42 ICm 2863/2011
Číslo jednací: 42 ICm 2863/2011-25 ( KSHK 42 INS 12668/2011 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou v incidenčním sporu žalobce Mgr. Kamila Tomana, se sídlem Škroupova 441, 500 02 Hradec Králové jako insolvenčního správce dlužníka Anny Dočkalové, RČ: 455804/403, bytem Komenského 577, 547 01 Náchod, proti žalovanému SMART Capital a.s., IČ: 26865297, Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, o popření pohledávky ve výši 61.518,-Kč

takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužnicí Annou Dočkalovou, RČ: 455804/403, bytem Komenského 577, 547 01 Náchod vykonatelnou pohledávku ve výši 61.518,-Kč přiznanou mu rozhodčím nálezem JUDr. Ilony Šubrtové č. 8773/2009 ze dne 19.4.2010. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen uhradit České republice na účet podepsaného soudu soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku,č.ú.3703- 6828511/0710, VS 4242286311, KS 1148.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 26.10.2011 se domáhal žalobce vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužnicí Annou Dočkalovou, RČ: 455804/403, bytem Komenského 577, 547 01 Náchod vykonatelnou pohledávku ve výši 61.518,-Kč přiznanou mu rozhodčím nálezem JUDr. Ilony Šubrtové č. 8773/2009 ze dne 19.4.2010. Žalobu zdůvodnil tím, že tuto pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení žalovaný. Pohledávka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12.258,-Kč a z příslušenství ve výši 49.260,-Kč, a to s odkazem na smlouvu o úvěru č. 4080155200 ze dne 4.4.2008. Dlužnice podle žalobce tvrdí, že tuto smlouvu o úvěru nepodepsala, úvěr jí nebyl poskytnut a proto jej ani nesplácela. K rozhodčímu nálezu, kterým žalovaný dokládá vykonatelnost své pohledávky, žalobce namítl, že rozhodčí nález je nicotný, když v úvěrové smlouvě byla neplatně sjednána rozhodčí doložka.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že jeho přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou a že insolvenčnímu správci nepřísluší při přezkumném jednání vznášet námitku neplatnosti rozhodčí doložky. Dále žalovaný ve vyjádření, po prostém konstatování, že dlužnici byl poskytnut úvěr, provádí zdůvodnění svého požadavku na zaplacení částky ve výši, jak byla uplatněna v přihlášce. Protože má za to, že přihlášený nárok odpovídá platným ujednáním úvěrové smlouvy, navrhl zamítnutí žaloby.

Z provedených důkazů byl zjištěn tento skutkový stav: Z přihlášky žalovaného do insolvenčního řízení ze dne 22.8.2011 bylo zjištěno, že žalovaný přihlásil částku 12.258,-Kč jako jistinu ze smlouvy o úvěru č. 4080155200 ze dne 4.4.2008 a na příslušenství částku 49.260,-Kč s odkazem na přílohu k přihlášce. Pohledávka byla uplatněna jako vykonatelná s odkazem na rozhodčí nález sp.zn. 8773/2009. K přihlášce žalovaný připojil jako přílohu výpočet příslušenství, z něhož je patrno, že jako příslušenství byl uplatněn úrok z prodlení ve výši 3.335,20 Kč, smluvní pokuta ve výši 22.800,-Kč, paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 4.000,-Kč, poplatek za oznámení o sesplatnění závazku ve výši 40,-Kč, náklady rozhodčího řízení ve výši 2.975,-Kč a náklady právního zastoupení ve výši 16.110,-Kč. Z předložené smlouvy o úvěru č. 4080155200 uzavřené dne 4.4.2008 insolvenční soud zjistil, že poskytnut měl být úvěr ve výši 20.000,-Kč se splatností v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 1.528,-Kč; úroková sazba byla sjednána ve výši 19% p.a. a roční smluvní odměna sazbou 6,01% , RPSN tak činila 69,4%. Na smlouvě o úvěru je podpis dlužnice ověřen Městským úřadem v Náchodě. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, kde v článku XVII. byla sjednána rozhodčí doložka v tomto znění : Spor bude rozhodovat rozhodce zásadně jmenovaný ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ a.s., IČ: 27400531 a vybraný ze seznamu rozhodců vedeném ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ a.s. a to podle procesních pravidel Jednacího řádu pro rozhodčí řízení vydaného ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ a.s. Dále žalovaný k přihlášce připojil rozhodčí nález rozhodce JUDr. Ilony Šubrtové sp.zn. 8773/2009 ze dne 19.4.2010, z něhož je patrno, že žalovaná se k návrhu v rámci rozhodčího řízení na vyzvu nevyjádřila, o návrhu bylo rozhodnuto bez jeho projednání. Rozhodčí nález postrádá část odůvodnění, jež by obsahovala právní posouzení uplatněného nároku. K přihlášce nebyly předloženy doklady o poskytnutí úvěru dlužnici ani doklady o částečném splacení úvěru dlužnicí.

