42 ICm 1215/2015
č.j.: 42 ICm 1215/2015-12

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl dne 30.6.2015 samosoudcem JUDr. Ondřejem Ludvíkem v právní věci žalobce Mgr. Radan Melka, Trojanova 18, 120 00 Praha 2, insolvenční správce Evy Maříkové, zast. Mgr. Jan Zachariáš, advokát, Trojanova 18, 120 00 Praha 2, proti žalovanému INVESA s.r.o., IČ 28544293, Revoluční 725/11, 110 00 Praha 1-Staré Město, o popření pravosti vykonatelné pohledávky, t a k t o :

I. Žaloba na určení, že pohledávka P4 ve výši 926.626,-Kč přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 INS 30446/2014, není po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že shora označená pohledávka nebyla do shora označeného insolvenčního řízení žalovaným přihlášena po právu.

Z přihlášky pohledávky P4 zjistil soud, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení za dlužnicí své dvě dílčí pohledávky v celkové výši 926.626,-Kč. Dílčí pohledávka č. 1 byla uplatněna z titulu neuhrazené jistiny a příslušenství ze smlouvy o úvěru ze dne 24.4.2008 č. 8080000155, kterou dlužnice uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností SMART HYPO s.r.o. s tím, že tato dílčí pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná, neboť tyto pohledávky byly přiznány právními předchůdci žalobce rozhodčím nálezem Mgr. Michala Bazínka ze dne 6.4.2009 sp. zn. 6493/2008. Splatnost daných závazků nastala dne 21.8.2008 na základě zesplatnění závazků právním předchůdcem žalobce. Dílčí pohledávka č. 2 pak byla uplatněna z titulu smluvních pokut a příslušenství ze shora označené smlouvy o úvěru, když smluvní pokuta byla uplatněna ve výši 0,2 % denně z jistiny úvěru 200.000,-Kč za 2.323 dní, ze které však žalobce požadoval pouze částku 309.733,-Kč. Druhá smluvní pokuta byla jednorázová ve výši 20.000,-Kč a byla uplatněna též paušální náhrada nákladů ve výši 20.000,-Kč, když všechny tyto instituty byly mezi účastníky sjednány ve smlouvě v bodě IV. Taktéž pohledávky dílčí č. 2 byly přiznány právnímu předchůdci žalobce na základě shora označeného rozhodčího nálezu. Zároveň též žalobce uvedl, že na základě jeho návrhu na nařízení exekuce a předložení příslušného rozhodčího nálezu, vydal dne 11.2.2010 Okresní soud v Českém Krumlově usnesení o nařízení exekuce, č.j. 19 Nc 355/2010-15. Pohledávky tak byly uplatněny jako vykonatelné.

Obě dílčí pohledávky byly u přezkumného jednání popřeny co do pravosti, když dílčí pohledávka č. 1 byla popřena z důvodu promlčení, když pohledávka byla zesplatněna k 21.8.2008 a dne 6.4.2009 vydaný rozhodčí nález byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky. Dílčí pohledávka č. 2 pak byla popřena co do pravosti ze stejného důvodu a pro případ, že by soud dílčí pohledávku č. 2 neshledal promlčenou, byla popřena též z důvodu, že smluvní pokuty byly ujednány v rozporu s dobrými mravy v nepřiměřeně vysoké výši k výši zajišťovaného závazku.

V žalobě setrval žalobce na důvodech prezentovaných v rámci popěrného úkonu a doplnil argumentaci týkající se jeho přesvědčení o neplatnosti sjednané rozhodčí doložky v předmětné úvěrové smlouvě.

Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a rozporoval závěry žalobce o neplatně sjednané rozhodčí doložce a rozporoval též závěry žalobce týkající se možnosti promlčení jím uplatněných pohledávek.

Přezkumné jednání se konalo dne 17.3.2015, žaloba byla doručena soudu dne 26.3.2015 a je tedy žalobou včasnou, uplatněnou ve lhůtě dle ust. § 199 odst. 1 IZ.

Prvotní závěr musel soud učinit o otázce, zda uplatněné pohledávky, jsou pohledávkami vykonatelnými či nevykonatelnými. Ze smlouvy o úvěru ze dne 24.4.2008 č. 8080000155 sjednané mezi právním předchůdcem žalobce a dlužnicí, zjistil soud, že v bodě VII. této smlouvy byla sjednána rozhodčí doložka, ve které se strany dohodly, že spor bude rozhodovat rozhodce jmenovaný Rozhodčí a správní společností, a.s., když procesní pravidla rozhodčího řízení, provádění dokazování, forma rozhodnutí a náklady rozhodčího řízení jsou upraveny v jednacím řádu pro rozhodčí řízení vydaného Rozhodčí a správní společností, a.s., když s jednacím řádem pro rozhodčí řízení byly smluvní strany seznámeny, což prohlásily a stvrdily svými podpisy na úvěrové smlouvě.

Dle zák. č. 216/1994 Sb. ve stavu platnému k 31.3.2012 může být vyloučena pravomoc obecných soudů a svěřena pravomoc k rozhodnutí sporu mezi účastníky buď rozhodci ad hoc (na základě § 4), či stálému rozhodčímu soudu dle ust. § 13 tohoto zákona. V dané věci je však zřejmé, že rozhodce ad hoc nebyl ve smlouvě určen, ani nebyl určen přezkoumatelným transparentním způsobem způsob jeho určení, když jeho výběr měla provést Rozhodčí a správní společnost, a.s., která není stálým rozhodčím soudem. Soud proto dospěl k závěru, že takto sjednaná rozhodčí doložka je neplatná dle ust. § 39 obč. zák., když ke stejným závěrům dospěl i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Soud proto pohledávky shledal nevykonatelnými.

Dále se proto soud zabýval skutečností, zda na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky, lze dospět k závěru, že uplatněné pohledávky, které byly splatné dne 21.8.2009, jsou ke dni přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení promlčené, když mezi účastníky je nesporné, že promlčecí doba od splatnosti závazků do přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení proběhla. Z rozhodčího nálezu Mgr. Michala Bazínka ze dne 6.4.2009, sp. zn. 6493/2008, zjistil soud, že obě dílčí pohledávky byly přiznány žalobci tímto rozhodčím nálezem, když rozhodčí nález byl dlužnici doručen dne 15.4.2009 do vlastních rukou. Z usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11.2.2010, č.j. 19 Nc 355/2010-15, má pak soud za prokázané, že na základě tohoto rozhodčího nálezu byla zahájena Okresním soudem v Českém Krumlově exekuce k vymožení v tomto rozhodčím nálezu uložených povinností. Soud za tohoto stavu uzavírá, že nemohlo dojít k promlčení daných nároků, neboť promlčecí lhůta ve smyslu ust. § 403 obch. zák. přestala běžet dnem, kdy bylo zahájeno k předmětným nárokům rozhodčí řízení a i v případě, že by promlčecí doba běžet přestala, bylo nutno shledat námitku promlčení za uplatněnou v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 3 obč. zák., zejména k přihlédnutím ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobce, neznaje další vývoj příslušné judikatury týkající se rozhodčích nálezů, uplatnil v dobré víře své nároky u rozhodce, který jeho rozhodčí žalobě svým rozhodčím nálezem vyhověl a poté byla práva přiznané rozhodčím nálezem v dobré víře věřitelem uplatněna v rámci exekučního řízení u soudu, který podle rozhodčího nálezu postupoval a byla prováděna exekuce. Je tedy zřejmé, že sám stát, prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově, postupoval ve věci tak, jako kdyby vydaný rozhodčí nález byl vydán na základě platné rozhodčí doložky a zpětné přehodnocení veškerých právních konsekvencí tak, jak činí žalobce ve svém popěrném úkonu, je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy. Obě dílčí pohledávky tak promlčeny nejsou.

Závěrem se též soud věnoval popěrnému argumentu, zda uplatněné smluvní pokuty (když na sjednanou paušální náhradu nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20.000,-Kč nutno pohlížet též jako na jistý druh smluvní pokuty), jsou v rozporu s dobrými mravy a sjednané v nepřiměřené výši. Ujednání o smluvních pokutách byly zaznamenány v článku IV. shora označené úvěrové smlouvy. Ve věci je tak zřejmé, že byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z jistiny půjčené částky, když tato jistina je skutečnou jistinou půjčené částky a nejedná se o částku navýšenou o úroky jistiny či poplatek za sjednání úvěru atp., a je tedy zřejmé, že v souvislosti s ustálenou judikatorní praxí nelze smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z dlužné částky i za vědomí, že byly sjednány další dvě smluvní pokuty po 20.000,-Kč, i s ohledem na jistinu úvěru ve výši 200.000,-Kč, považovat jako sjednané v rozporu s dobrými mravy pro nepřiměřenou výši těchto smluvních pokut, když judikatura se již ustálila tak, že smluvní pokuta do výše 0,5 % denně není sjednaná v nemravné výši (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 1682/2007 a v něm obsažené shrnutí dosavadní judikatury). To, že uplatněná výše smluvní pokuty v současnosti převyšuje půjčenou jistinu je přičiněno pouze během doby, po kterou smluvní pokuta narůstala, a takovýto nárůst smluvní pokuty lze vyložit pouze k tíži dlužníka, který neuhradil své závazky řádně a včas. Nadto ještě soud uvádí, že smluvní pokuta byla i formálně sjednána řádně a je obsažena přímo v úvěrové smlouvě, nikoli v úvěrových podmínkách a není zde žádná pochybnost o tom, že by její existence byla dlužnici nějakým způsobem zatajována či skrývána, ale je zřejmé, že dlužnice se se sjednanou smluvní pokutou mohla řádně seznámit.

Soud proto ani jeden z popěrných argumentů neshledal oprávněným a žalobu tak jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 163 IZ ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 30. června 2015

JUDr. Ondřej Ludvík v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: J. Havlenová