41 ICm 3926/2017
Jednací číslo: 41 ICm 3926/2017-52 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 36 INS 18246/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Najdekrem ve věci

žalobce: Mgr. Marek Konečný se sídlem Zlín, tř. Tomáše Bati 201/8, insolvenční správce dlužníka Anny anonymizovano , anonymizovano , IČO 88062538, bytem Václavov u Bruntálu 116, 792 01 Václavov u Bruntálu-Horní Václavov

proti žalovanému: Auto finance s. r. o., IČ 26842297 se sídlem Nádražní 962/123, Ostrava-Přívoz, 702 00 zastoupenému advokátem JUDr. Richardem Pustějovským sídlem Ostrava, Matiční 730/3

o určení,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že právní úkony (právní jednání) dlužnice Anny anonymizovano , nar. 13.12.1955, spočívající v plnění jejího dluhu vůči žalovanému isir.justi ce.cz KSOS 36 INS 18246/2016

-ve výši 340.000 Kč dle smlouvy o zápůjčce 3/2015 ze dne 17. 1. 2015, -ve výši 340.000 Kč dle smlouvy o zápůjčce 4/2015 ze dne 19. 1. 2015, -ve výši 120.000 Kč dle smlouvy příkazní ze dne 19. 1. 2015, -ve výši 190.000 Kč dle smlouvy o zápůjčce 12/2015 ze dne 23. 3. 2015, -ve výši 25.000 Kč dle smlouvy příkazní ze dne 23. 3. 2015, -ve výši 390.000 Kč dle smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 6. 2015, -ve výši 30.000 Kč dle smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 7. 2015, -ve výši 175.000 Kč dle článku III smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 6. 2015, -ve výši 175.000 Kč dle článku III smlouvy o zápůjčce 4/2015 ze dne 19. 1. 2015, -ve výši 10.000 Kč dle článku II smlouvy příkazní ze dne 19. 1. 2015, -ve výši 75.000 Kč dle článku III smlouvy o zápůjčce 12/2015 ze dne 23. 3. 2015, -ve výši 10.000 Kč dle článku II smlouvy příkazní ze dne 23. 3. 2015, -ve výši 50.000 Kč dle článku III smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 6. 2015, -ve výši 15.000 Kč dle článku III smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 7. 2015, -ve výši 10.000 Kč dle článku II, jakož i ve výši odměny dle téhož článku, smlouvy příkazní ze dne 30. 6. 2015, -ve výši 10.000 Kč dle článku II, jakož i ve výše odměny dle téhož článku, smlouvy příkazní ze dne 20. 7. 2015, a právní úkon (právní jednání) dlužnice Anny anonymizovano , nar. 13.12.1955, spočívající v poskytnutí plnění žalovanému nad rozsah dluhů dlužnice vůči žalovanému ve výši 220.000 Kč, jsou vůči věřitelům, kteří uplatní své právo vůči dlužnici v rámci insolvenčního řízení vedeného ohledně dlužnice u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 18246/2016 neúčinnými právními úkony (neúčinnými právními jednáními), a aby zavázal žalovaného zaplatit do majetkové podstaty dlužnice Anny anonymizovano , nar. 13.12.1955, v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 18246/2016 částku 2.100.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16.10.2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech soudního řízení částku 14.655,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová KSOS 36 INS 18246/2016

ODŮVODNĚNÍ:

