42 ICm 2183/2012
Číslo jednací: 42 ICm 2183/2012-22 ( KSHK 42 INS 18483/2011 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou v incidenčním sporu žalobce Česká insolvenční, v.o.s., IČO: 288 10 341, se sídlem Fráni Šrámka 1139/2, 500 02 Hradec Králové, jako insolvenčního správce dlužníka Antonína Škody, RČ: 621113/1795, bytem Kladská 117, 547 01 Náchod, zast. JUDr. Mgr. Jaromírem Peterou, advokátem se sídlem Fráni Šrámka 1139/2, Hradec Králové, proti žalovanému Československá obchodní banka, a.s. IČ: 00001350, se sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha, zastoupenému Mgr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem Národní 28, Praha 1, o popření pohledávky ve výši 40.320,77 Kč

takto:

I. Žaloba o určení, že část pohledávky č. 1 žalovaného ve výši 40.320,77 Kč za dlužníkem Antonínem Škodou není po právu, se z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 18. července 2012 se domáhal žalobce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužníkem Antonínem Škodou pohledávku ve výši 40.320,77 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná podle platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Náchodě č.j. 16 Ro 1818/2007-23 ze dne 24. července 2007. Popřená část pohledávky žalovaného odpovídá smluvním úrokům z prodlení.

Žalující insolvenční správce má za to, že ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku nepřipouští, aby si účastníci v občanskoprávních vztazích sjednali výši úroků z prodlení; takovéto ujednání považuje insolvenční správce za absolutně neplatné, neboť odporuje zákonu. A pokud jde o tento právní názor, odkázal se žalobce na názor vyjádřený, například v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 26/2006.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na to, že pohledávka je vykonatelná podle pravomocného platebního rozkazu, a že pokud insolvenční správce zpochybňuje platnost ujednání o smluvním úroku z prodlení, v rozporu s ust. § 199 odst. 2 IZ vznáší nedovolenou námitku jiného právního posouzení věci. Navrhl tedy zamítnutí žaloby.

Z provedeného dokazování zjistil insolvenční soud tento skutkový stav :

Z přihlášky žalovaného do insolvenčního řízení ze dne 19. června 2012 bylo zjištěno, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku č. 1) ve výši 111.235,79 Kč, včetně příslušenství s tím, že pohledávka je vykonatelná podle platebního rozkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. července 2007, č.j. 16 Ro 1818/2007-23. K přihlášce žalovaný připojil shora zmíněný platební rozkaz a návrh na vydání platebního rozkazu.

Z protokolu o přezkumném jednání bylo zjištěno, že insolvenční správce pohledávku č. 1) částečně do výše 40.320,77 Kč popřel s odůvodněním, že ujednání o výši smluvního úroku z prodlení ve spotřebitelských smlouvách je absolutně neplatné.

Podle ust. § 199 odst. 2 IZ platí, že v rámci popěrného úkonu není popírající insolvenční správce oprávněn namítat jiné právní posouzení věci.

Problematikou dovolenosti či nedovolenosti námitky právního posouzení věci ve smyslu ust. § 199 odst. 2 IZ se naposledy zabýval Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 18. července 2013, sp.zn. 29 ICdo 7/2013. Nejvyšší soud připustil, že není vyloučeno popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem z důvodu právního posouzení, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Není-li zde žádné právní posouzení, pak právní posouzení uplatněné jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky není jiné, proto je taková námitka přípustná. Nicméně podle dovolacího soudu namístě je zdůraznit, že jakékoliv (byť kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné právní posouzení věci příslušným orgánem) právní posouzení vždy vylučuje možnost popření takové pohledávky pro právní posouzení jiné. Nejvyšší soud se v zmiňovaném rozhodnutí zabýval otázkou, zda insolvenční správce má možnost popřít vykonatelnou pohledávku co do pravosti nebo výše pro jiné právní posouzení tehdy, jde-li o pohledávku, kterou soud pravomocně přiznal věřiteli rozsudkem pro uznání. Dospěl přitom k závěru, že v případech, kdy soud rozhoduje o tom, zda vydá rozsudek pro uznání, provádí právní posouzení věci. V té souvislosti Nejvyšší soud dále zmínil, že pokud půjde například o platební rozkaz (včetně elektronického platebního rozkazu a směnečného platebního rozkazu), pak pro ten platí, že se neodůvodňuje vůbec. To, že byl platební rozkaz vydán, osvědčuje, že soud s pozitivním výsledkem zkoumal předpoklady, za nichž vydán být mohl, tedy především, že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem v návrhu na vydání platebního rozkazu. Ve všech těchto označených typech rozhodnutí se právní posouzení věci promítá buď v předem definovaném, zákonem omezeném typu odůvodnění (například u rozsudků pro uznání a pro zmeškání), nebo v tom, že soud taková rozhodnutí, jež neobsahují odůvodnění žádné (platební rozkaz, elektronický platební rozkaz, směnečný platební rozkaz) vydá.

Ze závěrů obsažených ve shora uvedeném rozhodnutí odvolacího soudu plyne, že pokud byl nárok věřiteli přiznán platebním rozkazem, nemůže opírat insolvenční správce svůj popěrný úkon o jiné právní posouzení věci. Pokud tedy v posuzovaném případě vznášel insolvenční správce námitku neplatnosti ujednání o smluvním úroku z prodlení ve spotřebitelské smlouvě, stalo se tak v rozporu s ust. § 199 odst. 2 IZ. Proto insolvenční soud žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 202 IZ.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

V Hradci Králové dne 9. srpna 2013

JUDr. Jolana Maršíková, v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Jeřábková Jana