41 ICm 4595/2017
Jednací číslo: 41 ICm 4595/2017-22 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 20 INS 5125/2017

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Najdekrem ve věci

žalobce: Českomoravská stavební spořitelna, a. s., IČO 49241397 sídlem Vinohradská 3218/169, 100 17 Praha

proti žalovanému: JUDr. Jarmila Bajerová, IČO 66214785 sídlem Matiční 730/3, 702 00 Ostrava insolvenční správkyně dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem Šumperk, náměstí Míru 364/1

o určení pořadí pohledávky takto :

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem pohledávku číslo P7.1 ve výši 344.208,59 Kč zajištěnou majetkem dlužníka, a to pohledávkou na výplatu prostředků na účtu stavebního spoření č. 3288320502/7960 přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOL 20 INS 5125/2017 přihláškou číslo P7.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová. isir.justi ce.cz KSOL 20 INS 5125/2017

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 26.10.2017 domáhal, aby soud určil, že žalobce má za dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 20 INS 5125/2017 pohledávku ve výši 344.208,59 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 7.11.2014 zajištěnou majetkem dlužníka, a to pohledávkou na výplatu prostředků na účtu stavebního spoření č. 4288320502/7960. Žalobce uvedl, že byl insolvenčním správcem vyrozuměn o popření předmětné pohledávky s tím, že neexistuje zajištění pohledávky a že zajištění pohledávky není žádným způsobem prokázáno. Žalobce s uvedeným popřením nesouhlasí, domnívá se, že předmětná pohledávka i její zajištění bylo řádně a dostatečně prokázáno. Zástavní právo bylo zřízeno smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo 0989008801, článek III, odst. 1. Dlužník návrh předmětné smlouvy bezvýhradně akceptoval.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu. Žalovaný uvedl, že žalobce nijak neprokazuje, že by zástavní právo zajišťující předmětnou pohledávku skutečně vzniklo. Z předmětné smlouvy o poskytování meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření pouze vyplývá, že bude zřízeno ve prospěch věřitele zástavní právo k pohledávce. Tedy v budoucnu mělo být zřízeno zástavní právo, k čemuž se však nepochybně vyžaduje právní jednání dlužníka. To, že dlužník souhlasil s tím, že v budoucnu bude zřízeno zástavní právo, není dostačující. Podle ustanovení § 1335 odst. 2 občanského zákoníku vzniká zástavní právo k pohledávce účinnosti zástavní smlouvy, ledaže je sjednána pozdější doba. Smlouvu o meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření nebyla sjednána zástavní smlouva a tudíž nemohla nastat ani účinnost zástavní smlouvy, která je podmínkou pro vznik zástavního práva, rovněž nebyla sjednána žádná jiná doba.

3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění: -Z insolvenčního rejstříku ke sp.zn. KSOL 20 INS 5125/2017, že insolvenční řízení ve věci vedené pod sp.zn. KSOL 20 INS 5125/2017 bylo zahájeno 13.3.2017, usnesením insolvenčního soudu z 11.8.2017 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno řešení dlužníkova úpadku oddlužením, usnesením insolvenčního soudu z 21.2.2018 bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Do předmětného insolvenčního řízení se přihlásil mimo jiné žalobce (přihláška P7) s peněžitými pohledávkami v celkové výši 851.256,85 Kč ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0989008801, z toho dílčí pohledávka č. 1 ve výši 344.208,59 Kč zajištěná majetkem dlužníka-účet stavebního spoření č. 4288320502/7960 a dílčí pohledávka č. 2 ve výši 507.048,26 Kč nezajištěná. Dílčí pohledávka č. 1 byla insolvenčním správcem popřena co do pořadí s odůvodněním, že zajištění pohledávky neexistuje. -Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo 0989008801, že 6. 11. 2014 uzavřeli žalobce a dlužník smlouvu o poskytnutí meziúvěru úvěru ze stavebního spoření, ve které se žalobce jako věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi na jeho žádost za podmínek dále stanovených smlouvou meziúvěr ze stavebního spoření do výše 834.000 Kč a úvěr ze stavebního spoření do výše 500.400 Kč a dlužník se zavázal meziúvěr a úvěr splatit za podmínek smlouvou stanovených. V článku III. smlouvy s názvem Zajištění meziúvěru a úvěru bylo ujednáno: k zajištění splacení meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření a dalších částek z této smlouvy bude zřízeno ve prospěch věřitele zástavní právo k pohledávce na výplatu uspořené částky a záloh státní podpory z účtu stavebního spoření vedeného u věřitele č. 4288320502 ve výši Kč 195, včetně případných všech dalších připsaných částek na uvedeném účtu stavebního spoření, a to až

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOL 20 INS 5125/2017 do data přidělení cílové částky. Zástavní právo k zastaveným pohledávkám má právní účinky i pro dědice, popřípadě právní nástupce dlužníka. Smluvní strany se dohodly, že v případě neplnění povinností dlužníka z této smlouvy nebo v případě, že nastanou některé další skutečnosti popsané v OÚP, má věřitel právo uspokojit svou pohledávku přímo převodem z účtu účastníka, který slouží k přijímání vkladů účastníka (§ 5 odst. 1 zákona o stavebním spoření). -Z oznámení o čerpání finančních prostředků a informace o úhradě úroku z 11. 11. 2014, že žalobce sdělil dlužníkovým přípisem z 11. 11. 2014, že na základě písemného příkazu dlužníka bylo dne 10. 11. 2014 provedeno čerpání finančních prostředků z meziúvěrového účtu dlužníka ve výši 829.830 Kč.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 6. 11. 2014 uzavřeli žalobce a dlužník smlouvu o poskytnutí meziúvěru úvěru ze stavebního spoření, ve které se žalobce jako věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi na jeho žádost za podmínek dále stanovených smlouvou meziúvěr ze stavebního spoření do výše 834.000 Kč a úvěr ze stavebního spoření do výše 500.400 Kč a dlužník se zavázal meziúvěr a úvěr splatit za podmínek smlouvou stanovených. V článku III. smlouvy s názvem Zajištění meziúvěru a úvěru bylo ujednáno: k zajištění splacení meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření a dalších částek z této smlouvy bude zřízeno ve prospěch věřitele zástavní právo k pohledávce na výplatu uspořené částky a záloh státní podpory z účtu stavebního spoření vedeného u věřitele č. 4288320502 ve výši Kč 195, včetně případných všech dalších připsaných částek na uvedeném účtu stavebního spoření, a to až do data přidělení cílové částky. Zástavní právo k zastaveným pohledávkám má právní účinky i pro dědice, popřípadě právní nástupce dlužníka. Smluvní strany se dohodly, že v případě neplnění povinností dlužníka z této smlouvy nebo v případě, že nastanou některé další skutečnosti popsané v OÚP, má věřitel právo uspokojit svou pohledávku přímo převodem z účtu účastníka, který slouží k přijímání vkladů účastníka (§ 5 odst. 1 zákona o stavebním spoření). Žalobce sdělil dlužníkovým přípisem z 11. 11. 2014, že na základě písemného příkazu dlužníka bylo dne 10. 11. 2014 provedeno čerpání finančních prostředků z meziúvěrového účtu dlužníka ve výši 829.830 Kč. Insolvenční řízení ve věci vedené pod sp.zn. KSOL 20 INS 5125/2017 bylo zahájeno 13.3.2017, usnesením insolvenčního soudu z 11.8.2017 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno řešení dlužníkova úpadku oddlužením, usnesením insolvenčního soudu z 21.2.2018 bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Do předmětného insolvenčního řízení se přihlásil mimo jiné žalobce (přihláška P7) s peněžitými pohledávkami v celkové výši 851.256,85 Kč ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0989008801, z toho dílčí pohledávka č. 1 ve výši 344.208,59 Kč zajištěná majetkem dlužníka-účet stavebního spoření č. 4288320502/7960 a dílčí pohledávka č. 2 ve výši 507.048,26 Kč nezajištěná. Dílčí pohledávka č. 1 byla insolvenčním správcem popřena co do pořadí s odůvodněním, že zajištění pohledávky neexistuje.

5. Dle ust. § 198 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále také jen IZ), (1) věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a); tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 nebo § 410 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOL 20 INS 5125/2017 uvedeném při jejím popření. (2) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

6. Dle ust. § 1312 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje.

7. Dle ust. § 1335 odst. 1, 2 občanského zákoníku, (1) zastavit lze pohledávku, kterou lze postoupit jinému. Je-li zástavou pohledávka zástavního dlužníka za zástavním věřitelem, pohledávka a dluh nezanikají splynutím osoby věřitele a dlužníka. (2) Zástavní právo k pohledávce vznikne účinností zástavní smlouvy, ledaže je ujednána pozdější doba, účinky vůči dlužníku zastavené pohledávky však zástavní právo nabývá, až mu je zástavní dlužník oznámí nebo zástavní věřitel prokáže. To neplatí, pokud si strany ujednaly zápis zástavního práva do rejstříku zástav.

8. Dle ust. § 553 odst. 1 občanského zákoníku, o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

9. Dle ust. § 574 občanského zákoníku, na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

10. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Žalobce se v předmětném řízení domáhal určení pořadí jeho přihlášené pohledávky, tedy určení, že jím přihlášená pohledávka je zajištěna majetkem dlužníka, a to pohledávkou na výplatu prostředků na účtu stavebního spoření. V řízení bylo tedy na žalobci, aby prokázal své tvrzení o tom, že vzniklo zástavní právo k pohledávce na účtu ze stavebního spoření k zajištění pohledávky žalobce vůči dlužníkovi ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že zástavní smlouva, na základě které vzniklo zástavní právo k zajištění plnění povinností dlužníka z předmětné smlouvy o meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, přičemž zástavu tvoří pohledávka na účtu stavebního spoření, který slouží k přijímání vkladů účastníka, uzavřena byla. Ujednání o této zástavní smlouvě je obsaženo v článku III. předmětné smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření. K tomu, aby došlo k uzavření zástavní smlouvy, je nezbytné, aby se smluvní strany ujednaly o tom, co je zástavou, a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno. Soud je přesvědčen, že z článku III. předmětné smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření takovéto ujednání bezpochyby vyplývá, neboť žalobce a dlužník se dohodli na tom, co je zástavou-prostředky na účtu účastníka, který slouží k přijímání vkladů účastníka na stavební spoření a rovněž se dohodli na tom, pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno-neplnění povinností dlužníka ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření nebo pro případ, že nastanou některé další skutečnosti popsané v OÚP. Je pravdou, že článek III. předmětné smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření obsahuje rozpor, kdy v první větě tohoto článku je uvedeno, že zástavní právo bude zřízeno v budoucnu, obsahem poslední věty tohoto článku je pak, jak je shora uvedeno, ujednání o zástavní smlouvě. Soud je však přesvědčen, že se nejedná

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOL 20 INS 5125/2017 o takový rozpor (neurčitost), který by měl za následek, že se v daném případě (ujednání zástavní smlouvy v rámci čl. III. předmětné smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření) vůbec nejedná o právní jednání, neboť tento rozpor lze odstranit výkladem. I přesto, že je v první větě citovaného článku užit budoucí čas ( bude zřízeno ve prospěch věřitele zástavní právo ), není dle názoru soudu s ohledem na znění dalšího textu citovaného článku pochyb o tom, že vůle účastníků právního jednání směřovala (mimo jiné) k uzavření zástavní smlouvy v rámci tohoto právního jednání a nikoli k u jednání o tom, že bude zástavní právo zřízeno v budoucnu samostatnou zástavní smlouvou. Vzhledem k tomu, že žalobce v řízení prokázal existenci zajištění předmětné pohledávky majetkem dlužníka-pohledávkou na výplatu prostředků na předmětném účtu stavebního spoření, bylo žalobě zcela vyhověno.

11.Soud zamítl důkazní návrh žalovaného na provedení účastnického výslechu dlužníka. Provedení tohoto důkazu mělo dle návrhu žalovaného sloužit ke zjištění, že v souvislosti se smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření nebyla uzavřena žádná samostatná zástavní smlouva. Skutečnost, že by v souvislosti se smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření byla uzavřena samostatná zástavní smlouva, nebyla v řízení žalobcem tvrzena (žalobce dovozoval vznik zástavního práva přímo ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření) a i pokud by taková skutečnost žalobcem tvrzena byla, tížilo by důkazní břemeno ohledně prokázání této skutečnosti právě žalobce. Pokud by takové tvrzení nebylo mezi účastníky nesporné, soud by jej bez dalšího neměl za prokázané. Provedení účastnického výslechu dlužníka je tedy ve věci nadbytečným, neboť skutečnost, jež má být tímto důkazem vyvrácena, v řízení nikdo netvrdil a soud ji nemá za prokázanou.

12. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 202 odst. 1 věta první IZ, dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možno podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci.

Olomouc 1. března 2018

JUDr. Vladimír Najdekr v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R