42 ICm 1264/2015
č.j.: 42 ICm 1264/2015-44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce Home Credit a.s., IČ 26978636, Nové sady 996/25, 602 00 Brno, zast. Mgr. Ing. Jaromír Škára, advokát, Blatného 36, 616 00 Brno, proti žalovanému Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČ 29414873, Hvězdova 7, 140 00 Praha 4, insolvenční správce Zdeňka Berky, zast. Mgr. Jan Škeřík, advokát, Táborská 619/46, 140 00 Praha 4, o určení pravosti přihlášené pohledávky, t a k t o :

I. Žaloba na určení, že pohledávka P7-1, P7-2 a P7-3 přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 INS 26158/2014, byly přihlášené jako zajištěné po právu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 16.032,73 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že jeho shora označené pohledávky byly do shora označeného insolvenčního řízení přihlášeny jako zajištěné po právu. Z přihlášky pohledávky P7 zjistil soud, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení své tři dílčí pohledávky, když právním titulem pro přihlášení těchto dílčích pohledávek byly nesplněné povinnosti dlužníka z uzavřené úvěrové smlouvy mezi ním a žalobcem o poskytnutí úvěru č. SUA11/003437, když úvěr z úvěrové smlouvy byl poskytnut na nákup vozidla Nissan X-Trail a v úvěrové smlouvě byl sjednán zajišťovací převod práva k tomuto automobilu a všechny tři dílčí pohledávky tak byly přihlášeny jako zajištěné. Z protokolu o přezkumném jednání zjistil soud, že žalovaný popřel všechny tři dílčí pohledávky žalobce co do pořadí s odůvodněním, že ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva je absolutně neplatné.

Žalobce nesouhlasil s podanou žalobou s odůvodněním, že žalobcem sjednaný zajišťovací převod práva tak, jak je zaznamenán v předmětné úvěrové smlouvě v oddíle 6 a v úvěrových podmínkách v Hlavě VI., je zajišťovacím převodem platným, neboť žalobce ve smluvních ujednáních vyhověl zákonné úpravě ust. § 553 obč. zák., když smluvní ujednání jsou i v souladu s právním výkladem daného ustanovení tak, jak jej učinil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 31 Odo 495/2006, když smlouva o zajišťovacím převodu práva byla sjednána s rozvazovací podmínkou, obsahovala ujednání o způsobu vypořádání účastníků i pro případ, kdy dlužník neuhradí žalobci poskytnutý úvěr řádně a včas. Účastníci si také dohodli oprávnění žalobce prodat předmět zajištění dohodnutým způsobem a dohodli si též povinnost žalobce vrátit dlužníkovi přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu) a žalobce se podle úvěrové smlouvy v situaci, kdy dlužník své závazky řádně a včas nehradil, také choval.

Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a odůvodněním, že žalobce je podle smlouvy pouze oprávněn prodat předmět zajištění, ale není to jeho povinností, záleží tak na jeho libovůli, jak s předmětem zajištění naloží. Zároveň též dle žalobce smlouva neumožňuje dlužníkovi domoci se toho, aby mu žalobce vyplatit případný přebytek zpeněžení, tzv. hyperochu.

Přezkumné jednání se konalo dne 17.2.2015, vyrozumění o popření pohledávek bylo žalobci doručeno dne 13.3.2015 a žaloba byla podána dne 30.3.2015, a je tedy žalobou včasnou, podanou ve lhůtě dle ust. § 198 odst. 1 IZ.

Ze smlouvy o úvěru ze dne 13.6.2011, č. SUA11/003437, zjistil soud pravdivost tvrzení o sjednání smlouvy o úvěru na předmět financování automobil Nissan X-Trail, když v této smlouvě se účastníci v oddíle 6 dohodli na smlouvě o zajišťovacím převodu vlastnického práva k tomuto automobilu k zajištění pohledávek vzniklých z této úvěrové smlouvy. Oddíl 6 smlouvy v bodě 6 pak odkazuje na ustanovení Hlavy VI. úvěrových podmínek, kde jsou zaznamenány podmínky zajišťovacího převodu práva. V Hlavě VI. § 1 a § 4 je sjednána rozvazovací podmínka vlastnického práva žalobce k předmětu zajišťovacího převodu práva v případě splacení závazků z úvěrové smlouvy dlužníkem. V § 5 Hlavy VI. je pak zaznamenáno oprávnění žalobce při prodlení s úhradou jakéhokoli peněžního závazku z úvěrové smlouvy předmět financování lokalizovat a převzít spolu s příslušnou dokumentací. V § 7 je pak zaznamenáno, že pohledávky z úvěrové smlouvy vůči klientovi lze uspokojit z výtěžku zpeněžení předmětu financování, ke kterému může dojít buď ve veřejné dražbě, nebo prodejem prostřednictvím vybraného prodejce silničních vozidel, nebo jakýmkoli jiným vhodným způsobem. V § 11 je pak stanoveno pořadí, jakým se bude uspokojovat pohledávka z úvěrové smlouvy z výtěžku zpeněžení a v § 12 je zaznamenáno právo dlužníka na výtěžek zpeněžení převyšující zajištěnou pohledávku, jež mu žalobce po odečtení účelně vynaložených nákladů vydá bez zbytečného odkladu. Ust. § 12 je tak vyvrácena argumentace strany žalované, že by mezi účastníky nebylo sjednáno, jak bude vypořádán případný přebytek ze zpeněžení-hyperocha. V § 14 je pak zaznamenáno řešení situace, kdy již začal proces zpeněžování předmětu financování a dlužník následně splatil všechny dlužné vzniklé z úvěrové smlouvy, když v tomto případě bude proces zpeněžování pozastaven, když pozastavení tohoto procesu vždy není možné zajistit, a proto dlužník dal žalobci výslovný souhlas, aby byl proces zpeněžení dokončen podle úvěrových podmínek jménem dlužníka na jeho účet s tím, že celý výtěžek takového prodeje, po odečtení účelně vynaložených nákladů, bude bez zbytečného odkladu převeden na účet dlužníka. Na základě hodnocení citovaných úvěrových podmínek, je pak dle soudu zřejmé, že mezi účastníky je odpovídajícím způsobem vyřešena situace, jakým způsobem bude postupováno při zpeněžení předmětu financování a je vyřešena situace, jakým způsobem bude naloženo s finančními prostředky, které budou dosaženy ze zpeněžení předmětu financování a je vyřešena i situace, kdy proběhne proces zpeněžení i při současné úhradě závazků dlužníkem z jiných zdrojů, avšak úvěrové podmínky neobsahují povinnosti žalobce, aby k prodeji zajištěného předmětu financování vůbec přistoupil, když v § 5 je pouze dáno obecné oprávnění žalobce lokalizovat a odebrat vozidlo dlužníkovi, avšak jeho další povinnost v úvěrových podmínkách k prodeji tohoto vozidla není stanovena a žalobce, který je na základě ujednání o zajišťovacím převodu práva vlastníkem předmětu zajištění, může předmět financování na základě oprávnění dle § 5 dlužníkovi odebrat a dále jej využívat aniž by mu byla dána povinnost či lhůta, do kdy musí přistoupit k prodeji daného vozidla. Ve věci si tak lze představit situaci, kdy nezaplacená úvěrová částka bude natolik nízká, že si žalobci tzv. vyplatí nepožadovat vypořádání svých pohledávek z úvěrové smlouvy a nepřistoupí ke zpeněžování automobilu a realizaci obchodní podmínek týkajících se vypořádání vzájemných závazků mezi účastníky a dlužník tak nemá možnost se domoci, aby žalobce přistoupil ke zpeněžení automobilu, a pro tento případ lze na vykládaná ustanovení nahlížet jako na ujednání o tzv. propadné zástavě. Ve smlouvě totiž absentuje ujednání, na základě kterého je žalobce v případě porušení úvěrové smlouvy a následném odebrání vozidla, povinen předmět zajištění zpeněžit, neboť v § 7 je sjednána pouze možnost, jakým způsobem bude uspokojena jeho pohledávka. Následné chování žalobce při jednání týkající se konkrétní úvěrové smlouvy tak, jak se žalobce snažil prokázat výzvami k odevzdání vozidla a závěrečnou zprávou, pak na posuzování platnosti daných ujednání nemůžou ničeho změnit a soud z nich při svých závěrech nevycházel, neboť platnost smluvních ujednání nutno vykládat vždy v době jejich sjednání a nikoli dle dalšího postupu účastníků tohoto smluvního vztahu.

Dle ust. § 553 odst. 1 obč. zák. splnění závazku může být zajištěno převodem práva ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). Dle ust. § 169 písm. e) obč. zák. ujednání zástavních smluv, dohod o vypořádání dědictví a samostatně uzavřená ujednání jsou neplatná, jestliže stanoví, že při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli, nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat za určenou cenu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

Na základě výše uvedených závěrů má soud ujednání o zajišťovacím převodu práva za neplatně sjednané ve smyslu ust. § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem, neboť žalobce není povinen přistoupit ke zpeněžení předmětu zajišťovacího převodu práva a k vypořádání výtěžku ze zpeněžení se svými pohledávkami plynoucí mu z úvěrové smlouvy.

O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 163 IZ ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Náklady řízení představují odměnu právního zástupce žalovaného ve smyslu ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 za 3 procesní úkony včetně příslušných režijních paušálů, cestovného právního zástupce žalovaného k soudu do Českých Budějovic a zpět včetně promeškaného času a příslušné 21% DPH, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.

V Českých Budějovicích dne 3.11. 2015

JUDr. Ondřej Ludvík samosoudce