42 ICm 2247/2012
Číslo jednací: 42 ICm 2247/2012-18 ( KSHK 42 INS 10636/2012 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou v incidenčním sporu žalobce Door Financial s.r.o., IČ: 29016126, se sídlem Praha 4, Kloboučnická 1697, PSČ 140 00, zastoupeného Mgr. Jakubem Janouškem, advokátem se sídlem Praha 10, Vlašimská 1876/13, proti žalovanému INKOS HK-Turnov v.o.s., se sídlem Boharyně 70, jako insolvenčnímu správci dlužníka Jitky Štefkové nar. 27. 4. 1972, bytem Komenského 49, Nové Město nad Metují, o určení popřených nevykonatelných pohledávek ve výši 21.821,-Kč a 3.500,-Kč

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužnicí Jitkou Štefkovou část popřené pohledávky č.1) ve výši 8.483,-Kč. II. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužnicí Jitkou Štefkovou část pohledávky č.1) ve výši 13.338,-Kč, se zamítá pro nedostatek naléhavého právního zájmu, neboť tato pohledávka byla zjištěna při přezkumném jednání. III. Žaloba o určení, že žalobce má za dlužnicí Jitkou Štefkovou pohledávku č. 2) ve výši 3.500,-Kč se zamítá. IV. Žalobce je povinen uhradit žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradu nákladů řízení částku 297,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 31. července 2012 se domáhal žalobce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že má za dlužnicí Jitkou Štefkovou pohledávku č. 1) ve výši 21.821,-Kč z titulu nedoplacené jistiny ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 2. 2012, a to včetně úroků z prodlení, a pohledávku č. 2) ve výši 3.500,-Kč z titulu nezaplacené smluvní pokuty sjednané pro případ prvního prodlení dlužníka s úhradou pravidelných týdenních splátek ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 2. 2012. Tyto pohledávky popřel při přezkumném jednání insolvenční správce.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby, které odůvodnil následovně: Žalobce poskytl dlužníkovi na základě smlouvy o půjčce ze dne 28. února 2012 půjčku ve výši 15.000,-Kč se splatností do 52 týdenních splátkách počínaje březnem 2012. Na základě smlouvy o půjčce požaduje žalobce tzv. souhrnný poplatek ve výši 9.180,-Kč za poskytnutí půjčky. Toto ujednání pokládá žalovaný za absolutně neplatné podle ust. § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy, navíc je tento pojem v našem právním řádu neznámý. Pokud jde o pohledávku č. 2)-smluvní pokutu ve výši 3.500,-Kč pro případ prvního prodlení dlužníka se zaplacením týdenní splátky, žalovaný tuto pohledávku rovněž popřel co do pravosti, neboť toto ujednání považuje rovněž za absolutně neplatné pro značnou nerovnost v právech a povinnostech smluvních stran.

Z provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

Z přihlášky žalobce do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice Jitky Štefkové ze dne 20. června 2012 insolvenční soud zjistil, že je žalobce přihlásil jako pohledávku č. 1) celkem 21.821,-Kč. Pohledávka se stává z jistiny ve výši 20.680,-Kč, a to podle smlouvy o půjčce DF 004617 uzavřené dne 28. února 2012, a dále z úroků z prodlení ve výši 1141,-Kč. Jako pohledávku č. 2) přihlásil žalobce částku 3.500,-Kč, a to jako smluvní pokutu sjednanou pro případ prvního prodlení dlužníka s úhradou týdenních splátek. Ze smlouvy o půjčce č. DS 004617 uzavřené mezi žalobcem jako věřitelem a dlužníkem ze dne 28. února 2012 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal dlužnici poskytnout půjčku ve výši 15.000,-Kč. Dlužnice se zavázala zaplatit věřiteli souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 9.180,-Kč. Celkovou částku 24.180,-Kč se dlužnice zavázala splatit věřiteli v 52 týdenních splátkách po 465,-Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou ujednání o smluvních podmínkách; mimo jiné čl. 6 podmínek zakládá věřiteli právo na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3.500,-Kč za první porušení povinnosti splatit splátky řádně a včas v souladu se splátkovým kalendářem. Z přehledu zpracovaného žalobcem bylo zjištěno, že dlužnice uhradila na poskytnutý úvěr v celkem šesti splátkách toliko částku 3.500,-Kč. Z protokolu o přezkumném jednání bylo zjištěno, že insolvenční správce pohledávku č. 1) popřel toliko částečně, když pohledávka byla zjištěna v rozsahu 13.338,-Kč. Pohledávka č. 2) byla insolvenčním správcem do důvodů a výše popřena zcela. Z přípisu žalovaného insolvenčního správce ze dne 16. července 2012 bylo zjištěno, že insolvenční správce vyrozuměl věřitele o popření jeho pohledávky. Vyrozumění bylo doručeno věřiteli dne 25. července 2012.

Z takto zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěr:

Žaloba o určení popřené nevykonatelné pohledávky byla podána věřitelem včas v zákonné třicetidenní lhůtě počítané od přezkumného jednání. Žaloba směřuje proti popírajícímu správci. Vzhledem k tomu, že část pohledávky č. 1) ve výši 13.338,-Kč byla při přezkumném jednání zjištěna, zamítl insolvenční soud žalobu na určení této části pohledávky č. 1) s odůvodněním, že žalobce nemá na určení této části pohledávky naléhavý právní zájem.

Na rozdíl od žalovaného insolvenčního správce posoudil insolvenční soud ujednání o souhrnném poplatku obsažené ve smlouvě o půjčce za platné. Jednak přihlédl k tomu, že půjčku bylo dlužníkovi umožněno splácet v týdenních splátkách, které měla inkasovat pověřená osoba přímo u dlužníka. Takto sjednaný způsob splácení půjčky nutně musel u věřitele navyšovat administrativní náklady spojené s tímto obchodním případem. Jednak přihlédl soud k tomu, že výše souhrnného poplatku odpovídá zhruba jedné polovině částky poskytnuté dlužnici jako půjčka, dále k tomu, že mezi účastníky smluvního vztahu nebyly sjednány úroky za poskytnutí půjčky; tedy souhrnný poplatek v sobě zahrnoval kromě administrativních nákladů rovněž odměnu za poskytnutí půjčky. Na základě tohoto závěru insolvenční soud vyhověl žalobě v té části, kde se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by insolvenční soud zjistil část popřené pohledávky č. 1) ve výši 8.483,-Kč. Celá pohledávka č.1) je tedy zjištěna, dílem při přezkumném jednání, dílem v tomto sporu.

Pokud jde o sjednanou pokutu ve výši 3.500,-Kč, sdílí insolvenční soud stanovisko insolvenčního správce, že smluvní pokuta je nepřiměřená. Posuzováno optikou občanskoprávní úpravy, občanský zákoník sice neumožňuje nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit, nicméně na ujednání o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě lze nahlížet jako na neplatný právní úkon podle § 39 občan.zák., pokud se příčí dobrým mravům. Dále je nutno připomenout, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Z ustálené judikatury, např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2776/2008 lze připomenout tyto závěry : Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, které jsou souhrnně upraveny v § 544 až 588 obč. zák. Jejich smyslem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Zároveň má sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši. Sjednání pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran. Neznamená to však, že by v každém jednotlivém případě mohla být pokuta sjednána v neomezené výši. Zákon výslovně neupravuje omezení při jednání o výši smluvní pokuty, avšak při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy je výše smluvní pokuty jedním z rozhodujících hledisek. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). V souvislosti s výší smluvní pokuty je třeba, aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Nepřiměřenou je smluvní pokuta sjednaná ve výši 3.500,-Kč proto, že zajišťovala první prodlení dlužníka s úhradou týdenní splátky ve výši 465,-Kč. Přitom však zároveň vzniklo věřiteli právo na jednorázové okamžité splacení celého zbytku půjčky včetně souhrnného poplatku, který měl krýt administrativní náklady spojené s půjčkou a odměnu věřitele pro celou dobu řádného trvání smluvního vztahu.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce měl ve sporu úspěch v rozsahu 33 % předmětu sporu, žalovaný insolvenční správce měl pak úspěch v rozsahu 67 % předmětu sporu, žalovanému tedy náleží právo na náhradu 34% nákladů řízení. Náklady řízení žalovaného sestávají z cestovného k soudnímu jednání za použití osobního vozidla na trase Turnov-Hradec Králové a zpět při celkem překonané vzdálenosti 150 km při průměrné spotřebě 6,11 l/ nafty na ujetých 100 km. Podle vyhl. č. 429/2011 Sb. činí cestovné 873,-Kč. Přiznaných 34% těchto účelně vynaložených nákladů představuje potom 297,-Kč, jak je uvedeno v bodě IV. výroku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat o jeho výkon.

V Hradci Králové dne 2. srpna 2013

JUDr. Jolana Maršíková, v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Jeřábková Jana