerozhodné, zda po uplatnění výhrady vlastnického práva k vydání věcí skutečně dojde. Pro posouzení platnosti uplatnění výhrady vlastnictví je též nerozhodné, zda k vydání zboží z objektivních důvodů může dojít (zda se předmětné zboží nachází ve skladech dlužníka atp. či nikoli). 15. Dle ustanovení § 2999 odst. 1 OZ není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. 16. Ve věci bylo prokázáno, že žalobce odstoupil od kupních smluv dne 21. 7. 2016 a přihláška pohledávky, jak plyne z data podání přihlášky do insolvenčního řízení, byla soudu doručena dne 17. 8. 2016. Jinými slovy řečeno: v době, kdy žalobce věděl, že odstoupil od kupních smluv, a zanikla tak povinnost dlužníka hradit kupní cenu, uplatnil přihláškou pohledávky z titulu kupní smlouvy. Nelze však uzavřít, že v přihlášce vylíčený skutkový stav je vylíčen v dostatečné míře, aby na přihláškové důvody pohledávky mohl soud aplikovat jiné právní hodnocení. Výše přihlášky z titulu nezaplacení kupní ceny vychází z ujednání účastníků o prodeji a dodávce zboží a sjednané ceně, přičemž výše vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2999 OZ z obdobných skutkových tvrzení nevychází a vychází ze skutkových tvrzení zcela jiných, a sice z tvrzení, že existovala obchodní spolupráce, tato na základě odstoupení od smlouvy zanikla, zboží nebylo vydáno a z tvrzení, jaká je obvyklá cena nevydaného zboží. Vzhledem k omezením vtělených zákonem do ustanovení § 198 odst. 2 IZ, již žalobce nemůže jako důvod vzniku popřené pohledávky uplatňovat jiné skutečnosti, než které uplatnil do skončení přezkumného jednání. Jediným správným závěrem je, že žalobce uplatňuje přihláškou právo na zaplacení kupní ceny za situace, kdy uplatňuje též právo na vydání zboží po odstoupení od smlouvy na základě sjednané výhrady vlastnického práva. Souběžné uplatňování těchto práv však není možné, jak již uvedl Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí spis. zn. 29 Cdo 1028/2007. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 17. O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů tohoto řízení proti neúspěšnému žalobci. Náklady řízení představují odměnu právního zástupce žalobce za tři úkony právní služby včetně režijních paušálů dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c), ve spojení s ustanovením § 13 vyhl.č. 177/1996 Sb. a 21% DPH, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.

České Budějovice 20. 2. 2018

JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce