42 ICm 1577/2016
Číslo jednací: 42 ICm 1577/2016-42 ( KSHK 42 INS 1649/2016 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou v incidenčním sporu žalobce Kancelář správců, v.o.s., se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, PSČ 602 00, jako insolvenčního správce dlužníka Petra Dražkoviče, bytem ve Vrchlabí, Letná 670, RČ: 870810/1776, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Nekudou, advokátem se sídlem v Blučině, Dukelská 550, PSČ 664 56, proti žalovanému Serraghis Loan Management Ltd, reg. č. 257931, se sídlem Afentrikas 4, Afentrika Court, Off. 2, 6018 Larnaca, Kypr, zastoupenému Milanem Lukešem, obecným zmocněncem se sídlem na adrese APS CZ&SK SERVICES s.r.o., Celetná 988/39, 110 00 Praha 1, o popření pohledávek ve výši 140.531,82 Kč a 49.671,39 Kč

takto:

I. Řízení o určení, že žalovaný věřitel nemá za dlužníkem Petrem Dražkovičem část vykonatelné pohledávky P1-1 ve výši 90.393,82 Kč na jistině a ve výši 30.757,-Kč na úrocích z prodlení a část vykonatelné pohledávky P1-2 ve výši 27.154,39 Kč na jistině a 9.506,-Kč na úrocích z prodlení, se zastavuje.

II. Určuje se, že žalovaný věřitel nemá za dlužníkem Petrem Dražkovičem část vykonatelné pohledávky P1-1 ve výši 19.381,-Kč a část vykonatelné pohledávky P1- 2 ve výši 13.011,-Kč.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci, k rukám jeho advokáta, na nákladech řízení částku 12.227,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 11.5.2016 se domáhal žalobce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný věřitel nemá za dlužníkem Petrem isir.justi ce.cz

Dražkovičem vykonatelnou pohledávku P1-1 ve výši 140.531,82 Kč a vykonatelnou pohledávku P1-2 ve výši 49.671,39 Kč. Žalobu zdůvodnil tím, že žalobce ani přes výzvu insolvenčního správce nepřeložil listiny prokazující vznik pohledávek ani aktivní legitimaci k jejich uplatnění, když předložil toliko rozhodčí nálezy, vyčíslení pohledávek, rozhodnutí vydaná soudním exekutorem ve věci exekučního vymáhání pohledávek a rámcovou smlouvu, na základě které byly pohledávky postoupeny žalovanému. Proto insolvenční správce pohledávky co do důvodu popřel.

Žalovaný podáním ze dne 8.6.2016 učiněným v rámci projednání incidenčního sporu doložil smlouvy o úvěru uzavřené s Českou spořitelnou, dohody o splátkovém kalendáři a smlouvy o postoupení pohledávek.

Z dokazování provedeného při soudním jednání dne 1.9.2016 zjistil insolvenční soud tento skutkový stav:

Ze smlouvy o úvěru č. 3011461893 uzavřené mezi dlužníkem a Českou spořitelnou, a. s. dne 24.1.2006 bylo zjištěno že věřitel se zavázal půjčit dlužníkovi částku 15.000,-Kč se splatností v měsíčních splátkách do 16.1.2009. Předložen byl rovněž doklad o čerpání úvěru a plán anuitních splátek.

Ze smlouvy o úvěru č. 2376477893 uzavřené mezi dlužníkem a Českou spořitelnou, a. s. dne 4.4.2006 bylo zjištěno že věřitel se zavázal půjčit dlužníkovi částku 50.000,-Kč se splatností v měsíčních splátkách do 20.3.2012. Předložen byl rovněž doklad o čerpání úvěru a plán anuitních splátek.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 27.9.2007 mezi Českou spořitelnou a. s., jako postupitelem a společností Asset Portfolio Servicing Czech Republic a. s. jako postupníkem bylo zjištěno, že pohledávky z výše uvedených smluv byly postoupeny společnosti Asset Portfolio Servicing Czech Republic a. s. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 27.9.2007 mezi společností Asset Portfolio Servicing Czech Republic a. s. jako postupitelem a společností AVALON CONTINENTAL S.A. jako postupníkem bylo zjištěno, že pohledávky z výše uvedených smluv byly dále postoupeny společnosti AVALON CONTINENTAL S.A.

Z listiny nadepsané jako dohoda o splátkovém kalendáři ze dne 7.1.2009 insolvenční soud zjistil, že dlužník uznal svůj dluh ze smlouvy o úvěru č. 3011461893 uzavřené mezi dlužníkem a Českou spořitelnou, a.s. ve výši 27.154,39 Kč. Dohoda obsahuje v článku 5 rozhodčí doložku v tomto znění: Veškeré spory, které vzniknou z této smlouvy nebo v souvislosti s ní .budou s vyloučením pravomoci soudů rozhodnuty v rozhodčím řízení jediným rozhodcem, jehož určí Rozhodčí institut v Praze .Rozhodčí řízení se provede podle společných pravidel rozhodčího řízení vydaných rozhodci sdruženými při Rozhodčím institutu v Praze ze dne 1.9.2007 . Z listiny nadepsané jako dohoda o splátkovém kalendáři ze dne 7.1.2009 insolvenční soud zjistil, že dlužník uznal svůj dluh ze smlouvy o úvěru č. 2376477893 uzavřené mezi dlužníkem a Českou spořitelnou, a.s. ve výši 90.393,82 Kč. Dohoda obsahuje v článku 5 stejnou rozhodčí doložku-jedná se o stejný formulář.

Z rozhodčího nálezu JUDr. Adama Daňka z 15.6. 2010 sp. zn. RI AV 024/2009 bylo zjištěno, že k návrhu společnosti AVALON CONTINENTAL S.A tímto nálezem zavázal rozhodce dlužníka k zaplacení částky 27.154,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 1.10.2008 do zaplacení a k zaplacení nákladů rozhodčího řízení ve výši 13.011,-Kč. Jednalo se o nároky ze smlouvy o úvěru č. 3011461893. Z rozhodčího nálezu JUDr. Adama Daňka z 15.6. 2010 sp. zn. RI AV 025/2009 bylo zjištěno, že k návrhu společnosti AVALON CONTINENTAL S.A tímto nálezem zavázal rozhodce dlužníka k zaplacení částky 90,393,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 1.10.2008 do zaplacení a k zaplacení nákladů rozhodčího řízení ve výši 19.381,--Kč. Jednalo se o nároky ze smlouvy o úvěru č. 2376477893.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10.4.2012 mezi společností AVALON CONTINENTAL S.A jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem a z připojené přílohy bylo zjištěno, že pohledávky z výše uvedených smluv byly postoupeny žalovanému.

Z přihlášky žalovaného věřitele do insolvenčního řízení bylo zjištěno, že žalovaný přihlásil jako pohledávku P1-1 ze smlouvy o úvěru č. 2376477893 na jistině 90.393,82 Kč, na úrocích z prodlení 30.757,-Kč a na nákladech rozhodčího řízení a exekučního řízení částku 19.381,-Kč. Jako pohledávku P1-2 přihlásil věřitel ze smlouvy o úvěru č. 3011461893 na jistině 27.154,39 Kč, na úrocích z prodlení 9.506,-Kč a na nákladech rozhodčího řízení a exekučního řízení částku 13.011,-Kč.

Po takto provedeném dokazování žalobce prohlásil, že bere zpět žalobu o popření pohledávky P1-1 ve výši 90.393,82 Kč na jistině a ve výši 30.757,-Kč na úrocích z prodlení a o popření pohledávky P1-2 ve výši 27.154,39 Kč na jistině a 9.506,-Kč na úrocích z prodlení, když žalovaný věřitel svoji aktivní legitimaci a vůbec existenci uplatněného nároku doložil až v průběhu tohoto sporu v souvislosti s vyjádřením k této žalobě. Pro neplatně sjednanou rozhodčí doložku trval insolvenční správce na popření pohledávek nalézacího (rozhodčího) i exekučního řízení.

Insolvenční soud tedy řízení o popření výše uvedených částí pohledávek zastavil dle ust. § 96 o.s.ř., jak je uvedeno v bodě I. výroku tohoto rozhodnutí.

Předmětem řízení tak zůstalo přezkoumání pravosti částí popřených pohledávek sestávajících pouze z nákladů rozhodčího a exekučního řízení. Platnost obdobně koncipované rozhodčí doložky posuzoval Nejvyšší soud ČR v usnesení sp.zn. 23 Cdo 427/2012 ze dne 27.6.2012, z něhož lze pro účely tohoto řízení ocitovat pasáž z odůvodnění : Podle skutkových zjištění soudů, jimiž je dovolací soud vázán, veškeré spory ze smlouvy uzavřené mezi účastníky měly být rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízením jediným rozhodcem, jmenovaným Správcem Seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a. s., identifikační číslo osoby 26421381, při její existenci, a to podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti, Pravidly o nákladech rozhodčího řízení, Organizačním a kancelářským řádem . Právní otázky týkající se způsobu jmenování rozhodce ve vztahu k platnosti rozhodčí doložky, byly v judikatuře Nejvyššího soudu řešeny rozporně. K otázce způsobu jmenování rozhodce ve smyslu § 7 zákona o rozhodčím řízení a jeho dopadu na platnost rozhodčí doložky vyjádřil velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sjednocující právní závěr v usnesení ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, dostupném na www.nsoud.cz. V tomto usnesení Nejvyšší soud dovodil, že na rozdíl od ad hoc ustanovených rozhodců mohou stálé rozhodčí soudy vydávat svá vlastní pravidla (statuty a řády), která mohou určit jak jmenování a počet rozhodců (rozhodci mohou být vybíráni ze seznamu), tak i způsob vedení řízení a též náklady rozhodčího řízení. Uvedená pravidla musí být publikována v Obchodním věstníku. Rozhodováno je pak podle zmíněných pravidel stálého rozhodčího soudu, platných v době zahájení rozhodčího řízení, přičemž nedohodnou-li se účastníci jinak, postupuje stálý rozhodčí soud podle těchto pravidel. Jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem (a nikoliv pro neurčení rozhodce nebo způsobu, jak má být určen). V posuzované rozhodčí doložce jsou způsob určení rozhodce a procesní pravidla pro rozhodčí řízení nastaveny technicky totožně, proto lze rozhodčí doložku prohlásit za absolutně neplatnou se stejným odůvodněním, jako bylo přijato shora Nejvyšším soudem ČR.

Za daného stavu pak shledal insolvenční soud popěrný úkon insolvenčního správce, kterým popřel pohledávky přihlášené z titulu nákladů rozhodčího a navazujícího exekučního řízení, za důvodný. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno v bodě II. výroku tohoto rozsudku.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a dle ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.. V případě popření částí pohledávek uvedených v bodě II. výroku byla žaloba popírajícího insolvenčního správce důvodná. V případě popřených nároků uvedených v bodě I. výroku žalovaný zavinil zastavení řízení, když existenci přihlášených nároků a svoji aktivní legitimaci k jejich uplatnění doložil až v průběhu projednávání tohoto sporu. Žalobci bylo tedy přiznáno právo na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní pomoci á 3100,-Kč a 3x paušál á 300,-Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Dále bylo žalobci přiznáno právo na náhradu cestovného k soudnímu jednání v celkové výši 2.027,60 Kč (ujeto celkem 352 km při spotřebě 6,6l benzínu/100km v ceně 29,70 Kč/l + paušální náhrada 3,80 Kč/km).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat o jeho výkon.

V Hradci Králové dne 1. září 2016

JUDr. Jolana Maršíková v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Martina Jirků