41 ICm 3955/2014
Číslo jednací: 41 ICm 3955/2014-173 (KSHK 41 INS 19296/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vosečkem v právní věci žalobce HYPO STAR a. s., IČO 248 10 509, sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, PSČ 130 00, zastoupeného Mgr. Zuzanou Nedomlelovou, advokátem sídlem v Liberci X, Vysoká 149/4, PSČ 460 10, proti 1. žalovanému Jaroslavu Smolíkovi, r. č. 640505/1122, bytem Jivany 13, Libuň, Jičín, PSČ 506 01, proti 2. žalované Haně Smolíkové, r. č. 655725/0854, bytem tamtéž a 3. žalovanému Mgr. Radanu Venclovi, insolvenčnímu správci dlužníků Jaroslava Smolíka a Hany Smolíkové, sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/2, PSČ 500 03, zastoupenému JUDr. Ondřejem Skálou, advokátem sídlem tamtéž, o určení pohledávky v insolvenčním řízení

takto:

I. Určuje se, že pohledávka č. 1 žalobce uplatněná ve výši 1.928.854,79 Kč v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníků pod sp. zn. KSHK 41 INS 19296/2014 je jako pohledávka nezajištěná po právu.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení oprávněnosti své pohledávky č. 2 ve výši 212.764,00 Kč v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníků pod sp. zn. KSHK 41 INS 19296/2014 se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení oprávněnosti své pohledávky č. 3 ve výši 9.224.000 Kč v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníků pod sp. zn. KSHK 41 INS 19296/2014 se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobou, doručenou soudu dne 13. 11. 2014 se žalobce domáhal určení pravosti své pohledávky označené jako pohledávka č. 1 ve výši 1.928.854,79 Kč, pohledávka č. 2 ve výši 212.764 Kč a pohledávka č. 3 ve výši 9.224.000 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení a popřené žalovanými při přezkumném jednání. Žaloba se opírá o tvrzení, že žalobce poskytl 1. a 2. žalovanému půjčku dle smlouvy o půjčce uzavřené dne 18. 5. 2011 ve výši 1.500.000 Kč tak, že jim v hotovosti vyplatil 300.000 Kč dne 17. 5. 2011 a bezhotovostně převedl na jejich účet 1.200.000 Kč. Splatnost půjčky byla sjednána na 6 měsíců, smluvní úrok byl sjednán ve výši 100.000 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,5 % dlužné částky za každý den prodlení. Závazek ze smlouvy byl zajištěn smlouvou o zajišťovacím převodu práva k nemovitostem žalovaných uzavřenou téhož dne. Pohledávku č. 2 ve výši 212.764 Kč uplatnil žalobce na základě nepravomocného rozsudku Okresního soudu v Jičíně č. j. 211C 18/2014-83, jímž soud žalobci přiznal náhradu nákladů soudního řízení. Pohledávku č. 3 uplatnil žalobce na základě smlouvy o půjčce ze dne 18. 5. 2011, ve které byla-v čl. III. -sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z částky 1.600.000 Kč za dobu od 19. 5. 2011 do 14. 7. 2011. Tuto pokutu pokládá žalobce za odpovídající funkci smluvní pokuty v závazkových vztazích. Dále žalobce uvedl, že k zajištění závazku z cit. smlouvy o půjčce uzavřel-rovněž dne 18. 5. 2011-s oběma dlužníky smlouvu o zajišťovacím převodu práva k jejich nemovitosti v k. ú. Jivany, obec Libuň vloženou do katastru nemovitostí.

Žalovaní č. 1 a 2 navrhovali zamítnutí žaloby, uvedli, že pokládají smlouvu o půjčce za neplatnou, jelikož si půjčili pouze 1.200.000 Kč. Jiné skutečnosti neuvedli.

Třetí žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. K tomu uvedl, že popřel 1. a 3. pohledávku při přezkumném jednání, jelikož se opírají o neplatnou smlouvu o půjčce a smlouvu o zajišťovacím převodu práva pro jejich rozpor s dobrými mravy, když smlouva o půjčce je smlouvou lichevního charakteru a smlouva o zajišťovacím právu vykazuje znaky propadné zástavy. Pohledávka č. 2 byla popřena, jelikož procesní nárok žalobci odůvodněný rozsudkem Okresního soudu v Jičíně nevznikl, když tento rozsudek nenabyl právní moci. Rozpor smlouvy o půjčce je shledáván v tom, že splatnost částky 1.600.000 Kč byla sjednána do 6 měsíců po podpisu smlouvy a nebylo nikterak v možnostech dlužníků tuto půjčku uhradit v době splatnosti, jelikož měsíční splátka by měla činit 266.667 Kč, a v souvislosti s uzavřením smlouvy o zajišťovacím převodu práva pak nebylo ani možné získat bankovní úvěr a tuto půjčku přefinancovat , případný úvěr již nebylo možno zajistit nemovitostmi dlužníků.

Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel jednak z obsahu insolvenčního spisu vedeného pod sp. zn. KSHK 41 INS 1929/2014, z toho co účastnicí v řízení uvedli a z dále uvedených důkazů.

Z obsahu cit. insolvenčního spisu se podává, že na základě návrhu podaného 1. a 2. žalovaným dne 15. 7. 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení a usnesením dne 14. 8. 2014 povoleno společné oddlužení manželů, usnesením z 6. 1. 2015 bylo oddlužení schváleno.

Z přihlášek pohledávek podaných žalobcem pod č. P3 a P4 se podává, že žalobce uplatnil proti oběma dlužníkům shodně pohledávku č. 1 ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 18. 5. 2011 a to ve výši jistiny 1.500.000 Kč, zákonného úroku z prodlení 428.854,79 Kč, včetně smluvního úroku 100.000 Kč; pohledávku č. 2 a to nákladů řízení vedeného u Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 211C 18/2014 ve výši 212.764 Kč; pohledávku č. 3 jako smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z částky 1.600.000 Kč dle cit. smlouvy o půjčce za dobu od

19. 5. 2011 do 14. 7. 1011. Pohledávky č. 1 a 3 byly přihlášeny jako zajištěné na základě smlouvy o zajišťovacím převodu nemovitosti ze dne 18. 5. 2011.

Z protokolu o přezkumném jednání z 29. 10. 2014 se podává, že obě přihlášené pohledávky žalobce byly popřeny všemi žalovanými co do pravosti a pořadí v celém rozsahu.

Z obsahu smlouvy o půjčce uzavřené v Liberci dne 18. 5. 2011 se podává, že se žalobce, jako věřitel, zavázal půjčit 1., 2. žalovanému a jejich synovi Dušanu Smolíkovi, jako dlužníkům částku 1.500.000 Kč formou bankovního převodu co do částky 1.200.000 Kč a 300.000 Kč v hotovosti. Sjednán byl smluvní úrok 100.000 Kč se splatností 6 měsíců od data podpisu smlouvy. Též byla sjednána smluvní pokuta za prodlení se splněním dluhu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení. Smlouva neobsahuje ustanovení vyjmenovaná v příloze č. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, jako např. výši roční procentní sazby nákladů sazby a další údaje zde uvedené. Závazek ze smlouvy byl dále zajištěn smlouvou o zajišťovacím převodu práva.

Z obsahu smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem uzavřené dne 18. 5. 2011 se podává, že závazek se shora cit. smlouvy o půjčce se účastníci smlouvy na straně dlužnické zavázali zajistit převodem vlastnického práva k nemovitostem zapsaným na LV č. 54 pro k. ú. Jivany, obec Libuň, okres Jičín v katastru nemovitostí ve prospěch věřitele. V čl. X. bylo sjednáno, že pro případ nesplnění dluhu se nabyvatel (tj. žalobce) stává definitivním nepodmíněným vlastníkem nemovitostí.

Z nepravomocného rozsudku Okresního soudu v Jičíně č. j. 211C 18/2014-83 z 6. 8. 2014, bod II. výroku, se podává, že žalovaným č. 1 a 2 bylo uloženo uhradit částku 212.764 Kč nákladů soudního řízení věřiteli.

Z výpisu z bankovního účtu žalobce z 30. 6. 2011 se podává, že částka 1.200.000 Kč byla převedena dne 2. 6. 2011 na účet č. 1006008614/5500.

Z účastnické výpovědi žalovaných č. 1 a 2 se podává, že obdrželi od věřitele bezhotovostně 1.200.000 Kč, podepsali v kavárně v Liberci dne 18. 5. 2011 smlouvu o půjčce, když za věřitele jednala Věra Poláková, neměli dostatek času na přečtení smlouvy. Podepsali rovněž smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Popřeli převzetí částky 300.000 Kč od zástupce věřitele Věry Polákové. Rovněž uvedli, že podpis na výdajovém dokladu na částku 300.000 Kč by mohl být jejich podpisem.

Z žalobcem předložené kopie Výdajového pokladního dokladu č. 32011 ze dne 17. 5. 2011 se podává, že žalobce vyplatil žalovaným č. 1 a 2 a Dušanu Smolíkovi 300.000 Kč jako záloha půjčky .

Svědek Dušan Smolík (syn žalovaných) potvrdil svou účast na jednání ohledně uzavření obou smluv, potvrdil, pravost svého podpisu na smlouvách i na shora cit. pokladním dokladu. Uvedl, že k vrácení částky mělo dojít v šestiměsíční lhůtě tak, že bude na zaplacení použita hypotéka. Popřel obdržení částky 300.000 Kč v hotovosti, potvrdil též, že závazek z půjčky nebyl zaplacen.

Z účastnického výslechu Věry Polákové, předsedkyně představenstva žalobce, se podává, že žalobce jako nebankovní subjekt poskytuje půjčky občanům. Uvedla, že poskytnutí půjčky proběhlo standardním způsobem, přičemž si dlužníci smlouvu před podpisem přečetli. Výše půjčky činila 1.500.000 Kč a sjednaný úrok 100.000 Kč, částku 300.000 Kč dlužníkům předala na místě a částku 1.200.000 Kč dlužníkům převedla na účet. Půjčka měla být splacena z úvěru, jenž měl být poskytnut Dušanu Smolíkovi.

Z výpisu z Knihy analytické evidence firmy žalobce pro období 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 se podává, že je zde k 17. 5. zaúčtována částka 300.000 Kč půjčka Smolík a v aktivu rozvahy částka 1.500.000 Kč.

Svědek Ing. Karel Třmínek neuvedl ve své výpovědi před dožádaným soudem nic podstatného pro posouzení věci.

Svědkyně Ing. Ilona Bulířová pouze potvrdila účetní záznam ze dne 17. 5. 2011 v účetním deníku ohledně půjčky 300.000 Kč evidovaný jako půjčka Smolík .

Z účetního deníku žalobce pro období 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 se podává, že je zde k 17. 5. zaúčtována částka 300.000 Kč půjčka Smolík a k 2. 6. 2011 zaúčtována částka 1.200.000 Kč jako výplata půjčky Smolík .

Z úřední činnosti je soudu známo, že se žalobce domáhal po žalovaných č. 1 a 2 v řízení před Okresním soudem v Jičíně vyklizení nemovitostí zapsaných na LV č. 54 pro k. ú. Jivany, obec Libuň, okres Jičín v katastru nemovitostí a to na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva z 18. 5. 2011. Z důvodu neplatnosti této smlouvy Okresní soud Jičín rozsudkem č. j. 3C 52/2012-121 z 18. 3. 2013 žalobu zamítl a Krajský soud v Hradci Králové z téhož důvodu svým pravomocným rozsudkem č. j. 25 Co 249/2013-143 z 24. 10. 2013 rozhodnutí soudu 1. stupně potvrdil. Důvodem postupu obou soudů bylo nepřípustné ujednání o propadné zástavě ve smlouvě obsažené. K témuž závěru dospěl Krajský soud v Hradci Králové v pravomocného rozsudku č. j. 41 ICm 3956/2014-50 ze dne 25. 9. 2015, jímž se žalobce po 3. žalovaném domáhal vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce se podává, že poskytování nebankovních půjček je jeho podnikatelskou činností.

Další navrhované důkazy soud neprovedl, jelikož již takto je skutkový stav dostatečně zjištěn.

Soud má tedy za zjištěné, že žalobce jako věřitel v insolvenčním řízení uplatnil své pohledávky pod č. 1, 2 a 3, které byly popřeny při přezkumném jednání všemi žalovaným co do pravosti i pořadí. Pohledávka č. 1 ve výši 1.928.854,79 Kč (jistina + smluvní úrok) a pohledávka č. 3 ve výši 9.224.000 Kč (smluvní pokuta) byly přihlášeny z titulu závazku dlužníků ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 18. 5. 2011 a zajištěné smlouvou o zajišťovacím převodu práva uzavřené téhož dne. Smlouvu o půjčce pokládá soud za částečně neplatnou, smlouvu o zajišťovacím převodu práva pak za zcela neplatnou, a to z důvodů, jež jsou níže rozvedeny. Dále přihlásil věřitel pohledávku č. 2 ve výši 212.764 Kč přiznanou nepravomocným-jako sám v žalobě připouští-rozsudkem Okresního soudu Jičín.

Pokud jde o smlouvu o půjčce z 18. 5. 2011 na částku 1.500.000 Kč, pak její platné uzavření má soud za nepochybné, když oba žalovaní, zejména pak jejich syn, nezpochybnili svůj podpis na předložených dokladech (byť se jednalo o kopie) a to jak na smlouvě, tak i na pokladním dokladu nasvědčujícím přijetí částky 300.000 Kč v hotovosti, totéž má soud za doložené z účetnictví žalobce, oba tyto důkazy mají vyšší důkazní hodnotu než tvrzení žalovaných o tom, že částku od žalobce při podpisu smlouvy neobdrželi. Přijetí částky 1.200.000 Kč bezhotovostně na bankovní účet nebylo nikým rozporováno. To, že by na poskytnutou půjčku bylo dlužníky něco hrazeno nebylo ani tvrzeno, naopak svědek Dušan Smolík uvedl opak.

Smlouva o půjčce má však rovněž charakter smlouvy spotřebitelské za dané situace, když poskytování půjček je předmětem podnikatelské činnosti žalobce, kromě ust. § 672 a n. obč. zák. se řídí i ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předmětem právní úpravy tohoto zákona jsou některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Současně toto ustanovení obsahuje legální definici spotřebitelského úvěru, podle které se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. Spotřebitelský úvěr je tedy tímto zákonem definován velmi široce. Pod jeho definici lze podřadit jak některé konkrétní smluvní typy-tedy i smlouvu o půjčce podle § 657 obč. zák.-které budou mít obdobný charakter, za předpokladu, že jednou smluvní stranou bude spotřebitel a druhou stranou věřitel. Spotřebitelský úvěr sám o sobě však žádným konkrétním smluvním typem není. Je to pouze režim, který je třeba aplikovat v případě, že konkrétní smluvní vztah naplňuje znaky pozitivní definice § 1 zákona. Podle ust. § 657 obč. zák. je dlužník povinen vrátit to, co dle této smlouvy obdržel a to s dohodnutým úrokem (§ 658 odst. 1 obč. zák.). Dle ust. § 8 zákona č. 145/2010 Sb. se v případě, kdy smlouva nemá písemnou formu nebo neobsahuje informace uvedené v příloze č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru, není spotřebitel povinen platit žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby. Soud proto přiznal pouze důvodnost požadovaného komerčního úroku ve sjednané výši 100.000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 428.854,29 Kč za dobu od 19. 11. 2011 do 14. 7. 2014. Nepřiznal pohledávku žalobce z uplatněné smluvní pokuty (pohledávka č. 3), jelikož se jedná o jinou platbu.

Jelikož bylo opakovaně judikováno (v řízení vedených před zdejším soudem pod sp. zn. 25 Co 52/2012 a sp. zn. 41 ICm 3956/2014), že smlouva o zajišťovacím převodu práva z 18. 5. 2011 je neplatná-a to vzhledem k sjednání propadné zástavy-je dán důvod její neplatnosti dle § 169 e) obč. zák. Dále nutno poukázat na publikovaný judikát Nejvyššího soudu České republiky k otázce smluv o zajišťovacím převodu práva: Smlouva o zajišťovacím převodu práva, která neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně neplatná. Totéž platí, obsahuje-li uvedená smlouva v dotčeném směru pouze ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné pohledávky. (Nejvyšší soud České republiky sp. zn. 31 Odo 495/2006). V důsledku toho, když čl. X. smlouvy takovéto ujednání obsahuje, je pohledávka pouze pohledávkou nezajištěnou.

Smlouvu o půjčce nepokládá soud za rozpornou se zákonem z důvodu rozporu s dobrými mravy zejména proto, že půjčka měla být uhrazena-jak uvedl svědek Dušan Smolík-z poskytnutého úvěru, a proto není podstatná výše příjmů dlužníků ve vztahu k půjčené částce. Ve smlouvě jsou jasná a srozumitelná ustanovení, od dlužníků jako svéprávných osob bylo lze proto očekávat použití rozumu průměrného člověka ohledně přijatých závazků (viz § 4 o. z.).

Jak správně poukázal 3. žalovaný ohledně pohledávky č. 2, jež se opírá o nepravomocné soudní rozhodnutí, pak se jedná o pohledávku nákladů soudního řízení, jež má svůj základ v procesním právu a nelze ji s úspěchem uplatnit v insolvenčním řízení ani jako pohledávku vázanou na odkládací podmínku (viz též publikované rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 62/2014). Pohledávka č. 2 byla tedy popřena důvodně.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když účastníci měli pouze částečný úspěch ve věci a vzhledem k povaze sporu nebylo možno náhradu nákladů řízení poměrně rozdělit. Tomu odpovídá bod IV. výroku.

Poučení: Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů po jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Hradci Králové dne 21. října 2016

JUDr. Pavel Voseček v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková