42 ICm 3023/2017
Číslo jednací: 42 ICm 3023/2017-17

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce: PROTECO nářadí s.r.o., IČO: 47453630, se sídlem Radlická 2487/99, Praha 5, zastoupen JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem Velké náměstí 155/18, Hradec Králové, proti žalované: JUDr. Daniela Urbanová, IČO: 66240484, se sídlem Na Příkopě 988/31, Praha 1, insolvenční správce ELEKTRA PV, s.r.o., IČ: 48202550, zastoupena Mgr. Ondřejem Platilem, advokátem se sídlem Opletalova 5, Praha 1, o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem pohledávky ve výši 312 874,39 Kč přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spis. zn. 41 INS 18021/2016 přihláškou P246.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že jeho shora označené pohledávky jsou do shora označeného insolvenčního řízení přihlášeny po právu. Z přihlášky P246 zjistil soud, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení své pohledávky v celkové výši 312 874,39 Kč s odůvodněním, že žalobce uzavřel s dlužníkem dne 4. 11. 2014 Rámcovou kupní smlouvu, na jejímž základě byly prováděny dílčí objednávky zboží a uzavírány dílčí kupní smlouvy, které žalobce v přihlášce specifikoval příslušnou datací a příslušnou fakturací a uvedl, že u sjednaného zboží byla cena obvyklá, kterou isir.justi ce.cz dlužník nezaplatil, ač k tomu byl opakovaně urgován a uplynula mu splatnost faktur. Žalobce proto dopisem ze dne 12. 9. 2016, který si dlužník převzal dne 4. 10. 2016, odstoupil od kupní smlouvy podle čl. 10 odst. 4 písm. b), c) Rámcové kupní smlouvy a vyzval dlužníka k vrácení zboží, neboť v čl. 6 Rámcové kupní smlouvy byla sjednána výhrada vlastnického práva. Dlužník však zboží nevrátil ani neuhradil jeho cenu, neboť na odstoupení vůbec nereagoval a dluží žalobci částky dle jednotlivých faktur včetně příslušenství. Přihláška pohledávky byla soudu doručena dne 3. 1. 2017. Z protokolu o přezkumném jednání zjistil soud, že žalovaný popřel přihlášené pohledávky co do pravosti s odůvodněním, že žalobce a dlužník si sjednali tzv. výhradu vlastnictví a žalobce tuto výhradu vlastnictví uplatnil, čímž odstoupil od kupní smlouvy a zanikla tak povinnost dlužníka zaplatit mu kupní cenu.

Žalobce nesouhlasil s popřením svých pohledávek a uvedl obdobná tvrzení, která uvedl v přihlášce pohledávek P246 a doplnil, že žalobce přihlásil svou pohledávku ve výši hodnoty nevydaného zboží a výslovně uvedl, že cena zboží dle jednotlivých faktur byla cena obvyklá, protože mu zboží nebylo vráceno, a tak žádá jeho cenu s tím, že do současné doby mu žádné zboží, ke kterému svědčí výhrada vlastnického práva, nebylo vydáno. Po odstoupení od smlouvy, pokud dlužník nevydá žalobci jeho věci, ho stále stíhá povinnost uhradit mu hodnotu dodaných věcí.

Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že není pravdou, že by žalobce v rámci přihlášky pohledávky uplatnil pohledávku z titulu peněžité náhrady za to, že dlužník od žalobce odebral zboží a neuhradil kupní cenu a po odstoupení od smlouvy zboží nevrátil. Žalobce naopak ve své přihlášce označil jednotlivé neuhrazené faktury, z nichž byla vyúčtována kupní cena, nikoliv nárok na náhradu za nevrácené zboží a uvedl, že dlužník dluží částky dle jednotlivých faktur. Je tedy zřejmé, že žalobce se přihláškou domáhá úhrady kupní ceny, byť v žalobě uvádí důvod vzniku pohledávky jiný.

Přezkumné jednání se konalo dne 31. 5. 2017, žaloba byla doručena soudu dne 22. 6. 2017, a je žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ.

Soud věc projednal ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. se souhlasem účastníků bez nařízení jednání, neboť věc lze projednat pouze na základě předložených listinných důkazů.

