42 ICm 3025/2017
Číslo jednací: 42 ICm 3025/2017-53

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce: PHT a.s., IČO: 26056577, se sídlem Za Strahovem 373/69, Praha 6, zastoupen Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem Lipenská 869/17, České Budějovice, proti žalované: JUDr. Daniela Urbanová, IČO: 66240484, se sídlem Na Příkopě 988/31, Praha 1, insolvenční správce dlužníka ELEKTRA PV, s.r.o., IČO: 48202550, zastoupena Mgr. Ondřejem Platilem, advokátem se sídlem Opletalova 5, Praha 1, o určení pravosti přihlášených pohledávek,

takto:

I. Žaloba o určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávky ve výši 594.196,-Kč tak, jak byly žalobcem uplatněny v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spis. zn. 41 INS 18021/2016 přihláškou P230-1, se zastavuje.

II. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávky v celkové výši 594.196,- Kč uplatněné žalobcem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spis. zn. 41 INS 18021/2016 přihláškou P230-2, se zamítá pro předčasnost.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení pravosti shora ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku označených pohledávek. Z přihlášky pohledávek žalobce do shora uvedeného insolvenčního řízení, které jsou evidovány pod přihláškou P230-2, včetně doplnění přihlášky, zjistil soud, že žalobce přihlásil celkem 22 svých pohledávek v celkové výši 594.156,-Kč z titulu nezaplacené smluvní pokuty, isir.justi ce.cz -2-spis. zn.když u každé jednotlivé pohledávky bylo uvedeno, že se jedná o jeho nárok na nezaplacenou smluvní pokutu z důvodu porušení výhrady vlastnického práva dle čl. 5 Rámcové kupní smlouvy a dle dílčí kupní smlouvy uzavřené na základě objednávky dlužníka, které byly v každém jednotlivém případě datací a číslem objednávky specifikovány. V souhrnném uvedení důvodů vzniku jednotlivých pohledávek pak žalobce v přihlášce uvedl, že žalobce a dlužník uzavřeli dne 25. 2. 2014 Rámcovou kupní smlouvu, kde si v čl. 5 sjednali výhradu vlastnického práva s tím, že vlastnické právo ke zboží přechází z prodávajícího (žalobce) na kupujícího (dlužníka) dnem úhrady celé kupní ceny. V tomto ujednání se též dlužník jako kupující zavázal, že do doby přechodu vlastnického práva nezřídí ke zboží žalobce zástavní, zajišťovací či jakékoliv jiné právo třetích osob s tím, že pokud by dlužník zřídil v rozporu se svými povinnostmi dle tohoto článku Rámcové smlouvy ke zboží, které bylo předmětem dodávky, zástavní, zajišťovací či jakékoliv jiné právo třetích osob, zavázal se dlužník uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši kupní ceny takto zatíženého zboží. Žalobce pak dále v přihlášce uvedl, že ke dni podání přihlášky není jednoznačně doložené, ale dle jeho názoru minimálně s částí zboží bylo před zahájením insolvenčního řízení nakládáno v rozporu s tímto smluvním ujednáním a minimálně část zboží byla přes výhradu vlastnického práva ve vlastnictví třetích osob, nebo k němu bylo zřízeno jiné právo třetích osob. Dále pak v přihlášce žalobce popsal svůj postup vůči finančnímu úřadu, který dle jeho názoru zajistil věci ve skladech dlužníka ve prospěch pohledávek finančního úřadu vůči dlužníku.

Z protokolu o přezkumném jednání včetně příslušného přezkumného listu pohledávky P230 zjistil soud, že přihláška pohledávek P230-1 a P230-2 byla ze strany žalované jako insolvenčního správce popřena co do pravosti, kdy jako důvod popření uvedla žalovaná u pohledávek P230-2, že nárok na smluvní pokutu žalobci nevznikl s tím, že žalobce též uplatnil výhradu vlastnického práva, čímž odstoupil od kupní smlouvy, a tudíž zanikla povinnost dlužníka zaplatit kupní cenu za zboží.

Žalobce s popřením svých pohledávek nesouhlasil a v žalobě se vymezil vůči popěrným argumentům týkajícím se přihlášky P230-1 a u povinností týkajících se přihlášky P230-2 uvedl, že je pravdou, že odstoupil od jednotlivých dílčích kupních smluv, avšak je bez významu ke vzniku žalobcova nároku na smluvní pokutu, že bylo od smlouvy odstoupeno za situace, kdy dlužník porušil sjednanou výhradu vlastnického práva a žalobci vznikl bez ohledu na to, zda by uplatňoval nárok na zaplacení kupní ceny či nárok na vrácení zboží, nárok na smluvní pokutu. V dalších žalobních argumentech pak žalobce setrval na přihláškových tvrzeních a doplnil, že po inventuře zboží insolvenčním správcem ve skladech dlužníka je postaveno najisto, že část zboží dle dílčích kupních smluv uvedených v přihlášce pohledávek žalobce se ve skladech dlužníka nachází a část nenachází. U těch věcí, které se ve skladech dlužníka nenachází, byla výhrada vlastnického práva žalobce porušena, neboť dlužník tímto zbožím již nedisponuje a nepochybně k němu zřídil v rozporu s čl. 5 Rámcové kupní smlouvy právo třetích osob. Konkrétní zboží, kterým už dlužník nedisponuje, žalobce v žalobě podrobně označil.

Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že žalobce ani v rámci přihlášky ani v rámci žaloby neuvedl, jakým konkrétním jednáním a u jakého konkrétního zboží dlužník své povinnosti vyplývající z čl. 5 Rámcové smlouvy porušil, a neuvedl, ke kterému zboží dlužník zřídil zástavní či jiné právo ve prospěch třetí osoby. Pouze se z přihlášky a ze žaloby podává, že se žalobce domnívá, že dlužník musel své povinnosti porušit u každého zboží, které mu nebude vráceno. Pokud žalobce uvedl v rámci přihlášky, že porušení povinnosti ze strany dlužníka dovozuje z nevrácení zboží, pak na tomto skutkovém základě jeho pohledávka nespočívá, neboť nevrácením zboží dlužník své povinnosti neporušil. U části zboží, které je v současné době sepsáno v majetkové podstatě dlužníka, je pak dle žalované zcela zjevné, že u tohoto zboží dlužník své uvedené povinnosti porušit nemohl. -3-spis. zn. Přezkumné jednání se konalo dne 31. 5. 2017, žaloba byla soudu doručena dne 23. 6. 2017 a je žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ.

Žalobu týkající se určení pravosti svých pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení pod přihláškou P230-1 vzal žalobce zpět a soud řízení ve smyslu ustanovení § 96 o.s.ř. zastavil.

Dle ust. § 174 odst. 2 IZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

Dle ust. § 188 odst. 2 IZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Dle ust. § 21 vyhl. č. 311/2007 Sb. o jednacím řádu pro insolvenční řízení, kterým jsou upraveny náležitosti přihlášky pohledávky, kromě jiných přihláška pohledávky musí obsahovat bližší údaje o smlouvě nebo jiné skutečnosti, která je důvodem vzniku pohledávky včetně vylíčení skutečností rozhodných pro vznik pohledávky.

Dle ust. § 198 odst. 2 IZ v žalobě může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Soud žalobu zamítl pro předčasnost s odůvodněním, že přihláška pohledávky P230-2 nebyla způsobilá k přezkumu, a proto nemohlo žalované vzniknout popěrné právo a žalobce se nemohl v tomto incidenčním řízení domáhat přezkumu správnosti svých pohledávek. Žalobce nevyhověl shora označeným povinnostem, když v přihlášce pohledávek dostatečně přesně nevylíčil důvod vzniku přihlášené pohledávky tak, aby ho nebylo možno zaměnit s jiným důvodem vzniku pohledávky. Žalobce totiž dostatečně přesně nevylíčil skutečnosti pojící se vznikem (důvodností) jeho nároků na smluvní pokuty. Žalobce pouze širokým vymezením odkázal na porušení čl. 5 Rámcové kupní smlouvy, bez uvedení konkrétních skutečností, jakým způsobem porušil dlužník tzv. výhradu vlastnictví. Žalobce jednak neuvedl, k jakému přesnému zboží dlužník zřídil právo třetích osob a zejména neuvedl, jaké právo třetích osob dlužník zřídil k předmětnému zboží, tedy zdali je zatížil zástavním právem, zajišťovacím právem či má žalobce na mysli převod vlastnického práva jako takového. Také neuvedl, kdy se tak stalo, přičemž uvedení všech těchto znaků je individualizačním prvkem rovině přihláškových tvrzení a až takto vytvrzený skutkový stav bude žalobce následně při případném popření pohledávek v incidenčním řízení prokazovat. Nutnost vytvrzení porušení povinností dlužníkem z časového hlediska pak vystupuje do popředí o to více ve spojení s tvrzeným odstoupením od smlouvy, když nárok na smluvní pokutu obecně může existovat i po odstoupení od smlouvy, avšak pouze u smluvních pokut, které vznikly před odstoupením od smlouvy. Pokud by bylo od smlouvy odstoupeno před porušením smluvních povinností, smluvní pokuta by zcela jistě vzniknout nemohla.

Po právní moci tohoto rozhodnutí vyzve insolvenční správce žalobce ve smyslu ustanovení § 188 odst. 2 IZ k odstranění vad přihlášky ve shora naznačeném směru. Pokud žalobce odpovídajícím způsobem důvod vzniku pohledávek doplní, musí být přihláška pohledávek opětovně přezkoumána. V případě, že žalobce nevyhoví výzvě insolvenčního správce, tento přihlášku předloží insolvenčnímu soudu k odmítnutí. Zbývá ještě dodat, že uvedené skutečnosti -4-spis. zn.musí být uvedeny přímo v přihlášce (v posuzovaném případě však vytýkané nedostatky neplynuly ani z příloh k přihlášce).

O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., když zastavení řízení zavinila žalovaná, neboť vzala bez jakékoliv změny skutkového stavu své popření pohledávek zpět a v druhém žalobním nároku byl žalobce neúspěšný. Procesní úspěch stran tak byl stejný.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Českých Budějovicích dne 18. 1. 2018

JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce