42 ICm 2712/2016
Číslo jednací: 42 ICm 2712/2016-36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO 29414873, Hvězdova 1716/2b, 140 00, Praha 4, zast.: Mgr. Jan Škeřík, Táborská 619/46, 140 00, Praha 4, proti žalovanému D&I CONSULTING LIMITED, IČ 04867734, Dustan Close 10, N2 0UX, London, UK, zast.: Mgr. Petr Budzinski, Letenská 121/8, 118 00, Praha 1, zastoupenému, o určení přihlášené vykonatelné pohledávky, takto: I. Určuje se, že žalovaný má za dlužníkem pohledávku z titulu platebního rozkazu Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.7.1995, č.j. 13 Cm 407/1995-37 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 5.1.2012, č.j. 132 D 193/2007-137 ve výši 282.493,--Kč přihlášenou žalovaným do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 44 INS 8937/2016 jako P17-1.

II. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem pohledávku z úroků z prodlení za období od 13.6.2007 do 30.5.2016 z titulu platebního rozkazu Krajského soudu v Českých Budějovicích 25.7.1995, č.j. 13 Cm 407/1995-37 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 5.1.2012, č.j. 132 D 193/2007-137 ve výši 455.033,43 Kč přihlášenou žalovaným do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 44 INS 8937/2016 jako P17-2.

III. Řízení, kterým se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 44 INS 8937/2016 pohledávku evidovanou jako P17-3 se zastavuje. isir.justi ce.cz

IV. Řízení, kterým se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávky v celkové výši 1.091.406,57 Kč přihlášené do insolvenčního řízení pod přihláškou P17-2 v insolvenčním řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 44 INS 8937/2016 se zastavuje.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění: Žalobce se domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem své pohledávky přihlášené jako P17-1, P17-2, P17-3. V návaznosti na zpětvzetí pohledávky P17-3 v celé výši a P17-2 v části 1.091.406,57 Kč reagoval žalobce na toto zpětvzetí přihlášky zpětvzetím žaloby a soud řízení v rozsahu celé pohledávky P17-3 a částečně ohledně pohledávky P17-2 ve smyslu ustanovení § 96 o.s.ř. zastavil. Předmětem žaloby pak zůstala pohledávka P17-1 v popřené výši 282.493,--Kč (pohledávka byla popřena co do výše 1 Kč) a pohledávka evidovaná jako P17-2 v popřené výši 455.033,43 Kč (pohledávka byla popřena co do výše 1 Kč). Z přihlášky pohledávky P17-1, včetně doplnění této přihlášky a připojených důkazů k této přihlášce zjistil soud, že žalovaný přihlásil do tohoto insolvenčního řízení svou pohledávku z titulu jistiny dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem dlužníka ing. Janem Loušou a Komerční bankou a.s., č. 06/94/K ze dne 28.1.1994, když pohledávkám z této smlouvy o úvěru bylo vyhověno shora označeným platebním rozkazem Krajského soudu v Českých Budějovicích. Z přihlášky pohledávky P17-2 zjistil soud, že pod touto přihláškou přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení pohledávku z titulu zákonných úroků z prodlení za období od 13.6.2007 do 30.5.2016 z jistiny dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem dlužníka ing. Janem Loušou a Komerční bankou a.s., č. 06/94/K ze dne 28.1.1994. Obě dílčí pohledávky P17-1, P17-2 byly přihlášeny s odkazem na shora označené usnesení o dědictví, neboť pohledávky, které na základě smluv o postoupení pohledávek přešly na žalovaného, v rámci přijetí dědictví zdědil dlužník co do výše jedné třetiny, a proto byla pohledávka za jistinou z předmětného platebního rozkazu omezena na jednu třetinu (přihláška P17-1). Přihláška P17-2 představuje úroky z prodlení přirostlé po úmrtí právního předchůdce dlužníka. Z protokolu o přezkumném jednání zjistil soud, že žalobce popřel obě dílčí pohledávky co do výše 1 Kč z důvodu, že tyto pohledávky vznikly a jejich existenci insolvenční správce nerozporuje, avšak není prokázáno zda-li existují právě v podílu, ve kterém je žalovaný přihlašuje, když aktiva dědictví, ze kterých by bylo možné v plném rozsahu uspokojit pohledávku žalovaného nejsou součástí majetkové podstaty dlužníka. V žalobě setrval žalobce na svých tvrzeních prezentovaných v popěrném úkonu. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že pohledávky vzniklé do dne úmrtí právního předchůdce dlužníka žalovaný přihlásil do výše podílu, za které odpovídá dlužník z titulu nabytí aktiv dědictví, přičemž omezení dle ustanovení § 470 obč.zák. pro dluhy vzniklé z titulu úroků z prodlení po úmrtí právního předchůdce dlužníka, nejsou použitelná. Přezkumné jednání se konalo dne 25.7.2016, žaloba byla soudu doručena dne 28.7.2016 a je proto žalobou včasnou, podanou ve lhůtě dle ustanovení § 199 odst. 1 IZ. Z platebního rozkazu Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.7.1995 č.j. 13 Cm 407/1995-37 zjistil soud, že ing. Jan Louša byl zavázán uhradit právnímu předchůdci

žalovaného částku 666.826,20 Kč s 25% úroky jdoucí z částky 657.717,04 Kč od 20.6.1995 do zaplacení a náklady řízení ve výši 26.872,--Kč. Z přihlášky pohledávky žalovaného do dědického řízení po Ing. Janu Loušovi zjistil soud, že pohledávka z předmětného platebního rozkazu byla uplatněna do dědického řízení v celkové výši 1.532.061,90 Kč a tvořilo na jistině částku 666.726,--Kč a na úroku z dlužné částky částku 838.363,90 Kč. Z usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 5.1.2012 č.j. 132 D 193/2007-137 zjistil soud, že ing. Jan Louša zemřel ke dni 13.6.2007, přičemž obvyklá cena jeho majetku (aktiva dědictví) činila částku 847.483,--Kč. Jedním z pasiv dědictví byly pohledávky žalovaného v celkové výši ke smrti zůstavitele 1.624.437,90 Kč. Dle ustanovení § 470 odst. 1 obč.zák. dědic odpovídá do výše ceny nabitého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovi dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí. Dle ustanovení § 470 odst. 2 obč.zák. je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví. Na základě provedeného dokazování je zřejmé, že za dluhy, které vznikly zůstaviteli alias právnímu předchůdci dlužníka ing. Janu Loušovi do dne úmrtí odpovídá dlužník jako jeho dědic do jedné třetiny, neboť tento poměr je dán usnesením Okresního soudu potvrzující nabytí dědictví mezi tři dědice. Co do výše nutno vycházet z hodnoty obvyklé ceny majetku zůstavitele, když při zohlednění matematického výpočtu jedné třetiny soud dospěl k oprávněnosti pohledávky žalovaného tak, jak byla přihlášena přihláškou P17-1. Omezení dle ustanovení § 470 obč.zák. se však netýká úroků z prodlení, které vznikly až po smrti zůstavitele, neboť při opačném výkladu by byl dědic zbaven sankce za povinnost splnit dluh, který na něj z titulu dědického rozhodnutí přešel, řádně a včas. Ke stejným závěrům dospěl též Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí 33 Cdo 2409/2009 a dle soudu je zřejmé, že pohledávky z titulu úroků z prodlení ze zděděného dluhu, které přirostly až po úmrtí právního předchůdce dlužníka, jsou přihlášeny žalovaným po právu. Je tak nerozhodné přesvědčení žalobce prezentované v rámci přezkumného jednání, že je nutno přihlédnout k tomu, zda se zděděná aktiva dědictví v současné době nacházejí v majetkové podstatě dlužníka, event. je nerozhodné, jaká je v současnosti hodnota zděděných aktiv. Ve věci nutno vycházet ze stavu a ocenění majetku, co týče aktiv i pasiv ke dni rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví dědicům. Soud proto určil, že žalovaný má předmětné pohledávky P17-1, P17-2 za dlužníkem v tomto insolvenčním řízení. O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Náklady řízení však žalovanému vůči žalobci jako insolvenčnímu správci dle ustanovení § 202 odst. 1 IZ v tomto sporu nelze přiznat.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze, a to prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20.9.2016 JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce