42 ICm 1613/2017
Číslo jednací: 42 ICm 1613/2017-107

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce: Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Komenského 929, Milevsko, zastoupen Mgr. Karlem Belatkou, advokátem se sídlem Žižkova 1934/12, Jihlava, proti žalovanému: JUDr. Jiří Vlasák, IČ: 73456837, se sídlem Jankovcova 1518/2, Praha 7, insolvenční správce dlužníka: Jaruška Maňásková, s.r.o., IČ: 26076616, zastoupen Mgr. Ondřejem Koláčkem, advokátem se sídlem Jankovcova 1518/2, Praha 7, o vyloučení věci ze soupisu majetku,

takto:

I. Žaloba na vyloučení ze soupisu majetkové podstaty dlužníka věcí: kolový nakladač UNC 750 (položka č. 9 soupisu majetkové podstaty), traktor kolový LKT 81-T (položka č. 10 soupisu majetkové podstaty), rypadlo kráčející Menzi Muck 6000 (položka č. 11 soupisu majetkové podstaty), se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů soudního řízení částku 31.030,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal vyloučení shora ve výroku tohoto rozsudku označených věcí z majetkové podstaty dlužníka s odůvodněním, že uzavřel dne 6. 12. 2014 s dlužníkem Kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva ke shora uvedeným věcem za sjednanou kupní cenu ve výši 211.750,-Kč včetně DPH. Sjednanou kupní cenu žalobce uhradil ve dvou platbách ze dne 6. 11. 2015 ve výši 70.000,-Kč a ze dne 21. 12. 2015 ve výši 141.750,-Kč. Insolvenční správce však isir.justi ce.cz zahrnul věci ve vlastnictví žalobce do soupisu majetkové podstaty dlužníka a žalobce se tak domnívá, že byly vzhledem k jeho vlastnickému právu zahrnuty do majetkové podstaty dlužníka neoprávněně a požádal insolvenčního správce o vyloučení předmětných věcí ze soupisu majetkové podstaty, avšak neúspěšně.

Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a domníval se, že předmětné věci byly do soupisu majetkové podstaty dlužníka pojaty důvodně. Žalovaný uvedl, že předmětnou Kupní smlouvou se dlužník a žalobce snažili vyvést majetek z majetkové podstaty dlužníka. Žalobce je k osobě Markéty Maňáskové, jednající za společnost dlužníka, v příbuzenském vztahu, neboť je jejím strýcem a závěru o vyvádění majetku odpovídají i veškeré okolnosti týkající se Kupní smlouvy, neboť kupní cena byla stanovena ve velmi nízké míře (tržní kupní cena se pohybuje přibližně v trojnásobně vyšších cenových hladinách), v Kupní smlouvě byla určena splatnost kupní ceny na dobu tří let a žalobce nikdy v oboru, kterého se týká předmět koupě, nepodnikal a stroje tedy na nic nepotřeboval. Žalobce jen tvrdil, že měl v úmyslu stroje pronajmout, ale do doby, než začala příslušná soudní řízení, je žádným způsobem nepronajal. Taktéž je ani neměl kde parkovat a parkoval je na pozemku dlužníka. Dlužník byl také osobou, která tyto stroje používala, a zároveň byl dlužník osobou, která stále jednala s věcmi, jako s věcmi vlastními, neboť je dával do zástavy a prohlašoval, že jsou jeho majetkem.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že stroje koupil proto, že měl záměr věci pronajímat a tím si přilepšit k důchodu. Nemůže za to, že se dlužník vydával za vlastníka věcí i v době, kdy již věci byly prodané a záležitosti týkající užívání věcí vysvětloval tím, že věci dlužník používal oplátkou za to, že byly parkovány na jeho pozemcích.

V průběhu řízení, po provedení příslušného důkazu výpovědí žalobce u Okresního soudu v Písku (viz dále) a po poučení soudu aby žalobce tvrdil a prokázal, jakým způsobem získal peněžní prostředky na zaplacení kupní ceny za prodávané stroje, začal žalobce tvrdit, že nejsou správná jeho tvrzení v souvisejících řízeních u Okresního soudu v Písku, ve kterých uváděl, že očekával prodej chaty (v k.ú. Nevězice), a proto si sjednal delší dobu splatnosti předmětné kupní ceny, aby tuto následně mohl zaplatit ze svých prostředků získaných z prodeje chaty. V průběhu řízení žalobce však zcela změnil svá tvrzení týkající odůvodnění dlouhé doby splatnosti kupní ceny a tvrzení týkající se způsobu jak získal peněžní prostředky, kterými ve dvou splátkách hradil kupní cenu, a počal tvrdit, že skutečnost byla taková, že chatu v k. ú. Nevězice prodal již dne 16. 6. 2014 za částku 480.000,-Kč, když kupní cenu ve výši 219,500,-Kč obdržel dne 16. 6. 2014 v hotovosti a částka 180.800,-Kč mu byla zaslána do advokátní úschovy. Částku, kterou obdržel v hotovosti, pak použil v červnu roku 2014 na nákup osobního vozidla Mercedes za částku 220.000,-Kč a zbytek utržené kupní ceny daroval svým dcerám Pavle Chudobové a Petře Zelenkové, když oběma dne 18. 8. 2014 odeslal částku 100.000,-Kč. Při uzavírání Kupní smlouvy tak neměl finanční prostředky, a proto se dohodl na delší době splatnosti. Chtěl tuto cenu splatit v dohodnutém termínu z prodeje jiných svých nemovitostí, a to pozemků v k. ú. Ohrobec. Dlužník jako prodávající však požadoval zaplacení kupní ceny dříve, než bylo dohodnuto, a proto si žalobce dne 2. 11. 2015 půjčil od své dcery částku 70.000,-Kč, kterou předal dne 6. 11. 2015 v hotovosti dlužníku, jak je zaznamenáno na příjmovém pokladním dokladu, a stejným způsobem si pak částku 100.000,-Kč půjčil dne 18. 12. 2015 od dcery Pavly Chudobové a zbytek splátky kupní ceny ve výši 141.750,-Kč pak žalobce uhradil z naspořených prostředků dne 21. 12. 2015. Oběma dcerám vrátil půjčené prostředky dne 30. 7. 2016, a to z prostředků, které získal prodejem nemovitostí v k. ú. Ohrobec, které prodal Kupní smlouvou ze dne 25. 7. 2016. K výzvě soudu, zda existují jiné důkazy než žalobcem navržené důkazy výslechem obou dcer a jeho samotného, např. potvrzení o výběru hotovosti z účtu, či potvrzení o převodu finančních prostředků z účtu na účet, sdělil žalobce soudu, že tyto skutečnosti se řešily pouze tzv. v rodině a neexistují o nich žádné záznamy a žádnými důkazy exaktního charakteru tak žalobce nedisponuje.

Z přípisu žalovaného má soud za prokázané, že žalobce byl vyrozuměn o zapsání movitých věcí do majetkové podstaty dlužníka přípisem ze dne 14. 3. 2017, žaloba byla podána-jak vyplývá z podacího razítka-dne 29. 3. 2017 a je žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ustanovení § 225 odst. 2 IZ.

Ze soupisu majetkové podstaty má soud za prokázané, že předmětné věci jsou sepsány v majetkové podstatě dlužníka. Z Kupní smlouvy ze dne 6. 12. 2014 uzavřené mezi dlužníkem (zastoupeným Markétou Maňáskovou jako jednatelem) a žalobcem zjistil soud, že dlužník prodal žalobci nakladač UNC 750 za 35.000,-Kč bez DPH, traktor kolový LKT 81-T za kupní cenu ve výši 80.000,-Kč bez DPH a rypadlo kráčející Menzi Muck 6000 za kupní cenu ve výši 60.000,-Kč bez DPH, tedy celkově za částku 211.750,-Kč s DPH. Kupní cena byla sjednána se splatností do 31. 12. 2017. V příjmovém pokladním dokladu ze dne 6. 11. 2015 je zaznamenáno přijetí platby 70.000,-Kč v hotovosti dlužníkem od žalobce. V příjmovém pokladním dokladu ze dne 21. 12. 2015 je zaznamenáno přijetí doplatku kupní ceny ve výši 141.750,-Kč v hotovosti dlužníkem od žalobce. V Kupní smlouvě je žalobce identifikován s číslem občanského průkazu rozdílným od současnosti, když z potvrzení Městského úřadu Milevsko vyplývá, že žalobce změnil občanský průkaz a v době uzavírání Kupní smlouvy vlastnil občanský průkaz daného čísla. Z notářského zápisu Mgr. Václava Vody ze dne 9. 4. 2015, spis. zn. NZ 516/2015, N 525/2015, zjistil soud, že dlužník jednající jednatelkou Markétou Maňáskovou, uzavřel předmětného dne Zástavní smlouvu k zajištění povinností dlužníka ze Smlouvy o úvěru poskytnutého společností Business Money, a.s., když předmětem zástavy byly mj. i všechny tři věci, kterých se týká toto řízení, přičemž v této Zástavní smlouvě dlužník prohlásil, že je výlučným vlastníkem zástavy a je plně způsobilý s ní nakládat. Z přihlášky P27 věřitele Amelia Money s.r.o. do tohoto insolvenčního řízení zjistil soud, že právní předchůdce této společnosti (společnost Business Money, a.s) uzavřel s dlužníkem několik úvěrových smluv, když v rámci uzavírání Úvěrové smlouvy ze dne 2. 4. 2015, č. 385/2015, dlužník opakovaně v související dokumentaci ujišťoval svého věřitele o vlastnictví mj. tří v tomto řízení probíraných věcí. K zajištění závazků plynoucích z této Úvěrové smlouvy došlo též k uzavření několika ručitelských prohlášení, a zástavních smluv k nemovitostem a to ručitelského prohlášení Aleše Maňáska, Jarušky Maňáskové a Petra Maňáska, které byly opatřeny úředně ověřenými podpisy a s úředně ověřenými podpisy byly též uzavřeny příslušné zástavní smlouvy k nemovitým věcem. Z odborného stanoviska Znaleckého ústavu APOGEO č. 39/2015 ze dne 27. 3. 2015, zjistil soud, že si dlužník nechal zadat zpracování odborného stanoviska k hodnotě svého majetku, mj. i k hodnotě třech v tomto řízení probíraných věcí. Z výsledků odborných stanovisek a inzerce obdobných věcí zjistil soud, že tržní cena těchto věcí se pohybuje rámcově v trojnásobné výši a přestože v tomto řízení nebyla exaktně zjištěna přesná hodnota převáděných věcí, je zřejmé, že sjednaná kupní cena byla velmi výrazně nižší, než by byla bývala cena tržní. Z vyrozumění o zahájení exekuce soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise ze dne 20. 3. 2014, č.j. 139 EX 394/14-007, ve spojení s oznámením o skončení exekuce Mgr. Marcela Kubise ze dne 1. 7. 2014 zjistil soud, že na majetek dlužníka byla vedena exekuce, avšak generální inhibitorium, pojící se se zahájením exekučního řízení, v době uzavření Kupní smlouvy již netrvalo. Z kupní smlouvy ze dne 16. 6. 2014 zjistil soud, že žalobce prodal své nemovitosti v k. ú. Nevězice za kupní cenu 480.000,-Kč. V Kupní smlouvě je zaznamenáno uhrazení částky 219.500,-Kč v hotovosti s tím, že zbytek kupní ceny po odečtení provize a daně z převodu nemovitostí bude vyplacen žalobci na účet. Z výpisu z účtu žalobce je pak prokázáno připsání částky 180.000,-Kč dne 14. 8. 2014 na účet žalobce a je prokázáno připsání částky ze dne 18. 8. 2014 ve výši 100.000,-Kč a ve výši 100.000,-Kč na účet Pavly Chudobové a Petra Zelenky. Z Kupní smlouvy ze dne 25. 7. 2016 zjistil soud, že žalobce prodal své nemovitosti v k. ú. Ohrobec za kupní cenu 500.000,-Kč. Z Dohody o parkování strojů z 2. 1. 2015 zjistil soud, že žalobce a Aleš Maňásek, tedy bratr jednatelky dlužníka, uzavřeli dohodu o parkování předmětných tří strojů na pozemku ve vlastnictví Aleše Maňáska, když nájemné si účastníci dohodli tak, že toto bude řešeno protislužbou za používání uvedených strojů.

Ze svědecké výpovědi Hany Kozojedové (provedeného v rámci soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Písku pod spis. zn. 6 C 75/2016), ověřující úřednice na Obecním úřadu v Opařanech, která ověřovala podpisy na ručitelských prohlášeních Aleše Maňáska, Petra Maňáska, Jarušky Maňáskové a ověřovala podpisy na zástavních smlouvách, zjistil soud, že dotyčné osoby nepodepisovaly ověřované dokumenty (jejichž označení si přesně Hana Kozojedová nepamatovala) a ověřovací doložka byla na listiny umístěna jen na žádost Markéty Maňáskové, která Hanu Kozojedovou přesvědčila, aby u ověřování nemuseli rodiče a bratr Markéty Maňáskové být. Lze tak uzavřít, že Markéta Maňásková záměrně jednala podvodným způsobem při zajišťování dluhu společnosti dlužníka, jehož je jednatelkou, a to ručitelským prohlášením dalších osob a uzavíráním zástavní smlouvy, a této skutečnosti se dovolávají žalobci Petr Maňásek, Jaruška Maňásková u Okresního soudu v Písku v rámci řízení o určení neexistence zástavního práva.

Ze spisu Okresního soudu v Písku spis. zn. 7 C 44/2016 je soudu známo, že je vedeno řízení o žalobě o vyloučení movité věci z exekuce, týkající se stejných věcí, když účastníkem tohoto řízení je žalobce na straně žalující a žalovaným je věřitel Amelia Money s.r.o., tedy věřitel, pro něhož je vedena exekuce a který vystupuje v tomto insolvenčním řízení se svou pohledávkou evidovanou jako P27. Z přihlášky pohledávky P27 v kombinaci s žalobními tvrzeními podpořenými příslušnými důkazy zjistil soud, že Smlouvu o úvěru č. 385/2015 co do řádného a včasného splácení dlužník přestal plnit počínaje zářím roku 2015. Následně byla dne 7. 1. 2016 nařízena exekuce, v rámci které byly sepsány tři předmětné věci jako vlastnictví dlužníka a žalobce s tímto soupisem nesouhlasí a domáhá se jejich vyloučení z exekučního řízení. V řízení spis. zn. 7 C 44/2016 byl proveden k okolnostem rozhodným pro uzavření Kupní smlouvy dne 6. 12. 2014 výslech žalobce Petra Davídka a Markéty Maňáskové, která uzavírala Smlouvu za dlužníka. Tyto výpovědi se shodují v potvrzení existence příbuzenském poměru žalobce a jednatelky dlužníka v pozici strýc a neteř. Z výpovědi žalobce pak vyplynulo, že žalobce tvrdil, že v roce 2015 prodal chatu, a proto byla sjednána v kupní smlouvě z 6.12. 2014 delší doba splatnosti, neboť se čekalo na kupní cenu z prodeje chaty. Peníze z prodeje dostal nadvakrát, a proto i kupní cenu za stroje hradil nadvakrát. Žalobce žádným způsobem nezmínil, že k prodeji chaty došlo před uzavřením předmětné Kupní smlouvy a ani žádným způsobem nezmínil svá (v tomto řízení nově uvedená) tvrzení ohledně půjček dcerám a následných zpětných půjček žalobci, aby mohl zaplatit kupní cenu. Žalobce uvedl, že neměl žádnou představu, jakou mají cenu stroje, které kupuje, neboť v lesnictví ani ve stavebnictví nikdy nepodnikal a měl v úmyslu stroje pronajmout, což do doby jeho výslechu v červenci roku 2016 ještě nebylo realizováno. Vypověděl, že neměl ani představu, za jaké částky by šly stroje pronajmout, a vypověděl, že neměl ani kde by dané stroje uskladnil. Vypověděl, že podpisu smlouvy byl on, Markéta Maňásková, jeho žena a na návštěvě pan Štych. Vypověděl, že smlouvu sepisovala Markéta Maňásková u nich doma, když tato přinesla k němu na chalupu dvě vyhotovení, která se podepisovala. Markéta Maňásková, která podepisovala Kupní smlouvu za dlužníka, uvedla, že ve firmě došli k závěru, že delší dobu stroje neužívají, proto se dohodli se žalobcem, že by mu je prodali. Smlouva se sepisovala v domě u žalobce, který tam měl psací stroj, proto ji tam účastníci na daném psacím stroji sepsali, když smlouvu sepisovala Markéta Maňásková a u vyhotovení smlouvy a smluvních jednání byla jen Markéta Maňásková, žalobce a manželka žalobce paní Davídková, nikdo další. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrdil, že nemá peníze na koupi strojů, dohodli se, že bude zaplaceno ve splátkách tak, aby bylo zaplaceno do konce roku 2017. Žalobce prý mluvil o tom, že má prodávat nějakou chatu, a když ji prodal, tak peníze zaplatil. Dlužník nabídl žalobci, že mu zajistí servis a parkování strojů a za oplátku, že si ty stroje bude moci půjčovat, pokud budou volné. Výpovědi Markéty Maňáskové a žalobce se tak rozcházejí v podstatných okolnostech-kdo byl přítomen uzavírání dané Kupní smlouvy (ohledně přítomnosti pana Štycha), jakým způsobem došlo k sepisu Kupní smlouvy (žalobce tvrdí, že smlouvu již Markéta Maňásková přinesla, Markéta Maňásková však tvrdila, že smlouvu sepisovala na psacím stroji, který má doma žalobce), výpověď Markéty Maňáskové je navíc vnitřně rozporná (dlužník došel k závěru, že stroje nepotřebuje, ale nabídl žalobci, že odměnou za parkování na jeho pozemcích by stroje dále bezplatně užíval), ale lze vysledovat jistou harmonii v tvrzení o zdrojích financování z plánovaného prodeje chaty, o kterém vypovídali jak Petr anonymizovano , tak Markéta Maňásková, když z listinného dokazování vyplynul jasný závěr o nemožnosti této verze (chata již byla prodána a je nemožné, aby na to žalobce během několika měsíců zapomněl ). Obě výpovědi tak soud vyhodnotil jako nevěrohodné s prvky ne příliš úspěšného pokusu o harmonizaci výpovědí , u kterých si nelze nepovšimnout, že vlastně ani jeden z účastníků věrohodně neuměl vysvětlit, proč k uzavření kupní smlouvy došlo-dlužník stroje nadále používal, žalobce je nepotřeboval a nevyužíval, byla mu lhostejná výše ceny atp.

Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

Žalobce soudu předložil Kupní smlouvu na prodej tří shora označených strojů za shora uvedenou kupní cenu, a tvrdil, že tuto kupní cenu uhradil. Stroje kupoval proto, aby si mohl v důchodu přivydělat pronájmem těchto strojů. Dané skutkové verzi však soud neuvěřil, přestože vyplývá a je formálně prokázána listinnými důkazy, neboť veškeré okolnosti, které se pojí s touto tvrzenou obchodní transakcí, odpovídají závěru jinému. Nelze přehlédnout skutečnost, že jednatelka dlužníka a žalobce jsou v příbuzenském poměru a zároveň oba vypověděli, že jsou sousedé a znají se a panují mezi nimi dobré vztahy. Je tak zřejmé, že jednání účastníků může být motivováno tzv. vzájemnou výpomocí, která se vždy nemusí shodovat se zájmy ostatních věřitelů, jak se to dle přesvědčení soudu stalo v tomto konkrétním případě. Je zřejmé, že dlužník se již v roce 2014 a 2015 nenacházel v dobré finanční kondici, neboť uzavíral s nebankovními institucemi na jaře roku 2015 smlouvy o úvěru na velký objem finančních prostředků, což svědčí jedině o závěru, že dlužník již nebyl schopen dosáhnout bankovního úvěru, tedy výhodnějšího úvěru od bankovní instituce a byl nucen vstoupit do jednání s rizikovějším faktorem u nebankovních společností, v konkrétním případě se společností Business Money, a.s. Špatnou finanční situaci dlužníka pak potvrzuje i skutečnost, že sjednaný úvěr dlužníka žádným způsobem nezachránil a od jara 2015 trvalo jen několik měsíců do podzimu roku 2015, kdy dlužník přestal tento úvěr řádně a včas hradit. Z finančních problémů se již dlužník nedostal a na jaře roku 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení a na majetek dlužníka byl následně prohlášen konkurz. Skutečnost o problematické finanční situaci dlužníka tak musela být jednatelce Markétě Maňáskové známa, a proto je zřejmé, že se snažila ochránit část majetku dlužníka před dosahem svých věřitelů, a proto byla uzavřena Kupní smlouva na předmětné stroje. O tom, že účastníci této smlouvy neměli skutečnou vůli uzavřít kupní smlouvu a převést vlastnické právo ke strojům na žalobce, ale že měli spíše vůli do budoucna zkrátit své věřitele, svědčí skutečnost, že kupní cena na dané stroje byla sjednána v trojnásobně nižší cenové úrovni, než by činila tržní cena. Byla sjednána velice nestandardní doba splatnosti do tří let od uzavření Kupní smlouvy, což mělo dle přesvědčení soudu účelově tzv. žalobci nesvazovat ruce vysokou kupní cenou a nutností splatit v dohledné době kupní cenu. Zároveň nelze přehlédnout, že žalobce tyto stroje k vlastní obživě či práci vůbec nepotřeboval, žalobce byl důchodcem, v daném oboru nikdy nepodnikal, ani podnikat nechtěl a zároveň tyto stroje ani nikdy nepronajal, tedy neměl žádný reálný důvod tyto stroje zakoupit, což se odráží i v dalším osudu těchto strojů, které byly i nadále využívány společností dlužníka, když důvod k bezplatnému užívání je opět doložen formální listinou o pronájmu parkování, jehož cena bude řešena možností využívat stroje k práci. Dlužník pak následně s těmito stroji jednal jako s vlastními, a to nejen proto, že je používal, ale taktéž o nich prohlašoval, že jsou v jeho vlastnictví, nechal si zpracovat odborné stanovisko na jejich hodnotu na jaře roku 2015 a při uzavírání smluvní dokumentace se společností Business Money, a.s. též prohlásil, že tyto stroje jsou jeho a dal je do zástavy. Výpovědi Markéty Maňáskové a žalobce, které měly svědčit o jejich vůli při uzavírání Kupní smlouvy, pak soud neuvěřil, když vyhodnotil obě tyto osoby jako nevěrohodné (viz výše). O nevěrohodnosti Markéty Maňáskové pak svědčí i další skutečnosti, ze kterých plyne, že tato se v rámci výkonu jednatelského oprávnění ve společnosti dlužníka dopustila dalších podvodných jednání, jako je falšování podpisů na ručitelských oprávněních, když přesvědčovala příslušnou ověřující úřednici, aby ověřila podpisy osob, které se podepisování nezúčastnily. Věrohodnost žalobce je pak výrazným způsobem zpochybněna jeho měněním procesních stanovisek ohledně okolností týkajících se zaplacení kupní ceny, když tuto změnu vyvolalo až poučení soudu o nutnosti tvrdit a prokázat do té doby žalobcem tvrzené skutečnosti o okolnostech týkajících se zaplacení kupní ceny a zdrojích peněžních prostředků. Nelze přehlédnout, že žalobce tvrdil, že bude teprve prodávat chatu a následně z tohoto prodeje uhradí peníze a teprve, když ho soud vyzval k označení data uzavření prodeje chaty a důkazů o přesunu peněžních prostředků z prodeje chaty, si žalobce tzv. rozvzpomněl, že vlastně již chatu prodal půl roku před uzavřením předmětné Kupní smlouvy a vytvořil další řetězec nevěrohodných tvrzení ohledně vzájemných půjček mezi ním a jeho dcerami. Je sice zřejmé, že žalobce z prodeje chaty svým dcerám přeposlal-v případě dcery Petry Zelenkové na účet zřejmě jejího manžela-částku 100.000,-Kč, ale další osud peněz nebyl schopen žalobce žádným způsobem objektivně prokázat, když je zřejmé, že v dnešní době je hospodaření s částkami ve statisícových výších značným způsobem formálně svázáno a lze je vždy dohledat, a to jak výpisem z účtu o bezhotovostním převodu peněžních prostředků či výběru z bankomatu či výběru na pokladně. Žádným z těchto objektivních důkazů však žalobce nedisponuje a tvrdí, že se všechno dělo v rámci rodiny, a to objektivně nedohledatelným způsobem a svá tvrzení chce prokazovat pouze výslechem svým a jeho dcer. Soud však nevěří, že u plateb přesahujících částku 200.000,-Kč lze jejich tzv. stopu ztratit. Posledním objektivním důkazem, je přeposlání částky 100.000,-Kč z účtu žalobce na účet svých dcer. Je tedy nevěrohodné tvrzení žalobce, které se v průběhu času měnilo a zároveň má soud přesvědčit o tom, že všechny finanční operace od určité doby činil žalobce pouze v hotovosti, když peníze v rámci statisíců on, jeho dcery, či následně dlužník museli mít pouze tzv. doma bez lokace na účtu. Taktéž nelze přehlédnout, že finanční operace nejsou zaznamenány a dohledatelné v účetnictví dlužníka. Všechny tyto okolnosti svědčí o pouhé účelovosti formálního uzavření Kupní smlouvy za účelem tzv. ochránit majetek dlužníka a zkrátit tak věřitele, neboť se dlužník nacházel ve finančních problémech, které následně vyústily v insolvenční řízení.

Dle ustanovení § 2079 odst. 1 OZ kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když ve věci bylo prokázáno sepsání tří předmětných strojů do majetkové podstaty dlužníka a soud má zároveň má za prokázané, že vlastnické právo k těmto věcem z dlužníka na žalobce skutečně nikdy nepřešlo, neboť soud vyhodnotil Kupní smlouvu jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a odpor se zákonem. Zákon předpokládá, aby účastníci kupní smlouvy uzavírali kupní smlouvu z důvodu, že chtějí skutečně převést vlastnické právo a nikoliv tzv. pouze ochránit formálně bezvadným jednáním majetek dlužníka (prodávajícího) před jeho věřiteli. Lze tedy uzavřít, že po formální stránce dané Kupní smlouvě nelze ničeho vytknout, ostatní dokazování však soud vedlo k závěru, že záměr účastníků byl pouze simulovat převod vlastnického práva, když veškeré atributy vlastnictví dále využíval dlužník, a sice se stroji disponoval, dával je do zástavy a je tedy zřejmé, že Kupní smlouva nebyla sjednána platně a žalobce tak není vlastníkem věcí, u kterých se domáhá jejich vyloučení z majetkové podstaty dlužníka.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalobvaný má právo na náhradu nákladů tohoto řízení proti neúspěšnému žalobci. Náklady řízení představují odměnu právního zástupce žalovaného za sedm úkonů právní služby (příprava a převzetí, vyjádření k žalobě, dvě další písemná podání ve věci, tři účasti na jednání soudu) včetně režijních paušálů dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c), ve spojení s ustanovením § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovné právního zástupce žalovaného ze sídla advokátní kanceláře v Praze k soudu do Českých Budějovic a zpět a náhradu za promeškaný čas za tři uskutečněné jízdy.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.

V Českých Budějovicích dne 7. 12. 2017

JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce