42 ICm 1363/2015
č.j.: 42 ICm 1363/2015-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce AB 4 B.V., Strawinskylaan 933, 1077XX Amsterdam, Nizozemské království, zast. Mgr. Ing. Jaromír Škára, advokát, Pekárenská 12, 602 00 Brno, proti žalovaným 1) Jiří Brůžek, IČ 76661067, sídl. Na Pražské 751, 378 06 Suchdol nad Lužnicí, 2) Vendula Brůžková, IČ 87547406, sídl. Na Pražské 751, 378 06 Suchdol nad Lužnicí, oba zast. JUDr. Přemysl Kubíček, advokát, Kasárenská 4, 370 01 České Budějovice, o určení, že pohledávky jsou po právu, t a k t o :

I. Žaloba na určení, že pohledávka P16-1, pohledávka P16-2 a pohledávka P16-3, všechny přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 INS 24288/2014, byly přihlášeny po právu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů soudního řízení částku 15.780,-Kč, k rukám právního zástupce žalovaných, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že jeho shora označené pohledávky byly do shora označeného insolvenčního řízení přihlášeny po právu.

Z přihlášky pohledávky P16 zjistil soud, že žalobce přihlásil za žalovanými do insolvenčního řízení své tři dílčí pohledávky, když dílčí pohledávka č. 1 byla přihlášena ve výši 23.437,43 Kč s odůvodněním, že se jedná o nesplněné závazky žalovaných ze smlouvy o úvěru ze dne 24.1.2012 č. 4201157651 uzavřené žalovanými s právním předchůdcem žalobce společností Home Credit a.s. Dílčí pohledávka č. 2 pak byla přihlášena ve výši 2.371,-Kč s odůvodněním, že se jedná o smluvní pokutu za porušení předmětné smlouvy, která byla vyčíslena v souladu s ustanovením Hlavy XVI. § 3 úvěrových podmínek ve výši 10 % z dlužné částky ke dni zesplatnění. Dílčí pohledávka č. 3 pak byla přihlášena ve výši 2.317,-Kč s odůvodněním, že se jedná o smluvní pokuty a poplatky, které je dlužník povinen dle závěrečných ustanovení úvěrových podmínek uhradit věřiteli v případě podmínkami předvídaných skutečností.

Z protokolu o přezkumném jednání zjistil soud, že žalovaní popřeli všechny tři dílčí pohledávky co do pravosti s odůvodněním, že žalobce není aktivně legitimován k podání přihlášky jako věřitel, neboť dlužníci uzavřeli půjčku se společností Home Credit a.s. a nebylo jim dostatečně doloženo, že by tato pohledávka přešla na žalobce.

Žalobce s popřením své pohledávky nesouhlasil a v žalobě se široce vymezil vůči argumentu, že není osobou aktivně legitimovanou k uplatnění daných pohledávek.

Přezkumné jednání se konalo dne 14.1.2015, vyrozumění o popření pohledávek bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 23.3.2015 a žaloba byla podána soudu dne 7.4.2015 a je žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ust. § 198 odst. 1 IZ.

V průběhu řízení žalovaní vzali svým podáním ze dne 10.6.2015 své popření dílčí pohledávky P16-1 zpět, když pohledávka žalobce P16-1 byla tak zpětvzetím popření zjištěna. Žalobce však přes doručení vyjádření o tom, že popření pohledávky P16-1 bylo vzato zpět a zpětvzetí popření pohledávky bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku, na danou situaci nijak procesně nereagoval. Žaloba domáhající se určení, že pohledávka P16-1 byla přihlášena po právu, za stavu neexistujícího popření této pohledávky, musela být zamítnuta, neboť pohledávka žalobce P16-1 je již zjištěna a žalobce tak není aktivně legitimován k podání žaloby na určení své dílčí pohledávky P16-1.

Žalovaní po zpětvzetí svého popření pohledávky P16-1 k dílčím pohledávkám P16-2 a P16-3 doplnili svou popěrnou argumentaci a uvedli, že smluvní pokuty, které žalobce po žalovaných požaduje, nebyly sjednány přímo v textu úvěrové smlouvy, ale byly součástí úvěrových podmínek, což je v rámci spotřebitelských úvěrů nepřípustná možnost sjednání smluvních pokut a tyto smluvní pokuty byly sjednány neplatně pro rozpor se zákonem.

Žalobce nesouhlasil se stanoviskem žalovaných týkající se neplatnosti smluvních pokut a uvedl, že dílčí pohledávky P16-2 a P16-3 nejsou smluvními pokutami, ale jedná se zesplatněný budoucí úrok z úvěru, když soud by neměl přihlížet k nesprávnému označení nároku žalobce a měl by vycházet z popsaného skutkového stavu a hodnotit ho jako ušlý úrok z úvěru, když ke své argumentaci žalobce předložil odkaz na jiná soudní rozhodnutí o tom, že uplatněný nárok není smluvní pokutou, ale ušlým úrokem z úvěru.

Z úvěrové smlouvy č. 4201157651 ze dne 24.1.2012 zjistil soud, že žalovaný č. 1 Jiří Brůžek uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností Home Credit a.s. smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut bezúčelový úvěr do výše 25.000,-Kč, splatný ve 48 měsíčních splátkách, po 1.152,-Kč. Samotný text úvěrové smlouvy neobsahuje ujednání o smluvních pokutách. Z Hlavy XVI. § 3 úvěrových podmínek příslušných k předmětné úvěrové smlouvě zjistil soud, že je zde sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % z neuhrazené jistiny, z neuhrazeného úroku, na jehož vrácení vznikl věřiteli nárok do doby zesplatnění a neuhrazených úhrad za pojištění. Z daného znění úvěrových podmínek je pak zřejmé, že se jedná o ujednání o smluvní pokutě a nikoli o ujednání, ze kterého by soud mohl dovodit, že tento nárok je nárokem na ušlý úrok z úvěru, i když je nesprávně označen smluvní pokutou, jak tvrdí žalobce. Veškerá argumentace žalobce týkající se nutnosti posuzování daného ujednání jako úroku, a nikoli smluvní pokuty, je tedy nesprávná. V závěrečných ustanoveních úvěrových podmínek pak není obsaženo žádné ujednání o smluvní pokutě, ani o souvisejících poplatcích a soud uzavírá, že dílčí pohledávka 3 tak, jak byla popsána v přihlášce P16, nemá oporu ve smluvním ujednání.

Soud zamítl celou žalobu jako nedůvodnou, když důvody zamítnutí týkající se pohledávky P16-1, byly vysvětleny výše. Určení že, dílčí pohledávka P16-3 nebyla přihlášena po právu, vychází ze zjištění, že žalobcem v přihlášce popsaný skutkový stav nebyl smlouvou o úvěru a příslušnými úvěrovými podmínkami prokázán a zamítnutí žaloby na určení, že pohledávka P16-2 byla do insolvenčního řízení přihlášena po právu vychází ze zjištění, že smluvní pokuta byla sjednána v rozporu s ust. § 56 odst. 1 obč. zák. ve spojení s ust. § 39 obč. zák., neboť ustanovení o smluvní pokutě, které je obsaženo v obchodních podmínkách, způsobuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran uzavírajících smlouvu o úvěru, když stejné závěry vyslovil Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 11.11.2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11, kde ústavní soud dovodil, že v rámci spotřebitelským smluv ujednání zakládající smluvní pokutu v zásadě nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Ve smluvních podmínkách můžou být obsažena pouze ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, nikoli ustanovení dopadající na právní vztah jako je např. ujednání o smluvní pokutě.

O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 163 IZ, když plně procesně úspěšní žalovaní mají právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Náklady řízení pak představují náklady žalovaných za právní zastoupení, u každého žalovaného za 3 úkony právní služby včetně režijních paušálů ve smyslu ust. § 7 bod 5 ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., když sazba úkonu právní služby byla ve smyslu ust. § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. snížena o 20 %.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 28. července 2015

JUDr. Ondřej Ludvík v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. Petra Kottová