41 ICm 459/2012
č.j.: 41 ICm 459/2012-39 KSPH 41 INS 13414/2011

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jitkou Drobnou ve věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ: 61860069, se sídlem 110 00 Praha 1, Jindřišská 24/941, pro doručení: 530 02 Pardubice, Nábřeží Závodu míru 2739, proti žalovaným: 1) Mgr. Pavel UBR se sídlem 110 00 Praha 1, Senovážné nám. 24, insolvenční správce dlužníka Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Husovo nám. 27, 269 01 Rakovník I, zastoupen: JUDr. Přemyslem Krausem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, Senovážné nám. 24 a 2) Alena KOLLÁROVÁ, anonymizovano , bytem Husovo nám. 27, 269 01 Rakovník, o určení popřené pohledávky

takto: I. Určuje se, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Aleny anonymizovano , nar. 20.2.1965, bytem Husovo nám. 27, Rakovník I. vedeného Krajským soudem v Praze pod sp.zn. KSPH 41 INS 13414/2011 jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná ve výši 40.595,-Kč, která byla insolvenčním správcem popřena v rozsahu částky 17.476,-Kč a dlužníkem v rozsahu částky 40.595,-Kč, je po právu.

II. Ve vztahu žalobce a prvého žalovaného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5.000,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění: Žalobce se svým návrhem domáhal určení, že jeho vykonatelná a nezajištěná pohledávka v částce 40.595,--Kč, přihlášená dne 17.10.2011 přihláškou č. 4 do insolvenčního řízení dlužníka Aleny Kolláro anonymizovano , bytem Husovo nám. 27, Rakovník vedeném

Krajským soudem v Praze pod sp.zn. KSPH 41 INS 13414/2011, která byla při přezkumném jednání insolvenčním správcem co do částky 17.476,--Kč a dlužnicí co do částky 40.595,--Kč popřena co do pravosti, je po právu. O popření vyrozuměl žalovaný č.1) žalobce dopisem ze dne 03.02.2012, doručen 08.02.2012, ve smyslu ustanovení §197 odst. 2 IZ, žalobce proto z opatrnosti podal tuto žalobu.

K rozhodným skutečnostem doplnil, že pohledávka byla uplatněna jako nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100204436. Pohledávka je tvořena jistinou 34.224,--Kč, 6% p.a. směnečným úrok v částce 4.771,--Kč a náklady rozhodčího řízení v částce 1.600,--Kč. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná dle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou dne 30.11.2009, č.j. Va 24-260/2009-9, který nabyl právní moci dne 17.12.2009 a stal se vykonatelným.

Pohledávka byla uplatněna jako vykonatelná na základě rozhodčího nálezu, žalobce nesouhlasí s názorem žalovaných, že rozhodčí doložka nebyla řádně sjednána a je tudíž neplatná. Podle žalobce byla rozhodčí doložka ve smlouvě o revolvingovém úvěru řádně sjednaná, je platná a obsahuje veškeré náležitosti vyžadované právními předpisy. Rozhodčí doložce se mohl dlužník bránit v rámci rozhodčího řízení, což neučinil. Rozhodce se pohledávkou řádně zabýval, a pokud poté uložil dlužníkovi, zaplatit předmětnou pohledávku, nelze jeho postupu nic vytknout. Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách jsou v zásadě přípustné, z žádného ustanovení právního předpisu nevyplývá opak. Rozhodčí nález nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Návrh na jeho zrušení ve lhůtě 3 měsíců ode dne jeho doručení dlužníkem podán nebyl. Podle ZRŘ má pravomocný rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí, a je tedy nutno vycházet z toho, že je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i pro všechny orgány tak, jak je tomu u rozsudku vydaného dle § 159a o.s.ř. Zde okazuje na rozhodnutí VS Praha ze dne 12.01.2009, sp.zn. 15Cmo 224/2009. ZRŘ ani žádná jiný předpis nevylučuje ani neobsahuje žádný výslovný odkaz, podle něhož by rozhodčí doložka nemohla být obsažena ve formulářové smlouvě. Skutečnost, že má smlouva, kterou účastník právního vztahu podepsal formulářovou povahu, neznamená, že je rozhodčí doložka v ní obsažená absolutně neplatná, a že nebyla individuálně sjednána. Je ponecháno na vůli a zvážení subjektu, zda vůbec, s kým a ohledně jakého předmětu založí soukromoprávní vztah a jaký bud jeho obsah. Subjekt nelze nutit, aby vstoupil do konkrétního závazkového vztahu, pokud by se smluvními podmínkami nesouhlasil. V případě nároků uplatněných ze směnky odkazuje na rozhodnutí NS ČR ze dne 31.05.2011, sp.zn. 29 Cdo 1130/2011, dle kterého je zjevné, že v situaci, kdy jak ujednání o zajištění pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru blankosměnkou a o podmínkách vyplnění blankosměnky, tak i rozhodčí doložka jsou obsaženy ve smluvních podmínkách, nelze mít pochybnosti o tom, že formulace .. pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy o revolvingovém úvěru nebo v návaznosti na ni .. se vztahuje i na spor o zaplacení směnky, kterou byla pohledávka ze smlouvy o revolvingovém úvěru zajištěna. Ke způsobu určení rozhodce cituje rozhodnutí NS ČR sp.zn., 32 Cdo 2282/2008, 23 Cdo 4112/2009. V případě, že má insolvenční správce proti rozhodčímu nálezu námitky, měl dlužník podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu nebo měl insolvenční správce podat žalobu o popření pravosti a výše pohledávky.

První žalovaný uvedl, že Rozhodčí nález je nicotný, neboť k jeho vydání neměla JUDr. Eva Vaňková pravomoc založenou platnou rozhodčí doložkou. Rozhodčí doložka sjednaná v čl. 18 smlouvy o revolvingovém úvěru je neplatná, neboť se netýká sporů ze směnečných nároků. Sjednaná rozhodčí doložka zcela jednoznačně vymezuje, že rozhodčímu řízení podléhají nároky založené na smlouvě. Rozhodčí doložka nebyla sjednána účastníky smlouvy tak, že by vyjádřili vůli, že rozhodčímu řízení hodlají podřídit závazky ze směnky, která zajišťuje závazky obecné, tedy závazky plynoucí ze smlouvy. První žalovaný proto postupoval správně, když pohledávku při přezkumném jednání popřel jako nevykonatelnou. Ujednání o rozhodčí doložce je absolutně neplatné, neboť je nevyvážené, jednostranně zvýhodňující poskytovatele půjčky. Sjednaná rozhodčí doložka zbavuje dlužníka práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, když žalobce přímo a předem určil pravomoc k řešení veškerých sporů o přímé či odvozené nároky ze smlouvy nebo v návaznosti na ni v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení, kterýmkoliv ze tří jmenovaných rozhodců. Sjednaná rozhodčí doložka je v rozporu s ust.§ 55 odst.1 a § 56 odst.1 OZ, příčí se dobrým mravům a je dlel ust.§ 39 OZ v rozporu se zákonem. V případě oprávněnosti insolvenčního správce posuzovat, zda je přihlášená pohledávka vykonatelná či nikoliv odkazuje na právní názor vyslovený v rozhodnutí KS Ústí nad Labem ve věci č.j. 76 ICm 294/2011-31 ze dne 02.06.2011, kde bylo aplikováno rozhodnutí Soudního dvora EU Mostaza Claro C-168/05. Vzhledem k nicotnosti rozhodčího nález je popřena pohledávka v částce 1.600,--Kč představující náhradu nákladů rozhodčího řízení. V případě popření pohledávky ve výši 15.876,--Kč prvním žalovaným ( insolvenčním správcem) důvodem popření je neplatné ujednání o smluvní pokutě pro rozpor její výše s dobrými mravy, neboť tato činí 50% z výše poskytnutého úvěru. Smluvní pokuta je počítána z celé půjčky, tj. z částky dlužníku půjčené ve výši 20.000,--Kč i odměny žalobce za poskytnutý úvěr v částce 11.752,--Kč. V době vyúčtování smluvní pokuty již dlužník ve splátkách zaplatila částku 14.553,--Kč. Ve vztahu k půjčené částce tak činí smluvní pokuta 79,4%, ve vztahu k dlužné částce ( 17.199,--Kč) pak 92,3%. Ujednání o smluvní pokutě nezohledňuje aktuální výši závazku. Ujednání o smluvní pokutě obsažené v čl. 13.4. VSP je ujednáním nemravným, nepřiměřeným, způsobujícím výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele ( druhého žalovaného). První žalovaný s ohledem na výše uvedené navrhoval zamítnutí žaloby.

Druhý žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil, neomluvil se a nepožádal o jeho odročení. K nařízenému jednání se rovněž nedostavil řádně předvolaný žalobce, který se rovněž včas a řádně neomluvil a nepožádal o odročení jednání. Soud poroto věc projednal a rozhodl podle ust.§ 101 odst.3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti.

V posuzované věci dospěl soud k následujícím závěrům. Žaloba byla podána včas (pohledávka přezkoumána při přezkumném jednání dne 07.12.2011, jako pohledávka nevykonatelná, vyrozumění o popření pohledávky bylo žalobci doručeno dne 08.02.2012, žaloba podána dne 16.02.2012) a oprávněnou osobou (žalobce je přihlášeným věřitelem, jehož pohledávka byla u přezkumného jednání částečně popřena insolvenčním správcem a zcela dlužníkem). Žaloba byla podána v souladu s ust. § 198 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Důvody popření pohledávky jsou uvedeny v protokole o přezkumném jednání.

Podle ustanovení §191 odst.1 z.č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen IZ) ve znění před 31.3.2011 dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Jednotliví věřitelé toto právo nemají.

Dle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla a nebo že již zcela zanikla a nebo že se zcela promlčela.

Dle § 198 odstavec 2 IZ věřitel, kterému byla účinně popřena jeho pohledávka může v incidenční žalobě podané dle §198 odstavec 1 IZ uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání.

V případě posouzení, zda měl incidenční žalobu podat insolvenční správce nebo přihlášený věřitel, a to ve vztahu na posouzení, zda je přihlášená pohledávka vykonatelná či nikoliv nemá soud důvod se odchýlit od právního názoru vysloveného Vrchním soudem v Praze v jeho usnesení ze dne 21.03.2011, sp.zn. 3 VSPH 1217/2010-P-3-7, podle něhož prvotní (předběžné) posouzení, zda nárok přihlášený insolvenčním věřitelem je vykonatelná či nikoli, přísluší insolvenčnímu správci, jenž svůj názor vyjádří tím, že v seznamu přihlášených pohledávek dle ust.§ 198 odst.1 IZ vyznačí, zda považuje pohledávku za vykonatelnou či nevykonatelnou, že příslušného věřitele, jeho nevykonatelná pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom písemně vyrozumí, nebo tím, že sám uplatní své popření ve stylus ust. 199 odst.1 IZ. V souzeném případě insolvenční správce přezkoumal přihlášenou pohledávku věřitele č.4-žalobce, jako pohledávku nevykonatelnou, což uvedl v seznamu přihlášených pohledávek a věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil o tom vyrozuměl. Žalobce před započetím incidenčního sporu se nijak nebránil zařazení své pohledávky na seznam přihlášených pohledávek jako pohledávky nevykonatelné, ačkoliv byl tento seznam zveřejněn v insolvenčním rejstříku ve stanovené lhůtě přede dnem přezkumného jednání. Na přezkumné jednání se žalobce nedostavil.

Dle ust. § 52 OZ jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, o dílo a jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou spotřebitel a dodavatel. Dodavatel je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a spotřebitelem je osoba, která, při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle ust. § 55 OZ se ujednání ve spotřebitelských smlouvách nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ustanovení § 56 odst.1,2 OZ zakazuje, aby spotřebitelské smlouvy obsahovaly ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Netýká se předmětu plnění a ceny plnění. Ustanovení § 6 z.č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele zakazuje prodávajícímu, aby při prodeji výrobků a poskytování služeb se choval v rozporu s dobrými mravy, zakazuje diskriminaci spotřebitele. Dle ust. § 39 OZ je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle ust.§ 261 odst.1 písm.b) obch.zák. se obchodním zákoníkem řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru ( ust.§ 497 obch.zák.).¨ Podle ust.§ 264 odst.4 obch.zák., ve vztazích podle ust.§ 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odst. 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany, ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích či jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle ust.§ 497 obch.zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle ust.§ 499 obch.zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem činnosti podnikání věřitele. Dle ust.§ 502 odst.1 obch.zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

Česká republika je přímo vázána Směrnicí Rady 93/13/EHS z 5.4.1993, která pro členské státy stanovila ve svém článku 3, co se rozumí nepřiměřenými podmínkami ve spotřebitelských smlouvách : 1. Smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je nepřiměřená, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran plynoucí ze smlouvy v neprospěch spotřebitele 2. Podmínka není sjednána individuálně, byla-li sepsána předem, a proto spotřebitel nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky. Směrnice v příloze k článku 3 uvádí pod písm.a) až q) demonstrativní výčet nepřiměřených podmínek sjednaných ve smlouvě : dle písm.q) takovou podmínkou je zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů.

Soud učinil skutkové zjištění o tom, že:

1) zdejším soudem bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka Aleny anonymizovano a povoleno oddlužení usnesením č.j.KSPH 41 INS 13414/2011-A-18 ze dne 04.10.2011

2) žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou a nezajištěnou pohledávku ve výši 40.595,--Kč z titulu nedoplatku na směnečné sumě za zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100204436 ( nedoplatek na jistině 34.224,--Kč, směnečný úrok 6% p.a. ve výši 4.771,--Kč a náklady rozhodčího řízení 1.600,--Kč).

3) na přezkumném jednání dne 07.12.2011 popřel insolvenční správce pohledávku žalobce v částce 17.476,--Kč a dlužník zcela pohledávku věřitele č. 4 PROFI CREDIT Czech, a.s., co do pravosti z důvodu neplatného ujednání o smluvní pokutě a rozhodčí doložce. Správce přezkoumal pohledávku jako nevykonatelnou.

4) o popření insolvenční správce podle ust.§ 197 odst.2 IZ věřitele č. 4) vyrozuměl, vyrozumění bylo věřiteli doručeno dne 08.02.2012.

Soud po provedeném dokazování zjistil a má prokázány tyto pro rozhodnutí ve věci rozhodné skutečnosti :

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100252151 ze dne 23.10.2008 ve znění Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností PROFI CREDIT CZECH, a.s. ( dále jen VSP) a Dodatku ze dne 31.10.2008, kdy nedílnou součástí smlouvy je splátkový kalendář, soud učinil skutkové jištění o tom, že dlužník souhlasil s poskytnutím revolvingového úvěru s maximální výší úvěru 31.752,--Kč, částkou k vyplacení 20.000,--Kč a měsíční splátkou po 1.323,--Kč. Smluvní odměna za poskytnutí úvěru byla sjednána v částce 11.752,--Kč, smluvní odměna za poskytnutí každého revolvingu 10.002,--Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly VSP smlouvy o revolvingovém úvěru, kdy dlužník svým podpisem potvrdil jejich převzetí. Dlužník se zavázal úvěr splácet vždy ke každému 20. dni v měsíci po dobu 24 měsíců. K zajištění poskytnutého úvěru se dlužník zavázal žalobci vystavit a předat mu v den podpisu smlouvy jednu vlastní blankosměnku, pro případ prodlení s placením jakéhokoliv závazku dle této smlouvy souhlasil s tím, že žalobce je oprávněn vyplnit na blankosměnce částku nepředstavující celkovou dlužnou částku (včetně veškerých smluvních pokut, splatnou na základě nebo v souvislosti s touto smlouvou, datum a místo splatnosti) a domáhat se uspokojení z této blankosměnky. Ze směnky vystavené dlužníkem dne 13.03.2008 soud zjistil, že směnka byla vystavena ve prospěch žalobce, jako směnka vlastní bez protestu na částku 34.224,--Kč, splatnou dne 07.06.2009.

Z článku 13 bod 13.1 smlouvy soud zjistil, že dlužník se zavázal zaplatit smluvní pokuty poskytovateli půjčky (žalobci) zaplatit pro případ, bude-li v prodlení s úhradou splátky úvěru nebo jeho části o více jak 15 dní po termínu její splatnosti tak, že věřitel (žalobce) je oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8% z výše splátky a dále v případě prodlení s úhradou splátky o více jak 30 dní po termínu splatnosti požadovat nad rámec smluvní pokuty osmi procentní další smluvních pokut ve výši 13% z výše splátky.

Dle bodu 13.4. tohoto článku se dlužník zavázal pro případ, že neuhradí dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas nebo pro případ, že bude v prodlení s úhradou měsíční splátky déle než 35 dnů nebo v případě že bude v prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku dle této smlouvy nebo v případě že dlužník poruší některé ustanovení této smlouvy nebo v případě, že kterékoliv z prohlášení dlužníka uvedené v této smlouvě je nebo se stane nepravdivé, je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvních pokut uhrazení další smluvní pokuty ve výši 50% z výše úvěru. Dle bodu 14.3. smlouvy soud zjistil, že zaplacením smluvní pokuty věřiteli nezaniká nárok na náhradu škody.

