42 ICm 3005/2016
Číslo jednací: 42 ICm 3005/2016-17

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce Imrich anonymizovano , anonymizovano , Malovice 5, 384 11, Netolice, zast.: Mgr. Magdalena Rudolfová, nám. Přem. Otakara II. 30a, 370 01, České Budějovice, proti žalovanému SECAPITAL S.a.r.l., Jiné reg.č. B 108305, rue Jean Piret 1A, L-2350, Lucemburk, LU, zast.: JUDr. Jiří Šmída, Eliščino nábřeží 280/23, Hradec Králové, o určení pravosti pohledávky, takto:

I. Určuje se, že žalovaný má za dlužníkem pohledávky ve výši 389.602,49 Kč vzniklých na základě Smlouvy o úvěru s pojištěním klienta ze dne 17.6.2008, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 27 INS 9866/2016 jako přihláška P5.

II. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 42.568,20 Kč z titulu smluvní pokuty ze Smlouvy o úvěru s pojištěním klienta ze dne 17.6.2008 přihlášeno do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 27 INS 9866/2016 jako přihlášku P5.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že žalovaný nemá za žalobcem shora označené pohledávky, které žalovaný přihlásil do shora označeného insolvenčního řízení. Z přihlášky P5 do insolvenčního řízení zjistil soud, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení své pohledávky v celkové výši 432.170,69 Kč, když tyto pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné s odkazem, že tyto pohledávky byly přiznány žalovanému na základě rozhodčího nálezu. Z takto přihlášené pohledávky včetně příloh pohledávky však bylo možno rozpoznat, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dílčí pohledávku z titulu jistiny úvěru, který byl žalobci (dlužník) poskytnut na základě Smlouvy o úvěru s pojištěním klienta ze dne 17.6.2008. Další pohledávkou byla smluvní pokuta za nesplnění povinností ze shora označené smlouvy o úvěru. Další pohledávkou byly náklady nalézacího řízení, kapitalizovaný smluvní úrok a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Dle přihláškových tvrzení měla být pohledávka vykonatelná na základě rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Marka Ivčiče, č. 59727/12 ze dne 11.3.2014, přičemž v přihlášce žalobce tvrdil, že v k předmětnému exekučnímu titulu byla vedena JUDr. Petrem Kociánem, soudním exekutorem u exekutorského úřadu Brno-venkov, exekuce pod sp.zn. 137 Ex 13810/14-23. Z protokolu o přezkumném jednání zjistil soud, že žalobce popřel přihlášku pohledávky co do její pravosti a výše s odůvodněním, že smluvní pokuta byla sjednána v rámci obchodních podmínek, a to neplatně a v rozporu s dobrými mravy. Pohledávka ze smluvní pokuty, tak ostatní dílčí pohledávky byly popřeny z důvodu promlčení, neboť rozhodčí doložka, na základě které byl vydán rozhodčí nález, je neplatná a nárok věřitele se tak promlčel. V žalobě setrval žalobce na svých popěrných argumentech a doplnil, že rozhodčí doložka byla sjednaná neplatně, neboť v ní nebyl určen rozhodce ad hoc, proto nebyla dána pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Poskytnutý úvěr byl pak splatný dne 17.5.2010, kdy počal běh tříleté promlčecí doby a promlčecí doba uplynula marně 18.5.2013 a všechny pohledávky jsou tak promlčené. Zároveň též žalobce rozvedl své důvody pro závěr neplatnosti smluvní pokuty s tím, že smluvní pokuta byla sjednána neurčitým způsobem s odkazem na Sazebník poplatků. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud věc ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem soudu vyslovili souhlas. Přezkumné jednání se konalo dne 25.7.2016. Žaloba byla doručena soudu dne 23.8.2016 a je žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ustanovení § 199 odst. 1 IZ. Prvotní závěr musel soud učinit o otázce, zda uplatněné pohledávky jsou pohledávkami vykonatelnými či nevykonatelnými. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním klienta ze dne 17.6.2008 uzavřené mezi právním předchůdcem žalovaného a dlužníkem soud zjistil, že v článku IV. bod 8 byla sjednána rozhodčí doložka, na základě které se účastníci dohodli, že veškeré vzešlé majetkové spory budou řešeny v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem dle rozhodčího řádu a poplatkového řádu vydaným Sdružením rozhodců s.r.o.. Dle zákona č. 216/1994 Sb. ve stavu platném k 31.3.2012 může být vyloučena pravomoc obecných soudů a svěřena pravomoc k rozhodnutí sporu mezi účastníky buď rozhodci ad hoc (na základě § 4), či stálému rozhodčímu soudu podle ustanovení § 13 tohoto zákona. Ve věci je však zřejmé, že rozhodce ad hoc nebyl ve smlouvě určen, ani nebyl určen přezkoumatelným transparentním způsobem způsob jeho určení, když jeho výběr měla provést společnost Sdružením rozhodců s.r.o., která není stálým rozhodčím soudem. Soud proto dospěl k závěru, že takto sjednaná rozhodčí doložka je neplatná dle ustanovení § 39 obč.zák., když ke stejným závěrům dospěl k velký senát Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí sp.zn. 31 Cdo 1945/2010. Soud proto pohledávky shledal nevykonatelnými, pro jejichž popírání neplatí omezení vtělené do ustanovení § 199 odst. 2, 3 IZ. Dále se soud věnoval popěrnému argumentu, zda uplatněná pohledávka z titulu smluvní pokuty byla sjednána platně či nikoli. Ve shora citované smlouvě o úvěru se účastníci dohodli v článku IV. bod 6, že banka je oprávněna požadovat po klientovi zaplacení smluvní pokuty dle aktuálního sazebníku banky. Dle ustanovení § 56 odst. 1 obč.zák. spotřebitelské smlouvy nesmí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Soud je přesvědčen, že shora citovaná ujednání upravující vznik smluvní pokuty jsou sjednána v rozporu s ustanovením § 56 odst. 1 obč.zák. ve spojení s ustanovením § 39 obč.zák., neboť ustanovení o smluvní pokutě, které není přezkoumatelným způsobem obsaženo ve smlouvě samotné, ale odkazuje na sazebník banky, jako poskytovatele úvěru bez přesného označení tohoto sazebníku způsobuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran uzavírající předmětnou smlouvu o úvěru, když obdobné závěry vyslovil ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 11.11.2013, sp.zn. I.ÚS 3512/11, kde ústavní soud dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu v zásadě nemohou být součástí tzv. Všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na nichž spotřebitel připojil svůj podpis). Soud proto určil, že žalovaný nemá za žalobcem tuto dílčí pohledávku z titulu smluvní pokuty, sjednané v předmětné smlouvě o úvěru. Závěrem se pak soud věnoval poslednímu popěrnému argumentu o promlčení všech pohledávek. Je tak třeba si zodpovědět otázku, zda na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky lze dospět k závěru, že uplatněné pohledávky, které byly splatné dne 17.5.2010 jsou ke dni přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení (28.6.2016) promlčené, když je zřejmé, že obecná promlčecí doba od splatnosti závazků do přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení proběhla. Z rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Marka Ivčice ze dne 11.3.2014, sp.zn. 59727/12 zjistil soud, že všechny dílčí pohledávky byly přiznány žalovanému tímto rozhodčím nálezem, když žaloba byla rozhodci doručena dne 6.12.2012. Z exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Petra Kociána ze dne 29.7.2014 č.j. 137 Ex 13810/14-23 pak zjistil soud, že na základě tohoto rozhodčího nálezu byla nařízena exekuce k výkonu dobrovolně nesplněných povinností dlužníka. Dle ustanovení § 16 zákona č. 216/1994 Sb. ve znění platném k 31.3.2012 uplatňuje-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě, rozhodci rozhodnou, že není dána jejich pravomoc nebo došlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu a podá-li strana znovu u soudu nebo u jiného příslušného orgánu žalobu nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci nebo zrušení rozhodčího nálezu, zůstávají účinky podané žaloby zachovány. Možnosti zrušení rozhodčího nálezu pak upravuje citovaný zákon v ustanoveních § 31-35. Dle ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, jestli-že věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Na základě shora citované právní úpravy dospěl soud k závěru, že shora citovaná ustanovení zákona o rozhodčím řízení nepřímo novelizovala shora citované ustanovení § 403 obch. zák. (když ve věci je zřejmé, že právní vztah žalovaného a dlužníka se řídí obchodním zákoníkem, neboť se jedná o tzv. absolutní obchod ze smlouvy o úvěru). Z právní úpravy pak vyplývá, že ke stavení promlčecí lhůty dochází i pokud věřitel zahájil rozhodčí řízení na základě neplatné rozhodčí smlouvy. Ke stejným závěrům dospěl též Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 1.6.2016, sp.zn. 29 ICdo 19/2015, ve kterém Nejvyšší soud mimo shora uvedeného ještě uvedl, že promlčecí doba v obchodně právním vztahu přestává běžet zahájením rozhodčího řízení, i když je rozhodčí smlouva neplatná (a to nejen na základě nepřímé novelizace obchodního zákoníku zákonem o rozhodčím řízení), když Nejvyšší soud odmítl doslovný výklad ustanovení § 403 odst. 1 obchodního zákoníku, ze kterého by vyplývalo, že promlčecí doba neběží pouze tehdy, bylo-li rozhodčí řízení zahájeno na základě platné rozhodčí doložky, neboť takto doslovným výkladem by se účastníci řízení nacházeli v právní nejistotě. V obchodněprávně závazkových vztazích tak nutno dle Nejvyššího soudu postupovat obdobně, jako ve vztazích upravených dříve platným občanským zákoníkem, ve kterém je stanoveno přerušení promlčecí doby uplatněním práv věřitele u soudu nebo u jiného příslušeného orgánu (viz. ustanovení § 112 obč.zák.). Ve věci je pak zřejmé, že čtyřletá promlčecí doba (když vzhledem k charakteru obchodněprávního vztahu mezi účastníky soud nesdílí závěr žalobce o tříleté době trvání promlčecí lhůty) od splatnosti závazků doposud neproběhla neboť přestala běžet dne 6.12.2012. Žalovaný tak v insolvenčním řízení předmětné pohledávky za žalobcem po právu má. O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když převážně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze, a to prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20.9.2016

JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce