41 ICm 640/2013
č.j.: 41 ICm 640/2013-88 KSPH 41 INS 14769/2010

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jitkou Drobnou ve věci žalobce: MAXIM Invest, s.r.o., IČ: 27489159, se sídlem Bělehradská 289, 530 09 Pardubice-Polabiny, zastoupen JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem 500 03 Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované: Štefanie anonymizovano , anonymizovano , bytem Nádražní 60, 294 28 Chotětov, zastoupena Mgr et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou se sídlem Husova 2424/9, 110 00 Praha 1, o určení pravosti popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužnicí Štefanií Ederov anonymizovano , bytem Nádražní 60, 294 28 Chotětov, pohledávku ze smlouvy o úvěru č. 13/2010 ze dne 31.03.2010 ve výši 231.372,--Kč, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp.zn. KSPH 41 INS 14769/2010.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že má za Štefanií Ederov anonymizovano , bytem Nádražní 60, 294 28 Chotětov, pohledávku ze smlouvy o úvěru č. 13/2010 ze dne 31.03.2010 ve výši 147.000,--Kč, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp.zn. KSPH 41 INS 14769/2010, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 4.720,--Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Žalobce se svým návrhem domáhal určení, že jeho nevykonatelná a nezajištěná pohledávka ve výši 378.172,--Kč (jistina 72.312,--Kč, kapitalizovaný smluvní úrok v částce 89.000,--Kč, smluvní pokuta 147.000,--Kč a smluvní pokuta 70.060,--Kč) přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice Štefanie Ederové pod sp.zn. KSPH 41 INS 14769/2010, která nebyla při přezkumném jednání konaném dne 30.01.2013 insolvenčním správcem popřena. Při přezkumném jednání popřela pohledávku žalobce dlužnice co do částky 378.372,--Kč, co do smluvní pokuty, smluvních úroků z prodlení pro neplatná ujednání ve smyslu ust. § 39 OZ.

O popření pohledávky dlužníkem byl žalobce vyrozuměn insolvenčním správcem dopisem ze dne 05.02.2013, který byl doručen dne 14.02.2013, ve smyslu ustanovení § 197 odst. 2 IZ, žalobce proto z opatrnosti podal tuto žalobu.

K rozhodným skutečnostem žalobce uvedl, že do insolvenčního řízení dlužnice přihlásil pohledávku v celkové výši 926.060,--Kč, a to jako pohledávku nevykonatelnou a zajištěnou. Pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru č. 13/2010 ze dne 31.03.2010 uzavřené mezi žalobcem jako věřitelem a Miroslavem Ederem, Štefanií Ederovou a Lukášem Ederem jako spoludlužníky. Na základě této smlouvy o úvěru poskytl žalobce dlužníkům úvěr v celkové výši 620.000,--Kč, který se dlužníci zavázali vrátit do 20.10.2010 spolu s odměnou za poskytnutí úvěru v částce 125.000,--Kč a poplatků za sepsání smlouvy o úvěru, smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti, návrhu za vklad ve výši 20.388,--Kč, poplatku za expresní vyplacení peněz v částce 14.388,--Kč, za jednání s dosavadním věřitelem FFS Czech, s.r.o. a vyplacení dluhu v částce 14.388,--Kč. Vyplacení expres znamená, že část úvěru byla dlužníkům poskytnuta při podpisu smlouvy v hotovosti, a to na přání dlužníků. Poplatky byly započteny na poslední poskytnutou část úvěru, a to v souladu se smlouvou. Dlužníci na poskytnutý úvěr zaplatili pouze 6 splátek po 6.000,--Kč a poplatky. Zbývá zaplatit dluh v částce 709.000,--Kč na jistině a v částce 89.000,--Kč na úroku. Za prodlení s placením splátek vyúčtoval žalobce dlužníkům smluvní pokutu fakturou č. 4132010 v částce 62.000,--Kč ve výši 10% z jistiny (sjednáno 20%), přihláškou je požadováno pouze 49.000,--Kč. Věřiteli dále vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,3% denně z jistiny, požadováno je pouze 0,1%. Vzhledem k tomu, že dlužnice zatajila, že je na ni vedena exekuce, byla vyúčtována fakturou č. 2132010 smluvní pokuta ve výši 49.000,--Kč. Za trojí porušení smlouvy spočívající v pozdní úhradě sjednané splátky byla vyúčtování smluvní pokuta fakturou č. 3132010 ve výši 49.000,--Kč. Dle čl. 9.4. smluvních podmínek. Pokud se jedná o pevný úrok v částce 125.000,--Kč za celou dobu poskytnutí úvěru, při splatnosti úvěru 7 měsíců, při vědomí jeho rizikovosti, kdy poskytnutý úvěr vyplácel předchozí úvěr dlužníků a nemovitosti byly převedeny na základě zajišťovacího převodu práva ve výši 20%, není nepřiměřeným a v rozporu s dobrými mravy. Zde poukázal na obvyklou cenu peněz v době uzavření smlouvy o úvěru, a to u ČNB roční úroková míra činila od 21,3%-23,893%, u COFIDIS, s.r.o. 32%, HELP FINNCIAL, s.r.o. 61,20% (RPSN 177,763%), Provident Financial, s.r.o. 72% (RPSN 63,71%) a eCredit, s.r.o. 34,08% (RPSN 77,37%).

Rovněž sjednané smluvní pokuty nejsou nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, kdy výše smluvní pokuty je cca 7,9% z poskytnutého úvěru, což je běžně akceptováno. Výše smluvních pokut odpovídá hodnotě a významu povinnosti zajištěné smluvní pokutou, tj. povinnost dlužníků poskytnutý úvěr řádně a včas vrátit. Smluvní pokuta má rovněž prevenční funkci, představující motivaci dlužníků k řádnému a včasnému vrácení poskytnutého úvěru. Jedná se dle žalobce o legitimní zajišťovací prostředek, jenž se v daném případě ukázal odůvodněným, když dlužníci uhradili pouze zlomek z poskytnutého úvěru. V případě přiměřenosti smluvní pokuty odkazuje na rozhodnutí NSČR ze dne 31.08.2010 sp.zn. 33 Cdo 3368/2008. Žalobce nezpochybňuje ochranu spotřebitele, avšak i ta má své meze a nelze ji pojímat jako obranu lehkomyslnosti a nezodpovědnosti spotřebitele. Dlužník je způsobilý k právním úkonům, smlouvu uzavřel svobodně, navíc v čl. 12 smlouvy čestně prohlásil, že nemá jiné závazky, avšak krátce po splatnosti úvěru na sebe podal insolvenční návrh.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když podle ust. § 55 odst. 1 OZ smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Žalovaný považuje s odkazem na ust. § 55 odst. 1 a § 39 OZ za absolutně neplatná ujednání smlouvy o úvěru obsažená v odst. 5.6. smlouvy, kde se dlužník zavázal k zaplacení smluvního úroku ve výši 125.000,--Kč, což představuje 21,9% ze skutečně poskytnutého úvěru ve výši 570.836,--Kč za 6 měsíců, tj. 44% p.a. předmětný úvěr je úvěrem účelovým, mající povahu hypotečního úvěru, jehož předmětem bylo financování převodu a rekonstrukce nemovitosti, kdy pohledávky byly zajištěny zástavním právem k nemovitosti. Výše úroku 44% p.a. se příčí dobrým mravům. Neplatným je rovněž ujednání odst. 6.1. a 6.4. smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, kdy dlužníkům byl poskytnut úvěr v částce 570.836,--Kč nikoliv 620.000,--Kč, kdy předmětné náklady nebyly žalobcem vynaloženy. Podotýká, že úvěr byl poskytnut 14.04.2010, splatnost pak dne 20.10.2010, tj. za necelých 6 měsíců. Za neplatné, a to pro rozpor s dobrými mravy, žalovaný považuje ujednání o smluvních pokutách obsažené v čl. 9.1., 9.2., 9.3., 9.4. a 9.6. smlouvy o úvěru, když smluvní pokuty jsou nejen v hrubém nepoměru jejich výše k významu zajišťované povinnosti, ale jsou počítány z jistiny úvěru, aniž by byla zohledněna již zaplacená část. Smluvní pokuty jsou prostředkem generování zisku žalobce, což je z podstaty smluvní pokuty jakožto zajišťovacího institutu vyloučeno. Za neplatné žalovaný považuje ujednání o rozhodčí doložce a dále ujednání čl. 17.1. o prodloužení promlčecí doby na 10 let. Pokud žalobce tvrdí, že smluvní pokutu požaduje pouze ve výši 0,1% denně, je tato skutečnost dle žalovaného irelevantní, a to s ohledem na skutečnost, že ujednání čl. 9.1. smlouvy považuje za neplatné. Smluvní pokuta tudíž nebyla mezi účastníky smluvního vztahu sjednána a nemůže být žalobcem požadována v žádné výši. Pokud se jedná o samotnou pohledávku, bylo na poskytnutý úvěr uhrazeno šest splátek po 6.000,--Kč, tj. celkem částka 36.000,--Kč, poskytnuto bylo 570.836,--Kč, nesplacená jistina tak činí 5343.836,--Kč. V této výši byla pohledávka žalobce žalovaným uznána, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení, co do zbytku jako neoprávněná byla popřena.

V posuzované věci dospěl soud k následujícím závěrům:

Žaloba byla podána včas, pohledávka přezkoumána při přezkumném jednání dne 30.01.2013, vyrozumění o popření pohledávky bylo žalobci doručeno dne 14.02.2013, žaloba podána dne 26.02.2013 a oprávněnou osobou (žalobce je přihlášeným věřitelem, jehož pohledávka byla u přezkumného jednání částečně dlužnicí popřena). Insolvenčním správcem nebyla pohledávka popřena. Žaloba byla podána v souladu s ust. § 198 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Důvody popření pohledávky jsou uvedeny v protokole o přezkumném jednání.

Podle ust. § 192 odst. 2 z.č. 182/2006 Sb., IZ v platném znění, dlužník, insolvenční správce a přihlášení věřitelé mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Popření pohledávky lze vzít zpět.

Dle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla a nebo že již zcela zanikla a nebo že se zcela promlčela.

Dle § 198 odst. 2 IZ věřitel, kterému byla účinně popřena jeho pohledávka, může v incidenční žalobě podané dle § 198 odst. 1 IZ uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání.

Dle ust. § 52 OZ jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, o dílo a jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou spotřebitel a dodavatel. Dodavatel je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

Dle ust. § 55 OZ se ujednání ve spotřebitelských smlouvách nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

Ust. § 56 odst. 1, 2 OZ zakazuje, aby spotřebitelské smlouvy obsahovaly ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Netýká se předmětu plnění a ceny plnění . Ust. § 6 z.č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele zakazuje prodávajícímu, aby při prodeji výrobků a poskytování služeb se choval v rozporu s dobrými mravy, zakazuje diskriminaci spotřebitele.

Dle ust. § 39 OZ je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ust. § 261 odst. 3 písm. d) obch.zák. se obchodním zákoníkem řídí bez pohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).

Podle ust. § 262 odst. 4 obch.zák., ve vztazích podle ust. § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odst. 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulí či jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Dle ust. § 497 obch.zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 499 obch.zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem činnosti podnikání věřitele. Dle ust. § 502 odst. 1 obch.zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

Z ust. § 544 OZ se podává, že pokud si strany pro případ porušení smluvní povinnosti sjednají pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Z odst. 2 téhož ustanovení plyne, že smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Česká republika je přímo vázána Směrnicí Rady 93/13/EHS z 5.4.1993, která pro členské státy stanovila ve svém článku 3, co se rozumí nepřiměřenými podmínkami ve spotřebitelských smlouvách: 1. Smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je nepřiměřená, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran plynoucí ze smlouvy v neprospěch spotřebitele 2. Podmínka není sjednána individuálně, byla-li sepsána předem, a proto spotřebitel nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky. Směrnice v příloze k článku 3 uvádí pod písm. a) až q) demonstrativní výčet nepřiměřených podmínek sjednaných ve smlouvě: dle písm. q) takovou podmínkou je zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů.

Soud učinil skutkové zjištění o tom, že:

1) Zdejším soudem bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka Štefanie anonymizovano a povoleno oddlužení usnesením č.j. KSPH 41 INS 14769/2010-A-14 ze dne 10.02.2011.

2) Žalobce přihlásil dne 25.02.2011 do insolvenčního řízení dlužnice nevykonatelnou a zajištěnou pohledávku ve výši 974.090,--Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne 31.03.2010, č. 13/210. Dlužná částka se skládá z jistiny 620.000,--Kč, smluvního úroku 89.000,--Kč a smluvní pokuty ve výši 147.000,--Kč. Pohledávka byla zajištěna nemovitostí náležející do majetkové podstaty dlužníka na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti č. 13/2010 ze dne 21.04.2010.

3) Na přezkumném jednání dne 30.01.2013 insolvenční správce pohledávku žalobce nepopřel. Pohledávka byla co do částky 378.372,--Kč popřena dlužníkem, a to co do pravosti a výše pro neplatné ujednání o smluvních úrocích a smluvních pokutách, které je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž dle ust. § 39 OZ neplatné.

4) O popření insolvenční správce věřitele č. 2 podle ust. § 197 odst. 2 IZ vyrozuměl, podáním ze dne 05.02.2013, které bylo věřiteli doručeno dne 14.02.2013.

Soud po provedeném dokazování zjistil a má prokázány tyto pro rozhodnutí ve věci rozhodné skutečnosti :

1) Ze smlouvy o úvěru č. 13/2010 ze dne 31.03.2010 podepsané mezi žalobcem jako věřitelem a Miroslavem Ederem jako dlužníkem a Štefanií Ederovou a Lukášem Ederem jako spoludlužníky, soud učinil skutkové zjištění o tom, že na základě této smlouvy uzavřené podle ust. § 497 a násl. obch.zák. se věřitel zavázal dlužníkům poskytnout peněžní prostředky v částce 620.000,--Kč (čl. III.), tak že a) část úvěru v částce 527.352,90 Kč bude do 14ti dnů od podpisu smlouvy převedena na bankovní účet Mgr. Petry Šimkové na vyplacení dluhu u FFS Czech, s.r.o. b) část úvěru ve výši 30.000,--Kč byla předána dlužníkům při podpisu smlouvy, což podpisem dlužníci stvrdili, c) částka 62.647,10 Kč ponížená o úhradu nákladů uvedených v čl. VI. smlouvy bude převedena na účet dlužníků do 30ti dnů od předložení listu vlastnictví, z něhož bude vyplývat vklad zástavní smlouvy k nemovitosti do katastru nemovitostí. V čl. V. strany dohodly, že úvěr bude úročen částkou 125.000,--Kč a splatnost úvěru ke dni 20.10.2010. Úvěr byl poskytnut za účelem financování převodu a rekonstrukce nemovitosti domu č.p. 60, na pozemku st.p.č. 75, v k.ú. Chotětov. Dlužníci se zavázali úvěr věřiteli vrátit v 6ti měsíčních splátkách po 6.000,--Kč splatných vždy ke každému 28 .dni v měsíci počínaje dnem 28.04.2010 a jedné splátce v částce 709.000,--Kč splatné do 20.10.2010. Dle č.l. 5.7. činila RPSN 65,59%. Dlužníci se v čl. VI. 6.1. zavázali k úhradě nákladů, a to-poplatek za vyhotovení smlouvy o úvěru a smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem v částce 20.388,--Kč, kdy dlužník zaplatil na tuto částku 5.000,--Kč. V bodě 6.2. pak k zaplacení odměny za vyplacení peněz expres v částce 14.388,--Kč (vyplacení úvěru před zápisem zástavní smlouvy do katastru nemovitostí). V čl. 6.3. odměnu v částce 14.388,--Kč za jednání s původním věřitelem dlužníků FFS Czech s.r.o. o vyplacení dluhu. O předmětné poplatky a odměny si byl věřitel oprávněn na základě dohody smluvních stran ponížit pohledávku dlužníka na poskytnutí úvěru poskytovaného na základě této smlouvy, a to před podlétnutím dle čl. 3.1.

2) Z článku VIII. 8.1. smlouvy soud zjistil, že účastníci smluvního vztahu dohodli zajištění pohledávky věřitele smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem, které byly ve vlastnictví FFS Czech, s.r.o., když po zaplacení dlužníkovy pohledávky u této společnosti budou nemovitosti převedeny na dlužníka, a to nemovitosti zapsané na LV č. 66 u Katastrální úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav.

3) V čl. IX. byly sjednány smluvní pokuty. 9.1. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou pravidelné měsíční splátky v termínu sjednaném v čl. 5.2. smlouvy se dlužník zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 2.000,--Kč, a to za každé jedno prodlení s pravidelnou měsíční splátkou, kromě této smluvní pokuty se dlužníci zavázali zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,3% denně z dlužné částky. V případě, že se dlužníci octnou v prodlení s úhradou celé zbývající části úvěru a úroku dle této smlouvy, pak jsou povinni zaplatit z celé této částky smluvní pokutu ve výši 0,3% denně z dlužné částky. V případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky déle než 25 dní anebo v případě prodlení dlužníka s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku vzniklého z této smlouvy nebo i jeho části déle než 25 dní (čímž se stávají automaticky splatnými veškeré zbývající splátky dle čl. 5.2. smlouvy, pokud již nejsou splatné), je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu

ve výši 20% z jistiny poskytnutého úvěru, minimálně však 49.000,--Kč. 9.3. V případě, že se kterékoliv z prohlášení dlužníka obsažené v této smlouvě ukáže jako nepravdivé, nebo se stane zaviněním dlužníka nepravdivým do uhrazení veškerých závazků dlužníka vyplývajících z této smlouvy, zavazuje se dlužník uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 20% z jistiny poskytnutého úvěru, minimálně však 49.000,-- Kč. 9.4. V případě, že se kdykoliv v průběhu splácení úvěru dostal dlužník nejméně třikrát do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek nebo jejich částí nebo jiných peněžitých závazků z této smlouvy (podmínkou tak není trvající prodlení s úhradou 3 splátek, ale postačuje, pokud je dlužník aktuálně v prodlení s jednou splátkou a v minulosti již byl v prodlení s dvěma splátkami), je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 20% z jistiny poskytnutého úvěru, minimálně 49.000,--Kč, kterékoliv jednotlivé splátky nebo prodlení s úhradou peněžitého závazku dlužníka

4) Dle čl. 5.3. byla účastníky sjednána ztráta výhoda splátek v případě prodlení dlužníka se splácením kteréhokoliv peněžitého závazku dlužníka dle smlouvy. V takovém případě se stal zbývající dluh splatný ihned a věřitel byl oprávněn požadovat okamžitou úhradu celé dosud nesplacené části úvěru, včetně příslušenství a event. smluvních pokut.

5) Z daňového dokladu č. 4 132010 ze dne 18.11.2010 soud učinil skutkové zjištění o tom, že tímto dokladem byla dlužníkem vyčíslena smluvní pokuta dle bodu 9.1. smlouvy (10% z jistiny) v částce 62.000,--Kč, daňovým dokladem č. 3 132010 ze dne 18.11.2010 smluvní pokuta dle čl. 9.4. smlouvy v částce 49.000,--Kč a daňovým dokladem č. 2 132010 ze dne 27.09.2010 smluvní pokuta dle čl. 9.3. za porušení čl. 12.1. písm. a) a b) smlouvy v částce 49.000,--Kč.

6) Ze smlouvy o advokátní úschově ze dne 07.04.2010 uzavřené mezi FFS Czech, s.r.o. jako zástavcem, žalobcem jako zástavním věřitelem a Mgr. Petrou Šimkovou jako schovatelem soud učinil skutkové zjištění o tom, že předmětem smlouvy byla úschova finančních prostředků v částce 527.352,90 Kč do doby uzavření zástavní smlouvy k nemovitostem-budově čp. 60 na pozemku st.parc.č. 75, pozemku st.parc.č. 75 o výměře 548 mv k.ú. a obci Chotětov zapsaných na LV č. 66 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj. Částka bude vložena na účet na základě platebního příkazu Miroslava Edera, který má závazek z titulu smlouvy o půjčce ze dne 09.09.2008 vůči zástavci.

7) Z úrokových sazeb ČNB, HELP FINANCIAL, s.r.o., Provident Financial, s.r.o., eCredit, s.r.o. zjistil, že tyto spolčenosti nabízí své úvěry s úrokovou mírou od 21,03% p.a.-61,20% p.a. při RPSN 1777,773%, RPSN 63,91%, RPSN 77,37%.

8) Soud provedl důkaz rozhodčí smlouvou ze dne 31.03.2010 a měnovou statistikou za březen 2010, tyto důkazy však nehodnotil, neboť tyto nejsou pro posouzení souzené věci významné.

Na základě provedeného dokazování, po zhodnocení důkazů jednotlivě i v souvislostech, soud dospěl k těmto závěrům:

V souzeném případě smlouva o úvěru je smlouvou spotřebitelskou, která podléhá přísným kritériím, jak plyne ze shora uvedených ustanovení občanského zákoníku, zákona o ochraně spotřebitele, směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. V daném případě šlo o úvěr za úplatu-za sjednanou odměnu za poskytnutí úvěru a jednalo se o smlouvu uzavřenou mezi žalobcem jako dodavatelem (při uzavření smlouvy žalobce jednal v rámci své obchodní činnosti) a spotřebitelem (dlužníkem), neboť žalobce v řízení neprokázal, že by dlužník při uzavření smlouvy o úvěru jednal v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti, a že by mu úvěr žalobce poskytl nikoliv pro jeho osobní potřebu nebo pro potřebu jeho rodiny, tedy že by úvěr neposkytl k jeho osobní spotřebě. Na takovou smlouvu se subsidiárně vztahují ustanovení občanského zákoníku, a to jak ustanovení o spotřebitelských smlouvách (§ 52 až 57 OZ), tak i obecná ustanovení občanského zákoníku o platnosti právních úkonů.

Při subsumci těchto zákonných ustanovení na předmětnou smlouvu soud dospěl k závěru, že některá ustanovení smlouvy o úvěru číslo 13/2010 ze dne 31.03.2010 jsou absolutně neplatná pro rozpor se zákonem (§ 55, §5 6 OZ, z.č. 634/1992 Sb.) a pro rozpor s dobrými mravy:

Absolutně neplatným dle ust. § 39 OZ soud shledal ujednání o smluvní pokutě, která byla stanovena v č.l. IX bodu 9.1. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou pravidelné měsíční splátky v termínu sjednaném v čl. 5.2. smlouvy se dlužník zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 2.000,--Kč, a to za každé jedno prodlení s pravidelnou měsíční splátkou, kromě této smluvní pokuty se dlužníci zavázali zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,3% denně z dlužné částky. V případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky déle než 25 dní anebo v případě prodlení dlužníka s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku vzniklého z této smlouvy nebo i jeho části déle než 25 dní (čímž se stávají automaticky splatnými veškeré zbývající splátky dle čl. 5.2. smlouvy, pokud již nejsou splatné), je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 20% z jistiny poskytnutého úvěru, minimálně však 49.000,--Kč. 9.3. V případě, že se kterékoliv z prohlášení dlužníka obsažené v této smlouvě ukáže jako nepravdivé, nebo se stane zaviněním dlužníka nepravdivým do uhrazení veškerých závazků dlužníka vyplývajících z této smlouvy, zavazuje se dlužník uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 20% z jistiny poskytnutého úvěru, minimálně však 49.000,--Kč. 9.4. V případě, že se kdykoliv v průběhu splácení úvěru dostal dlužník nejméně třikrát do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek nebo jejich částí, nebo jiných peněžitých závazků z této smlouvy (podmínkou tak není trvající prodlení s úhradou 3 splátek, ale postačuje, pokud je dlužník aktuálně v prodlení s jednou splátkou a v minulosti již byl v prodlení s dvěma splátkami), je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 20% z jistiny poskytnutého úvěru, minimálně 49.000,--Kč, kterékoliv jednotlivé splátky nebo prodlení s úhradou peněžitého závazku dlužníka Smluvní pokuty dle těchto bodů smlouvy byly dlužníkům vyúčtovány daňovými doklady č. 4 132010 v částce 62.000,--Kč, č. 3 13210 v částce 49.000,--Kč a č. 2 13210 v částce 49.000,--Kč. Výše těchto vyúčtovaných smluvních pokut, tak jak je sjednaná ve spotřebitelské smlouvě ve prospěch věřitele, je nemravná, nepřiměřená a způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele, dlužníka. Pokud jde o posouzení platnosti nepřiměřeně vysoké sjednané pokuty ve smlouvě o úvěru, soud v podrobnostech odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 13 Cmo 3/2009-68 ze dne 18.2.2010. Nemravnost smluvní pokuty v takové výši nelze spatřovat pouze v hrubém nepoměru její výše k významu zajišťované povinnosti, tj. k faktické výši poskytnutého úvěru ve výši 620.000,--Kč, k výši rizika, době poskytnutí úvěru a případně k dalším okolnostem, za nichž je sjednána, taková smluvní pokuta je nemravná také vzhledem k tomu, že je počítání z celkové výše poskytnutého úvěru, aniž by zohlednila již zaplacenou část úvěru. Taková smluvní pokuta v souladu se stávající judikaturou, od níž nemá soud důvod se odchýlit (srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze sp.zn. 102 VSPH 72/2011 ze dne 22.09.2011) postrádá funkce smluvní pokuty (tj. funkci prevenční a reparační) a stává se pouze prostředkem generování zisku žalobce, což je z její podstaty jako institutu zajišťovacího vyloučeno.

Nárok na zaplacení jistiny v částce 72.312,--Kč, části kapitalizovaného smluvního úroku v částce 89.000,--Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 620.000,--Kč od 21.10.2010 do 10.02.2011 v částce 70.060,--Kč soud shledal po právu.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dlužníci zaplatili na poskytnutý úvěr pouze šest splátek po 6.000,--Kč, tj. celkem částku 36.000,--Kč.

Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná. Závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru, je její podstatnou částí (ust. § 269 odst. 1 obch.zák.). Proto, nedohodnou-li věřitel a dlužník výši úroků ve smlouvě, je dlužník povinen platit úroky ve výši stanovené obchodním zákoníkem (ust. § 502 odst.1 obch.zák.). Ta není stanovena fixně, ale je závislá na tom, jaké úroky obvykle požadují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy za úvěry jimi poskytované (srovnej NSČR sp.zn. 32 Cdo 3516/2009 ze dne 26.05.2011). V souzeném případě soud neshledal neplatným ujednání o sjednaném úroku (cena peněz) dle ust. § 502 odst. 1 obch.zák. v čl. V. smlouvy ve výši 125.000,--Kč (což je 20,16% z poskytnutého úvěru v částce 620.000,--Kč), se splatností úvěru do 20.10.2010, smlouva byla podepsána dne 31.03.2010, kdy při podpisu smlouvy dlužnicí obdrželi částku 30.000,--Kč (úvěr byl poskytnut na dobu 203 dnů, při RPSN 65,59%). Při zjišťování obvyklé ceny peněz za poskytované úvěry soud vyšel ze statistiky ČNB, kdy se úroková míra pohybovala v rozmezí 21,03%-23,82%, u COFIDIS s.r.o. pak ve výši 32% p.a., u HEPL HINANCIAL v případě půjčky na 52 týdnů sazba 61,2%, u Provident Financiual, s.r.o. v případě půjčky na 60 týdnů pak 72% při RPSN 63,91% a u eCREDIT, s.r.o. v případě půjčky na 30 měsíců 34,08% p.a. Soud uzavírá, že žádné ustanovení zákona ujednání o smluvní odměně nezakazuje. Tím, že žalobce požadoval po dlužníkovi jako protihodnotu poskytnutí úvěru úrok, jež fakticky rovněž představuje úplatu za poskytnutí úvěru, a dlužník tuto jeho podmínku poskytnutí úvěru přijal, naplnili účastníci svoji smluvní svobodu, která je jim dána ust. § 2 odst. 3 OZ, resp. § 263 odst. 1 obch.zák.

K námitce žalovaného, že dlužníci neobdrželi sjednanou částku úvěru 620.000,--Kč, je nutno uvést, že se účastníci smluvního vztahu dohodli o způsobu vyplacení finančních prostředků a to v čl. III. bodu 3.1. písm. a), b), c). Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by žalobce část úvěru ve výši 527.352,90 Kč nepřevedl na účet Mgr. Petry Šimkové za účelem vyplacení dluhu, který měl dlužník u společnosti FFS Czech, s.r.o. Ve smlouvě dlužníci potvrdili, že při jejím podpisu obdrželi částku 30.000,--Kč. V případě částky pod písm. c) ve výši 62.647,10 Kč od té byly v souladu se smlouvou odečteny poplatky a náklady dle čl. VI. smlouvy. Z předložených dokladů je nepochybné, že žalobce vypracoval smlouvu o úvěru, smlouvu o zřízení zástavního práva, vyplatil úvěr expres, a to na základě žádosti dlužníků, když finanční částka byla vyplacena ještě před tím, než byl povolen vklad zástavního práva k nemovitostem. Je rovněž nepochybné, že žalobce jednal s původním věřitelem dlužníků FFS Czech, s.r.o. o vyplacení jejich dluhu, o čemž svědčí i žalobcem předložené doklady, a to smlouva o advokátní úschově. Za tyto činnosti náleží žalobci náklady, tak byly sjednány ve smlouvě o úvěru.

Soud neshledal neplatným ujednání čl. 9.1. v části týkající se smluvní pokuty, kdy účastníci smluvního vztahu dohodli, že v případě, že se dlužníci octnou v prodlení s úhradou celé zbývající části úvěru a úroku dle této smlouvy, pak jsou povinni zaplatit z celé této částky smluvní pokutu ve výši 0,3% denně z dlužné částky. Smluvní pokuta je účtována ve výši 0,1% denně z částky 620.000,--Kč od 21.10.2010 do 10.02.2011 v částce 70.060,--Kč. V daném případě soud dospěl k závěru, že předmětná smluvní pokuta ve výši 0,3% z úvěru, tj. 1.860,--Kč za každý den prodlení, je v daném případě akceptovatelná a přiměřená, a že její výše nepřekračuje účel smluvní pokuty spočívající zejména v pohrůžce citelné majetkové sankce vůči dlužníkům pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost. V dané věci byla výše smluvní pokuty koncipována tak, že byla plně závislá na době, po níž by dlužníci byli v prodlení s úhradou úvěrových splátek. Výše smluvní pokuty plně závisí na době, po kterou dlužník svou povinnost zajištěnou smluvní pokutou neplní-čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta. Jinak řečeno, na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr je zde nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které smluvní pokuta má plnit ( srovnej VS Praha sp.zn. 102 VSPH 248/2012 ze dne 13.12.2012).

Námitkami žalovaného týkajících se neplatnosti rozhodčí smlouvy a ujednání o smluvních pokutách v čl. IX bod 9.2., 9.5.,9.6., 9.7. a 9.8. se soud nezabýval, neboť pohledávka byla uplatněna jako pohledávka nevykonatelná a nárok na zaplacení smluvní pokuty byl požadován pouze dle čl. IX. bodu 9.1., 9.3. a 9.4. smlouvy (viz výše). Tyto námitky jsou s ohledem na žalobou uplatněný nárok právně bezvýznamné.

Ve světle shora uvedeného soud v dané věci shrnuje a uzavírá, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení jako nevykonatelná a zajištěná byla dlužníkem co do částky 147.000,--Kč z titulku smluvních pokut popřena po právu, do této části proto soud žalobu zamítl. Co do částky 231.372,--Kč shledal soud žalobu na určení po právu, proto jí bylo v této části vyhověno.

O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2, § 149 o.s.ř., podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobce byl úspěšný co do 61%, žalovaný pak v rozsahu 39%. Soud přiznal žalobci 22% jeho uplatněných nákladů řízení, které tvoří soudní poplatek v částce 5.000,--Kč, náklady právního zastoupení dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. za čtyři úkony po 3.100,--Kč, podle ust. § 13 vyhl.č. 177/1996 Sb. a čtyři režijní paušály po 300,--Kč. Žalobce předložil osvědčení plátce daně z přidané hodnoty, proto mu byla tato daň ve výši 21% přiznána. Celkem byly žalobci přiznány náklady řízení v částce 4.720,--Kč (uplatněno bylo celkem 21.456,--Kč). Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soud v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 19. července 2013

JUDr. Jitka DROBNÁ, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Světlana Čerychová, DiS.