41 ICm 4585/2017
Jednací číslo: 41 ICm 4585/2017-28 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 20 INS 15691/2017

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Najdekrem ve věci

žalobce: JUDr. Tamara Kropáčová, IČO 72014903 sídlem Šantova 2, 779 00 Olomouc insolvenční správkyně dlužníka Martina Hetmánka, r. č. 760716/5401, bytem Šumperk, Zemědělská 2379/13, korespondenční adresa Šumperk, Javoříčko 1510/10

zástupce: Mgr. Roman Pešek, advokát sídlem Šantova 2, 779 00 Olomouc proti

žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a. s., IČO 61860069 sídlem Klimentská 1216/46, 110 00, Praha 1-Nové Město

zástupce: JUDr. Ervín Perthen, MBA, advokát sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové

o určení takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 20 INS 15691/2017 přihláškou číslo P3 v celkové výši 364.903 Kč, se zamítá.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová. isir.justi ce.cz KSOL 20 INS 15691/2017

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 25.10.2017 domáhal, aby soud určil, že žalovaný nemá za dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 20 INS 15691/2017 pohledávky ve výši 134.640 Kč, 79.744 Kč, 106.079 Kč a 44.440 Kč přihlášené přihláškou pohledávky číslo P 3. Žalobce uvedl, že vykonatelnost předmětných pohledávek byla doložena rozhodčím nálezem vydaném rozhodcem JUDr. Jiřím Kolaříkem dne 27. 8. 2012, č.j. 102 Rozh 2209/2012-10. Žalovaný poskytl dlužníkovi na základě předmětné smlouvy o úvěru částku ve výši 47.000 Kč s tím, že celková částka, kterou je dlužník povinen věřiteli zaplatit, činí 195.840 Kč. Odměna za poskytnutí půjčky tedy činí 148.840 Kč s tím, že výpůjční úroková sazba úvěru je stanovena na 97,66 % ročně. Odměna za poskytnutí úvěru je tedy zcela nepřiměřená dle ustanovení § 580 občanského zákoníku a je v rozporu s dobrými mravy. Ujednání o odměně za poskytnutí úvěru je tedy třeba považovat za absolutně neplatné. Vzhledem k tomu, že dlužník již uhradil na předmětný úvěr částku 61.200 Kč, byla dlužná jistina zcela splacena. Proto žalobce zbytek dlužné odměny popřel. Dále žalobce uvedl, že předložený rozhodčí nález považuje za neplatný, a to z toho důvodu, že rozhodce dle článku III. bod 3.1 rozhodčí smlouvy ze dne 20. 1. 2011 byl zvolen žalovaným (věřitelem), což znevýhodňuje dlužníka a dle ustálené judikatury toto ujednání nesplňuje podmínky zákona o rozhodčím řízení. Vzhledem k tomu, že je rozhodčí nález neplatný, není pohledávka žalovaného z titulu náhrady nákladů rozhodčího řízení po právu. Dlužník při uzavírání předmětné smlouvy o úvěru se žalovaným vystupoval jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Smlouva tedy byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Ve spotřebitelské smlouvě pak nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu součástí tzv. Všeobecných obchodních podmínek, nýbrž součástí toliko spotřebitelské smlouvy samotné. V tomto směru žalobce odkázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I ÚS 35 12/11.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu. Žalovaný uvedl, že předmětné pohledávky byly přezkoumány jako vykonatelné a žalobci proto nepřísluší právo popírat tyto pohledávky z důvodu jiného právního posouzení. Z toho důvodu není možné, aby se soud v předmětném řízení zabýval smlouvu o revolvingovém úvěru číslo 9100404322, rozhodčí smlouvu k této smlouvě, jejich jednotlivými ujednáními a platností jejich uzavření. Rozhodující je, že pohledávky jsou vykonatelné. Žalovaný v tomto směru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 7/2013, 29 Cdo 392/2011. Žalovaný dále uvedl, že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou, například proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (například platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz) nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje minimálně (například rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání).

3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOL 20 INS 15691/2017

-Z insolvenčního rejstříku ke sp.zn. KSOL 20 INS 15691/2017, že insolvenční řízení ve věci vedené pod sp.zn. KSOL 20 INS 15691/2017 bylo zahájeno 1.8.2017, usnesením insolvenčního soudu z 1.9.2017 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno řešení dlužníkova úpadku oddlužením, usnesením insolvenčního soudu z 15.11.2017 bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Do předmětného insolvenčního řízení se přihlásil mimo jiné žalovaný (přihláška P3) s peněžitými pohledávkami v celkové výši 364.903 Kč ze smlouvy č. 9100404322. Pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné, přičemž vykonatelnost pohledávek byla dokládána rozhodčím nálezem 102 Rozh 2209/2012-10. Tyto přihlášené pohledávky byly insolvenčním správcem popřeny co do pravosti s odůvodněním, že sjednaná odměna za půjčení finanční částky je zcela nepřiměřená a tak v rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 580 občanského zákoníku, předmětný rozhodčí nález považuje insolvenční správce za neplatný z toho důvodu, že rozhodce byl zvolen věřitelem, což znevýhodňuje dlužníka a dle ustálené judikatury toto jednání nesplňuje podmínky zákona o rozhodčím řízení. Dlužník nejednal jako podnikatel, tudíž je třeba použít ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, v rámci spotřebitelských smluv pak nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž součástí smlouvy samotné. -Z výpočtu Martin Hetmánek, předsmluvního formuláře ke smlouvě č. 9100404322, návrhu/smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100404322, splátkového kalendáře a Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytované společností Profi Credit Czech a. s., že dne 21. 1. 2011 uzavřeli žalovaný jako věřitel a dlužník jako klient smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které se věřitel zavázal poskytnout klientovi revolvingový spotřebitelský bezúčelový úvěr se základní celkovou výší spotřebitelského úvěru 125.000 Kč, při základní době trvání 42 měsíců, při základní celkové splatné částce 337.848 Kč, při celkové výši měsíční splátky 8.044 Kč a výpůjční úrokové sazbě úvěru 97,66 % ročně. -Z rozhodčí smlouvy, že 20. 1. 2011 uzavřeli žalovaný jako věřitel a dlužník jako klient smlouvu, ve které se smluvní strany dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo 9100404322 má dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z osmi rozhodcům ve smlouvě označených, mezi nimiž je označen mimo jiné JUDr. Jiří Kolařík, kterému žalobce doručí žalobu, a to dle pravidel rozhodčího řízení ve smlouvě dále stanovených. -Z oznámení o schválení úvěru ze dne 21. 1. 2011, že žalovaný dlužníkovi přípisem z 21. 1. 2011 sdělil, že žalovaný akceptoval dlužníkův návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo 9100404322 a došlo ke schválení úvěru při základní celkové výši úvěru 47.000 Kč. Základní doba trvání spotřebitelského úvěru činí 48 měsíců. -Z rozhodčího nálezu č. j.102 Rozh 2209/2012-10, že rozhodčím nálezem ze dne 27. 8. 2012 rozhodce JUDr. Jiří Kolařík zavázal dlužníka (v rozhodčím řízení v postavení žalovaného) zaplatit žalovanému ( v rozhodčím řízení v postavení žalobce) částku 240.719 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu a dále zaplatit žalovanému na náhradu nákladů rozhodčího řízení 23.334 Kč do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodce dále řízení co do částky 4.080 Kč zastavil. Rozhodčí nález obsahuje odůvodnění, ze kterého vyplývá, že rozhodce posuzoval nárok žalovaného ( v rozhodčím řízení v postavení žalobce) na úhradu dluhu dlužníka (v rozhodčím řízení v postavení žalovaného) ze smlouvy o úvěru číslo 9100 404 322. Z odůvodnění rozhodčího nálezu rovněž zplývá, že se rozhodce smlouvou o úvěru číslo 9100 404 322 zabýval jako podkladem pro rozhodnutí předmětným rozhodčím nálezem. -Z usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 8. 2013, č. j. 22 EXE 4349/2012-47, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu Šumperk ze dne 10. 12. 2012, č. j. 22 EXE 4349/2012-14 ve věci oprávněného-žalovaného proti povinnému-dlužníkovi byla

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOL 20 INS 15691/2017 usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 8. 2013, č. j. 22 EXE 4349/2012-47 zcela zastavena. V odůvodnění usnesení je uvedeno, že rozhodčí nález je nezpůsobilým exekučním titulem, neboť nebyl naplněn požadavek na konkretizaci a individualizaci výběru rozhodce, když v posuzované věci byl výběr jednoho konkrétního rozhodce z množiny osmi rozhodců ponechán zcela na vůli oprávněného.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 21. 1. 2011 uzavřeli žalovaný jako věřitel a dlužník jako klient smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které se věřitel zavázal poskytnout klientovi revolvingový spotřebitelský bezúčelový úvěr se základní celkovou výší spotřebitelského úvěru 125.000 Kč, při základní době trvání 42 měsíců, při základní celkové splatné částce 337.848 Kč, při celkové výši měsíční splátky 8.044 Kč a výpůjční úrokové sazbě úvěru 97,66 % ročně. Dne 20. 1. 2011 uzavřeli žalovaný jako věřitel a dlužník jako klient smlouvu, ve které se smluvní strany dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo 9100404322 má dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z osmi rozhodcům ve smlouvě označených, mezi nimiž je označen mimo jiné JUDr. Jiří Kolařík, kterému žalobce doručí žalobu, a to dle pravidel rozhodčího řízení ve smlouvě dále stanovených. Žalovaný dlužníkovi přípisem z 21. 1. 2011 sdělil, že žalovaný akceptoval dlužníkův návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo 9100404322 a došlo ke schválení úvěru při základní celkové výši úvěru 47.000 Kč. Základní doba trvání spotřebitelského úvěru činí 48 měsíců. Rozhodčím nálezem ze dne 27. 8. 2012 rozhodce JUDr. Jiří Kolařík zavázal dlužníka (v rozhodčím řízení v postavení žalovaného) zaplatit žalovanému ( v rozhodčím řízení v postavení žalobce) částku 240.719 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu a dále zaplatit žalovanému na náhradu nákladů rozhodčího řízení 23.334 Kč do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodce dále řízení co do částky 4.080 Kč zastavil. Rozhodčí nález obsahuje odůvodnění, ze kterého vyplývá, že rozhodce posuzoval nárok žalovaného ( v rozhodčím řízení v postavení žalobce) na úhradu dluhu dlužníka (v rozhodčím řízení v postavení žalovaného) ze smlouvy o úvěru číslo 9100 404 322. Z odůvodnění rozhodčího nálezu rovněž zplývá, že se rozhodce smlouvou o úvěru číslo 9100 404 322 zabýval jako podkladem pro rozhodnutí předmětným rozhodčím nálezem.

5. Dle ust. § 199 odst. 1, 2, 3 zákona č. 182/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále také jen IZ), (1) insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a) u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. (2) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. (3) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

6. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Žalobce tvrdil, že předmětný rozhodčí nález považuje za neplatný z toho důvodu, že rozhodce byl dle rozhodčí smlouvy zvolen žalovaným (věřitelem), což znevýhodňuje dlužníka a dle ustálené judikatury toto ujednání nesplňuje podmínky zákona o rozhodčím řízení. S tímto právním názorem se soud neztotožňuje. V předmětné rozhodčí

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOL 20 INS 15691/2017 smlouvě v bylo v naznačeném ohledu mezi účastníky rozhodčí smlouvy ujednáno, že spor ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem rozhodne ten z rozhodců označených v rozhodčí smlouvě, kterému žalobce doručí žalobu. Je tedy třeba zdůraznit, že takovéto ujednání nelze interpretovat tak, že výběr rozhodce byl ponechán na vůli věřitele. Obrátit se se svým nárokem a požadavkem na rozhodnutí sporu z úvěrové smlouvy prostřednictvím žaloby na rozhodce je totiž dle citovaného ujednání oprávněn kterýkoliv z účastníkům rozhodčí smlouvy, tedy jak žalovaný jako věřitel, tak dlužník jako klient. Skutečnost, že se v konkrétním případě obrátil se svým nárokem prostřednictvím žaloby na rozhodce právě žalovaný nemůže dle názoru soudu zakládat nerovnováhu ujednání o určení rozhodce v neprospěch dlužníka (k tomu viz rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 1616/2014). Dle názoru soudu tedy nebyla zpochybněna platnost předmětné rozhodčí smlouvy a na základě rozhodčího nálezu z 27.8.2012, č. j. 102 Rozh 2209/2012-10 jsou pohledávky přihlášené žalovaným do předmětného insolvenčního řízení přihláškou P 3 vykonatelné. Důvodem popření těchto pohledávek tak nemůže být jiné právní posouzení věci. V tomto ohledu tedy nemůže být důvodná žalobní námitka (a zároveň popěrný důvod) týkající se nepřiměřenosti odměny za poskytnutí úvěru a tedy jejího rozporu s dobrými mravy, neboť se jedná právě o jiné právní posouzení věci. Stejně tak nemůže být v daném případě důvodnou námitka (a zároveň popěrný důvod), že dlužník ve smluvním vztahu z předmětném smlouvy o úvěru vystupoval v postavení spotřebitele. Tuto námitku je (v daném případě) také třeba považovat za jiné právní posouzení věci, neboť v předmětné smlouvě o úvěru je explicitně uvedeno, že se jedná o spotřebitelský úvěr. Okolnost, že dlužník vystupuje v předmětném úvěrovém vztahu v postavení spotřebitele je tedy ze smlouvy zřejmá. Touto smlouvou se pak rozhodce jako podkladem pro rozhodnutí předmětným rozhodčím nálezem zabýval (k tomu srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 11 VSOL 125/2016-72). S ohledem na tyto argumenty byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

7. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 202 odst. 1 věta první IZ, dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možno podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci.

Olomouc 15. února 2018

JUDr. Vladimír Najdekr v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R