41 ICm 3929/2017
Jednací číslo: 41 ICm 3929/2017-58 Sp. zn. ins. řízení: KSOS 39 INS 6606/2017

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Najdekrem ve věci

žalobce: Marek anonymizovano , anonymizovano Staré Ždánice 37, 533 44, Staré Ždánice, proti

žalovanému: 1) Lucie Krstevová, anonymizovano , anonymizovano , bytem Francouzská 1318/14b, 742 21, Kopřivnice, a

žalovanému: 2) Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., IČO 29414873 sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00, Praha 4 insolvenční správce dlužníka Lucie Krstevové, anonymizovano , anonymizovano , bytem Francouzská 1318/14b, 742 21, Kopřivnice zastoupeného advokátem Mgr. Janem Škeříkem sídlem Táborská 619, 140 00 Praha 4

o určení takto :

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobce má za žalovaným 1) pohledávky v celkové výši 27.077 Kč přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 6606/2017 přihláškou číslo P4, se zamítá.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová. isir.justi ce.cz KSOS 39 INS 6606/2017

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na nákladech soudního řízení částku 300 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na nákladech soudního řízení částku 19.760,40 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 2).

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 6.9.2017 ve znění jejího doplnění domáhal, aby soud určil, že žalobce má za žalovaným 1)-dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSOS 39 INS 6606/2017 pohledávky v celkové výši 27.077 Kč přihlášené přihláškou pohledávky číslo P4. Žalobce uvedl, že jej žalovaný 1) křivě obvinil z napadení, na základě tohoto byl žalobce 30. 10. 2015 obviněn z přečinu ublížení na zdraví, toto obvinění bylo 21. 12. 2015 zrušeno státním zastupitelstvím vráceno policii. Následně byl žalobce MÚ Kopřivnice obviněn z přestupku. Rozhodnutí, kterým byl shledán vinným z přestupku, však bylo zrušeno 28. 7. 2016 a tím bylo prokázáno, že žalovanou nikterak nenapadl. Za úskalí se očistit vynaložil žalobce náklady na právní služby advokátní kanceláře Legal service s.r.o. v celkové výši 9.630 Kč a za cestovní náklady spojené s obhajobou ve výši 746 Kč, tj za dvě cesty vlakem na policii v Kopřivnici a na Magistrát města Kopřivnice (dále také jen pohledávka č. 1). Žalobce a žalovaný 1) měli společného syna Filipa anonymizovano narozeného 17. 6. 2010 ve střídavé péči od ledna 2015 do konce července 2016, za toto období si žalovaný 1) uplatňoval na syna daňové úlevy ve výši 21.222 Kč. Žalobci přitom náleží polovina, tedy 10.611 Kč. Na tuto skutečnost byl žalovaný 1) upozorňován na společných schůzkách na oddělení OSPOD Pardubice (dále také jen pohledávka č. 2). Za poskytnuté právní rady a pomoc ve věci žaloby o úhradu pohledávky číslo 1 a pohledávky číslo 2, kdy řízení je vedeno u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 77/2017, vznikly žalobci další náklady na právní služby Kateřiny Žwakové v celkové výši 4.800 Kč a za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.290 Kč.

2. Žalovaný 1) ve svém vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu. Žalovaný 1) k pohledávce č. 1 uvedl, že žalobce nemůže uplatňovat právo na náhradu nákladů právního zastoupení v přestupkovém řízení, které bylo zastaveno z důvodu, že skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem, nikoliv z důvodu, že skutek, o němž se vede řízení, se nestal. Posouzení skutku totiž záviselo na právním názoru MÚ Kopřivnice, který jednání žalobce zhodnotil jako jednání v nutné obraně, a to i přes námitky žalovaného 1) jako poškozeného. Dle žalovaného 1) rovněž žalobce nebyl nucen důvodně vynaložit značné finanční prostředky na své právní zastoupení, když závažnost přestupkového řízení ani následky spáchání přestupku nejsou

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOS 39 INS 6606/2017 natolik závažné, aby odůvodňovaly právní zastoupení žalobce. K pohledávce číslo 2 pak žalovaný 1) uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným 1) existovala konkludentní dohoda o tom, že pro účely uplatnění daňového zvýhodnění na vyživované dítě se za společně hospodařící domácnost považuje domácnost žalovaného 1). Existenci této dohody dokazuje skutečnost, že po skončení roku 2015 a 2016, kdy se žalobce mohl domáhat u příslušného správce daně tohoto zvýhodnění, takto neučinil. K pohledávce číslo 3 žalovaný 1) uvedl, že 6.090 Kč je částkou, kterou žalobce neuplatnil ve vztahu k této žalobě. Částka je pak nepřiměřeně vysoká, když jistě nebylo potřeba předmětnou věc projednat na třech schůzkách. Dále žalovaný 1) upozornil, že v řízení žalobce není právně zastoupen.

3. Žalovaný 2) ve svém vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu. Žalobce nijak nevysvětlil, proč právě dlužník by měl být povinen uhradit náklady žalobce v trestním, respektive správním řízení vedeném proti žalobci, tedy v řízeních, které dlužník nezahájil ani zahájit nemohl a ve kterých mu žádná platební povinnost vůči žalobci uložena nebyla. Žalobce rovněž nijak nevysvětlil, proč by měl dlužník platit žalobci částku odpovídající daňové slevě, kterou uplatnil jen dlužník sám a nikoli žalobce. Stejně tak žalobce nijak nevysvětlil, proč by měl dlužník uhradit náklady žalobce v řízení, které vyvolal žalobce sám a ve kterém dlužníkovi nebyla vůči žalobci uložena žádná platební povinnost.

4. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění: -Z Potvrzení o provedení transakce z 26. 9. 2017 a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně, č.j. 12 C 77/2017, že žalobce uhradil 27. 3. 2017 soudní poplatek 1.290 Kč. -Z faktury číslo 01/2017, že fakturou ze dne 14. 2. 2017 splatnou 25. 2. 2017 fakturovala AK JUDr. Kateřiny Žwakové žalobci 4.800 Kč za 3 úkony právní služby po 1.600 Kč. -Z příjmového dokladu ze dne 24. 3. 2016, že 24. 3. 2016 uhradil žalobce AK Legal service částku 6.000 Kč. -Z příjmového dokladu ze dne 10.9.2015, že 10.9.2015 uhradil žalobce AK Legal service částku 3.630 Kč za právní služby -Ze spisu Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 12 C 77/2017, že žalobce se v řízení vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 77/2017 domáhá po žalovaném 1) úhrady částky 25.787 Kč s příslušenstvím jakožto nákladů na právní služby 9.630 Kč a cestovních nákladů 746 Kč v souvislosti s obranou v řízení, kdy byl obviněn z přečinu ublížení na zdraví a věc byla později projednáván jako přestupek, a dále poloviny daňových slev na dítě tj. 10.617 Kč za období, kdy byl společný syn žalobce a žalovaného 1) ve střídavé péči rodičů a daňovou slevu uplatnil a obdržel pouze žalovaný 1). Dne 28. 3. 2017 žalobce uhradil soudní poplatek ze žaloby 1.290 Kč. Usnesením ze dne 6. 6. 2017, č. j. 12 C 77/2017-40 bylo řízení přerušeno podle ustanovení § 140 a IZ. -Ze spisu č.j. KRPT-136614/TČ-2015-070472, že 21.6.2015 se žalovaný 1) dostavil na oddělení Policie ČR a oznámil, že byl napaden žalobcem-svým bývalým druhem. Dne 8.7.2015 byly Policií ČR ve věci zahájeny úkony trestního řízení. Policie ČR dne 11.1.2016 odevzdala věc k projednání přestupku, neboť v jednání žalobce lze spatřovat spáchání přestupku, a to přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 49 zákona č. 200/1990 Sb. -Ze spisu MÚ Kopřivnice, sp.zn. OSČ-732/2016, že MÚ Kopřivnice zahájil 1.3.2016 přestupkové řízení proti žalobci pro podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 49 zákona č. 200/1990 Sb., kterého se měl dopustit tím, že 21.6.2015 napadl žalovaného 1). Rozhodnutím ze dne 30.3.2016, č.j. 16829/2016/ČEBO shledal MÚ Kopřivnice žalobce vinným ze spáchání uvedeného přestupku a za jeho spáchání mu uložil pokutu 3.000 Kč.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOS 39 INS 6606/2017

Na základě odvolání žalobce bylo rozhodnutí MÚ Kopřivnice ze dne 30.3.2016, č. j. 16829/2016/ČEBO odvolacím správním orgánem zrušeno a vráceno správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. Rozhodnutím MÚ Kopřivnice ze dne 28.7.2016, č. j. 39253/2016/ČEBO bylo přestupkové řízení zastaveno, neboť skutek, o němž se řízení vedlo, není přestupkem. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že předmětné jednání žalobce (obviněného) vůči žalované 1) lze posoudit jako jednání v nutné obraně. Rozhodnutí nabylo právní moci 18.8.2016. -Z zprávy Magistrátu města Pardubice ze dne 16.1.2018, že při schůzce na Magistrátu města Pardubice, odboru sociálních věcí, dne 14. 3. 2016 byla se žalobcem a žalovaným 1) řešena otázka daňové slevy na dítě. Žalobce se žalovaného 1) dotazoval, jak bude sleva uplatňována, neboť do té doby ji využíval žalovaný 1). Dále bylo o této věci jednáno 11. 4. 2016, kdy se žalovaný 1) vyjádřil tak, že zatím nechce uplatnění slevy měnit, konzultuje to s účetní. Žalobce a žalovaný 1) neuzavřeli na Magistrátu města Pardubice v této věci žádnou dohodu. Bylo jim obecně sděleno, jak se obvykle řeší sleva na dani při střídavé péči. -Ze spisu Okresního soudu v Pardubicích, sp.zn. 13 P 8/2015, že žalobce a žalovaná 1) jsou rodiči Filipa anonymizovano , nar. 17.6.2010, rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27.7.2016, č.j. 13 P 8/2015-312 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice ze dne 19.12.2016, č.j. 27 Co 403/2016-418 byl nezletilý Filip svěřen do péče matky-žalované 1) a otec-žalobce zavázán platit na jeho výživu 3.000 Kč měsíčně. -Z insolvenčního rejstříku, že insolvenční řízení ve věci dlužníka vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 6606/2017 bylo zahájeno insolvenčním návrhem podaným u insolvenčního soudu 29.3.2017, usnesením insolvenčního soudu zveřejněným v insolvenčním rejstříku 1.6.2017 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno řešení úpadku oddlužením, usnesením insolvenčního soudu ze dne 6.10.2017 pak bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře.

5. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 21.6.2015 se žalovaný 1) dostavil na oddělení Policie ČR a oznámil, že byl napaden žalobcem-svým bývalým druhem. Dne 8.7.2015 byly Policií ČR ve věci zahájeny úkony trestního řízení. Policie ČR dne 11.1.2016 odevzdala věc k projednání přestupku, neboť v jednání žalobce lze spatřovat spáchání přestupku, a to přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 49 zákona č. 200/1990 Sb. MÚ Kopřivnice zahájil 1.3.2016 přestupkové řízení proti žalobci pro podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 49 zákona č. 200/1990 Sb., kterého se měl dopustit tím, že 21.6.2015 napadl žalovaného 1). Rozhodnutím ze dne 30.3.2016, č.j. 16829/2016/ČEBO shledal MÚ Kopřivnice žalobce vinným ze spáchání uvedeného přestupku a za jeho spáchání mu uložil pokutu 3.000 Kč. Na základě odvolání žalobce bylo rozhodnutí MÚ Kopřivnice ze dne 30.3.2016, č. j. 16829/2016/ČEBO odvolacím správním orgánem zrušeno a vráceno správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. Rozhodnutím MÚ Kopřivnice ze dne 28.7.2016, č.j. 39253/2016/ČEBO bylo přestupkové řízení zastaveno, neboť skutek, o němž se řízení vedlo, není přestupkem. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že předmětné jednání žalobce (obviněného) vůči žalované 1) lze posoudit jako jednání v nutné obraně. Rozhodnutí nabylo právní moci 18.8.2016. Žalobce a žalovaná 1) jsou rodiči Filipa anonymizovano , nar. 17.6.2010, rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27.7.2016, č. j. 13 P 8/2015-312 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice ze dne 19.12.2016, č.j. 27 Co 403/2016-418 byl nezletilý Filip svěřen do péče matky-žalované 1) a otec-žalobce zavázán platit na jeho výživu 3.000 Kč měsíčně. Při schůzce na Magistrátu města Pardubice, odboru sociálních věcí, dne 14. 3. 2016 byla se žalobcem a žalovaným 1) řešena otázka

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOS 39 INS 6606/2017 daňové slevy na dítě. Žalobce se žalovaného 1) dotazoval, jak bude sleva uplatňována, neboť do té doby ji využíval žalovaný 1). Dále bylo o této věci jednáno 11. 4. 2016, kdy se žalovaný 1) vyjádřil tak, že zatím nechce uplatnění slevy měnit, konzultuje to s účetní. Žalobce a žalovaný 1) neuzavřeli na Magistrátu města Pardubice v této věci žádnou dohodu. Bylo jim obecně sděleno, jak se obvykle řeší sleva na dani při střídavé péči. Žalobce se v řízení vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 77/2017 domáhá po žalovaném 1) úhrady částky 25.787 Kč s příslušenstvím jakožto nákladů na právní služby 9.630 Kč a cestovních nákladů 746 Kč v souvislosti s obranou v řízení, kdy byl obviněn z přečinu ublížení na zdraví a věc byla později projednáván jako přestupek, a dále poloviny daňových slev na dítě tj. 10.617 Kč za období, kdy byl společný syn žalobce a žalovaného 1) ve střídavé péči rodičů a daňovou slevu uplatnil a obdržel pouze žalovaný 1). Dne 28. 3. 2017 žalobce uhradil soudní poplatek ze žaloby 1.290 Kč. Usnesením ze dne 6. 6. 2017, č. j. 12 C 77/2017-40 bylo řízení přerušeno podle ustanovení § 140 a IZ. Insolvenční řízení ve věci dlužníka vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 6606/2017 bylo zahájeno insolvenčním návrhem podaným u insolvenčního soudu 29.3.2017, usnesením insolvenčního soudu zveřejněným v insolvenčním rejstříku 1.6.2017 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno řešení úpadku oddlužením, usnesením insolvenčního soudu ze dne 6.10.2017 pak bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře.

6. Dle ust. § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále také jen IZ) věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a); tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 nebo § 410 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

7. Dle ust. § 2909 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník) škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.

8. Dle ust. § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

9. Dle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Pohledávka číslo 1, jejíž určení se žalobce domáhal,

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOS 39 INS 6606/2017 představující náklady vynaložené žalobcem na právní pomoc a cestovné v souvislosti s trestním respektive přestupkovým řízením, jejichž předmětem byl skutek, kdy měl žalobce fyzicky napadnout 21. 6. 2015 žalovaného 1), by mohla v teoretické rovině představovat škodu vzniklou na straně žalobce. Odpovědnost subjektu za škodu je založena pouze tehdy, pokud jsou naplněny všechny její atributy, tedy za prvé zaviněné porušení právní povinnosti (zaviněné protiprávní jednání), případně (alternativně) úmyslné porušení dobrých mravů, za druhé škodlivý následek a za třetí příčinná souvislost mezi zaviněným protiprávním jednáním a škodlivým následkem. Při absenci byť jediného z těchto atributů nemůže být odpovědnost subjektu za škodu dána. Žalobce tvrdil, že protiprávní jednání, které zakládá jeho právo na úhradu pohledávky číslo 1 spočívá v tom, že žalovaný 1) oznámil na Policii České republiky, že jej žalobce napadl, státní zástupce dospěl k závěru, že se jedná o přestupek a nakonec to dopadlo tak, že měl být naopak poškozený žalobce. Soud však v tomto ohledu dospěl k závěru, že žalovaný 1) se žádného protiprávního jednání, které by mohlo založit nárok žalobce na náhradu škody nedopustil. Žalovaný 1) učinil orgánům činným v trestním řízení oznámení o tom, že byl fyzicky napaden. Řízení původně vedené jako trestní bylo na základě odevzdání Policie České republiky pro týž skutek vedeno jako správný-přestupkové, a to skončilo zastavením řízení, když správní orgán dospěl k závěru, že předmětný skutek není přestupkem, neboť jednání obviněného-žalobce lze posoudit jako přípustnou nutnou obranu. Žalovaný 1) v této souvislosti nebyl stíhán, respektive shledán vinným z křivého obvinění, je tedy třeba uzavřít, že toliko realizoval své právo oznámit orgánům činným v trestním řízení skutečnosti, které dle jeho úsudku zakládají podezření ze spáchání trestného činu. Na základě právního posouzení orgánů činných v trestním řízení, respektive správních orgánů bylo nakonec uzavřeno, že předmětný skutek není trestným činem ani přestupkem. V jednání žalovaného 1) tedy dle názoru soudu v žádném případě porušení právní povinnosti ani úmyslné porušení dobrých mravů spatřovat nelze. Z toho důvodu nemůže být založena jeho odpovědnost za škodu spočívající v nákladech vynaložených žalobcem na cestovné a právní služby v souvislosti s předmětným trestním, respektive správním řízením. Nárok žalobce na určení, že má za žalovaným 1) pohledávku číslo 1 je tedy nedůvodným. Pro úplnost zbývá doplnit, že na plnění pohledávky č. 1 nemá žalobce vůči žalovanému 1) nárok ani z jiného právního důvodu. Pokud jde o pohledávku spočívající v jedné polovině finančních prostředků, které žalovaný 1) obdržel jako daňovou slevu na dítě, jež bylo v období uplatnění daňové slevy ve střídavé péči žalobce a žalovaného 1), pak je soud přesvědčen, že ani tato pohledávka žalobce neexistuje. Dle názoru soudu se nemůže jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného 1), neboť se nejednalo o plnění, které by bylo žalovanému 1) poskytnuto bez právního důvodu, resp. se nejednalo ani o žádnou jinou skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalobce, pokud hodlal využít daňové slevy na dítě v období, kdy měl dítě ve střídavé péči, měl tento nárok uplatnit u příslušného správce daně, jak to učinil žalovaný 1). Vzhledem k tomu, že za to které období může být sleva na dítě čerpána pouze jedním z rodičů, při uplatnění daňové slevy ze strany obou rodičů by takovou situaci (uplatnění daňové slevy na dítě ze strany obou rodičů za jedno období) musel správce daně vyřešit. Pokud žalobce daňovou slevu neuplatnil a tuto obdržela na základě uplatnění nároku za období, kdy byl společný syn žalobce a žalovaného 1) ve střídavé péči, pouze žalovaný 1), nelze v takto obdržených finančních prostředcích spatřovat bezdůvodné obohacení žalovaného 1) na úkor žalobce a nárok na určení existence pohledávky číslo 2 je tedy rovněž nedůvodným. Pro úplnost zbývá opět doplnit, že na plnění pohledávky č. 2 nemá žalobce vůči žalovanému 1) nárok ani z jiného právního důvodu. Pohledávka číslo 3 spočívající v nákladech vynaložených v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 12 C 77/2017 rovněž neexistuje, neboť nárok na náhradu nákladů civilního řízení sporného, kterým řízení vedené

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOS 39 INS 6606/2017 u Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 12 C 77/2017 je, vzniká až rozhodnutím soudu o náhradě nákladů řízení právě v tomto řízení (k tomu viz rozh Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 238/2007). Vzhledem k tomu, že řízení vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 12 C 77/2017 dosud není skončeno, o nákladech tohoto řízení nebylo rozhodnuto, pohledávka číslo 3 spočívající v nákladech tohoto řízení na straně žalobce dosud nemohla vzniknout. S ohledem na shora uvedené argumenty soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl procesně neúspěšným účastníkem, a proto je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení. Náklady žalované 1) tvoří cestovné hromadnou dopravou 2x z Ostravy (při cestě hromadnou dopravou se jedná o méně nákladnou variantu nežli cesta z místa bydliště žalované 1)-Kopřivnice)) k jednání soudu a zpět v prokázané výši, tedy 2 x 150 Kč. Náklady žalovaného 2) pak tvoří odměna advokáta ve výši 12.400,-Kč, tj. za 4 úkony právní služby-převzetí a příprava zastoupení, podání vyjádření k žalobě, a 2x účast na jednání-dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby, dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 4 x 300,-Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, dále cestovné z Ostravy do Olomouce a zpět v délce 190 km (při použití osobního automobilu, při náhradě za amortizaci 4 Kč/km, při kombinované spotřebě 6,4 l/ 100 km, při použití pohonné hmoty natural 95 v ceně dle vyhlášky ve výši 30,5 Kč/1 litr, tedy cestovné ve výši 1.130,88 Kč, dále pak náklady řízení tvoří náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 16 půlhodin po 100,-Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 3.429,50 Kč, neboť zástupce žalovaného 2) je plátcem DPH. Jiné náklady řízení žalovaný 2) nepožadoval. Žalobce je tedy povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 1) 300 Kč a žalovanému 2) 19.760,40 Kč. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v trvání 3 měsíců od právní moci rozsudku, s ohledem na skutečnost, že žalobce plní jako dlužník v insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn. KSPA 44 INS 22890 / 2015 oddlužení plněním splátkového kalendáře. Náklady řízení je žalobce povinen v případě žalovaného 2) uhradit k rukám právního zástupce žalovaného 2) (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

12. Vzhledem k tomu, že žalobce nezaplatil soudní poplatek ze žaloby ve výši 5 000,-Kč dle položky 13 bod 1. písm. a) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále také jen zákon o soudních poplatcích) zavázal soud žalobce dle ust. § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích k úhradě tohoto poplatku státu-ČR na účet Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možno podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R KSOS 39 INS 6606/2017

Nesplní-li povinný dobrovolně a ve stanovené lhůtě povinnost vyplývající pro něho z tohoto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

Olomouc 1. února 2018

JUDr. Vladimír Najdekr v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová.

ICM R