42 ICm 1953/2015
č.j.: 42 ICm 1953/2015-25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl dne 13.8.2015 samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobců a) Galyna anonymizovano , anonymizovano , Slunečná 159, 381 01 Český Krumlov, b) Rudolf anonymizovano , anonymizovano , Slunečná 159, 381 01 Český Krumlov, oba zast. JUDr. Eva Zajíčková, Ph.D., advokátkou Tovární 66, 381 01 Český Krumlov, proti žalovaným 1) Mgr. Petr Brož, IČ 71471766, Nad Malým Mýtem 615/4, 147 00 Praha, insolvenční správce Miluše Doubkové, 2) Miluše Doubková, IČ 45006547, Omlenička 13, 382 41 Kaplice, o určení pravosti a výše pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka P8 přihlášená do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 INS 27671/2014, je po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobci se domáhali určení pravosti své shora označené pohledávky.

Z přihlášky pohledávky P8 zjistil soud, že žalobci přihlásili do shora označeného insolvenčního řízení svou pohledávku ve výši 1.000.000,-Kč s odůvodněním, že na základě smlouvy o nájmu nemovitostí ze dne 15.1.2008 včetně dodatku ze dne 20.1.2008 jsou nájemci nemovitostí ve vlastnictví dlužnice, když v této nájemní smlouvě je zakotveno ustanovení, že v případě ukončení nájmu nemovitostí je pronajímatel povinen vyplatit žalobcům, jako nájemcům, k zajištění náhradního bytu odstupné ve výši 1.000.000,-Kč, a to nejpozději ve lhůtě 3 měsíců před ukončením nájmu. Tato pohledávka byla do insolvenčního řízení přihlášena jako podmíněná, když byla podmíněna ukončením nájemního vztahu k předmětným nemovitostem.

Z protokolu o přezkumném jednání a z vyrozumění o popření pohledávky zjistil soud, že insolvenční správce a dlužnice popřeli pravost pohledávky žalobců s odůvodněním, že nájemní smlouva, ve které bylo sjednáno toto odstupné, je neplatná a zároveň je též neplatné ujednání o odstupném, které je ve své podstatě smluvní pokutou.

Žalobci nesouhlasili s popřením pohledávky a uvedli, že sjednané odstupné žádným způsobem nemá charakter smluvní pokuty, ale jedná se o zákonný institut odstupného pojící se s ukončením nájemního vztahu mezi dlužnicí a žalobci. Vyjádřili nesouhlasné stanovisko ohledně neplatnosti nájemní smlouvy, když nájemní smlouvu dle žalobců žalovaní nesprávně považují za nájemní smlouvu k bytu, když se jedná o nájemní smlouvu k nemovitostem a parametry zákonem kladené na tento smluvní typ, tedy pronájem nemovitosti jako celého domu, daná smlouva splňuje. Zároveň též žalobci uvedli, že je nesprávné přesvědčení žalovaných o nemravnosti výše sjednaného odstupného, když tato zohledňuje investice žalobců do nemovitosti a péči o předchozího vlastníka nemovitostí Ladislava anonymizovano .

Žalovaný č. 1 s podanou žalobou nesouhlasil a setrval ve svém vyjádření na obsahu svého popěrného úkonu, taktéž žalovaná č. 2 s podanou žalobou nesouhlasila a setrvala na svých tvrzeních prezentovaných v rámci popěrného úkonu.

Přezkumné jednání se konalo dne 22.4.2015, žaloba byla doručena soudu dne 19.5.2015 a je tedy žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ust. § 198 odst. 1 IZ.

K dotazu soudu učinili účastníci nesporným, že nájemní vztah stále trvá. Ze smlouvy ze dne 15.1.2008 nazvané Smlouva o nájmu bytu v rodinném domku s příslušenstvím včetně dodatku č. 1 ze dne 20.1.2008 zjistil soud, že právní předchůdci žalované č. 2 a žalobci uzavřeli tuto nájemní smlouvu, ve které se mimo jiné dohodli, že v případě skončení pronájmu bytu s příslušenstvím v tomto rodinném domku, jim bude vyplaceno k zajištění náhradního bytu odstupné v částce 1.000.000,-Kč, když toto odstupné bude nájemcům vyplaceno nejpozději ve lhůtě 3 měsíců před skončením pronájmu, aby měli nájemci včas dostatečné finanční prostředky na zajištění náhradního bytu. Sjednané odstupné pak dle smlouvy kompenzuje hodnotu dosavadního zhodnocení rodinného domku s příslušenstvím nájemci včetně jejich dosavadní péče a výpomoci oběma pronajímatelům ve stáří. Vlastnictví žalované č. 2 k předmětným nemovitostem je soudu z úřední činnosti známo ze souvisejícího spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 42 ICm 1011/2015, ve kterém byla s právní mocí dne 18.7.2015 zamítnuta žaloba na vyloučení těchto nemovitostí z majetkové podstaty dlužnice s odůvodněním, že tento majetek je ve vlastnictví dlužnice, tedy žalované č. 2.

Dle ust. § 173 odst. 3 IZ do insolvenčního řízení lze přihlásil i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se považují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního řízení vliv. Dle ust. § 183 odst. 1 IZ přihláškou pohledávky, kterou zajišťují věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty třetích osob, není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky z tohoto zajištění. Dle ust. § 183 odst. 2 IZ přihláškou pohledávky není dotčeno ani právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem; o právu věřitele požadovat plnění od dlužníkova ručitele, včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení, to platí obdobně. Dle ust. § 183 odst. 3 IZ osoby, od kterých může věřitel požadovat plnění podle odst. 1 a 2, mohou pohledávku, která by jim proti dlužníku vznikla uspokojením věřitele, přihlásit jako pohledávku podmíněnou. Jestliže však věřitel takovou pohledávku přihlásí, mohou se jí tyto osoby v rozsahu, v němž pohledávku uspokojí, v insolvenčním řízení domáhat místo něj bez zřetele k tomu, zda ji přihlásily, s tím, že pro jejich vstup do řízení platí přiměřeně § 18; návrh podle tohoto ustanovení mohou podat samy. Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Ve věci si bylo nutno nejprve zodpovědět, zda pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení existuje. Soud uzavírá, že pohledávka neexistuje, když její neexistence vyplývá ze samotných tvrzení žalobců, kteří uvedli, že jejich nájemní vztah stále trvá. Na sjednané odstupné pak nelze v rámci ust. § 173 odst. 3 IZ pohlížet jako na odkládací podmínku dle ust. § 36 odst. 2 obč. zák., když toto ustanovení o odstupném soud hodnotí jako ujednání účastníků, jakým způsobem bude vypořádán jejich nájemní vztah při jeho zániku a nejedná se tak o odkládací podmínku. Při zjištění, že pohledávka žalobců v současné době neexistuje, soud zkoumal, zda lze do insolvenčního řízení přihlásit přihláškou pohledávku, která neexistuje. Ust. § 173 IZ upravuje, jaké pohledávky mohou být přihlášeny do insolvenčního řízení. Předmětné ustanovení přihlášení neexistentní pohledávky nepřipouští a připouští pouze možnost přihlášení pohledávky nesplatné nebo vázané na podmínku. Výjimku z pravidla, že lze přihlásit pouze pohledávku, která existuje, pak dle názoru soudu činí ust. § 183 IZ, kde je v odst. 3 vymezeno, které osoby se mohou přihlásit do insolvenčního řízení i když jejich pohledávka neexistuje, a to sice třetí osoby, které zajišťují pohledávku dlužníka (odst. 1) a třetí osoby, které s dlužníkem odpovídají z dluhu společně a nerozdílně, event. jeho ručitelé (odst. 2). Tyto třetí osoby pak mohou přihlásit i svou neexistentní pohledávku do insolvenčního řízení formou podmíněné přihlášky dle ust. § 183 odst. 3 IZ, když dle shora uvedeného skutkového stavu je zřejmé, že žalobci nejsou osobami uvedenými v ust. § 183 odst. 1, 2 IZ, a v přihlášce uvedená podmíněnnost je jimi vnímána v režimu insolvenčního zákona nesprávně. Žádné jiné ustanovení insolvenčního zákona pak žalobcům nedává možnost přihlásit formou přihlášky svou neexistující pohledávku do insolvenčního řízení.

Nad rámec těchto závěrů pak ještě soud dodává, že sjednání odstupného je ve smyslu ust. § 39 obč. zák. neplatné, neboť obchází zákonná ustanovení o skončení nájmu k věci, když skončení nájmu je podmiňováno vyplacením částky 1.000.000,-Kč, což může způsobit faktickou nemožnost vypovězení nájmu věci ze strany pronajímatele. Zároveň se též soud domnívá, že dané ustanovení se příčí dobrým mravům, neboť může dopadat i na situaci, kdy by žalobci přestali hradit nájemné, či se chovali nevhodným způsobem k předmětu nájmu a přesto, že by k ukončení nájmu došlo na základě jejich vadného chování, by byl pronajímatel povinen jim zaplatit částku 1.000.000,-Kč. Zároveň též soud připomíná, že investice do nemovitosti tak, jak jsou tvrzeny ze strany žalobců, lze ve zcela zákonných intencích mezi pronajímatelem a nájemcem vypořádat a je nepřípustné, aby formou odstupného vypořádání vzájemných investic nájemců do pronajímatelova majetku bylo podmíněno ukončením nájemního vztahu. Soud shrnuje, že i za situace, kdyby při rozdílném právním názoru na existenci pohledávky pohledávka existovala jako podmíněná, nebyla dle soudu platně sjednána pro obcházení zákona a rozpor s dobrými mravy. Ze všech těchto důvodů soud žalobu na určení pravosti této pohledávky zamítl jako nedůvodnou.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 163 IZ, když plně procesně úspěšní žalovaní mají právo na náhradu nákladů v řízení proti neúspěšným žalobcům. Náklady řízení však žalovaným nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 13. srpna 2015

JUDr. Ondřej Ludvík v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. Petra Kottová