42 ICm 2182/2012
Číslo jednací: 42 ICm 2182/2012-30 ( KSHK 42 INS 18483/2011 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou v incidenčním sporu žalobce Česká insolvenční, v.o.s., IČ: 288 10 341 se sídlem Fráni Šrámka 1139/2, 500 02 Hradec Králové, jako insolvenčního správce dlužníka Antonína Škody, RČ: 621113/1795, bytem Kladská 117, 547 01 Náchod, zast. JUDr. Mgr. Jaromírem Peterou, advokátem se sídlem Fráni Šrámka 1139/2, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému Komerční banka, a.s., IČ: 45317054, se sídlem Na Příkopě 33, 114 07 Praha 1, zastoupenému JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem Krakovská 1256/24, 110 00 Praha, o popření pohledávek ve výši 71.129,98 Kč

t a k t o:

I. Určuje své, že pohledávka žalované ho ve výši 71.129,98 Kč není po právu. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci k rukám jeho advokáta na náhradu nákladů řízení částku 14.036,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet podepsaného soudu č. 3703- 6828511/0710, VS 4242218212 soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 18.7.2012 se domáhal žalující insolvenční správce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužníkem Antonínem Škodu pohledávku ve výši 71.129,98 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že pohledávka sestává jednak ze smluvních úroků z prodlení, přičemž podle ustálené judikatury platí, výše úprava obsažená v ustanovení 517 odst. 2 občanského zákoníku je úpravou kogentní, od které se strany nemohou odchýlit a nemohou tedy v občanskoprávních věcech sjednat úrok z prodlení ve smluvené výši. Případné ujednání o smluvním úroku z prodlení je pak neplatné. Dále uvedl, se popřená pohledávka sestává z nákladů rozhodčího řízení, přičemž žalující insolvenční správce má za to, že rozhodčí smlouva je neplatná, neboť neobsahuje přímé určení rozhodce, ale oprávnění vybrat rozhodce je svěřeno Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s., která není stálým rozhodčím soudem.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že pokládá rozhodčí doložku za platně sjednanou, že tedy pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení je pohledávkou vykonatelnou a že pokud žalující insolvenční správce popřel vykonatelnou pohledávku z titulu smluvních úroků z prodlení, stalo se tak v rozporu s ust. § 199 odst. 2 IZ, podle kterého platí, že insolvenční správce není oprávněn v rámci svého popěrného úkonu namítat jiné právní posouzení věci. Žalovaný má tedy za to, že pohledávka přihlášena z titulu smluvních úroků z prodlení a nákladů rozhodčího řízení je po právu, proto navrhl zamítnutí žaloby.

Z provedeného dokazování zjistil insolvenční soud tento skutkový stav:

Z přihlášky žalovaného do insolvenčního řízení ze dne 6. 6. 2012 bylo zjištěno, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 71.129,98 Kč, jež sestává ze smluvních úroků z prodlení ve výši 43.241,14 Kč a z nákladů rozhodčího řízení ve výši 27.888,84 Kč. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná podle rozhodčího nálezu sp.zn. K/2008/01212. K přihlášce připojil žalovaný smlouvu o úvěru č. 0550706220134 uzavřenou mezi žalovaným jako věřitelem a Antonínem Škodou jako úvěrovým dlužníkem. Ze smlouvy bylo zjištěno, že banka se zavázala poskytnout dlužníkovi spotřebitelský úvěr ve výši 70.000,-Kč. V čl. 4.6 úvěrové smlouvy bylo ujednáno, že v případě, kdy se dlužník ocitne v prodlení s uhrazením jakéhokoliv závazku ze smlouvy o úvěru, bude povinen platit bance úroky z prodlení ve výši stanovené v příslušném Oznámení. V článku VI odst. 14 obecných úvěrových podmínek Komerční banky a.s. bylo ujednáno, že rozhodce bude jmenován ze Seznamu rozhodců dle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s.. Žalovaný dále předložil rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. Tomášem Sokolem sp.zn. značky K/2008/01212 ze dne 19. května 2008, který podle připojené doložky nabyl právní moci dne 10. 7. 2008. Rozhodčím nálezem bylo dlužníkovi uloženo uhradit Komerční bance, a.s. částku 89.351,19 Kč s úrokem ve výši 14,9 % p.a. a dále s úrokem z prodlení ve výši 25 % p.a. z částky 81.522,34 Kč jdoucím od 10. 1. 2008 do zaplacení. Dále bylo dlužníkovi uloženo uhradit Komerční bance k rukám jejího advokáta náklady rozhodčího řízení ve výši 27.888,84 Kč. Z odůvodnění rozhodčího nálezu je patrno, že rozhodce uvědomil o podání žaloby žalovaného dlužníka, žalovaný dlužník se k žalobě nevyjádřil. Proto rozhodce považoval skutečnosti v žalobě uvedené za nesporné a žalobě v plném rozsahu vyhověl, aniž by prováděl jakékoliv dokazování.

Z takto zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěr:

Rozhodčí doložku ve znění společnost a klient se dohodli na tom, že majetkové spory, které vzniknou ze smlouvy nebo v souvislosti s ní, budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení a.s., (dále též zkratka SPRŘ) se sídlem Praha 2, Sokolská 60, podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení, že Společnost a klient prohlásili, že jsou srozuměni s obsahem Jednacího řádu pro rozhodčí řízení SPRŘ, pravidly o nákladech rozhodčího řízení, sazebníkem odměn rozhodců, organizačním řádem a kancelářským řádem SPRŘ, že společnost i klient berou na vědomí, že v případě rozhodování majetkových sporů v rozhodčím řízení je rozhodnutí rozhodce o sporu ve věci konečné a že na základě tohoto rozhodnutí je možno podat návrh na výkon rozhodnutí, resp. exekuci, přičemž rozhodčí řízení je neveřejné, že jednacím místem je sídlo SPRR, případně jiné místo, pokud jím nebudou podstatně narušena práva účastníků nebo dohodnou-li se na tom strany sporu, a pokud to rozhodce nepovažuje za potřebné, rozhoduje spor bez ústního jednání na základě předložených písemností. naposledy hodnotil velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia v usnesení sp.zn. 31 Cdo 958/2012 ze dne 10.7.2013 a potvrdil již dříve přijatý závěr, že takto sjednaná rozhodčí doložka, jež neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení a odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona , je neplatná podle ust. § 39 obč.zák. pro rozpor se zákonem. Dále dospěl k závěru, že nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena, resp. zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit, když zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení [přičemž podle judikatury Nejvyššího soudu-srov. usnesení tohoto soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2227/2011-takový závěr platí i bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal].

Od shora uvedeného názoru se nemá důvodu podepsaný soud odchýlit. Rozhodčí nález byl vydán na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky a není exekučním titulem. Insolvenční správce tedy popřel pohledávku ve výši 27.888,84 Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení důvodně. Pohledávka ve výši 43.241,14 Kč z titulu úroků z prodlení není tedy pohledávkou vykonatelnou. Insolvenční správce namítl, že mezi žalovaným a dlužníkem byla uzavřena spotřebitelská smlouva a že smluvní ujednání o výši úroků z prodlení je neplatné. Podle judikatury ( např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 1117/2003 ze dne 17.3.2005, rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp.zn. 15 Co 707/2008 ze dne 18.12.2008 či rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 35 Co 415/2009 ze dne 1.12.2009) platí, že má-li smlouva o úvěru charakter spotřebitelského úvěru, lze přes to, že se jedná o závazkový právní vztah upravený obchodním zákoníkem, platně sjednat úrok z prodlení pouze ve výši stanovené občanskoprávními předpisy. Námitku popírajícího správce o neplatnosti ujednání úroku z prodlení shledal insolvenční soud za důvodnou, proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno v bodě I. výroku tohoto rozhodnutí.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají ze dvou úkonů právní služby po 2.100,-Kč (podle ust. § 9 odst. 3 písm a) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2012), ze dvou úkonů právní služby po 3.100,-Kč (podle ust. § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v nyní platném znění) a ze 4 paušálních náhrad po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky, vše navýšeno o 21% DPH, když advokát žalobce je plátcem této daně.

Vzhledem k tomu že žalobce je ze zákona od placení soudních poplatků osvobozen, uložil insolvenční soud podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění neúspěšnému žalovanému, aby uhradil soudní poplatek za řízení ve výši 5.000,-Kč.

Poučení. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat o jeho výkon.

V Hradci Králové dne 9. srpna 2013

JUDr. Jolana Maršíková,v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Marie Bažantová