42 ICm 1527/2013
Číslo jednací: 42 ICm 1527/2013-286 ( KSHK 42 INS 9099/2012 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové Rozhodl samosoudkyní JUDr. Jolanou Maršíkovou v incidenčním sporu žalobce Ing. Davida Jánošíka, se sídlem Gočárova 1105/36, 500 02 Hradec Králové jako insolvenčního správce dlužníka Josefa Štangla RČ: 400108/047 bytem Dr. Votočky 106, 507 52 Ostroměř, zast. JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem se sídlem Týnská 1053/21, 110 00 Praha 1, proti žalované Markétě Petráňové, nar. 9. dubna 1979, bytem Tasovská 12, 155 21 Praha 5-Zličín, o vyslovení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 24. 2. 2011

t a k t o:

I. Určuje se, že kupní smlouva o převodu následujících nemovitostí -jednotka č. 2622/35 v budově čp. 2622 postavené na poz. parc. č. 2639/137 -spoluvlastnický podíl o velikosti 382/26113 na společných částech budovy čp. 2622 postavené na pozemkové parcele č. 2638/137 -spoluvlastnický podíl o velikosti 356/25757 na jednotce 2622/39 v budově čp. 2622, postavené na pozemkové parcele č. 2638/137 -spoluvlastnický podíl o velikosti 356/26113 na společných částech budovy čp. 2622 postavené na pozemkové parcele č. 2638/137 -spoluvlastnický podíl o velikosti 382/25757 na pozemcích parc. č. 2639/137-zastavěná plocha a nádvoří a 2639/136-ostatní plocha vše zapsané a vedené Katastrálním úřadem pro Hl. město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na listech vlastnictví 9389, 7865, 6866, 10809 v kat. území Žižkov, obec Praha, uzavřená dne 24.2.2011 mezi paní Markétou Petráňovou, nar. 9. dubna 1979, a insolvenčním dlužníkem Josefem Štanglem, r. č. 400108/047, je neúčinná.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci, k rukám jeho advokáta na nákladech řízení Pokračování částku 43.789,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna uhradit České republice, na účet podepsaného soudu soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna uhradit České republice, na účet podepsaného soudu náklady řízení sestávající z vyplaceného znalečného ve výši 9.677,-Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 26. 4. 2014 se domáhal insolvenční správce Ing. David Jánošík k vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že kupní smlouva o převodu nemovitostí uvedených v bodě I. výroku tohoto rozhodnutí, uzavřena dne 24. 2. 2011 mezi paní Markétou Petráňovou jako kupujícím a insolvenčním dlužníkem Josefem Štanglem jako prodávajícím, je neúčinná. Žalobce zdůvodnil žalobu tím, že předmětné nemovité věci byly prodány žalované za kupní cenu 600.000,-Kč když na nemovitostech nevázaly žádné dluhy, zástavní práva ani věcná práva. Insolvenční dlužník se rovněž zavázal uhradit daň z převodu nemovitostí. Žalobce přesvědčen, že se jedná o úkon bez přiměřeného protiplnění, neboť má za to, že obvyklá cena prodaných nemovitých věcí se v dané lokalitě v době jejího prodeje pohybovala v rozmezí od 1.200.000 Kč výše. Dále žalobce uvedl, že úkon byl učiněn v době, kdy se již dlužník nacházel v úpadku.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě namítla, že kupní cena byla dohodnuta ve výši 600.000,-Kč jako cena v té době obvyklá. Výši kupní ceny ovlivnilo rovněž to, že předmětné nemovitosti užívala bývalá tchyně insolvenčního dlužníka. Znaleckým posudkem byla stanovena cena nemovitostí na částku 756.280,-Kč. Proto navrhla zamítnutí žaloby.

Z provedených důkazů zjistil insolvenční soud tento skutkový stav:

Z kupní smlouvy uzavřené dne 24. února 2011 mezi dlužníkem Josefem Štanglem jako prodávajícím a Markétou Petráňovou jako kupující bylo zjištěno, že dlužník prodal žalované jednotku číslo 2622/35 v budově č.p. 2622 postavené na pozemkové parc. č. 2639/137 v katastrálním území Žižkov, obec Praha, a to spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a spoluvlastnickým podílem na jednotce číslo 2622/39. Jednotka číslo 2622/35 byla vymezena jako nebytový prostor umístěný v desátém nadzemním podlaží budovy číslo 2622 o celkové ploše 38,2 ma sestává z ateliéru, studovny, koupelny, WC, balkonu a sklepa. Jednotka číslo 2621/39 je pak nebytovým prostorem umístěným v prvním nadzemním podlaží budovy č.p. 2622 o celkové ploše 35,06 m a sestává z kanceláře a WC. Cena byla sjednána celkovou částkou 600.000,-Kč a smlouva obsahuje prohlášení, že kupní cena byla zcela uhrazena. Prodávající zároveň prohlásil, že jeho vlastnické právo k převáděným nemovitostem není ničím omezeno, na převáděných nemovitostech neváznou dluhy, zástavní práva ani věcná břemena; nebytový prostor je toliko pronajatý na dobu neurčitou.

Z výpisu z katastru nemovitostí, bylo zjištěno, že katastrální úřad vložil vlastnické právo ve prospěch žalované podle kupní smlouvy ze dne 24. 2. 2011 ke dni 11. 7. 2011, když tento den byla smlouva předložena příslušnému katastrálnímu úřadu k zavkladování. Pokračování

Z usnesení č.j. KSHK 42 INS 9099/2012-A-13 bylo zjištěno, že insolvenční řízení ve věci dlužníka Josefa Štangla bylo zahájeno dne 16. 4. 2012 rozhodnutí o úpadku bylo vydáno dne 6. června 2012..

Insolvenční soud tedy konstatuje, že insolvenční správce podal odpůrčí žalobu včas ve lhůtě jednoho roku od rozhodnutí o úpadku. Dále insolvenční soud konstatuje, že při posuzování neúčinnosti kupní smlouvy není relevantní datum podpisu smlouvy, nýbrž datum předložení uzavřené smlouvy příslušnému katastrálnímu úřadu za účelem vložení vlastnického práva ve prospěch kupujícího (viz např. rozsudek Nejvyššího soud ČR sp.zn. 31 Cdo 619/2000 ze dne 18.7.2000 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pod č. R 41/2001) s právní větou: U právních úkonů, na jejichž základě práva vznikají vkladem do katastru nemovitostí, lze ve smyslu ust. § 42a obč.zák. považovat za dlužníkem učiněný právní úkon, popř. za právní úkon, k němuž došlo mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými , jen takový právní úkon, na jehož základě bylo vloženo právo do katastru nemovitostí. Tříleté lhůty pro uplatnění práva odporovat právním úkonům dlužníka proto v těchto případech počínají běžet dnem následujícím po dni, ke kterému vznikly účinky vkladu práva do katastru nemovitostí .

Vzhledem k tomu, že se tak stalo dne 11. 7. 2011 a že insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno dne 16. 4. 2012, insolvenční soud konstatuje, že úkon byl učiněn ve lhůtě jednoho roku před zahájení insolvenčního řízení. Proto neshledal insolvenční soud za potřebné pro účely rozhodnutí ve věci ověřovat tvrzení žalobce, že žalovaná je dlužníkovi osobou blízkou.

Pro rozhodnutí ve věci je relevantní, zda posuzovaná kupní smlouva je smlouvou bez přiměřeného protiplnění, tedy zda dlužník prodal žalované nemovité věci za cenu v místě a čase obvyklou, a zda v době, kdy byla kupní smlouva předložena katastrálnímu úřadu k zavkladování, se dlužník nacházel v úpadku, případně tento úkon k úpadku dlužníka vedl.

Ze znaleckého posudku číslo 1789-32/2012 ze dne 22. 8. 2012, který předložila soudu v žalovaná, bylo zjištěno, že znalec Ing. Tomáš Blažek zjišťoval cenu nemovitých věcí k datu 24. 2. 2011 jako podklad pro stanovení výše základu daně z převodu nemovitostí. Cena předmětu posudku byla podle § 4 zákona č. 357/19 92 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí v tehdy platném znění zjišťována podle cenového předpisu, a to podle vyhl.č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů. Znalec stanovil cenu ve výši 756.280,-Kč. Nejednalo se tedy o stanovení ceny v místě a čase obvyklé.

Ze znaleckého posudku číslo 786/17-14 zpracovaného na základě požadavku Krajského soudu v Hradci Králové znalcem Ing. Miroslava Fejfarem dne 4. 8. 2014 bylo zjištěno následující: Insolvenční soud uložil znalci stanovit cenu souboru nemovitých věcí, obvyklou v místě a čase ke dni 11. 7. 2011. Znalec dospěl k závěru, že obvyklá cena se v době prodeje pohybovala kolem částky 1.240.000,-Kč. Na těchto závěrech znalec nezměnil nic ani v dodatku zpracovaném ke znaleckému posudku dne 7. 1. 2015 na základě námitek vznesených stranou žalovanou.

Porovnáním smluvené kupní s cenou obvyklou stanovenou znaleckým posudkem, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že uzavřená kupní smlouva je smlouvou bez Pokračovánípřiměřeného protiplnění, když sjednaná kupní cena dosahuje zhruba polovinu ceny v době prodeje obvyklé.

Zbývalo tedy zjistit, zda se dlužník v červenci 2011 nacházel v úpadku či zda posuzovaný úkon k dlužníkovu úpadku vedl.

Z úřední činnosti je insolvenčnímu soudu známo, že do insolvenčního řízení vedeného na majetek Josefa Štangla přihlásil věřitel Jiří Čáp pohledávku z titulu smlouvy o půjčce ve výši 250.000,-Kč splatnou ke dni 31. 5. 2011 (při přezkumném jednání byla zjištěna). Dále věřitel Miroslav Kolařík přihlásil pohledávku z titulu neuhrazené směnky vlastní splatné dne 30. 6. 2011 ve výši 107.821,-Kč (při přezkumném jednání byla zjištěna). Věřitel Komerční banka a.s. přihlásila jednak pohledávku č. 1) z titulu směnečného rukojemství ve výši 22.346.875,-Kč splatnou dne 29. 7. 2011, když směnka byla vystavena společností Auto Štangl a.s. na řad věřitele a dlužník Josef Štangl podepsal směnku jako směnečný aval do výše 30.000.000,-Kč (při přezkumném jednání byla zjištěna). Dále přihlásil věřitel Komerční banka, a.s. do insolvenčního řízení pohledávku č.3) z titulu zástavního práva k movitým věcem, jež sloužily k zajištění pohledávek věřitele za dlužníkem Auto Štangl a.s. ve výši 153.037.045,-Kč, splatné ke dni 18. 7. 2011 (pohledávka byla zjištěna). Dále přihlásil stejný věřitel pohledávku č. 3) ve výši 153.037.045,-Kč z titulu náhrady škody, když dlužník jako předseda představenstva porušil zákonnou povinnost podat na majetek společnosti Auto Štangl a.s. insolvenční návrh (o pohledávku je veden incidenční spor). Dále do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku JUDr. Jan Kubálek, insolvenční správce dlužníka Auto Štangl a.s. a to ve výši 11.705.696,26 Kč z titulu neuhrazené kupní ceny za prodej vozidel, jež byla splatná ke dni 1. 11. 2007.

Z částečného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp.zn. 42 ICm 2978/2012-160 ze dne 24. ledna 2014 je patrno, že Josef Štangl ve své svědecké výpovědi rámci tohoto řízení mimo jiné uvedl, že byl osobně přítomen v červenci roku 2011 jednání v Komerční bance, kdy mu bylo oznámeno okamžité zesplatnění všech úvěrů poskytnutých společnosti Auto Štangl, a.s.. Zároveň z dokazování v rámci tohoto řízení vyplynulo, že úpadková situace společnosti Auto Štangl a.s. byla předmětem jednání řádné valné hromady konané dne 30. 6. 2011. V řízení dospěl insolvenční soud k závěru, že společnost Auto Štangl a.s. se nacházela v úpadku nepochybně již v polovině roku 2011 a že Josef Štangl povinnost podat insolvenční návrh zakotvenou v ust. § 98 IZ porušil.

Tedy v době předložení předmětné kupní smlouvy katastrálnímu úřadu k zavkladování vlastnického práva měl dlužník více věřitelů s pohledávkami po lhůtě splatnosti, a to nejméně věřitele Jiřího Čápa a věřitele Miroslava Kotlaříka. Dále v té době si dlužník byl vědom úpadkové situace společnosti Auto Štangl a.s., ve které vykonával funkci předsedy představenstva a za jejíž závazky se zaručil jednak osobně do výše 30.000.000,-Kč avalováním směnky, jednak věcně zřízením zástavního práva k movitým věcem. Musel si tedy být vědom, že i věřitelé dlužníka Auto Štangl a.s. budou oprávněni vymáhat po dlužníkovi pohledávky z titulu směnečného rukojemství či z titulu zástavního práva.

Z návrhu dlužníka na povolení oddlužení ze dne 25.4.2012 plyne, že dlužník v seznamu majetku uvedl, že vlastní pouze věci osobní potřeby (oblečení, obuv, prádlo) v ceně 68.600,-Kč, dále 2 vozidla (veterány), jež ocenil na částku 2.500.000,-Kč zároveň s poznámkou, že tato vozidla jsou předmětem zajišťovacích práv. Pokračování Z přípisu dlužníka ze dne 7. 11. 2012 adresovaného insolvenčnímu správci, bylo zjištěno, že dlužník v rámci poskytované součinnosti podle ust. § 210 IZ sdělil svému insolvenčnímu správci, že nevlastní nemovitý majetek a z movitého majetku toliko dva osobní automobily-veterány, jak dlužník v uvedl seznamu majetku. Dále uvedl, že vozidla, která dříve vlastnil, byly předmětem prodeje převážně v letech 2007 až 2008, v roce 2011 pak dlužník podle svého tvrzení prodal další 3 veterány a zůstala mu pouze uvedená 2 vozidla. Dne 20. 6. 2011 uzavřel dlužník se žalovanou smlouvu o převodu 100% obchodního podílu ve společnosti VETERAN CAR ŠTANGL s.r.o.. Tento převod napadl insolvenční správce odpůrčí žalobou, neboť má za to, že smlouva je smlouvou bez přiměřeného protiplnění; žaloba je vedena u zdejšího soudu pod sp.zn. 42 INS 1527/2013 a v současné době znalec zpracovává znalecký posudek o ceně obvyklé. V rozhodné době pak dlužník ještě dne 8.7.2011 uzavřel se svou bývalou manželkou dohodu o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželu, na základě které měla jeho bývalá manželka získat dům v hodnotě 17.600.000,-Kč a veškeré vybavení domácnosti. Dlužníkovi tak zůstaly věci osobní potřeby v hodnotě cca 68.600,-Kč, akcie společnosti Auto Štangl, a.s. (tehdy již v úpadku, a tedy zřejmě s nulovou hodnotou) a 3 vozidla (veterány) v celkové ceně 4.500.000,-Kč (z nich jedno dlužník poté prodal a dvě zbývající se stala součástí majetkové podstaty). Insolvenční správce se domáhal vyslovení neúčinnosti této dohody o vypořádání společného jmění manželů v incidenčním sporu vedeném pod sp.zn. 42 ICm 1528/2013, rozsudkem ze dne 7. února 2014 byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že smlouva o vypořádání společného jmění manželů je absolutně neplatná.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu insolvenční soud rekapituluje, že insolvenční správce podal odpůrčí žalobu ve lhůtě stanovené ust. § 239 odst. 3 IZ, tedy do jednoho roku od rozhodnutí o úpadku. Podle ust. § 240 IZ se právním úkonem bez přiměřeného protiplnění rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních třech letech před zahájení insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří se dlužníkem koncern, anebo ve lhůtě jednoho roku před zahájení insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Znaleckým posudkem Ing. Miroslava Fejfara bylo prokázáno, že dlužník prodal nemovité věci žalované za cca 50% obvyklé ceny zjištěné znalcem. Takového protiplnění je nepřiměřené. Předmětná kupní smlouva byla předložena katastrálnímu úřadu k zavkladování ve lhůtě jednoho roku od zahájení insolvenčního řízení. V době, kdy byla kupní smlouva předložena příslušnému katastrálnímu úřadu k zavkladování, měl dlužník 2 věřitele s pohledávkami po splatnosti (pohledávka z půjčky a ze směnky) a dále si byl vědom toho, že věřitelé společnosti Auto Štangl a.s. mohou po něm žádat mnohamilionové plnění z titulu ručení a smluvního zástavního práva. Tedy dlužník se nacházel v úpadku podle § 3 odst. 1 IZ. V té době již dlužník prokazatelně neměl tolik majetku, aby byl schopen pohledávky svých věřitelů a nejméně pohledávku z titulu směnečného rukojemství uspokojit. Přesto se majetku, který mu ještě v té době patřil, shora popsanými úkony, jež jsou dnes insolvenčním správcem pro jejich neúčinnost Pokračovánízpochybňovány, zbavoval. Proto shledal insolvenční soud v plném rozsahu žalobu za důvodnou, a rozhodl, jak je uvedeno v bodě I výroku tohoto rozhodnutí.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci zastoupenému advokátem bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 43.789,-Kč. Náklady sestávají z 9 úkonů právní pomoci po 3.100,-Kč podle vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění (příprava a převzetí věci, podání žaloby, vyjádření k žalobě ze dne 4. 11. 2013, ze dne 26. 2. 2014 a ze dne 10. 9. 2014, účast při soudních jednáních dne 4. 10. 2013, dne 14. 2. 2014, dne 30. 5. 2014 a dne3. 9. 2015). Dále sestávají z 9 paušálních náhrad po 300,-Kč, z náhrady za promeškaný čas při cestách k soudním jednáním v celkové výši 2.400,-Kč a z cestovného ke 4 soudním jednáním za použití osobního automobilu na trase Praha-Hradec Králové a zpět v celkové výši 5.589,-Kč, vše navýšeno o 21% DPH, když advokát žalobce je plátcem této daně.

Vzhledem k tomu, že žalující insolvenční správce, který je podle ust. § 1 odst. 2) písm. m) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění od placení soudního poplatku za žalobu osvobozen, měl ve věci úspěch, zavázal insolvenční soud k zaplacení soudního poplatku podle ust. § 2 odst. 3 citovaného zákona neúspěšného žalovaného. Soudní poplatek činí částku 5.000,-Kč.

Konečně byla žalovaná podle ust. § 148 o.s.ř. zavázána uhradit České republice na účet podepsaného soudu náklady sestávající z vyplaceného znalečného ve výši 9.667,-Kč, jak bylo toto znalečné pravomocně přiznáno znalci Ing. Miroslavu Fejfarovi.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat o jeho výkon.

V Hradci Králové dne 3. září 2015

JUDr. Jolana Maršíková, v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Marcela Veselá