V čl. 18 VSP byla sjednána rozhodčí doložka. Smluvní strany v odst.18.1. dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy nebo v návaznosti s na ni, má dle zák.č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodčí řízení se bude konat v sídle rozhodců. Rozhodci pro tento účel jsou:-JUDr. Eva Vaňková, advokát zapsaná v ČAK pod č. 4147, IČ: 66233861 se sídlem na adrese Rokycanova 114, Litomyšlské Předměstí, Vysoké Mýto,-Mgr. Marek Landsmann, advokát zapsaný v ČAK, pod.č. 4375, IČ: 66239532 se sídlem na adrese Náměstí Republiky 53, Pardubice. Pro případ, že žádný z výše uvedených rozhodců nebude ochoten nebo nebude moci funkci rozhodce přijmout či vykonávat, dohodly se strany na tomto náhradním způsobu určení rozhodce. Jediný rozhodce bude určen Vlem ze seznamu advokátů vedeného ČAK.

Z Rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Evy Vaňkové, č.j. Va 24-260/2009-9 ze dne 30.11.2009 opatřeného doložkou právní moci dne 17.12.2009 soud zjistil, že rozhodce rozhodl ve prospěch žalobce a zavázal dlužníka Alenu anonymizovano k zaplacení částky 34.224,--Kč spolu s 6% směnečným úrokem ode dne 08.06.2009 do zaplacení a nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600,--Kč s poučením, že nález je konečný, doručením nabývá právní moci a je soudně vykonatelný. Z odůvodnění tohoto rozhodčího nálezu soud zjistil, že rozhodce posuzoval v rámci dokazování hodnotil předložené důkazy, a to smlouvu o revolvingovém úvěru, směnečné vyplňovací prohlášení, splátkový kalendář klientské karty, upomínky, prvopis blanko směnky, respektive samotnou směnku a uzavřel, že z těchto listin vyplývá že jak aktivní procesní legitimace žalobce tak i procesní pasivní legitimace dlužníka je dána, posoudil kauzální vztah směnky ke smluvnímu vztahu, který je toto směnkou zajišťován, posuzoval platnost směnky dle ustanovení §75 a násl. Zákona č. 191/1950 sbírky, zákona směnečného a šekového, uzavřel že směnka je platná, že směnka vyjadřuje takzvaný abstraktní závazek výstavce k zaplacení směnečné sumy a žalobce jako její majitel nemusí prokazovat věcné důvody svého nároku, uzavřel, že žalobce má právo na zaplacení směnečné pohledávky vyjádřené ve směnce, ze kterým koresponduje povinnost žalované strany vyjádřená bezpodmínečným slibem zaplatit žalovanou částku uvedenou na směnce (článek 1§75 zákona směnečného a šekového). Dle zákona směnečného a šekového též posoudil oprávněnost požadavku žalobce na zaplacení šestiprocentního směnečného úroku a nákladů rozhodčího řízení.

Po provedeném dokazování, po zhodnocení důkazů jednotlivě i v souvislostech, soud dospěl k těmto závěrům :

Aktivní legitimace k podání incidenční žaloby je dána věřiteli č.4, jemuž byla insolvenčním správcem i dlužníkem pohledávka popřena, žaloba tímto věřitelem byla podána včas. Žaloba je důvodná.

1) Přihlášená pohledávka věřitele č. 4)-žalobce do insolvenčního řízení je pohledávkou vykonatelnou.

Rozhodčí nález, na jehož základě se žalobce domáhal posouzení své pohledávky jako vykonatelné, soud shledal platným a účinným. Žalovaní se dovolávali neplatnosti rozhodčí doložky z důvodu uvedeného v ust.§ čl. 3 odst.1 směrnice, které dle prvního žalovaného ve spojení s bodem 1 písm.q) přílohy považuje řešení sporů ze spotřebitelských smluv v rozhodčím řízení za ustanovení nepřiměřené v neprospěch spotřebitele ve smyslu ust.§ 55 a 56 OZ. Soud na sjednané rozhodčí doložce neshledal ničeho, čím by zakládala nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele. Takovou nerovnováhu je třeba zkoumat případ od případu, neboť žalobce správně uvedl, že ze Směrnice nevyplývá, že by rozhodčí doložky byly ve spotřebitelských smlouvách zakázány. ( srovnej rozsudek NS ČR sp.zn. 29 Cdo 1130/2011 ze dne 31.05.2011). V souladu s nálezem Ústavního soudu ČR, č.j. II. ÚS 2164/10-1 ze dne 01.11.2011 je podmínkou platnosti rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách, aby pravidla pro určení osoby rozhodce byla transparentní a jednoznačná a rozhodčí řízení musí obecně zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, že by se spotřebitel k ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě nezavázal. V daném případě byla osoba rozhodce určena jednoznačně uvedením dvou konkrétních rozhodců přímo v rozhodčí doložce, přičemž rozhodčí nález byl vydán JUDr. Evou Vaňkovou, tj. osobou, která byla dohodou stran k rozhodnutí sporu výslovně určena.

V rozhodčí doložce byla rovněž stanovena procesní pravidal řešení sporu, jež lze označit z hlediska ochrany spotřebitele za srovnatelná s řízením soudním.

Soud nemá důvod se odchýlit od právního názoru vysloveného v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci sp.zn. 102 VSPH 72/2001, kdy odvolací soud uzavřel, že rozhodčí doložky dopadají i na spory o zaplacení pohledávky ze zajišťovací blankosměnky, neboť i nárok žalobce ze směnečného závazku je nárokem, který přímo nebo odvozeně vznikl z předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru, a tudíž je zahrnut ve formulaci bodu 18 VSP, který stanoví rozsah působnosti rozhodčí doložky ( srovnej rozsudek NS ČR sp.zn. 29 Cdo 1130/2011 ze dne 31.05.2011).

Na základě výše uvedených skutečností soud shledal rozhodčí nález platným a přiznal žalobci částku odpovídající náhradě nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600,--Kč.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v průběhu řízení o žalobě vyšlo ve stylus ust.§ 198 odst.3 IZ najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou. V důsledku toho bylo povinností žalovaných, aby ve stylus ust.§ 199 IZ prokázali důvod popření.

Žalobce v souzeném případě unesl břemeno tvrzení i břemeno důkazní, když prokázal existenci své pohledávky ve výši 40.595,--Kč, kterou řádně uplatnil v insolvenčním řízení vyplývající ze směnky vlastní vystavené dlužníkem, když tato splňuje všechny náležitosti dle ust.§ 75 a násl. zák.,č. 191/1950 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to především bezpodmínečný slib zaplatit peněžitou sumu 34.224,--K, údaj splatnosti, údaj místa, kde má být placeno, jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno, datum a místo vystavení směnky a podpis výstavce, když tato nebyla dlužníkem ani správcem v rámci incidenčního sporu rozporována či namítána její neplatnost, a soud sám neměl pochyb o vystavení předmětné směnky vlastní dlužníkem a tedy jeho srozumění s možnými dopady pro jeho finanční situaci.

Soud neshledal oprávněnou námitku žalovaného, že pohledávka odpovídající smluvní pokutě za prodlení dlužníka se splácením úvěru je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž neplatná, neboť pro existenci směnky není významný právní důvod a ani ze směnky nevyplývá. I v případě, že se jedná o zajišťovací směnku je směnečný závazek zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl důvodem jeho vzniku. Vzhledem k tomu, že zákon nerozlišuje jednotlivé druhy směnek, musel by soud i v případě tzv. směnek zajišťovacích dovodit, že nejsou akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému, když se jedná o prostředek zajištění nikoli o zajišťovací závazek. Pro posouzení oprávněnosti pohledávky žalobce není v daném případě smlouva o revolvingovém úvěru, ale směnka vlastní vystavená dlužníkem tak, jak byla uplatněna v přihlášce pohledávky.

Ve světle shora uvedeného soud v dané věci shrnuje a uzavírá, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení jako vykonatelná a nezajištěná v částce 40.595,--byla uplatněna po právu.

O nákladech řízení ve vztahu žalobce a žalovaného č. 1) bylo rozhodnuto podle ust.§ 202 odst.1 IZ, kdy v případě sporu o pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Ve vztahu žalobce a žalovaného č. 2) bylo rozhodnuto o nákladech řízení podle ust.§ 142 odst.1 o.s.ř., kdy žalovanému č. 2), který nebyl v řízení úspěšným byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, teré tvoří vynaložený soudní poplatek v částce 5.000,--Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v zákonné lhůtě podle ust.§ 160 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soud v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 25. května 2012 JUDr. Jitka DROBNÁ, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: K. Ondráková