42 ICm 2993/2016
Číslo jednací: 42 ICm 2993/2016-17

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce Imrich anonymizovano , anonymizovano , Malovice 5, 384 11, Netolice, zast.: Mgr. Magdalena Rudolfová, nám. Přem. Otakara II. 30a, 370 01, České Budějovice, proti žalovanému SECAPITAL S.a.r.l., Jiné reg.č. B 108305, rue Jean Piret 1A, L-2350, Lucemburk, LU, zast.: JUDr. Jiří Šmída, Eliščino nábřeží 280/23, 500 03 Hradec Králové, o určení pravosti pohledávky, takto:

I. Žaloba na určení, že žalovaný nemá za žalobcem pohledávky v celkové výši 83.456,98 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne 15.12.2006 přihlášené pod přihláškou P9 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 27 INS 9866/2016 se zamítá pro předčasnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění: Žalobce se domáhal určení, že žalovaný nemá za ním pohledávky v celkové výši 83.456,98 Kč přihlášené žalovaným do shora označeného insolvenčního řízení. Z přihlášky P9 zjistil soud, že žalovaný přihlásil své pohledávky v celkové výši 83.456,98 Kč jako vykonatelné z titulu rozhodčího nálezu rozhodce Martina Sedláčka, sp.zn. 20597/09 ze dne 1.9.2009, když v přihlášce bylo uvedeno, že dne 15.12.2006 uzavřel dlužník s právním předchůdcem žalovaného smlouvu o úvěru č. 8334215100, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 44.000 Kč. Dlužník se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky formou dvaceti čtyř pravidelných měsíčních splátek po 2.079 Kč počínaje 10.1.2007. Dlužník splátky nehradil řádně a včas a dluh mu byl zesplatněn a na základě shora označeného rozhodčího isir.justi ce.cz nálezu byl dlužník povinen uhradit právnímu předchůdci žalobce částku 67.672 Kč spolu s úrokem z prodlení a náklady řízení. K přihlášce pohledávky byla připojena předmětná smlouva o úvěru a předmětný rozhodčí nález, smlouva o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Z protokolu o přezkumném jednání zjistil soud, že žalobce popřel pohledávky žalovaného co do pravosti a výše s tím, že rozhodčí doložka je neplatná a neexistuje pravomocné rozhodnutí a nárok je promlčen. Co se týče smluvních pokut, dle žalobce je nelze sjednat v rámci obchodních podmínek, když jejich výše je současně v rozporu s dobrými mravy. V žalobě setrval žalobce na svých popěrných argumentech a rozvedl argumentaci ohledně neplatně sjednané rozhodčí doložky a doplnil, že dle jeho závěru není platné ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,08% z dlužné částky denně, neboť smlouva byla uzavřena v režimu občanského zákoníku a výše úroku z prodlení by potom musela odpovídat zákonné úpravě dle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák.. Zároveň též žalobce rozvinul argumentaci týkající se neplatnosti sjednané smluvní pokuty. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 104 odst. 4 o.s.ř. bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas. Přezkumné jednání se konalo dne 25.7.2016. Žaloba byla soudu doručena dne 22.8.2016 a je žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ustanovení § 199 odst. 1 IZ. Prvotní závěr musel soud učinit o otázce, zda uplatněné pohledávky jsou pohledávkami vykonatelnými či nevykonatelnými. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15.12.2006 č. 8334215100 sjednané mezi právním předchůdcem žalovaného a žalobcem zjistil soud, že ve Všeobecných úvěrových podmínkách v bodě IV.-8.1. byla sjednána mezi účastníky tzv. rozhodčí doložka s tím, že veškeré spory se účastníci zavázali účastníci řešit v rozhodčím řízením před jediným rozhodcem v souladu s rozhodčím řádem a poplatkovým řádem vydaným Sdružením rozhodců s.r.o. Dle zákona č. 216/1994 Sb. ke stavu platnému k 31.3.2012 může být vyloučena pravomoc obecných soudů a svěřena pravomoc k rozhodnutí sporu mezi účastníky buď rozhodci ad hoc (na základě § 4) či stálému rozhodčímu soudu dle ustanovení § 13 tohoto zákona. Ve věci je však zřejmé, že rozhodce ad hoc nebyl ve smlouvě určen a ani nebyl určen přezkoumatelným transparentním způsobem jeho určení, když jeho výběr měla provést společnost Rozhodčí a správní společnost s.r.o., která není stálým rozhodčím soudem a dále je zřejmé, že rozhodčí doložka byla sjednána netransparentním způsobem v obchodních podmínkách. Soud proto dospěl k závěru, že takto sjednaná rozhodčí doložka je neplatná dle ustanovení § 39 obč.zák., když ke stejným závěrům dospěl i Velký senát Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí spis.zn. 31 Cdo 1945/2010. Soud proto pohledávky žalovaného shledal nevykonatelnými. Dle ustanovení § 174 odst. 2 IZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na níž se pohledávka zakládá. Dle ustanovení § 188 odst. 2 IZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby jí opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Dle ustanovení § 194 IZ o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky. V projednávané věci je zřejmé, že soud hledí na pohledávku žalovaného jako na pohledávku nevykonatelnou a nelze se tedy co do důvodu pohledávky spokojit s výrokovou částí rozhodčího nálezu. U nevykonatelných pohledávek pak musí být z přihláškových tvrzení seznatelný důvod vzniku a výše přihlašované pohledávky odkazem na hmotněprávní základ pohledávky, nikoli na (ne)vykonatelný exekuční titul. Z přihlášky pohledávky je pak zřejmé, že byla přihlášena co do jistiny ve výši 67.672 Kč, když z textu přihlášky se podává, že právní předchůdce žalovaného poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 44.000 Kč. Nelze tak zjistit žádným způsobem, co tvoří rozdíl mezi výší přihlašované pohledávky co do jistiny a poskytnutým úvěrem dle přihláškových tvrzení. Tyto nejasnosti a neurčitosti neodstraňuje ani text rozhodčího nálezu, který soud vykládá co do určitosti přihláškových tvrzení v souladu se samotnou přihláškou, když v textu rozhodčího nálezu je pouze uvedeno, že si účastníci sjednali smluvní pokutu bez uvedení výše a úvěr byl poskytnut v celkové výši 100.862,28 Kč. Z přihlášky ani z předložených listin k přihlášce pak nelze dovodit důvod vzniku přihlašované pohledávky ve výši jistiny 67.672 Kč. Dle názoru soudu měl insolvenční správce za zjištění nevykonatelnosti přihlášené pohledávky vyzvat žalobce k doplnění přihláškových tvrzení a v případě, že by žalobce takto neučinil, měl insolvenční správce předložit přihlášku insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o nepřihlížení k přihlášce. Pro doplňování přihláškových tvrzení v tomto sporu prostor není, dík omezením dle ustanovení § 198 odst. 2 IZ, dle kterého věřitel přihlášky nemůže rozšiřovat důvod vzniku pohledávky po skončení přezkumného jednání. Soud uzavírá, že proběhlo přezkumné jednání přihlášky pohledávek, která nebyla kvůli své neurčitosti a nejasnosti způsobilá k přezkumu. Teprve až po případném odstranění vad může řádně proběhnout přezkumné jednání ve věci. Soud proto žalobu musel zamítnout pro předčasnost a po případné právní moci tohoto rozhodnutí insolvenční správce vyzve žalovaného k plnění důvodů vzniku pohledávky a v případě, že této výzvě bude řádně vyhověno, budou pohledávky žalobce opětovně přezkoumány a bude dána všem procesním subjektům možnost opětovného popírání předmětných pohledávek. Nad rámec výše uvedeného soud (do budoucna) upozorňuje žalobce na neurčitost jeho popěrného úkonu co do výše, když ze shora citované právní úpravy ustanovení § 194 IZ je zřejmé, že při popírání výše pohledávek musí žalobce uvést skutečnou výši pohledávky, přičemž toto popření musí navazovat na jím vylíčený skutkový stav, který musí být rozdílný od popření pravosti, neboť popření výše pohledávky v žádném případě nesupluje popěrný úkon pravosti pohledávky. Pokud je pak žalobce přesvědčen o nesprávném výpočtu úroku z prodlení s ohledem na jinou výši sjednaného a zákonného úroku z prodlení, měl by zahrnout do obsahu svého popěrného úkonu i příslušný výpočet a uvést, jaká měla být skutečná výše jím popírané pohledávky. O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze, a to prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20.9.2016 JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce