41 ICm 4428/2017
Jednací číslo: 41 ICm 4428/2017-70 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 20 INS 9466/2017

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Najdekrem ve věci

žalobce: Ing. Oldřich Fabián, IČO 67305059 sídlem Pod Bečevnou 129, 755 01, Vsetín insolvenční správce dlužníka Richarda Novosada, r. č. 770419/5873, bytem Zámrsky 35, okres Přerov

zástupce: JUDr. Milan Trlica, advokát sídlem Horní náměstí 3, 755 01, Vsetín proti

žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a. s., IČO 61860069 sídlem Klimentská 1216/46, 110 00, Praha 1-Nové Město

zástupce: JUDr. Ervín Perthen, MBA, advokát sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové

o určení

takto :

I. Žaloba, aby soud určil, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku č. P11.1 přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOL 20 INS 9466/2017 přihláškou číslo P11 v celkové výši 57.374 Kč, se zamítá.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová. isir.justi ce.cz KSOL 20 INS 9466/2017

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 12.10.2017 domáhal, aby soud určil, že žalovaný nemá za dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 20 INS 9466/2017 dílčí pohledávku č. 1 ve výši 57.374 Kč přihlášenou přihláškou pohledávky číslo P 11. Žalobce uvedl, že rozhodčí nález, kterým měla být předmětná pohledávka věřiteli přiznána, je nicotný. Důvodem je skutečnost, že někteří z rozhodců uvedených v seznamu rozhodčí smlouvy ze dne 11. 4. 2013 jsou ekonomicky závislými na žalovaném. K závěru o neplatnosti celé rozhodčí smlouvy pak stačí nezpůsobilost byť jen jediného z tam uvedených rozhodců. Nelze přitom hovořit o jen částečné neplatnosti rozhodčí smlouvy. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 26 Cdo 2752/2015, 33 Cdo 2504/2014, 33 Cdo 2505/2014. Dle usnesení o zastavení exekuce Krajského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 263/2017 byli shledáni nezpůsobilými k rozhodování sporů, jejichž účastníkem je žalovaný, JUDr. Eva Vaňková a Mgr. Jan Fišer. Rovněž Vrchní soud v Olomouci ve svém rozhodnutím č. j. 11 VSOL 34/2011-90 dospěl k závěru o nicotnosti rozhodčího nálezu ve sporu, jehož účastníkem byl žalovaný. Dle žalobce pak z předmětného rozhodčího nálezu neplyne žádné právní posouzení přiměřenosti úroků, rozhodčí nález není veřejnou listinou ve smyslu ustanovení § 134 o. s. ř., rozhodčím nálezem tedy nemůže být doložena vykonatelnost pohledávky ve smyslu ustanovení § 177 odst. 1 insolvenčního zákona. Žalobce dále namítal, že ve skutečnosti úrok mezi účastníky smlouvy o půjčce sjednán nebyl, neboť chybí doba, na kterou mají být peníze dlužníku za pevný úrok přenechány, tuto dobu nelze nahradit ujednáním o 48 měsíčních splátkách. Žalobce pak namítl rozpor ujednání o smluvní odměně s dobrými mravy.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu. Žalovaný uvedl, že předmětná pohledávka byla doložena rozhodčím nálezem, který je veřejnou listinou a byla tedy řádně doložena vykonatelnost pohledávky. Tuto přihlášenou pohledávku tedy nelze věcně přezkoumávat. Jako důvod popření pravosti nebo výše předmětné pohledávky lze uvést jen skutkové námitky. Odlišné právní posouzení není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Je třeba zdůraznit, že jakékoliv, byť kusé nebo hrubě nepřesné, právní posouzení vždy vylučuje možnost popření takové pohledávky pro právní posouzení jiné. V řízení nebyla prokázána ekonomická závislost konkrétního rozhodce, přitom ekonomickou závislost rozhodce je třeba vždy zkoumat případ od případu. Předmětná rozhodčí smlouva, ve které se strany dohodly, že majetkový spor rozhodne jeden ze 13 jednoznačně určených rozhodců s tím, že výběr jednoho z nich je na straně, která podala rozhodčí žalobu, je platným právním úkonem. V tomto ohledu žalovaný odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 185/2012 a uvedl, že tento obstál i v ústavní rovině s odkazem na usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. II ÚS 3413/12.

3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění: -Z insolvenčního rejstříku ke sp.zn. KSOL 20 INS 9466/2017, že insolvenční řízení ve věci vedené pod sp.zn. KSOL 20 INS 9466/2017 bylo zahájeno 5.5.2017, usnesením insolvenčního soudu z 7.8.2017 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno řešení dlužníkova úpadku oddlužením,

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOL 20 INS 9466/2017 usnesením insolvenčního soudu z 13.11.2017 bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Do předmětného insolvenčního řízení se přihlásil mimo jiné žalovaný (přihláška P11) s peněžitými pohledávkami v celkové výši 167.508 Kč ze smlouvy č. 9200028893. Pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné, přičemž vykonatelnost pohledávek byla dokládána rozhodčím nálezem MAR114/2014-17. Tyto přihlášené pohledávky byly insolvenčním správcem popřeny co do pravosti s odůvodněním, že předmětná smlouva o revolvingovém úvěru je co do ujednání o smluvní odměně a smluvní pokutě neplatná z důvodu rozporu s dobrými mravy. Sjednaná smluvní odměna je nepřiměřeně vysoká, neboť její výše činí 85.584 Kč, zatímco jistina, která byla skutečně vyplacena dlužníkovi činí toliko 90.000 Kč. Dlužník již uhradil na splátkách věřiteli celkem 130.649 Kč, věřitel v přihlášce pohledávky úplatňuje dalších 167.508 Kč. Rozhodčí nález ze dne 11. 2. 2015 nezakládá vykonatelnost pohledávky, jedná se o právně nicotný a bezúčinný akt. -Z nálezu finančního arbitra sp.zn. FA/SU/651/2014 a Rozhodnutí o námitkách z 8.4.2016, že finanční arbitr příslušný k rozhodování sporů podle § 1 zákona č. 229/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nálezem z 10. 12. 2015 mimo jiné určil, že smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností žalovaného, včetně ujednání o poskytnutí revolvingu, ujednání o smluvní odměně za poskytnutí každého revolvingu a ujednání o smluvní odměně za poskytnutí úvěru ve smlouvě o úvěru ze dne 27. 7. 2009, kterou uzavřeli žalovaný a navrhovatel, jsou neplatná. Rozhodnutím příslušného finančního arbitra ze dne 8. 4. 2016 byly námitky žalovaného proti nálezu finančního arbitra ze dne 10. 12. 2015 zamítnuty. -Z usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 263/2017-103, že Krajský soud v Praze rozhodl v exekuční věci žalovaného jako oprávněného rozhodnutím č. j. 28 Co 263/2017-103 o zastavení exekuce. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že soud dospěl k závěru o zjevné ekonomické závislosti rozhodců JUDr. Evy Vaňkové a Mgr. Jana Fišera na oprávněné. JUDr. Eva Vaňková v posledních letech rozhodla tisíce sporů, k srpnu 2016 cca 27 700, zahájených oprávněným jako žalobcem, s celkovou odměnu cca 30.000.000 Kč při poplatku za rozhodčí řízení v prvním stupni 1.100 Kč. Rozhodce Mgr. Jana Fischer od roku 2009 rozhodl stovky sporů ročně s odměnou v řádu statisíců Kč ročně. Tito rozhodci jsou tedy nepochybně motivováni tak, aby jim oprávněný nadále takové spory svěřoval, čemuž odpovídá i obsah rozhodčího nálezu. Těchto důsledků si oprávněný i rozhodci museli být vědomi předem, oprávněný nejpozději při formulaci textu rozhodčí smlouvy, zatímco povinný si jich mohl být vědomím jen stěží, neboť žádná informace v tomto směru nebyla v rozhodčí smlouvě uvedena, ani mu při uzavírání rozhodčí smlouvy nebyla sdělena. Uvedení JUDr. Evy Vaňkové jako jednoho ze 13 možný rozhodců není oddělitelné od ostatního obsahu rozhodčí smlouvy, zejména od uvedení ostatních rozhodců, kteří by mohli rozhodovat spor účastníků. Platnost rozhodčí smlouvy pokud jde o mechanismus určení rozhodce je nutno posuzovat k okamžiku jeho uzavřením, kdy není zjevné, který z okruhu rozhodců bude spor skutečně projednávat a rozhodovat a nelze ji činit závislou na tom, kdo bude případně z okruhu všech možných potenciálních rozhodců spor fakticky rozhodovat. Tento právní úkon je tedy absolutně neplatným jako celek podle § 39 občanského zákoníku. Přijetí názoru o částečné neplatnosti ujednání o určení rozhodce by vnášela nejistotu do právních vztahů účastníků rozhodčího řízení, neboť vykonatelnost rozhodčího nálezu by závisela na tom, který z rozhodců spor rozhodne. -Z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2011, č. j. 11 VSOL 34/2011-90, že Vrchní soud v Olomouci dospěl v rozsudku ze dne 30. 11. 2011, č.j. 11 VSOL 34/2011-90 k závěru, že bylo-li v rozhodčí doložce sjednáno, že rozhodce rozhodné spor v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení, jedná se o doložku z pohledu ústavních nálezů sp. zn. II. ÚS 2164/10 a II ÚS 3057/10 neplatnou, a proto se v insolvenčním řízení, ve kterém byla

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOL 20 INS 9466/2017 přihlášena pohledávka přiznaná rozhodčím nálezem vydaným na základě takové rozhodčí doložky, jedná o pohledávku nevykonatelnou. -Ze smlouvy o revolvingové půjčce č. 9200028893, že dne 11.4.2013 uzavřeli žalovaný jako věřitel a dlužník jako klient smlouvu o revolvingové půjčce, ve které se věřitel zavázal poskytnout klientovi půjčku 90.000 Kč, kterou se dlužník zavázal splatit ve 48 měsíčních splátkách po 3.658 Kč s úrokem 85.584 Kč. -Z rozhodčí smlouvy č. 9200028893, že 11.4.2013 uzavřeli žalovaný jako věřitel a dlužník jako klient smlouvu, ve které se smluvní strany dohodly, že veškeré spory o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou ze smlouvy o revolvingové půjčce číslo 9200028893 budou dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, rozhodovány v rozhodčím řízení kterýmkoli z třinácti rozhodců ve smlouvě označených-mezi nimiž je označen mimo jiné JUDr. Michal Marčišin-kterému žalobce doručí žalobu, a to dle pravidel rozhodčího řízení ve smlouvě dále stanovených. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že účastník, kterému byl doručen rozhodčí nález vydaný v rozhodčím řízení v prvním stupni, může tento rozhodčí nález napadnout prostřednictvím žádosti o přezkum rozhodčího nálezu do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodčího nálezu, a to u rozhodce, proti jehož rozhodčímu nálezu žádost o přezkum směřuje. O žádosti o přezkum rozhodčího nálezu bude rozhodovat tříčlenný přezkumný senát složený z některých z rozhodců v rozhodčí smlouvě označených. -Z oznámení z 23.11.2014 že žalovaný dlužníkovi přípisem z 23.11.2014 sdělil, že vzhledem k tomu, že dlužník neplní závazky dle splátkového kalendáře k předmětné smlouvě o revolvingové půjčce, staly se všechny závazky vyplývající z této smlouvy okamžitě splatnými a žalovaný tímto požaduje okamžitou úhradu předmětné půjčky v celkové výši 206.384 Kč. -Z faktury číslo 914065347, že fakturou ze dne 23. 11. 2014 splatnou 3. 12. 2014 fakturoval žalovaný dlužníkovi smluvní pokuty na základě předmětné smlouvy o revolvingové půjčce ve výši 8 %, 13 % a 50 % z výše půjčky v celkové výši 89.328 Kč. -Z rozhodčího nálezu č. j. MAR 114/2014-17, že rozhodčím nálezem ze dne 11.2.2015 rozhodce JUDr. Michal Marčišin zavázal dlužníka (v rozhodčím řízení v postavení žalovaného) zaplatit žalovanému ( v rozhodčím řízení v postavení žalobce) částku 206.384 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu a dále zaplatit žalovanému na náhradu nákladů rozhodčího řízení 1.200 Kč do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález obsahuje odůvodnění, ve kterém je mimo jiné uvedeno, že žalovaný (v rozhodčím řízení v postavení žalobce) se svým návrhem domáhal po dlužníkovi úhrady částky 206.384 Kč ze smlouvy o revolvingové půjčce číslo 9200028893 sestávající ze zbývající dlužné částky dle splátkového kalendáře ve výši 115.539 Kč a smluvní pokuty dle čl. 12.4. smluvních ujednání smlouvy o půjčce ve výši 87.792 Kč a neuhrazené penalizační faktury dle čl. 12.1 odst. 2 a) a b) smluvních ujednání smlouvy o půjčce ve výši 2.999 Kč. Dále jsou v odůvodnění vypočtený důkazy, ze kterých rozhodce vycházel. Dále je zde uvedeno, že žalobou uplatňovaný nárok na smluvní pokutu je rozhodčím nálezem žalobci přiznán, neboť sjednaná smluvní pokuta je přiměřená k výši zajištěné částky a svojí výší splňuje sankční účel při neplnění smluvního závazku. Rozhodčí nález obsahuje poučení, ve kterém je uvedeno, že tento rozhodčí nález je konečný a závazný, doručením všem stranám nabývá účinků pravomocného soudního rozsudku dle § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, je soudně vykonatelný. Předmětný rozhodčí nález nabyl vykonatelnosti 13.2.2015. -Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.1.2018, č.j. 20 Cdo 4022/2017-124, že v odůvodnění tohoto usnesení Nejvyšší soud ČR uvádí, že opakovanost zápisu totožných rozhodců do rozhodčích smluv ještě očividně nedokládá ekonomickou závislost a především

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOL 20 INS 9466/2017 ekonomická závislost může ze své podstaty představovat toliko odvolatelný indikátor (snad možného) předpokladu vyloučení rozhodce, jak jej ustavuje § 8 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení. Sama o sobě však namítaná opakovatelnost bez dalšího neznamená, že by rozhodce nemohl-pakliže zároveň není tvrzeno žádného jeho osobního vztahu k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům-věc projednat a rozhodnout. Možnou podjatost, tj. nedostatek objektivní nezávislosti (nebo též objektivní nestrannosti), je nutné vždy chápat ve spojení s konkrétními okolnostmi dané věci. K vyloučení konkrétní osoby rozhodce z projednávání a rozhodnutí o věci nemůže postačovat jen tvrzení, že je jednou ze stran rozhodčí smlouvy opakovaně eventuálně i dlouhodobě jako možný rozhodce navrhován. -Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2017, č. j. 25 Co 264/2017-68, že Krajský soud v Praze v odůvodnění citovaného rozhodnutí uvádí, že považuje argument počtu sporů, které pro společnost Profi Credit Czech a. s. rozhodl například rozhodce JUDr. Eva Vaňková, a tím i tvrzenou ekonomickou závislost rozhodců, za zavádějícím, a to vzhledem k omezenému počtu osob rozhodců a narůstajícímu počtu sporů ze smluv o úvěru (půjčce), u nichž je sjednána rozhodčí smlouva. V otázce ekonomické závislosti rozhodců tak soud nesouhlasí se závěry usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2017 č. j. 28 Co 263/2017-103. -Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2012, č. j. 37 ICm 1216/2011-53, že Krajský soud v Praze v odůvodnění citovaného rozhodnutí uvádí, že soud se zabýval otázkou, zda je sporná pohledávka žalovaného pohledávku vykonatelnou. Podle ustanovení § 177 IZ se vykonatelnost pohledávky prokazuje veřejnou listinou. Tzn. že samo o sobě nestačí, že pohledávka vykonatelnou je, ale musí to být v insolvenčním řízení ještě doloženo. Uvedená skutečnost se prokazuje veřejnou listinou. Odpověď na otázku, co je veřejná listina nabízí ustanovení § 134 o. s. ř.. Je zřejmé, že rozhodci JUDr. Vaňková a Mgr. Landsmann nejsou soudem ani jiným státním orgánem. Veřejnou pak je může být jen listina, která je zvláštními předpisy za veřejnou prohlášena. V posuzovaném případě by takovým předpisem byl zákon o rozhodčím řízením, avšak ani jeho ustanovení § 28 odst. 2 není takovou normou, přestože se jí na první pohled může zdát, a nemůže zakládat charakter rozhodčích nálezů jako veřejných listin. Citované ustanovení toliko stanoví, že doručené rozhodčí nálezy nabývají účinků pravomocného soudního rozhodnutí jsou soudně vykonatelné. Není zde však explicitně uvedeno, že by pravomocný rozhodčí nález byl veřejnou listinou. Nelze proto směšovat pojmy exekuční titul a doložení vykonatelnosti pohledávky v insolvenčním řízení. Z uvedeného plyne, že je-li vykonatelnost pohledávky věřitele dokladována rozhodčím nálezem, tak nemůže být taková pohledávka do insolvenčního řízení přihlášena jako vykonatelná. -Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2015, č. j. 1 VSPH 362/2015-P24-9, že Vrchní soud v Praze v odůvodnění citovaného rozhodnutí uvádí, že pokud insolvenční správce považuje pohledávku za nevykonatelnou z důvodu, pro který byla popřena, a insolvenční soud při přezkumném jednání nerozhodl, zda považuje pohledávku pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, platí, že insolvenční správce popřel vykonatelnou pohledávku a je na něm, aby podle § 199 IZ do 30 dnů od přezkumného jednání podal žalobu o popření pohledávky.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 11.4.2013 uzavřeli žalovaný jako věřitel a dlužník jako klient smlouvu o revolvingové půjčce, ve které se věřitel zavázal poskytnout klientovi půjčku 90.000 Kč, kterou se dlužník zavázal splatit ve 48 měsíčních splátkách po 3.658 Kč s úrokem 85.584 Kč. Dne 11.4.2013 uzavřeli žalovaný jako věřitel a dlužník jako klient smlouvu, ve které se smluvní strany dohodly, že veškeré spory o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou ze smlouvy o revolvingové půjčce číslo 9200028893 budou dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení,

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOL 20 INS 9466/2017 rozhodovány v rozhodčím řízení kterýmkoli z třinácti rozhodců ve smlouvě označených-mezi nimiž je označen mimo jiné JUDr. Michal Marčišin-kterému žalobce doručí žalobu, a to dle pravidel rozhodčího řízení ve smlouvě dále stanovených. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že účastník, kterému byl doručen rozhodčí nález vydaný v rozhodčím řízení v prvním stupni, může tento rozhodčí nález napadnout prostřednictvím žádosti o přezkum rozhodčího nálezu do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodčího nálezu, a to u rozhodce, proti jehož rozhodčímu nálezu žádost o přezkum směřuje. O žádosti o přezkum rozhodčího nálezu bude rozhodovat tříčlenný přezkumný senát složený z některých z rozhodců v rozhodčí smlouvě označených. Rozhodčím nálezem ze dne 11.2.2015 rozhodce JUDr. Michal Marčišin zavázal dlužníka (v rozhodčím řízení v postavení žalovaného) zaplatit žalovanému (v rozhodčím řízení v postavení žalobce) částku 206.384 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu a dále zaplatit žalovanému na náhradu nákladů rozhodčího řízení 1.200 Kč do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález obsahuje odůvodnění, ve kterém je mimo jiné uvedeno, že žalovaný (v rozhodčím řízení v postavení žalobce) se svým návrhem domáhal po dlužníkovi úhrady částky 206.384 Kč ze smlouvy o revolvingové půjčce číslo 9200028893 sestávající ze zbývající dlužné částky dle splátkového kalendáře ve výši 115.539 Kč a smluvní pokuty dle čl. 12.4. smluvních ujednání smlouvy o půjčce ve výši 87.792 Kč a neuhrazené penalizační faktury dle čl. 12.1 odst. 2 a) a b) smluvních ujednání smlouvy o půjčce ve výši 2.999 Kč. Dále jsou v odůvodnění vypočtený důkazy, ze kterých rozhodce vycházel. Dále je zde uvedeno, že žalobou uplatňovaný nárok na smluvní pokutu je rozhodčím nálezem žalobci přiznán, neboť sjednaná smluvní pokuta je přiměřená k výši zajištěné částky a svojí výší splňuje sankční účel při neplnění smluvního závazku. Rozhodčí nález obsahuje poučení, ve kterém je uvedeno, že tento rozhodčí nález je konečný a závazný, doručením všem stranám nabývá účinků pravomocného soudního rozsudku dle § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, je soudně vykonatelný. Předmětný rozhodčí nález nabyl vykonatelnosti 13.2.2015. Insolvenční řízení ve věci vedené pod sp.zn. KSOL 20 INS 9466/2017 bylo zahájeno 5.5.2017, usnesením insolvenčního soudu z 7.8.2017 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno řešení dlužníkova úpadku oddlužením, usnesením insolvenčního soudu z 13.11.2017 bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Do předmětného insolvenčního řízení se přihlásil mimo jiné žalovaný (přihláška P11) s peněžitými pohledávkami v celkové výši 167.508 Kč ze smlouvy č. 9200028893. Pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné, přičemž vykonatelnost pohledávek byla dokládána rozhodčím nálezem MAR114/2014-17. Tyto přihlášené pohledávky byly insolvenčním správcem popřeny co do pravosti s odůvodněním, že předmětná smlouva o revolvingovém úvěru je co do ujednání o smluvní odměně a smluvní pokutě neplatná z důvodu rozporu s dobrými mravy. Sjednaná smluvní odměna je nepřiměřeně vysoká, neboť její výše činí 85.584 Kč, zatímco jistina, která byla skutečně vyplacena dlužníkovi činí toliko 90.000 Kč. Dlužník již uhradil na splátkách věřiteli celkem 130.649 Kč, věřitel v přihlášce pohledávky úplatňuje dalších 167.508 Kč. Rozhodčí nález ze dne 11. 2. 2015 nezakládá vykonatelnost pohledávky, jedná se o právně nicotný a bezúčinný akt.

5. Dle ust. § 199 odst. 1, 2, 3 zákona č. 182/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále také jen IZ), (1) insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a) u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. (2) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOL 20 INS 9466/2017 přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. (3) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

6. Dle ust. § 177 odst. 1 IZ, k přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.

7. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Žalobce tvrdil, že předmětný rozhodčí nález považuje za nicotný z toho důvodu, že byla v soudním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 28 Co 263/2017 zjištěna ekonomická závislost rozhodců JUDr. Evy Vaňkové a Mgr. Jana Fišera na žalovaném a tedy jejich nezpůsobilost rozhodovat spory, kde na jedné straně figuruje žalovaný. K závěru o neplatnosti celé rozhodčí smlouvy pak stačí nezpůsobilost byť jediného z rozhodců uvedených v rozhodčí smlouvě. Soud dospěl v tomto ohledu k závěru, že případná ekonomická závislost jiných rozhodců, nežli rozhodce, který předmětný rozhodčí nález vydal (JUDr. Marčišin), na žalovaném, nemůže založit nicotnost tohoto rozhodčího nálezu. Ekonomická závislost rozhodce na jedné ze stran rozhodčí smlouvy může představovat důvod pro vyloučení konkrétního rozhodce z projednání a rozhodnutí věci ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona 216/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Ze samotného znění tohoto ustanovení pak jednoznačně vyplývá, že za zákonem stanovených podmínek je z rozhodování a projednání sporu v rozhodčím řízení vyloučen právě a pouze ten konkrétní rozhodce, u nějž se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze pochybovat o jeho nepodjatosti. Dovozovat neplatnost celé rozhodčí smlouvy na základě důvodů k vyloučení jednoho či více tam uvedených rozhodců z rozhodování tedy nelze (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 20 Cdo 4022/2017-124). Podjatost rozhodce JUDr. Marčišina v rozhodčím řízení namítána nebyla a v daném soudním řízení nebyla tvrzena. Žalobce namítal, že rozhodčí nález není veřejnou listinou a nemůže jím tedy být prokázána vykonatelnost předmětné pohledávky s ohledem na znění ust. § 177 odst. 1 IZ. Na tomto místě je třeba konstatovat, že ustanovení § 177 odst. 1 IZ předepisuje, jakým způsobem má být doložena vykonatelnost pohledávky v insolvenčním řízení ve fázi přihlášení pohledávky. V incidenčním sporu je soudní řízení ovládáno zásadou volného hodnocení důkazů, dle které soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§132 o.s.ř.). Projevem zásady volného hodnocení důkazů je mimo jiné pravidlo, že není předepsáno, k jakým konkrétním důkazem musí být a která skutečnost prokázána. V předmětném incidenčním sporu byla mimo jiné spornou otázka vykonatelnosti předmětné pohledávky, tato otázka byla proto předmětem dokazování. Žalovaný k důkazu v tomto ohledu navrhl rozhodčí nález MAR114/2014-17, který byl proveden k důkazu. Vykonatelností se rozumí vlastnost rozhodnutí, na základě které lze povinnost, která byla rozhodnutím uložena, vynutit prostřednictvím státní moci, nebude-li plněno dobrovolně. Rozhodčí nález je pak bezpochyby rozhodnutím, které je způsobilé být vykonatelným (k tomu viz rozh. Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 2254/2011). Předmětný rozhodčí nález nabyl vykonatelnosti 13.2.2015. S ohledem na znění ustanovení § 199 odst. 2 IZ dospěl soud na základě zhodnocení provedených důkazů k jednoznačnému závěru, že předmětná pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, neboť se jedná o pohledávku přiznanou pravomocným vykonatelným rozhodnutím příslušného orgánu. K odkazu žalobce na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 11 VSOL 34/2011 je nutno konstatovat, že toto na předmětný

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOL 20 INS 9466/2017 spor nedopadá. Vrchní soud totiž v citovaném rozhodnutí dospěl k závěru, že bylo-li v rozhodčí doložce sjednáno, že rozhodce rozhodne v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení, jedná se o doložku neplatnou. V předmětné rozhodčí smlouvě provedené důkazu však byla ujednána možnost přezkumu rozhodčího nálezu jinými rozhodci. Jedná se tedy o situaci odlišnou-nejedná se o doložku, ve které by bylo sjednáno, že rozhodce rozhodne v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení. K námitce žalobce, že rozhodce ignoruje více než polovinu textu rozhodčí smlouvy, když přehlíží ustanovení o přezkumném řízení, je třeba uvést, že v rozhodčí smlouvě nebyla mezi jejími účastníky ujednána povinnost rozhodce poučit strany v rozhodčím nálezu o možnosti přezkumu rozhodčího nálezu. Je třeba připustit, že pro běžného účastníka právních vztahů může být za této situace poučení o tom, že rozhodčí nález je konečný a závazný a doručením všem stranám nabývá účinků pravomocného soudního rozsudku, matoucí, neboť může vyvolat dojem o nemožnosti podrobit rozhodčí nález přezkumu dle ujednání v rozhodčí smlouvě. I kdyby však byla připuštěna relevantnost této námitky, je soud přesvědčen, že maximálním důsledkem chybného poučení by mohlo být prodloužení lhůty podání návrhu na přezkum rozhodčího nálezu, jak takovou situaci upravuje § 204 odst. 2 občanského soudního řádu pro případ rozhodnutí v občanském soudním řízení. Na straně druhé je třeba připomenou, že dlužník byl účastníkem rozhodčí smlouvy, ve které je možnost přezkumu rozhodčího nálezu sjednána, těžko by mohl tedy s úspěchem namítat, že o této možnosti nevěděl. Žalobce dále namítal, že předmětný rozhodčí nález neobsahuje žádné právní hodnocení přiměřenosti úroků. V předmětném případě dospěl soud k jednoznačnému závěru, že předmětný rozhodčí nález obecně právní posouzení obsahuje. Skutečnost, že rozhodce nárok na úhradu úroku přiznal pak v sobě zahrnuje též úsudek, že takto přiznávaný nárok neodporuje právním předpisům (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Cdo 392/2011). Jiné právní posouzení věci jako důvod popření předmětné pohledávky je tedy v daném případě vyloučeno. Žalobcem namítané rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 ICdo 4/2012 na předmětný spor nedopadá. v citovaném rozhodnutí totiž dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že: U přihlášené vykonatelné směnečné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše i kauzální námitky, nebyly-li uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Z pohledu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona v takovém případě nejde o (nepřípustné) jiné právní posouzení věci. Tato situace je tedy zcela odlišná od posuzovaného sporu, neboť kauzální námitky neuplatněné dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí, jímž je v insolvenčním řízení dokládána vykonatelnost pohledávky, představují skutečnosti, které neměl orgán příslušný k vydání tohoto rozhodnutí k dispozici (neboť ze zabýval sporem ze směnky jako samostatného titulu existence pohledávky a nikoli její kauzou). V daném sporu se však rozhodce zabýval právě pohledávkou ze titulu smlouvy o revolvingové půjčce číslo 9200028893. Vykonatelnost předmětné pohledávky žalovaného tedy v řízení zpochybněna nebyla, popření této pohledávky z důvodu jiného právního posouzení je tedy nepřípustné. Žalobními námitkami, jež se týkají nepřiměřenosti smluvní pokuty, nepřiměřenosti úroku se proto v daném řízení zabývat nelze. S ohledem na tyto argumenty byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

7. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 202 odst. 1 věta první IZ, dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Soud nepovažuje za důvodnou námitku žalovaného, že náklady

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOL 20 INS 9466/2017 předmětného řízení vznikly zaviněním insolvenčního správce, neboť insolvenční správce bezdůvodně rozdělil nárok na určení neexistence pohledávky přihlášené jednou přihláškou do dvou žalob. Dle názoru soudu v tomto procesním postupu insolvenčního správce nelze spatřovat okolnost zakládající právo žalovaného na náhradu nákladů řízení vůči insolvenčnímu správci ve smyslu ustanovení § 202 odst. 2 IZ a náklady tohoto řízení tedy nelze považovat za vzniklé zaviněním insolvenčního správce.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možno podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci.

Olomouc, dne 6. března 2018

JUDr. Vladimír Najdekr v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R