41 ICm 4745/2017
Jednací číslo: 41 ICm 4745/2017-32 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 34 INS 3956/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Najdekrem ve věci

žalobce: Česká republika-Úřad práce České republiky, IČO 72496991 sídlem Dobrovského 1278/25, 17000, Praha 7 Krajská pobočka v Olomouci, sídlem Vejdovského 988/4, 779 00 Olomouc proti žalované: Ing. Hana Klimešová sídlem Rejvízská 90, 790 01 Jeseník-Bukovice insolvenční správkyně dlužníka Danuše anonymizovano , anonymizovano bytem Domašov 308, 790 85 Bělá pod Pradědem

o určení

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávka žalobce za dlužníkem ve výši 15.721 Kč uplatněná dne 7. 10. 2017 vůči žalované v insolvenčním řízení vedenému u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 3956/2009 je pohledávkou za majetkovou podstatou dle ustanovení § 168 insolvenčního zákona, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová isir.justi ce.cz KSOS 34 INS 3956/2019

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 9.11.2017 domáhal, aby soud určil, že pohledávka v celkové výši 15.721 Kč spočívající v přeplatku na dávce pomoci v hmotné nouzi-doplatek na bydlení ve výši 11.651 Kč a dávce státní sociální podpory-příspěvek na bydlení ve výši 4.070 Kč, kterou žalobce uplatnil u žalované dne 7. 10. 2017 je pohledávkou za majetkovou podstatou dle ust. § 168 odst. 2 písm. e) zákona č. 182/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále také jen IZ). Žalobce uvedl, že povinnost uhradit žalobci přeplatek shora uvedených dávek uložil žalobce dlužníkovi rozhodnutími ze dne 8. 3. 2017 a ze dne 9. 3. 2017, které jsou již obě pravomocná a stala se vykonatelnými dnem 1. 7. 2017. Přípisem z 13. 10. 2017 sdělil žalovaný žalobci, že předmětnou pohledávku nepovažuje za pohledávku za majetkovou podstatou a tato pohledávka tedy nebude uspokojována z majetkové podstaty dlužníka. Žalobce dále uvedl, že předmětná pohledávka není sankčního charakteru, není účtována žádná částka nad rámec finančních prostředků, které dlužník neprávem přijal, když předložil žalobci pozměněné výpisy z bankovních účtů. Žalobce uvedl, že při vymáhání předmětné pohledávky postupuje podle daňového řádu a vystupuje tedy jako správce daně, vymožená pohledávka je pak příjmem státního rozpočtu. Jedná se o obdobné peněžité plnění naroveň postavené dani. V tomto směru žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci č. j. 16 ICm 4348/2014-40 ze dne 27. 11. 2015. Žalobce také uvedl, že za situace, kdy je dlužník v konkursu, jiným způsobem, než jejich uplatněním, předmětné pohledávky vymáhat nemůže.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu. Uvedl, že byt, který dlužník užíval na základě nájemního vztahu, v době poskytnutí doplatku na bydlení, respektive příspěvku na bydlení ze strany žalobce, není a ani nebyl součástí majetkové podstaty, žalovaný s poskytnutými prostředky dávek, které jsou předmětem žaloby, jako insolvenční správce nedisponoval. V obou případech se tedy jedná o smluvní vztahy uzavřené v průběhu insolvenčního řízení mimo majetkovou podstatu, respektive mimo osobu s dispoziční oprávněním. Nároky žalobce tedy nejsou pohledávkou za majetkovou podstatou, nemají žádnou vazbu na majetkovou podstatu. Dům, který dlužník vlastnil a který byl součástí majetkové podstaty, byl zpeněžen kupní smlouvu ze dne 13. 11. 2012, žalovaný dům protokolárně předal novému vlastníkovi 21. 12. 2012. O zpeněžení nemovitosti zapsané do majetkové podstaty včetně informace, že předmětný dům již není součástí majetkové podstaty dlužníka, byl žalobce písemně informován dopisem z 19. 12. 2012 s upozorněním, že do majetkové podstaty dlužníka bude uhrazen poslední příspěvek za bydlení za prosinec 2012. Žalovaný dále uvedl, že předmětná pohledávka má sankční charakter, proto nejde o pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 168 IZ. Žalovaný také nesouhlasí se stanoviskem žalobce, že žalobce vůči dlužníkovi, který je v konkursu, nemůže jiným způsobem vymáhat pohledávky, než uplatněním pohledávky. Dle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, lze nařídit, nelze však provést. Pokud měl dlužník předkládat žalobci pozměněné výpisy z bankovních účtů, tento stav dle mínění žalovaného může zakládat trestní odpovědnost dlužníka.

3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění: -Z insolvenčního rejstříku ke sp.zn. KSOS 34 INS 3956/2009, že insolvenční řízení ve věci vedené pod sp.zn. KSOS 34 INS 3956/2009 bylo zahájeno 26.6.2009, usnesením insolvenčního soudu z 8.10.2009 byl zjištěn úpadek dlužníka a na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Dle dílčí

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová ICM R KSOS 34 INS 3956/2019 zprávy o stavu předmětného insolvenčního řízení, byl v tomto insolvenčním řízení veškerý majetek dle aktualizovaného soupisu majetkové podstaty z 30. 11. 2012 zpeněžen. -Z Uplatnění pohledávky ze dne 2. 10. 2017, že přípisem ze dne 2. 10. 2017 sdělil žalobce žalovanému, že pravomocným vykonatelným rozhodnutím Úřadu práce České republiky-krajská pobočka v Olomouci, kontaktní pracoviště Jeseník č. j. 40426/17/JE ze dne 9. 3. 2017 vznikla dlužníkovi povinnost uhradit přeplatek na dávce státní sociální podpory-příspěvek na bydlení ve výši 4.070 Kč. Dlužníkovi byla zaslána písemná výzva k úhradě přeplatku na adresu trvalého bydliště dne 9. 8. 2017, výzvu si dlužník osobně převzal 11. 8. 2017. Pravomocným vykonatelným rozhodnutím stejného úřadu č. j. 7617/2017/JES ze dne 8. 3. 2017 vznikl dlužníkovi povinnost uhradit přeplatek na dávce hmotné nouze-doplatek na bydlení ve výši 11.651 Kč, dlužníkovi byla zaslána písemná výzva k úhradě přeplatku 17. 8. 2017. Výzvu si dlužník osobně převzal dne 18. 8. 2017. Dlužník na svůj dluh ničeho neuhradil. Ve smyslu ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) IZ uplatňuje žalobce u žalovaného jako insolvenčního správce pohledávku za majetkovou podstatou ve výši 15.721 Kč a žádá, aby tuto pohledávku žalovaný uspokojil v plné výši bez zbytečného odkladu na sdělený účet. -Z rozhodnutí ze dne 8. 3. 2017, že žalobce rozhodnutím ze dne 8. 3. 2017, č. j. 7617/2017/JES rozhodl o vzniku a povinnosti vrácení přeplatku doplatku na bydlení příjemce-dlužníka za měsíce 10/2016 až 12/2016 v celkové výši 11.651 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 3. 2017 a je vykonatelné dnem 1. 7. 2017. -Z rozhodnutí ze dne 9. 3. 2017, že žalobce rozhodnutím ze dne 9. 3. 2017, č. j. 40426/17/JE rozhodl o vzniku a povinnosti vrácení přeplatku příspěvku na bydlení příjemce-dlužníka za měsíce 10/2016 a 11/2016 v celkové výši 4.070 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 19.4. 2017 a je vykonatelné dnem 1. 7. 2017. -Z přípisu ze dne 19. 12. 2012, že přípisem z 19. 12. 2012 sdělil žalovaný žalobci, že obytný dům č. p. 308 v katastrálním území Domašov u Jeseníka, který užíval dlužník a jeho dcera k bydlení, žalovaný v rámci probíhajícího insolvenčního řízení zpeněžil, nemovitosti byly převedeny na nového vlastníka 18. 12. 2012 a nejsou tak již součástí majetkové podstaty dlužníka. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl zvláštním příjemcem příspěvku na bydlení, bude poslední příspěvek na bydlení uhrazen ve prospěch majetkové podstaty dlužníka za období prosinec 2012. -Z kupní smlouvy ze dne 13. 11. 2012, že kupní smlouvou ze dne 13. 11. 2012 převedl žalovaný jako insolvenční správce dlužníka jako prodávající na Miloslava Poupala jako kupujícího vlastnické právo k nemovitostem zapsaným na LV číslo 545 pro katastrální území Domašov u Jeseníka. -Z předávacího protokolu ze dne 21. 12. 2012, že dne 21.12. 2012 žalovaný jako insolvenční správce dlužníka předal nemovitosti zapsané na LV číslo 545 pro katastrální území Domašov u Jeseníka Miloslavu Poupalovi.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Insolvenční řízení ve věci vedené pod sp.zn. KSOS 34 INS 3956/2009 bylo zahájeno 26.6.2009, usnesením insolvenčního soudu z 8.10.2009 byl zjištěn úpadek dlužníka a na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Dle dílčí zprávy o stavu předmětného insolvenčního řízení, byl v tomto insolvenčním řízení veškerý majetek dle aktualizovaného soupisu majetkové podstaty z 30. 11. 2012 zpeněžen. Žalobce rozhodnutím ze dne 8. 3. 2017, č. j. 7617/2017/JES rozhodl o vzniku a povinnosti vrácení přeplatku doplatku na bydlení příjemce-dlužníka za měsíce 10/2016 až 12/2016 v celkové výši 11.651 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 3. 2017 a je vykonatelné dnem 1. 7. 2017. Žalobce rozhodnutím ze dne 9. 3. 2017, č. j. 40426/17/JE rozhodl o vzniku a povinnosti vrácení přeplatku příspěvku na bydlení příjemce-dlužníka za

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová ICM R KSOS 34 INS 3956/2019 měsíce 10/2016 a 11/2016 v celkové výši 4.070 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 19.4. 2017 a je vykonatelné dnem 1. 7. 2017. Přípisem ze dne 2. 10. 2017 sdělil žalobce žalovanému, že pravomocným vykonatelným rozhodnutím Úřadu práce České republiky-krajská pobočka v Olomouci, kontaktní pracoviště Jeseník č. j. 40426/17/JE ze dne 9. 3. 2017 vznikla dlužníkovi povinnost uhradit přeplatek na dávce státní sociální podpory-příspěvek na bydlení ve výši 4.070 Kč. Dlužníkovi byla zaslána písemná výzva k úhradě přeplatku na adresu trvalého bydliště dne 9. 8. 2017, výzvu si dlužník osobně převzal 11. 8. 2017. Pravomocným vykonatelným rozhodnutím stejného úřadu č. j. 7617/2017/JES ze dne 8. 3. 2017 vznikl dlužníkovi povinnost uhradit přeplatek na dávce hmotné nouze-doplatek na bydlení ve výši 11.651 Kč, dlužníkovi byla zaslána písemná výzva k úhradě přeplatku 17. 8. 2017. Výzvu si dlužník osobně převzal dne 18. 8. 2017. Dlužník na svůj dluh ničeho neuhradil. Ve smyslu ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) IZ uplatňuje žalobce u žalovaného jako insolvenčního správce pohledávku za majetkovou podstatou ve výši 15.721 Kč a žádá, aby tuto pohledávku žalovaný uspokojil v plné výši bez zbytečného odkladu na sdělený účet.

5. Dle ust. § 168 odst. 2, písm e) IZ pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria, jsou daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění, pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty,

6. Dle ust. § 203a odst. 1 a 2 IZ v pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň je v insolvenčním řízení vyloučeno. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení vyloučeno. Řízení o žalobě podle odstavce 1 je incidenčním sporem podle § 159 odst. 1 písm. a); ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky platí obdobně.

7. Dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále také jen daňový řád) se daní se pro účely tohoto zákona rozumí a) peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek, b) peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona, c) peněžité plnění v rámci dělené správy.

8. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Předmětem sporu účastníků byla právní otázka, zda předmětné pohledávky uplatněné žalobcem v insolvenčním řízením jsou pohledávkami za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 168 IZ, konkrétně pak odst. 2 písm. e) tohoto

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová ICM R KSOS 34 INS 3956/2019 ustanovení, či nikoliv. Žalobce na podporu svého procesního stanoviska uvedl, že předmětné pohledávky jsou peněžitými plněními naroveň postavenými dani, žalobce při vymáhání takové pohledávky postupuje dle daňového řádu jako správce daně a vymožené plnění je pak příjmem veřejného rozpočtu. Předmětné pohledávky tedy mají dle žalobce charakter daně, pojem daň ve smyslu ust. § 2 daňového řádu plní roli legislativní zkratky a je třeba jej chápat largo sensu, neboť zahrnuje i poplatky atd. Tuto žalobcovu argumentaci považuje soud za zavádějící ve vztahu k posouzení předmětné právní otázky. Především je třeba zdůraznit, že legislativní zkratka daň ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 daňového řádu je vymezena právě pro účely tohoto zákona, tedy daňového řádu, nikoli pro účely IZ. I samotná skutečnost, že legislativní zkratka daně ve smyslu daňového řádu zahrnuje i clo nebo poplatek, zatímco v ustanovení § 168 odst. 2, písm. e) IZ je pojem poplatek uveden vedle pojmu daně, jednoznačně podporuje závěr, že legislativní zkratku daně nelze vztahovat i na pojem daně uvedený v ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) IZ. Pojem daně užitý v citovaném ustanovení IZ je tedy třeba dle názoru soudu interpretovat v materiálním slova smyslu, tedy nikoliv largo sensu, neboť pojem daně není pro účely IZ nijak legálně definován. Přeplatek dávky pomoci v hmotné nouzi, respektive dávky státní sociální podpory, k jehož úhradě byl určitý subjekt zavázán rozhodnutím Úřadu práce České republiky pak dle názoru soudu při takovéto interpretaci v žádném případě za daň ani poplatek ve smyslu ust. § 168 odst. 2 písm. e) IZ považovat nelze. Dle právního názoru soudu se pak nejedná ani o jiné obdobné peněžité plnění ve smyslu tohoto ustanovení, resp. jiná plnění v tomto ustanovení vypočtená. V důvodové zprávě k zákonu č. 399/2012 Sb., kterým bylo do IZ inkorporováno aktuální znění jeho ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) je uvedeno, že vymezení daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění bylo učiněno, aby nebylo nutné příslušný text právního předpisu měnit při každém vzniku změně či zániku takových povinných peněžitých plnění. Clo a pojistné na důchodové spoření jsou peněžitými plněními obdobnými daní a poplatkům. Soud je přesvědčen, že za jiné peněžité plnění obdobné daním poplatkům lze považovat pouze takové plnění, ke kterému je subjekt povinen na základě určitého pro něj závazného právního předpisu (takovým plněním je právě i clo a pojistné na důchodové spoření zmiňované důvodové zprávě). V dané situaci je však vznik předmětných pohledávek důsledkem přeplatku plnění vyplacených dlužníkovým na základě předpisů, které naopak dlužníkovi jakožto subjektu práva zakládají oprávnění (nikoliv povinnost) k přijetí určitého plnění-dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky státní sociální podpory. Vzhledem k tomu, že žalobce, který dlužníkovi tyto dávky platil, později zjistil, že část těchto dávek byla dlužníkovi vyplacena neoprávněně, svým rozhodnutím (tedy nikoli předpisem, nýbrž individuálním správním aktem) stanovil dlužníkovi povinnost přeplatek dávek žalobci vrátit (uhradit). Vzhledem k této odlišnosti oproti daním a poplatkům v materiálním slova smyslu tedy nelze předmětné pohledávky považovat za jiné obdobné peněžité plnění ve smyslu ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) IZ. Jelikož předmětné pohledávky nelze podřadit pod žádné ustanovení § 168 IZ byla předmětná žaloba zamítnuta, neboť předmětné pohledávky nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou. Na základě shora uvedených argumentů se soud odchýlil od právního názoru prezentovaného v soudním rozhodnutí, na které odkazoval žalobce, tedy rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci č. j. 16 ICm 4348/2014-41 ze dne 27. 11. 2015, neboť právní argumentace tam uvedená je postavena právě na tom, že pohledávka spočívající v přeplatku příspěvku na pořízení motorového vozidla má charakter daně z toho důvodu, že žalobce postupuje při jejím vymáhání dle daňového řádu jako správce daně a vymožené plnění je příjmem státního rozpočtu. Tyto argumenty nepovažuje soud, jek je shora vysvětleno, za určující pro posouzení, zda má taková pohledávka povahu daně, poplatku či jiného obdobného peněžitého plnění ve smyslu ust. § 168 odst. 2, písm. e) IZ, neboť se vážou k pojmu daň ve smyslu legislativní zkratky dle ust. § 2 odst. 3

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová ICM R KSOS 34 INS 3956/2019 daňového řádu, jež definuje daň pro účely správy daní a nikoli pro účely IZ či jiných právních předpisů.

9. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl procesně neúspěšným účastníkem, a proto je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu v souvislosti s předmětným řízením žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možno podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci.

Olomouc 16. ledna 2018

JUDr. Vladimír Najdekr v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová ICM R