Z Rámcové kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako prodávajícím a dlužníkem jako kupujícím dne 4. 11. 2014 zjistil soud existenci obchodní spolupráce mezi žalobcem a dlužníkem a její bližší podrobnosti. V čl. 6 Rámcové kupní smlouvy je pak zaznamenána tzv. výhrada vlastnictví, kde se účastníci dohodli, že vlastnické právo ke zboží, které bude předmětem dodávek, přejde z žalobce na dlužníka až dnem úhrady celé kupní ceny. V čl. 10 odst. 5 písm. b), c) Rámcové kupní smlouvy je pak zaznamenána možnost odstoupit od smlouvy při neuhrazení kupní ceny. Mezi účastníky je pak nesporná realizace obchodní spolupráce a dodání zboží v příslušné ceně a mezi účastníky je dále nesporné, že dlužník, potažmo insolvenční správce, nevydal žalobci žádné zboží, které bylo dodáváno žalobcem dlužníku na základě příslušné Rámcové kupní smlouvy realizované jednotlivými dílčími kupními smlouvami. Z přípisu žalobce dlužníku ze dne 12. 9. 2016 zjistil soud, že žalobce odstoupil od jednotlivých dílčích kupních smluv uzavřených na základě předmětné Rámcové kupní smlouvy, které jsou předmětem přihlášky pohledávek P246 do tohoto insolvenčního řízení a v souvislosti s odstoupením od kupních smluv vyzval dlužníka k vrácení zboží uvedeného ve fakturách, kterými byly vyúčtovány jednotlivé obchodní případy, s odkazem na sjednanou výhradu vlastnického práva v Rámcové kupní smlouvě.

Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

Mezi účastníky je nesporná obchodní spolupráce mezi žalobcem a dlužníkem, jejímž výsledkem bylo dodání zboží žalobcem dlužníku a nezaplacení ceny za dodané zboří. Mezi účastníky je též nesporné, že žádné zboží z předmětné obchodní spolupráce žalobci do dnešního dne nebylo vydáno. Žalobce před podáním přihlášky pohledávek odstoupil od příslušných kupních smluv a uplatnil výhradu vlastnického práva a v přihlášce pohledávek pak skutkově tuto situaci popsal, neboť odstoupení od smluv v přihlášce pohledávky výslovně označil a výslovně určil, že kupní cena za dodané zboží byla sjednána v obvyklé míře, čímž dal dle soudu najevo, že při právním hodnocení popsaného skutkového stavu, týkajícího se bezdůvodného obohacení, žalobce vychází z hodnoty bezdůvodného obohacení v ekvivalentu sjednané kupní ceny, když označení jednotlivých fakturací pak pouze dokumentuje jednotlivé obchodní případy a výši sjednané kupní ceny a taktéž dokumentuje předmět obchodní spolupráce a rozsah dodaného zboží. Z odstoupení od smlouvy je pak patrné, že žalobce od veškerých kupních smluv odstoupil.

Dle § 2079 odst. 1 OZ kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2132 OZ vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím.

Soud žalobě jako důvodné vyhověl, neboť mezi účastníky byla prokázána obchodní spolupráce a uzavření jednotlivých dílčích kupních smluv, které dlužník nezaplacením kupní ceny nesplnil. Žalobce tak proto oprávněně odstoupil od kupních smluv a uplatnil výhradu vlastnického práva, kterou si sjednal v kupních smlouvách. Zanikla tak povinnost dlužníka uhradit kupní cenu, avšak za situace, kdy v době přihlašování pohledávek ani v době rozhodování soudu o této incidenční žalobě, je mezi účastníky nesporné, že dlužník žalobci žádné zboží nevydal, je oprávněný požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacení rovnajícího se ekvivalentu kupní ceny, pokud je mezi účastníky nesporná výše bezdůvodného obohacení, přičemž z popěrného úkonu žalovaného neplyne, že by žalovaný jakýmkoliv způsobem rozporoval výši sjednané kupní ceny jako nikoliv obvyklé. Lze tak uzavřít, že soud přihlášku pohledávky P246 hodnotí po právní stránce na základě stejného vylíčení skutkového stavu rozdílně od insolvenčního správce, když soud je přesvědčen, že se žalobce v přihlášce pohledávky nedomáhá zaplacení kupní ceny, ale vydání bezdůvodného obohacení.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů řízení, avšak po aplikaci ustanovení § 202 odst. 1 IZ žalobci v rámci incidenčního sporu o pravost pohledávky nelze náklady řízení vůči insolvenčnímu správci přiznat.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Českých Budějovicích dne 2. 1. 2018

JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce