42 ICm 2602/2011
Číslo jednací: 42 ICm 2602/2011-32 ( KSHK 42 INS 7361/2011 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou v incidenčním sporu žalobce PROFI CREDIT Czech a.s., IČ: 61860069, se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, PSČ: 110 00, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ: 500 03 proti žalovanému JUDr. Janu Malému se sídlem Resslova 1253, 500 02 Hradec Králové jako insolvenčnímu správci dlužníka Vlastislava Suchardy, RČ: 450127/078, bytem 509 01 Vidochov, zastoupenému JUDr. Pavlem Jelínkem, advokátem se sídlem Resslova 1253, Hradec Králové, o určení pohledávky ve výši 38.662,-Kč a 71.834,-Kč

takto:

I. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužníkem Vlastislavem Suchardou, RČ: 450127/078, bytem 509 01 Vidochov pohledávku ve výši 38.662,-Kč, se zamítá. II. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužníkem Vlastislavem Suchardou, RČ: 450127/078, bytem 509 01 Vidochov pohledávku ve výši 71.834,-Kč, se zamítá III. Žalobce je povinen uhradit žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradu nákladů řízení částku 11.880,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 3.10.2011 se domáhal žalobce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že má za a dlužníkem Vlastislavem Suchardou, RČ: 450127/078, bytem 509 01 Vidochov pohledávku č.1) ve výši 38.662 Kč z titulu nedoplatku na sesplatněné jistině ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100178031 a pohledávku č.2) ve výši 71.834,-Kč na smluvních pokutách podle stejné smlouvy. Tuto pohledávku při přezkumném jednání popřel insolvenční správce co do důvodu a výše. Dále poukázal na to, že pohledávka se stala v mezidobí pohledávkou vykonatelnou podle rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Marka Landsmana čj. La 1036/11-15, a proto insolvenční správce nemůže pohledávku popírat pro jiné právní posouzení věci.

Žalovaný insolvenční správce ve vyjádření k žalobě namítl, že smlouva o úvěru je smlouvou spotřebitelskou. Pohledávku č.1) v plném rozsahu popřel s odůvodněním, že ujednání o smluvní odměně je neplatné pro rozpor s dobrými mravy, když z úvěru bylo dlužníkovi vyplaceno 54.000,-Kč a smluvní odměna za poskytnutí úvěru významně přesahuje částku dlužníkovi fakticky vyplacenou. Z pohledávky č. 2) uznal insolvenční správce pokuty ve výši 1.478,-Kč včetně příslušenství ve výši 16,.-Kč. Pokutu ve výši 50% z hodnoty úvěru považoval na neplatně sjednanou pro rozpor s dobrými mravy, proto ji rovněž včetně příslušné části příslušenství popřel. Proto navrhl zamítnutí žaloby.

Vzhledem k tomu, že se přezkumné jednání konalo dne 5.9.2011 a že pohledávka byla popřena toliko insolvenčním správcem, je žaloba podána včas a směřuje proti pasivně legitimovanému insolvenčnímu správci.

Z provedených důkazů zjistil insolvenční soud tento skutkový stav: Z rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Marka Landsmanna ze dne 4.8.2011 čj. La 1036/11-158 opatřeného doložkou právní moci s datem 5.8.2011 insolvenční soud zjistil, že nálezem bylo dlužníkům Vlastislavu Suchardovi a Miluši Suchardové uloženo zaplatit žalobci 110.790,-Kč s 7,75% úrokem p.a. jdoucím od 28.3.2011 do zaplacení ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100178031. Zároveň byli dlužníci zavázáni uhradit náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč. Přezkumné jednání proběhlo dne 5.9.2011, rozhodčí nález však byl věřitelem doložen až spolu se žalobou na určení popřené pohledávky.

Aby bylo možno na pohledávku uplatněnou žalobcem nahlížet jako na pohledávku vykonatelnou, musela by smlouva o revolvingovém úvěru obsahovat platně ujednanou rozhodčí doložku. Není v rozporu se zákonem, že spotřebitelská smlouva obsahuje rozhodčí doložku, avšak neplatnost určení rozhodce by měla za následek neplatnost rozhodčí doložky (např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 15. 6. 2010 sp. zn. 9 Cmo 363/2009). Z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru, konkrétně z článku 18. smlouvy soud zjistil, že ujednání obsahuje jména dvou rozhodců JUDr. Evy Vaňkové Mgr. Marka Landsmanna, dále může rozhodcem jiná osoba zvolená věřitelem ze seznamu advokátů; rozhodcem bude ten, komu věřitel doručí žalobu. Pokud se účastníci nedohodli na jediné osobě jako rozhodci, a výběr rozhodce byl ponechán výlučně na vůli jedné smluvní strany (věřitele), jedná se o doložku neplatně sjednanou a rozhodčí nález vydaný dle této neplatné dohody nemůže mít žádný účinek. Proto insolvenční soud pohledávku, která je předmětem tohoto sporu, hodnotil jako nevykonatelnou.

Ke stejnému závěru dospěl ve svém rozhodnutí např. Krajský soud v Ostravě v rozsudku sp.zn. 38 ICm 178/2010, KSOL 38 INS 868/2010 ze dne 31.8.2011: Směrnice rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v čl. 3 vymezuje určení nepřiměřených podmínek tak, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy ve prospěch spotřebitele. Podmínka je vždy považována za nesjednanou individuálně, jestliže byla sepsána předem a spotřebitel nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky. V daném případě v rámci smluvních podmínek byly do formulářů smluv o úvěru zakomponovány rozhodčí doložky. Tyto dle soudu lze považovat za značně nerovnovážné v neprospěch spotřebitele, neboť osoby rozhodců jsou vybrány věřitelem a věřitel má dokonce možnost vybrat si i jinou osobu jako rozhodce. Dlužník při uzavírání dohody žádnou možnost nominovat vlastního rozhodce nemá, při uzavření smlouvy o úvěru nemá možnost donutit věřitele k vypuštění rozhodčí doložky. Rozhodčí doložka je věřitelem dlužníku fakticky vnucena. Osoby, které jsou jako možní rozhodci věřitelem označení, jsou osoby, které věřitel opakovaně uvádí v dalších a dalších smlouvách uzavíraných s jinými dlužníky. Jde tedy o osoby, které v případě sporu opakovaně rozhodují spory věřitele s dlužníky a za toto rozhodování jim přísluší odměna. Již tento ekonomický aspekt vzbuzuje pochybnost o nestrannosti uvedených osob. Nelze rovněž přehlédnout, že rozhodčí řízení samotné značným způsobem omezuje procesní práva žalovaného v případném sporu například už jen proto, že rozhodnutí rozhodce není přezkoumatelné v rámci řádného opravného prostředku, neboť jde o rozhodčí řízení jednostupňové. Lze uzavřít že takto formulovaná rozhodčí doložka zakomponována předem do smluvních ujednání, kterou nemá možnost dlužník ovlivnit, je nerovnovážným ujednáním stanoveným v neprospěch dlužníka a jako takové je soudem shledáno neplatné, v důsledku čehož je nutno pohlížet na rozhodčí nálezy vydané rozhodci Mgr. Landsmannem či Mgr. Fischerem jako na nicotné.

Z přihlášky žalobce ze dne 15.6.2011 do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka Vlastislava Suchardy insolvenční soud zjistil, že žalobce jako věřitel přihlásil do insolvenčního řízení 2 pohledávky. Jako pohledávku č.1) přihlásil nedoplatek na sesplatněné jistině ze smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 38.248,-Kč a 414,-Kč zákonný úrok z prodlení. Jako pohledávku č. 2) přihlásil nedoplatek na smluvních pokutách ve výši 72.542,-Kč ( pokuty v sazbě 8% a 13% v celkové výši 1.478,-Kč a pokutu v sazbě 50% ve výši 71.064,-Kč) a zákonný úrok z prodlení ve výši 786,-Kč. Pohledávky byly přihlášeny jako nevykonatelné.

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100178031 uzavřené dne 20.12.2007 mezi žalobcem jako věřitelem a Vlastislavem Suchardou jako dlužníkem insolvenční soud zjistil, že sjednána byla maximální výše úvěru 210.528,-Kč se splatností ve 48 měsíčních splátkách po 4.386,-Kč. Dlužník se zavázal zaplatit věřiteli smluvní odměnu ve výši 130.528,-Kč, takže dlužníkovi mělo být vyplaceno pouze 80.000,-Kč. Výše RPSN činila 69,94%. Dne 7.1.2008 vystavil věřitel dodatek ke smlouvě o úvěru, kde došlo jednak ke změně RPSN na 69,95%, došlo ke snížení maximální výše úvěru na 142.128,-Kč s tím, že dlužníkovi bude vyplaceno 54.000,-Kč a smluvní odměna bude činit 88.128,-Kč.. Dlužník byl podle dodatku povinen splatit úvěr ve 48 splátkách po 2.961,-Kč. Dále byly stanoveny parametry pro revolving: výše revolvingu byla stanovena částkou 71.064,-Kč a smluvní odměna za poskytnutí každého revolvingu pak částkou 45.481,-Kč. Dodatek vstoupil v účinnost podle čl. 2.5. Smluvních ujednání tím, že jej dlužník neodmítl. Součástí smlouvy jsou smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností Profireal a.s. V01102007 o celkem 19 článcích vytištěná na rubu smlouvy tak drobným písmem, že je lze stěží bez pomůcek zvětšujících písmo přečíst. ¨

Z karty klienta insolvenční soud zjistil, že dlužníkovi bylo vyplaceno 54.000,-Kč a že dlužník věřiteli již zaplatil 103.880,-Kč ( 35 splátek po 2.961,-Kč a 245,-.Kč z 36. splátky).

Z vyúčtování smluvních pokut č. 911013720 a č. 911001204 insolvenční soud zjistil, že žalobce vyúčtoval dlužníkovi smluvní pokuty ve výši 8% a 13% z výše splátky v částkách 621,-Kč a 236,-Kč a vyúčtováním č. 911016518 vyúčtoval 8% a 13% pokuty ve výši 384,93 Kč a 236,88 Kč a 50% smluvní pokutu ve výši 71.064,-Kč.

Z oznámení o sesplatnění úvěru ze dne 14.3.201 soud zjistil, že dlužná částka činí celkem 110.790,-Kč a sestává z dlužných splátek 38.248,-Kč, smluvních pokut v sazbách 8% a 13% ve výši 1.478,-Kč a 50% smluvní pokuty ve výši 71.064,-Kč.

Z takto zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěr:

Pokud jde o hodnocení výše uvedené smlouvy o úvěru, odkazuje soud na závěry Vrchního soudu v Olomouci čj. 13 Cmo 3/2009-68 ze dne 18. února 2010, kde byla hodnocena obdobná smlouva o úvěru uzavřená týmž věřitelem. V rozhodnutí dospěl odvolací soud k závěru, že byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podléhající režimu obchodního zákoníku a zák. č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., a tato obsahuje podstatné náležitosti této smlouvy dle ust. § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek věřitele poskytnout na žádost druhé strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužníka poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky, přičemž pro vznik smlouvy stačí dohoda účastníků smlouvy o těchto náležitostech a není nutné, aby k poskytnutí peněžních prostředků skutečně došlo. Tuto smlouvu (dohodu o podstatných náležitostech) odvolací soud neshledal neplatnou dle ust. § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud dále posuzoval platnost ujednání o smluvních pokutách obsažených v úvěrové smlouvě. Pro případ porušení povinnosti řádně a včas splácet splátky úvěru v předmětné smlouvě jsou sjednány tři samostatné smluvní pokuty, a to ve výši 8 % z výše splátky při prodlení se zaplacením splátky 15 dnů po termínu splatnosti, 13 % z výše splátky při prodlení se zaplacením splátky 30 dnů po termínu splatnosti a konečně ve výši 50 % ze schválené výše úvěru pro případ prodlení se zaplacením dvou splátek. Odvolací soud uzavřel, že 50% smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení se zaplacením dvou splátek s ohledem na výši těchto splátek, na rozdíl od ujednání o dalších smluvních pokutách (ve výši 8 % a 13 % z výše splátky) pro porušení téže smluvní povinnosti, zcela postrádá svou prevenční funkci k řádnému splnění závazku, rovněž tak kompenzační funkci, kdy je nutno zdůraznit, že smluvní pokuta v občanském zákoníku je upravena jako paušalizovaná náhrada škody a sjednaná smluvní pokuta svou výší takovou náhradu značně přesahuje. Z uvedených důvodů odvolací soud shledal předmětnou smlouvu v té části, kde byla sjednána 50% smluvní pokuta absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 39 a § 41 občanského zákoníku.

Ke stejnému závěru se přiklání i soud podepsaný, a proto žalobu na určení pohledávky č.2) ve výši 71.834,-Kč sestávající ze smluvní pokuty ve výši 71.064,-Kč a k tomu uplatněného úroku z prodlení ve výši 770,-Kč, zamítl.

Při posuzování platnosti ujednání o odměně za poskytnutí úvěru vycházel soud z níže uvedených zjištění: Dlužníkovi byly věřitelem poskytnuty po uzavření smlouvy o finanční prostředky ve výši 54.000,-Kč. Mimo to, že byl dlužník povinen poskytnuté finanční prostředky ve smluvené lhůtě vrátit, byl povinen věřiteli uhradit rovněž i odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 88.128,-Kč (na místo běžných úroků). Povinnost splatit sjednaný úvěr s příslušenstvím včas byla zajištěna platně sjednanými smluvními pokutami ve výši 8% plus případně při delším prodlení ve výši ještě dalších 13% z dlužné částky. Dlužník splatil věřiteli celkem 103.880,-Kč. Soud vzal v úvahu, že smluvená odměna za poskytnuté finanční prostředky vysoce přesahuje výše poskytnutých prostředků, rovněž vzal v úvahu existenci platně sjednaných smluvních pokut pro případ prodlení dlužníka v sazbách 8 % a 13% z dlužných částek, porovnal práva a povinnosti dlužníka ze smlouvy při jejím řádném plnění, vzal v úvahu výší sankčních povinností a shledal smluvenou odměnu přesahující 100% poskytnutých prostředků za nepřiměřenou. Navíc z obsahu smlouvy není patrno, jakým činnostem žalobce má odměna odpovídat. Proto má podepsaný soud za to, že ujednání o odměně, pokud jde o její výši, je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 39 a § 41 občanského zákoníku. Obdobně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem sp.zn. 42 ICm 268/2010 ze dne 10.1.2011 a jeho názor jako věcně správný potvrdil Vrchní soud v Praze v rozsudku sp.zn. 42 ICm 268/2010, 102 VSPH 43/2011 (KSHK 42 INS 364/2010) ze dne 22.11.2011. Proto byla zamítnuta i žaloba na určení pohledávky č.1) ve výši 38.662,-Kč sestávající z nedoplatku na sesplatněné jistině úvěru ve výši 38.248,-Kč a k tomu uplatněných úroků z prodlení ve výši 414,-Kč, jak je uvedeno v bodě I. výroku.

Nad rámec výše uvedeného pokládá soud za vhodné zmínit i to, že obdobnou smlouvu o revolvingovém úvěru hodnotil Vrchní soud v Praze v rozhodnutí sp.zn. 103 VSPH 84/2011 ze dne 7.11.2011 (smluvní vztah se řídil smluvními ujednáními smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností PROFI CREDIT Czech , a. s. V01012009). Ve zmíněném rozhodnutí Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že posuzovaná smluvní úprava úvěrového vztahu vykazuje řadu ujednání, která jednoznačně poškozují klienta. Jedním z nich je samozřejmě ujednání o výši smluvní odměny, která převyšuje částku, kterou klient z úvěru obdrží. Protože jde o smluvní vztah se spotřebitelem, uplatní se ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák., podle kterého mají být mj. u smlouvy o úvěru použita ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák nemohou spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran. Jak uvedeno v rozporu s tím, tedy v rozporu se zákonem, Smlouva obsahuje ujednání, jež se tomuto požadavku příčí. Odvolací soud nadto připomíná-což je z analýzy Smlouvy bezprostředně patrné-že Smlouva je v důsledku právních konstrukcí jednotlivých ujednání (pro spotřebitelské smlouvy naprosto nevhodných), zcela nesrozumitelná osobě bez právního vzdělání a jistého ekonomického přehledu. Jistě nejde o důsledek neobratnosti při tvorbě textu smlouvy (míněno vzorového textu); je tomu právě naopak. Zjevně je text smlouvy záměrně koncipován tak, aby svými složitými konstrukcemi vylučoval pochopení pravého smyslu ujednání ve Smlouvě člověku, jenž právním vzděláním a jistým ekonomickým přehledem nedisponuje. Ostatně pro závěr o neplatnosti Smlouvy pro rozpor se zákonem by samo o sobě postačovalo již zjištění odvolacího soudu, že Smlouvu nelze přečíst bez užití zvláštních prostředků umožňujících zvětšení textu.. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně též nemá pochybnosti o právním důvodu přihlášené pohledávky; konstrukce žalobce, že smluvní odměna nebyla jako pohledávka přihlašována (měla být přihlášena jen jistina) neobstojí. Vzhledem k tomu, že smluvní odměna byla uhrazena z úvěru, podává se aktuální výše jistiny i z výše smluvní odměny. Odvolací soud tedy dochází k témuž právní závěru, jako soud prvního stupně, že Smlouva je v dané věci neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem a též pro rozpor s dobrými mravy .

Podle ustanovení § 6 zákona č. 321/2001 Sb. ve znění platném v době uzavření smlouvy platí, že nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru uvedené náležitosti, pokládá se úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy; ujednání o jiných platbách se stávají neplatnými. V posuzovaném případě ke dni 20.12.2007 činila diskontní sazba ČNB 2,5%. Bylo-li věřitelem vyplaceno dlužníkovi na úvěru. 54.000,-Kč a uhradil-li dlužník věřiteli za dobu od uzavření smlouvy o úvěru dne 20.12.2007 do 11.2.2011 celkem 103.880,-Kč, pak uhradil věřiteli vedle skutečně poskytnuté částky částku mnohonásobně převyšující stanovenou diskontní sazbu.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 11.880,-Kč (odměna advokáta podle vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 9.000,-Kč a 3x paušál po 300,-Kč, obojí navýšeno o 20% DPH, když advokát žalovaného je plátcem této daně).

Pro úplnost soud dodává, že pod sp.zn. 42 INS 7361/2011 probíhá insolvenční řízení -společné oddlužení ve věci manželů-dlužníků Vlastislava Suchardy a Miluše Suchardové. Vzhledem k tomu, že věřitel přihlásil identické pohledávky samostatnými přihláškami za každým z dlužníků, bude řízení o duplicitně přihlášené pohledávce insolvenčním soudem zastaveno.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat o jeho výkon.

V Hradci Králové dne 22. března 2012

JUDr. Jolana Maršíková,v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Hloušková Soňa