41 ICm 3940/2013
Jednací číslo: 41ICm 3940/2013-35 KSPH 41 INS 13283/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Drobnou v právní věci žalobce : Mgr. Pavel UBR, se sídlem Senovážné nám. 24, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano a dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Libušina 201, 273 06 Libušín, zastoupen: JUDr. Norbertem Židkem, advokátem se sídlem Lohenická 223, 190 17 Praha 9, proti žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 1, IČ: 618 60 069, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, popřené insolvenčním správcem

takto :

I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem Petrem Rudolfem, anonymizovano a dlužnicí Marcelou anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Libušina 201, 273 06 Libušín pohledávku ve výši 5.358,--Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení, přiznanou mu rozhodčím nálezem č.j. Va 44-310/2012-9 ze dne 12.prosince 2012, přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníků vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 41 INS 13287/2013.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6.776,-- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Praze, č.ú.: 3703-8729111/710, VS: 4341394013, ve výši 5.000,--Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění :

Usnesením čj. KSPH 41 INS 13283/2013-A-13 ze dne 12.08.2013 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníků, současně bylo povoleno řešení úpadku oddlužením, žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem.

Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku v celkové částce 15.292,--Kč, která se skládala ze dvou dílčích pohledávek. Dílčí pohledávka č.1 byla tvořena jistinou v částce 897,--Kč a příslušenstvím v částce 5.450,--Kč ( úrok z prodlení 92,--Kč, náklady rozhodčího řízení 5.358,--Kč) a dílčí pohledávkou č. 2 ve výši 8.945,--Kč. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná dle pravomocného rozhodčího nálezu č.j. Va 44-310/2012-9 ze dne 12.prosince 2012 s vykonatelností dne 20.12.2012. Právním důvodem vzniku pohledávky byl nedoplatek na jistině ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100159168 ze dne 04.10.2007 ve znění Smluvních ujednání, na základě které poskytl žalovaný dlužnici Marcele anonymizovano finanční prostředky, které se zavázala za sjednaných podmínek vrátit. V čl. 18 smluvních ujednání smlouvy byla sjednána rozhodčí doložka. Na přezkumném jednání konaném dne 06.11.2013 popřel správce část pohledávky žalovaného, a to v části dílčí pohledávky č. 1-představující náklady rozhodčího řízení v částce 5.358,--Kč s tím, že ujednání o rozhodčí doložce nebylo platně sjednáno, proto nemohl žalovanému vzniknout nárok na náklady rozhodčího řízení. Žalobce považoval ujednání o rozhodčí doložce za neplatné, neboť to není obsaženo ve smlouvě o revolvingovém úvěru. Rozhodčí doložku obsahuje až čl., 18 smluvních ujednání, které dlužnice nepodepsala. V ujednání o rozhodčí doložce je sjednáno tak, že je na rozhodnutí žalovaného, kterého z rozhodců si vybere. Žalobce uvádí, že smluvní vztah je nutno podřadit pod spotřebitelské smlouvy a poskytnout slabší straně právní ochranu v podrobnostech pak odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 14/2011 ze dne 10.03.2011 a 102 VSPH 236/2013. Podle žalobce byla pohledávka v částce 5.358,--Kč popřena insolvenčním správce po právu a neměla by být v rámci insolvenčního řízení uspokojována.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když námitky žalobce vztahující se k rozhodčí doložce považuje za nesprávné. Žalovaný poukázal na judikaturu Ústavního soudu ČR ( sp.zn. IV. ÚS 2518/12 ze dne 05.11.2012, sp.zn. IV. ÚS 1281/12 ze dne 11.10.2012 a sp.zn. II. ÚS 3413/12 ze dne 23.05.2013) ve věcech rozhodčích doložek, resp. rozhodčí smlouvy, kdy soud dospěl k závěru, že v případě sjednané rozhodčí doložky v níž je uveden rozhodce ad hoc plně toto odpovídá sjednocujícímu právnímu závěru NSČR v jeho rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 1945/2010. Dále uvedl, že z textu rozhodčí doložky vyplývá, že výběr rozhodce v rozhodčí doložce konkrétně jmenovaných rozhodců je na tom, kdo podává rozhodčí žalobu, tedy nikoliv výhradně na žalovaném. Takto sjednaná rozhodčí doložka není sjednána v neprospěch spotřebitele a nezpůsobuje nerovnost v právech a povinnostech stran, proto byla sjednána platně. Ústavní soud ČR ve svých rozhodnutí považuje rozhodčí doložky sjednané společností PROFI CREDIT, a.s. s konkrétním výčtem rozhodců za platné s tím, že tyto nejsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele. Dle čl. 89 odst. 2 Ústavy platí, že vykonatelná rozhodnutí ústavního soudu jsou závazná pro všechny osoby i orgány. Pokud je rozhodčí doložka součástí formulářové smlouvy, připomíná, že ZRŘ ani žádný jiný předpis nevylučuje ani neobsahuje žádný výslovný zákaz, dle kterého by rozhodčí doložka nemohla být obsažena ve formulářové smlouvě. Každý z účastníků smluvního vztahu je povinen vyvinout dostatečnou míru uvážlivosti při uzavírání závazkového právního vztahu. Podstatné vždy je, zda osoba, která do právního vztahu vstupuje, má-objektivně vzato -možnost obsah právního úkonu poznat. S ohledem na zásadu vigilantibus iura, podle které je každý povinen střežit svá práva, měl-li účastník právního vztahu reálnou možnost poznat obsah právního úkonu, když mu v tom, krom jeho nečinnosti, nic nebránilo. Pro průměrného spotřebitele není problém přečtení smlouvy a porozumění jejímu obsahu. Nemůže jít k tíži smluvní strany, že druhá smluvní strana si počíná natolik neopatrně, že ignoruje zásadu obezřetnosti. Formalistický přístup spočívající v takovém výkladu, že rozhodčí doložky jsou ve formulářových smlouvách a priory zakázány, bez současného zjišťování skutečné vůle účastníků smluvního vztahu, nelze připustit. Rozhodčí doložky používané žalovaným jsou platné, a to bez ohledu na skutečnost, že nebyly sjednány individuálně, ale byly součástí formulářového návrhu smlouvy vypracovaného věřitelem. Pokud žalobce namítá, že smlouva o úvěru neobsahuje rozhodčí doložku, když ta je uveden až ve smluvních ujednáních, žalovaný poukazuje na to, že ve smlouvě o úvěru pod písmenem C je výslovně uvedeno, že smluvní podmínky, které jsou umístěny na zadní straně smlouvy, jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, a že na tuto úpravu smluvní strany odkazují a zejména, že se s jimi detailně smluvní strany seznámily, že k nim nemají žádné výhrady a zavazují se je dodržovat jako nedílnou součást smlouvy o úvěru.

Soud usnesením ze dne 11.12.2013 vyzval účastníky, aby soudu ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení sdělil, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byli poučeni, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří bude soud předpokládat, že s rozhodnutí věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce ani žalovaný, kterým bylo usnesení doručeno dne 11.12.2014 se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřili, soud proto má za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání ( ust.§ 115a o.s.ř.) souhlasí.

Vzhledem k tomu, že pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná a byla popřena insolvenčním správcem, byla podána oprávněnou osobou, jíž byl v daném případě insolvenční správce. ( ust.§ 199 IZ).

Podle ust.§ 199 odst.1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku uplatnil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Dle ust. § 52 OZ jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, o dílo a jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou spotřebitel a dodavatel. Dodavatel je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a spotřebitelem je osoba, která, při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle ust. § 55 OZ se ujednání ve spotřebitelských smlouvách nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ustanovení § 56 odst.1,2 OZ zakazuje, aby spotřebitelské smlouvy obsahovaly ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Netýká se předmětu plnění a ceny plnění. Ustanovení § 6 z.č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele zakazuje prodávajícímu, aby při prodeji výrobků a poskytování služeb se choval v rozporu s dobrými mravy, zakazuje diskriminaci spotřebitele.

Dle ust. § 39 OZ je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Dle ust.§ 497 obch.zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust.§ 499 obch.zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem činnosti podnikání věřitele. Dle ust.§ 502 odst.1 obch.zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

Česká republika je přímo vázána Směrnicí Rady 93/13/EHS z 5.4.1993, která pro členské státy stanovila ve svém článku 3, co se rozumí nepřiměřenými podmínkami ve spotřebitelských smlouvách : 1. Smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je nepřiměřená, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran plynoucí ze smlouvy v neprospěch spotřebitele 2. Podmínka není sjednána individuálně, byla-li sepsána předem, a proto spotřebitel nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky.

Směrnice v příloze k článku 3 uvádí pod písm.a) až q) demonstrativní výčet nepřiměřených podmínek sjednaných ve smlouvě : dle písm.q) takovou podmínkou je zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů. Soud se zabýval otázkou platnosti či neplatnosti rozhodčí doložky.

Soud učinil skutkové zjištění o tom, že:

1) zdejším soudem bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka Petra Rudolf anonymizovano a dlužnice Marcely Rudolfo anonymizovano , oba bytem Libušina 201, Libušín a bylo jim povoleno oddlužení usnesením č.j. KSPH 41 INS 13283/2013-A-13 ze dne 12.08.2013.

2) žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dne 22.08.2013 vykonatelnou, nezajištěnou pohledávku č. 4/P4 v celkové výši 15.292,--Kč z titulu nezaplacené zesplatněné splátky dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100159168 v částce 897,--Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 92,--Kč a nákladů rozhodčího řízení v částce 5.358,--Kč (dílčí pohledávka č.1), nedoplatek na smluvních pokutách dle čl. 13 VSP v částce 8.453,--Kč, zákonný úrok z prodlení v částce 492,--Kč. Vykonatelnost pohledávky dokládal pravomocným rozhodčím nálezem č.j. Va 44-310/2012-9 ze dne 13.12.2012, vykonatelným dnem 20.12.2012. 3) na přezkumném jednání konaném dne 06.11.2013 popřel insolvenční správce část pohledávky věřitele č. 4 PROFI CREDIT Czech, a.s., a to část pohledávky představující uplatněný nárok na náhradu nákladů rozhodčího řízení co do pravosti a výše v částce 5.358,--Kč, pro neplatné ujednání o rozhodčí doložce, která je obsažena v čl. 18 smluvních ujednání, které nejsou dlužnicí podepsány. Ve zbylé částce nebyl nárok uplatněný věřitelem popřen.

Soud ne základě listin předložených účastníky zjistil a má prokázány tyto pro rozhodnutí ve věci rozhodné skutečnosti :

Ze smlouvy o Revolvingovém úvěru č. 9100159168 ze dne 04.10.2007 ve znění dodatku ze dne 09.10.2007 , kdy nedílnou součástí je splátkový kalendář, bylo učiněno skutkové jištění o tom, že dlužnice Marcela anonymizovano souhlasila s poskytnutím revolvingového úvěru s maximální výší úvěru16.500,--Kč, částkou k vyplacení 6.000,--Kč a měsíční splátkou 550,--Kč. Smluvní odměna za poskytnutí úvěru byla sjednána v částce 10.500,--Kč. Nedílnou součástí smlouvy byla smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností PROFIREAL, a.s., V01062007 ( dále jen VSP), které jsou uvedeny na zadní straně smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání jsou k nahlédnutí na kontaktní adrese regionálních ředitelství VLe a jeho úvěrových poradců. Dlužník se zavázal úvěr splácet vždy ke každému 15. dni v měsíci.

Z čl. 18, bod 18.1. VSP soud zjistil, že si účastníci sjednali rozhodčí doložku tak, že se dohodli, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této SRU nebo v návaznosti na ni, má dle zákona č. 216/94 Sb., o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv ve smlouvě v pořadí uvedených tří rozhodců, kterému žalobce doručí . Rozhodčí řízení se bude konat v sídle rozhodců. Rozhodci pro tento účel jsou: -JUDr. Eva Vaňková, advokát zapsaný v ČAK pod č. 4147, IČ: 66233861 se sídlem na adrese Rokycanova114, Litomyšské Předměstí, Vysoké Mýto -Mgr. Marek Landsmann, advokát zapsaný v ČAK pod č. 4375, IČ: 66 23 95 32 se sídlem na adrese Náměstí Republiky 53, Pardubice Pro případ, že žádný z výše uvedených rozhodců nebude ochoten nebo nebude moci funkci rozhodce přijmout či vykonávat, dohodly se smluvní strany na tomto náhradním způsobu určení rozhodce. Jediný rozhodce bude určen VLem ze seznamu advokátů vedeného ČAK.

Z Rozhodčího nálezu č.j. Va 44-310/2012-9 ze dne 13.12.2012, opatřeného doložkou právní moci dne 17.12.2012 soud zjistil, že rozhodce rozhodl ve prospěch žalobce a zavázal dlužníka Marcelu anonymizovano , bytem Libušina 201, Libušín k zaplacení částky 12.650,--Kč spolu s 7,5% úrokem z prodlení od 02.11.2012 do zaplacení a nákladů rozhodčího řízení ve výši Kč 5.358,--Kč spočívajících ve vynaloženém rozhodčím poplatku a nákladech právního zastoupení s poučením, že nález je konečný a odvolání proti němu není přípustné, doručením nabývá právní moci a je soudně vykonatelný s tím, že kterákoliv ze stran může podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem za podmínek stanovených zákonem, a to do 3 měsíců od jeho doručení příslušné straně, pokud zákon nestanoví jinak. Z odůvodnění tohoto rozhodčího nálezu soud zjistil, že rozhodce posoudil oprávněnost požadavku žalobce na zaplacení jistiny i úroku z prodlení. O nákladech rozhodčího řízení rozhodl dle ust.§ 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci přiznal zaplacená poplatek v částce 750,--Kč a náklady právního v částce 4.608,--Kč včetně 20% DPH.

Náklady rozhodčího řízení.

V posuzovaném případě je smlouva o revolvingovém úvěru svou povahou spotřebitelskou smlouvou, na níž dopadají ustanovení zák.č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Jednalo se o smlouvu, ve které byla sjednána rozhodčí doložka, a to ve smluvních ujednáních o revolvingovém úvěru, které byly uvedeny na zadní straně smlouvy resp. byly k dispozici na kontaktní adrese regionálních ředitelství VLe a jeho úvěrových poradců. Smlouva pod bodem C. obsahuje ujednání o tom, že v dalším je odkazováno, a to i v případě Úvěru 6000-na úpravu obsaženou ve Smluvních ujednáních SRU, které představují nedílnou součást této SRU a které jsou umístěny na zadní straně této SRU. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami. Smlouva byla sjednána mezi žalobcem, který jednal v rámci své obchodní činnosti a dlužnicí-fyzickou osobou nepodnikatelem. Na tento typ smlouvy se pak vztahují jak ust.§ 52-57 OZ, tak i obecná ustanovení o platnosti právních úkonů. Podle ust.§ 39 OZ je neplatným právní úkon ( mimo jiné), který je v rozporu s dobrými mravy.

Soud při posouzení námitky žalobce týkající se neplatného ujednání o rozhodčí doložce ve smluvních podmínkách vycházel z právního názoru vyloveného v Nálezu Ústavního soudu ČR, sp.zn. I.ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, z něhož vyplývá, že v pozitivním právu se ochrana spotřebitele promítá např. do podoby vyšší informační povinnosti dodavatel, do práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, do podoby zákazu některých ujednání ve spotřebitelských smlouvách či do podoby příkazu v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv vykládat pro spotřebitele nejpříznivěji ( srov. § 51 a násl. OZ). Ve spotřebitelském právu je poskytovatel úvěru ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení týkajících se principu rovností prostředků lze od poskytovatele úvěru také očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze postivě. Nepostupuje-li tímto způsobem zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu v poctivost svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu (srov. § 265 obch.zák. a § 6 OU). V praxi to znamená, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště pokud se jedná o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky upořádaný. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl poskytovatel úvěru ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele uniknou ( např. rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak poskytovatel úvěru i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Ústavní soud odhlédl od skutečnosti, že fakticky je smluvní svoboda spotřebitele při určování, které ujednání bude uvedeno ve smlouvě a které ve smluvních podmínkách, pouze zdánlivá, neboť obě listiny ve formulářové podobě připravuje poskytovatel úvěru a s ohledem na nepoměr ve vyjednávací síle poskytovatele úvěru a spotřebitele je na první pohled patrné, že se spotřebitel jen stěží může domoci změny předem připravených smluvních ujednání. Ústavní soud uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající rozhodčí doložku (podobně jako smluvní pokutu) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (litiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).

V souzeném případě bylo ujednání o rozhodčí doložce obsaženo v čl. 18. Rozhodčí doložka, smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností PROFIREAL, a.s. Ve světle výše citovaného ústavního nálezu nelze než dospět k závěru, že ujednání o rozhodčí doložce nebylo součástí smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla podepsána dlužnicí jakožto spotřebitelem, a je tudíž třeba na takovéto ujednání pohlížet jako absolutně neplatné ( ust.§ 51 a násl. OZ, 39 OZ).

Z výše uvedeného plyne konečný závěr, že pohledávka věřitele č. 4/P4 přihlášená do insolvenčního řízení jako pohledávka vykonatelná v rozsahu částky 5.358,--Kč, představující náklady rozhodčího řízení, byla popřena co do pravosti a výše insolvenčním správcem, po právu.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle úspěchu účastníků ve věci samé. Žalobci byl ve sporu zcela úspěšný, proto mu náleží náhrada nákladů řízení podle vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění. Tarifní hodnota je určena ust.§ 9 odst.3 písm.a) advokátního tarifu, sazba odměny tak činí částku 2.500,--Kč za jeden úkon právní služby. Před soudem byly učiněny celkem 2 úkony právní služby, ( převzetí věcí, podání žaloby), celkem 5.000,--Kč + 21% DPH, tj. 6.050,--Kč, 2 režijní paušály podle ust.§ 13 odst.3 vyhl.č. 177/1996 Sb. po 300,--Kč , celkem 600,--Kč + 21% DPH, tj 726,--Kč. Celkem 6.776,--Kč.

O povinnosti žalovaného zaplatit České republice soudní poplatek za návrh na zahájení řízení bylo rozhodnuto podle ust.§ 2 odst.3 zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobce byl osvobozen od soudních poplatků. Protože ve smyslu ust.§ 4 odst.1 písm.i) uvedeného zákona vzniká poplatková povinnost žalovanému až v souvislosti s tímto rozhodnutí, byla jeho výše stanovena v částce 5.000,--Kč dle položky 13 pod 1 písm.a) Sazebníku soudních poplatků, platném znění.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 29. ledna 2014

JUDr. Jitka DROBNÁ, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Nikola Laškovská