42 ICm 1592/2015
č.j.: 42 ICm 1592/2015-121

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl dne 16.7.2015 samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce ESSOX s.r.o., IČ 26764652, Senovážné náměstí 231/7, 370 01 České Budějovice, zast. JUDr. Luděk Chvosta, Na Příkopě 854/14, 110 00 Praha 1-Nové Město, proti žalovanému Penz a Hadraba v.o.s., IČ 28122330, Novohradská 745/21, 370 01 České Budějovice, insolvenční správce Petra a Olgy Petrákových, zast. JUDr. Jan Mrázek, advokát, Jana Wericha 576, 388 01 Blatná, o určení pravosti a výše pohledávky, takto:

I. Určuje se, že pohledávka P9 přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 41 INS 35011/2014, je v popřené výši 95.997,88 Kč po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že jím přihlášená pohledávka do shora označeného insolvenčního řízení byla ve shora popřené výši přihlášena po právu.

Z přihlášky pohledávky P9 včetně jejího doplnění zjistil soud, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku v celkové výši 98.250,-Kč s odůvodněním, že se jedná o nesplněné závazky z úvěrové smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem dne 27.8.2013 č. 90099983, když účastníci se v úvěrové smlouvě dohodli, že tento úvěr bude použit na koupi automobilu Ford Mondeo v celkové pořizovací ceně 105.837,-Kč a úvěr bude uhrazen v 48 měsíčních splátkách po 3.789,-Kč, když tento splátkový kalendář dlužník porušil a splátky řádně neuhradil.

Z protokolu o přezkumného jednání včetně seznamu přezkoumaných pohledávek zjistil soud, že pohledávka žalobce byla popřena co do výše 95.997,88 Kč s odůvodněním, že dlužník z dané úvěrové smlouvy obdržel reálně pouze částku 85.837,-Kč, ze které již 87.200,-Kč splatil. Žalovaný uvedl, že je přesvědčen, že žalobcem udaná RPSN ve smlouvě byla uvedena v nesprávné výši a byla tak porušena povinnost informovat spotřebitele o výši RPSN tak, jak je tato povinnost dána žalobci v § 8 a v příloze 3 zákona č. 145/2010. Za zjištění, že RPSN nebyla uvedena žalobcem ve smlouvě správně, je jistina dle zákona o spotřebitelském úvěru úročena pouze diskontní sazbou a veškerá další související ujednání o jiných platbách na smlouvu, jsou neplatná. Dlužná částka představující nesplacenou jistinou navýšenou o diskontní sazbu tak činí částku 2.252,12 Kč a ve zbytku byla pohledávka popřena.

Žalobce s popřením pohledávky nesouhlasil a uvedl, že popěrný úkon žalovaného nebyl dostatečně určitý, a proto nemůže být účinný. Dále též uvedl, že žalobcem uváděná výše RPSN ve smlouvě byla vyčíslena správně a zároveň ani kontrolní orgán Česká obchodní inspekce po více let žalobci nevytkl nesprávný výpočet této sazby s tím, že žalobce v žalobě uvedl, jakým způsobem byla částka poplatku za sjednání smlouvy zahrnuta do vzorce pro výpočet RPSN, a sice že tento byl tento poplatek zahrnut na pravé i levé straně rovnice. Zároveň též vyslovil přesvědčení, že i v případě nesprávného výpočtu RPSN dlužník obdržel veškeré relevantní informace o daném finančním produktu a mohl si udělat zcela transparentně představu o parametrech úvěru a žalobce tak nemůže být sankcionizován úročením pouhou diskontní sazbou a neplatností dalších ujednání.

Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a uvedl, že žalobce dospěl k nesprávnému výpočtu RPSN na základě skutečnosti, že ve smlouvě o úvěru byl sjednán poplatek za sjednání smlouvy ve výši 34.163,-Kč, který s jistinou úvěru ve výši 85.837,-Kč činil dle žalobce celkovou výši poskytnutého úvěru ve výši 120.000,-Kč , když žalobce nekalkuloval ve vzorečku RPSN se sjednáním poplatku v nákladech na úvěr, když tento postup je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, který definuje celkovou výši spotřebitelského úvěru jako souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k) zák. č. 145/2010 Sb.). Jediným možným způsobem jak tento poplatek mohl být dosazen do vzorce pro výpočet RPSN, je na jeho pravou stranu, když výše sjednané RPSN po správném výpočtu měla mít hodnotu 53,03 %, avšak ve smlouvě bylo uvedeno 24,50 %. Při tomto porušení povinnosti uvést RPSN ve správné výši pak musí být žalobce sankcionizován úročením úvěru pouze diskontní sazbou.

Přezkumné jednání se konalo dne 23.3.2015 a žaloba byla soudu doručena dne 22.4.2015 a je žalobou včasnou, podanou ve lhůtě dle ust. § 198 odst. 1 IZ.

Ze smlouvy o úvěru č. 90099983 ze dne 27.8.2013 zjistil soud, že žalobce poskytl dlužníkovi Petru Petrákovi úvěr na financování vozidla Ford Mondeo Kombi v celkové pořizovací ceně 105.837,-Kč, když přímou platbu na nákup vozidla ze strany dlužníka byla poskytnuta částka 20.000,-Kč, ve smlouvě je zaznamenána úroková sazba ve výši 22,13 %. Je zde zaznamenána i celková částka, kterou musí dlužník na smlouvě zaplatit, a sice 181.872,-Kč, která je splatná ve 48 měsíčních splátkách po 3.789,-Kč. Je zde uvedena též výše úvěru ve výši 120.000,-Kč a výše RPSN ve výši 24,5 %. Celková výše úvěru 120.000,-Kč však ve smyslu připojených obchodních podmínek není částkou, která byla poskytnuta žalobcem dlužníkovi k dispozici, když v bodu IX. obchodních podmínek ke smlouvě o úvěru je uvedeno, že výše úvěru je stanovena jako součet rozdílu mezi pořizovací cenou a přímou platbou a poplatkem za sjednání smlouvy, když poplatek za sjednání smlouvy je součástí výše

úvěru a jedná se o administrativní poplatek společnosti za sjednání a uzavření smlouvy. V obchodních podmínkách je tak dovysvětlena dlužníku skutečnost, že výše úvěru 120.000,-Kč není obnosem, který v rámci uzavření úvěrové smlouvy skutečně obdrží. Ve smlouvě o úvěru je též zaznamenáno, že ke smlouvě byly poskytnuty dlužníku informace o spotřebitelském úvěru, ve kterých je poté zaznamenána jak výše měsíční splátky 3.789,-Kč, tak počet měsíčních splátek (48), celková částka, kterou je potřeba zaplatit na úvěru 181.872,-Kč a informace, že za uzavření úvěrové smlouvy bude hrazen poplatek za sjednání smlouvy ve výši 34.163,-Kč, který je součástí celkové výše spotřebitelského úvěru. Z formuláře o informacích o spotřebitelském úvěru tak plyne závěr, že dlužník byl před sjednáním úvěru informován, že součástí celkové částky, kterou musí hradit, je nejen vrácení jistiny, ale též vrácení administrativního poplatku, když dlužník byl seznámen i s jeho výší (34.163,-Kč). Z kupní smlouvy na prodej automobilu uzavřené mezi dlužníkem a společností AAA AUTO a.s. zjistil soud, že dne 27.8.2013 dlužník od společnosti AAA AUTO a.s. zakoupil automobil Ford Mondeo Kombi v pořizovací ceně 105.837,-Kč. Z této smlouvy pak vyplývá skutečnost, že ve stejný den, ve kterém uzavřel dlužník kupní smlouvu, uzavřel i úvěrovou smlouvu a veškeré finanční prostředky z úvěrové smlouvy dlužník nedostal tzv. v hotovosti, ale byly zúčtovány na platbu za automobil a dlužníku tak muselo být zcela zřejmé, za jakou celkovou výši, při zohlednění jeho vlastní přímé platby, si automobil v kupní ceně 105.837,-Kč kupuje (181.872,-Kč). Mezi účastníky je nesporné, že poplatek za sjednání úvěru, je do rovnice, na základě které dochází k vypočtení RPSN, dosazen na levé i pravé straně, když žalobce se domnívá, že by měl být správně v příslušné rovnici, která je přílohou zákona o spotřebitelském úvěru, dosazen pouze na pravé straně. Finanční arbitr ve svém nálezu ze dne 13.3.2015 sp. zn. FA/SU/111/2014 uvádí, že takovýto způsob výpočtu žalobce shledal nesprávným, a to zejména s ohledem na skutečnost, že pokud bude takovýmto způsobem dosazován administrativní poplatek, tak na výsledné hodnotě RPSN výše poplatku nebude mít nikdy vliv, alias při stejných ostatních dosazovaných veličinách je lhostejné, zda-li administrativní poplatek hrazen bude, bude hrazen ve sjednané výši, event. bude hrazen např. v desetinásobné výši. Z odborného posudku ekonomické fakulty Jihočeské univerzity pak plyne, že zákonná úprava vzorce a definice RPSN v zákoně o spotřebitelském úvěru, je vytvořena špatně, neboť nedává jednoznačné řešení a může existovat více hodnot RPSN, event. nemusí mít žádné řešení, tedy existují případy, u nichž RPSN nelze vypočítat. Z expertního stanoviska k zákonné úpravě RPSN podle zákona o spotřebitelském úvěru z Vysoké školy ekonomické v Praze zjistil soud, že zákonná úprava je z hlediska srozumitelnosti a jednoznačnosti případných překážek pro plnění funkce, pro níž byla vytvořena, nedostatečná, neboť rovnice vymezující v zákoně RPSN nemusí mít pouze jedno řešení, event. zákon neupravuje a neustanovuje způsob, jak případně různé výše RPSN interpretovat. Ze znaleckého posudku auditorské společnosti PriceWaterhouseCoopers Česká republika, s.r.o., plyne, že žalobcem zvolený způsob výpočtu RPSN splňuje klíčové požadavky uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru, když všechny informace jsou přehledně a transparentně prezentovány a spotřebitel je srozumitelně a dostatečně informován o podmínkách spotřebitelského úvěru. Z odborného stanoviska k výpočtu RPSN společnosti KPMG Česká republika, s.r.o., zjistil soud, že žalobcem zvolený způsob výpočtu RPSN a jeho samotný výpočet poskytuje správnou výši RPSN a výpočet navrhovaný finančním arbitrem vedl k nesprávnému zahrnutí poplatku za sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru dvakrát.

Dle ust. § 6 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Dle ust. § 8 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru jestliže smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský

úvěr, neobsahuje informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu a spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele, pokládá se spotřebitelský úvěr od počátku za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření této smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Dle § 10 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru jsou pak uvedena kritéria, z jakých cen by mělo být přistupováno k výpočtu RPSN, když vzorec výpočtu RPSN je přílohou zákona o spotřebitelském úvěru. V příloze č. 3 zákona o spotřebitelském úvěru v odst. 1 písm. f) je pak zaznamenána povinnost informovat spotřebitele o roční procentuální sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr a o veškerých předpokladech použitých pro výpočet této sazby a o celkové částce k zaplacení spotřebitelem, vyjádřené číselných údajem a vypočtenou k okamžiku uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr.

Soud se předně zabýval náležitostmi popěrného úkonu, když z insolvenčního zákona plyne, že popěrný úkon u nevykonatelné pohledávky může být doplněn i v rámci incidenčního sporu a je zřejmé, že až do lhůty poskytnuté insolvenčnímu správci soudem v rámci incidenčního sporu při poučení o koncentraci důkazů a tvrzení v tomto incidenčním sporu, může insolvenční správce svůj popěrný úkon doplňovat. Soud uzavírá, že popěrný úkon byl v rámci tohoto incidenčního sporu insolvenčním správcem řádně a úplně doplněn a není tak správné přesvědčení žalobce o neurčitosti popěrného úkonu.

Poté se soud zabýval správností zjištění výše hodnoty RPSN, když soud uzavřel, že přesto, že z vyjádření Jihočeské univerzity a Vysoké školy ekonomické v Praze a auditorských vyjádření plyne skutečnost, že výše RPSN byla žalobcem vypočtena a stanovena správně v souladu se zákonem a je zřejmé, že výše RPSN lze stanovit několika způsoby, je soud toho názoru, že žalobce nevyhověl účelu a smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kterým je objektivně informovat spotřebitele o finanční náročnosti úvěru, aby spotřebitel mohl provést porovnání jednotlivých finančních produktů na trhu. Žalobcem uváděná výše RPSN je uváděna pro spotřebitele zavádějícím způsobem a nemá objektivní informační hodnotu, neboť způsob, který zvolil žalobce k výpočtu RPSN je takový, že výše administrativního poplatku (který je zcela jistě podstatnou částí náročnosti poskytovaného úvěru pro spotřebitele) je při žalobcem provedeném dosazení do vzorce výpočtu RPSN nepodstatným údajem, a pro výpočet daným způsobem by bylo lhostejné, zda by tento administrativní poplatek vůbec nebyl mezi účastníky sjednán, event. by byl sjednán např. v desetinásobné výši, neboť zjištěnou výši RPSN to neovlivní. Z toho pak plyne závěr, že díky způsobu výpočtu RPSN nemůže spotřebitel dostat objektivní informaci, neboť se výše zjištěné RPSN v závislosti na výši sjednaného poplatku nemění.

Ve světle shora uvedených závěrů pak soud musí hodnotit, zda toto zjištění pro spotřebitele nevýhodného výpočtu RPSN má za následek žalovaným předpokládanou zákonnou sankci dle ust. § 8 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru. Soud opět zdůrazňuje, že účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele, která spočívá v transparentní informovanosti spotřebitele předtím, než uzavře smlouvu o finančním produktu tak, aby si spotřebitel mohl udělat představu, jak finančně náročné je uzavření úvěrové smlouvy a kolik spotřebitel musí zaplatit za to, že mu budou poskytnuty finanční prostředky, alias kolik je úvěrové navýšení, ať už toto úvěrové navýšení představuje úročení jistiny či související poplatky. Tyto informace však smlouva v dostatečné míře transparentně obsahovala, neboť obsahovala celkovou částku, kterou dlužník musí zaplatit, obsahovala časové vymezení, ve kterém tuto finanční částku musí zaplatit i označení výše jednotlivé měsíční splátky a jednoduchým matematickým propočtem bylo možné dospět k závěru, o kolik dlužník tzv. přeplatí půjčenou jistinu. Soud tak má za to, že účelu zákona o spotřebitelském úvěru bylo dosaženo, a sice spotřebitel byl dostatečně transparentně informován a byl tak ochráněn před finančně zdatnějším podnikatelem (žalobcem) a bylo pouze na jeho uvážení, zda takovouto úvěrovou smlouvu za daných parametrů uzavře či nikoli. Při této úvaze soud bere v potaz též značně problematickou interpretaci správnosti výpočtu RPSN, která ze strany žalobce není matematicky špatně vypočtena, avšak lze jí ze strany soudu interpretačně vyhodnotit jako uvedenou ve výši v neprospěch spotřebitele tak, jak soud odůvodnil výše. Samotná tato skutečnost však nemůže vést k závěru, že účelem zákona o spotřebitelském úvěru je při tomto zjištění požadovat, aby spotřebitel alias dlužník, vrátil žalobci pouze jistinu zvýšenou o diskontní sazbu. Soud má proto za prokázané, že pohledávka byla přihlášena po právu a žalobě tak jako důvodné vyhověl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 163 IZ ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 202 odst. 1 IZ, když plně procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. V tomto incidenčním sporu však žalobci vůči žalovanému jako insolvenčnímu správci náklady řízení nelze přiznat.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 16. července 2015

JUDr. Ondřej Ludvík v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. Petra Kottová