Z takto zjištěného skutkového stavu učinil soud následující závěry : Pokud žalovaný namítl, že insolvenční správce není oprávněn při přezkumném jednání u vykonatelné pohledávky vznášet námitku neplatnosti rozhodčí doložky, lze odkázat v tomto ohledu na judikaturu, která takovou námitku připouští, např. na závěry obsažené v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 41 ICm 886/2011 5 101 VSPH 41/2012 (KSHK 41 INS 14424/2010) ze dne 3.5.2012 : Odvolací soud za to, že platnost či neplatnost sjednané rozhodčí doložky má v incidenčním sporu důsledek pouze procesní, tzn. že pokud se v průběhu incidenčního sporu ukáže, že sporná pohledávka je pohledávkou nevykonatelnou,či naopak, má to za následek pouze přenesení důkazního břemene ze žalobce na žalovaného a opačně, jak to vyplývá z § 198 odst.3 IZ, avšak není to důvod pro zamítnutí žaloby, a neznamená to ani, že v insolvenčním řízení uspokojitelná pohledávka existuje jen proto, že eventuálně byla věřiteli dlužníka přiznána pravomocným rozhodčím nálezem. Pokud by v posuzovaném případě byla rozhodčí doložka shledána platnou, uplatnily by se dále i další závěry obsažené v odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze: I když tedy v dané věci odvolací soud z důvodů shora uvedených dovodil právní závěr, že sporná pohledávka je pohledávkou vykonatelnou rozhodčím nálezem, přesto má za to, že tento pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález vydaný proti dlužníkům nepředstavuje překážku věci rozhodnuté pro incidenční spor o určení její existence. Insolvenční zákon umožňuje v § 199, aby insolvenční správce popřel přihlášenou vykonatelnou pohledávku, kterou je v daném případě pohledávka přiznaná rozhodčím nálezem. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky lze uplatnit ovšem jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V odstavci 3 tohoto zákonného ustanovení pak je uvedeno, že v incidenčním sporu může insolvenční správce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Ze znění tohoto ustanovení insolvenčního zákona vyplývá nesprávnost právního názoru, že v insolvenčním řízení nelze zvrátit stav rozhodčího řízení, jakož i to, že důvodem popření je jiné právní posouzení věci. Popřením vykonatelné pohledávky se totiž správce nedomáhá zrušení rozhodčího nálezu, popření pohledávky přiznané pravomocným rozhodčím nálezem toliko znamená, že soud v incidenčním řízení zkoumá pravost, výši nebo pořadí přihlášené vykonatelné pohledávky. Právním důsledkem jejího úspěšného popření (takového, jež si správce v incidenčním sporu obhájí) je pouze to, že tato pohledávka nebude v insolvenčním řízení uspokojena, nikoliv však to, že se tímto rozsudkem ruší příslušný rozhodčí nález . Odvolací soud je si vědom, že Vrchní soud v Olomouci ve svých shora zmíněných rozhodnutích zaujal právní názor, že správci v rámci popření vykonatelné pohledávky nepřísluší popírat neplatnost jednotlivých ujednání ze smlouvy o revolvingovém úvěru, že může přezkoumávat vykonatelnou pohledávku doloženou rozhodčím nálezem toliko podle § 35 zákona o rozhodčím řízení, popř. z hlediska § 268 odst.1 písm.h) o.s.ř., avšak tento názor nesdílí. Tento zužující výklad možností insolvenčního správce popírat vykonatelnou pohledávku podle § 199 IZ by bylo možno přijmout pouze v případě, kdyby soud v incidenčním řízení přezkoumával věcnou správnost pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu a svým rozhodnutím tento rozhodčí nález rušil nebo změnil. Nic takového však soud v tomto řízení nečiní, a jak shora uvedeno, soud v tomto řízení pouze zkoumá to, zda pohledávka tímto rozhodčím nálezem přiznaná bude v rámci insolvenčního řízení uspokojena, či nikoliv. Rozhodnutí soudu v incidenčním řízení vedeném v průběhu insolvenčního řízení je rozhodnutím určovacím, sloužícím jen pro potřeby insolvenčního řízení, a jeho smyslem je určit rozsah, v němž budou přihlášené pohledávky dlužníkových věřitelů uspokojeny, a jestliže je rozhodnuto, že vykonatelná pohledávka žalovaného není po právu, nebude tato pohledávka v incidenčním řízení uspokojena. Insolvenční zákon v § 199 podle názoru odvolacího soudu umožňuje popírat pohledávky vykonatelné v těch případech, kdy dlužník sám svou nečinností, ať již úmyslnou, či z nedbalosti založil nárok věřitele, a tím třeba oproti ostatním věřitelům zvýhodnil. Právě o takový případ se v této věci jedná. Dlužníci zůstali v rozhodčím řízení zcela nečinní, neplatnost ujednání o smluvní pokutě pro rozpor se zákonem neuplatnili a nevyužili svého zákonného práva podat proti němu návrh na zrušení podle § 31 zákona č.216/1994 Sb. o rozhodčím řízení ve lhůtě stanovené v § 32 tohoto zákona. Žalobce (insolvenční správce) nebyl účastníkem tohoto rozhodčího řízení, jež skončilo před zahájením insolvenčního řízení, a v době zahájení insolvenčního řízení již marně uplynula lhůta k podání návrhu na zrušení rozhodčího náleze, která činí tři měsíce od jeho doručení. Za této situace mohl proto insolvenční správce podle § 199 odst.1 IZ podat žalobu na popření vykonatelné pohledávky z titulu smluvní pokuty, a v žalobě uplatnit podle odst.2 tohoto zákonného ustanovení skutečnost, kterou dlužníci neuplatnili v rozhodčím řízení, ač tak učinit měli a mohli, a v žalobě se tak žalobce nedomáhá jiného právního posouzení věci, protože rozhodce v rozhodčím řízení otázku platnosti ujednání o smluvní pokutě nezkoumal.

Platnost obdobně koncipované rozhodčí doložky posuzoval Nejvyšší soud ČR v usnesení sp.zn. 23 Cdo 427/2012 ze dne 27.6.2012, z něhož lze pro účely tohoto řízení ocitovat pasáž z odůvodnění : Ze skutkových zjištění soudů, jimiž je dovolací soud vázán, veškeré spory ze smlouvy uzavřené mezi účastníky měly být rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízením jediným rozhodcem, jmenovaným Správcem Seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a. s., identifikační číslo osoby 26421381, při její existenci, a to podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti, Pravidly o nákladech rozhodčího řízení, Organizačním a kancelářským řádem . Právní otázky týkající se způsobu jmenování rozhodce ve vztahu k platnosti rozhodčí doložky, byly v judikatuře Nejvyššího soudu řešeny rozporně. K otázce způsobu jmenování rozhodce ve smyslu § 7 zákona o rozhodčím řízení a jeho dopadu na platnost rozhodčí doložky vyjádřil velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sjednocující právní závěr v usnesení ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, dostupném na www.nsoud.cz. V tomto usnesení Nejvyšší soud dovodil, že na rozdíl od ad hoc ustanovených rozhodců mohou stálé rozhodčí soudy vydávat svá vlastní pravidla (statuty a řády), která mohou určit jak jmenování a počet rozhodců (rozhodci mohou být vybíráni ze seznamu), tak i způsob vedení řízení a též náklady rozhodčího řízení. Uvedená pravidla musí být publikována v Obchodním věstníku. Rozhodováno je pak podle zmíněných pravidel stálého rozhodčího soudu, platných v době zahájení rozhodčího řízení, přičemž nedohodnou-li se účastníci jinak postupuje stálý rozhodčí soud podle těchto pravidel. Jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem (a nikoliv pro neurčení rozhodce nebo způsobu, jak má být určen). Od uvedených závěrů nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci . V posuzované rozhodčí doložce jsou způsob určení rozhodce a procesní pravidla pro rozhodčí řízení nastaveny technicky totožně, proto lze rozhodčí doložku prohlásit na absolutně neplatnou se stejným odůvodněním, jako bylo přijato shora Nejvyšším soudem ČR. Tím, že na přihlášenou pohledávku žalovaného bylo nadále nahlíženo jako na pohledávku nevykonatelnou, přesunulo se břemeno tvrzení a břemeno důkazní na žalovaného věřitele.

Žalující insolvenční správce namítal, že dlužnice úvěr neobdržela a proto jej ani nesplácela. Listiny, jimiž by věřitel prokázal poskytnutí úvěru dlužnici, popř. i jeho splácení, nebyly předloženy insolvenčnímu soudu ani v průběhu projednání věci. Žalovaný se k prvnímu jednání ve věci nedostavil, takže se zbavil možnosti nechat se poučit insolvenčním soudem podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že je třeba doložit poskytnutí úvěru dlužnici. Rovněž nemohl v důsledku své nepřítomnosti být poučen o zákonné koncentraci řízení podle ust. § 118b odst. 1 o.s.ř..

Vzhledem k tomu, že žalovaný neprokázal poskytnutí úvěrových prostředků dlužnici a ani to, že by dlužnice na tvrzený úvěr cokoliv splatila, insolvenční soud shledal žalobu na popředení přihlášené pohledávky za důvodnou, aniž by byl nucen hodnotit platnost jednotlivých ujednání obsažených ve smlouvě o úvěru.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnému insolvenčnímu správci žádné náklady řízení nevznikly.

Neúspěšný žalovaný pak byl podle ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění zavázán k zaplacení soudního poplatku za řízení v prvním stupni ve výši 5.000,-Kč podle položky 13 odst. 1 písm. a) Sazebníku, když úspěšný insolvenční správce je ze zákona od placení soudních poplatků osvobozen.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

V Hradci Králové dne 8. listopadu 2012

JUDr. Jolana Maršíková,v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Hloušková Soňa