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 4.9.2017 domáhal, aby soud určil, že právní úkony dlužníka, kterými dlužník po 30. 6. 2015, respektive po 5. 8. 2015, nejpozději však do 15.10.2015 plnil své dluhy vůči žalovanému ze smluv o zápůjčce ve výši 1.435.000 Kč, 445.000 Kč a 85.000 Kč, včetně plnění z titulu smluvních pokut za prodlení dlužníka s peněžitým plněním a rovněž úkon, kterým dlužník po 30. 6. 2015, respektive po 5. 8. 2015 poskytl žalovanému plnění na rozsah svých dluhu vůči žalovanému v částce 220.000 Kč (dále také jen předmětné právní úkony). Zároveň se žalobce domáhal, aby soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 2.100.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16.10.2015 do majetkové podstaty dlužníka. Žalobce uvedl, že usnesením insolvenčního soudu z 5. 9. 2016 byl zjištěn úpadek dlužníka, přičemž insolvenční řízení bylo zahájeno 5. 8. 2016. Skutečný objektivní úpadek dlužníka však nastal nejpozději 30. 6. 2015, kdy z přihlášky pohledávky P1 vyplývá, že tato pohledávka byla splatná vůči dlužníkovi již 25. 7. 2013 a z přihlášky pohledávky P7 vyplývá, že tato pohledávka byla splatná vůči dlužníkovi již 30. 9. 2014. Dlužník byl k uvedenému datu jako fyzická osoba-podnikatel rovněž v úpadku v podobě předlužení, jak plyne ze soupisu jeho aktiv a pasiv v tabulce zveřejněné v rámci předmětného insolvenčního řízení. Žalobce uvedl, že plnění poskytnuté žalovanému prostřednictvím předmětných právních úkonů je neúčinné ve smyslu § 235 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále také jen IZ), neboť zkracuje možnost uspokojení ostatních věřitelů přihlášených v předmětném insolvenčním řízení, resp. se jedná o úkon bez přiměřeného protiplnění dle § 240 IZ, popřípadě o plnění bez právního důvodu, kterým se žalovaný na úkor dlužníka bezdůvodně obohatil. Žalobce uvedl, že odporuje předmětným právním úkonům i dle ustanovení § 242 IZ.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu. Dlužník nebyl v úpadku již 5. 8. 2015. Toto je prokázáno zejména předmětnými smlouvami o zápůjčce, neboť na základě těchto smluv obdržel dlužník plnění výlučně na uspokojení svých existujících závazků, poté se na základě příkazní smlouvy žalovaný zavázal zajistit pro dlužníka úvěr. Rovněž není pravdou, že žalovaný by obdržel prostřednictvím předmětných právních úkonů více, než by obdržel v konkursu. Předmětné smlouvy o zápůjčce byly zajištěny zástavním právem na základě zástavní smlouvy z 19. 1. 2015. Pokud by tedy nedošlo k prodeji zajištěných nemovitostí, žalovaný by byl jako zajištěný věřitel první v pořadí při uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zajištění. Žalovaný také popřel, že by předmětné právní úkony byly učiněny pouze po 5. 8. 2015.

3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění: -Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, že žalovaný je společností s ručením omezeným zapsanou v obchodním rejstříku od 22.9.2004. -Z tabulky pro KSOS 36 INS 18246/2016, že v této tabulce je uveden soupis pohledávek a závazků. -Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 24.10.2014, že dlužník byl k 24.10.2014 majitelem nemovitostí zapsaných na LV č. 25 pro katastrální území Horní Václavov. -Z insolvenčního rejstříku ke sp.zn. KSOS 36 INS 18246/2016, že insolvenční řízení ve věci vedené pod sp.zn. KSOS 36 INS 18246/2016 bylo zahájeno 5.8.2016, usnesením

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová KSOS 36 INS 18246/2016

insolvenčního soudu z 5.9.2016 byl zjištěn úpadek dlužníka. Do předmětného insolvenčního řízení se přihlásili mimo jiné věřitel SDS TRANSPORT s.r.o. (přihláška P1) s peněžitou pohledávkou, jejíž splatnost dle přihlášky nastala 25.7.2013 a věřitel Česká spořitelna a.s. (přihláška P7) s peněžitou pohledávkou, jejíž splatnost dle přihlášky nastala 28.9.2014 (dílčí pohledávka 1), resp. 19.10.2014 (dílčí pohledávka 2). -Ze smlouvy č. 3/2015, že dne 17.1.2015 uzavřeli žalovaný jako věřitel a zapůjčitel na straně jedné a Karel Koleňák a dlužník na straně druhé jako dlužník a vydlužitel smlouvu, na základě které přenechal věřitel dlužníkům peněžitou zápůjčku ve výši 340.000 Kč, kterou se dlužníci zavázali vrátit společně a nerozdílně věřiteli do 30. 3. 2015 s úrokem 0,06 % z celkové výše zápůjčky za každý den trvání půjčky. Dlužníci ve smlouvě prohlásili, že zápůjčku, která je zajištěna zástavním právem na nemovitosti, požadují pro účely splacení úvěru. Účastníci smlouvy si sjednali pro případ, že dlužníci poruší ustanovení smlouvy o zápůjčce, povinnost zaplatit zástavnímu věřiteli společně a nerozdílně smluvní pokutu ve výši 25.000 Kč za každý započatý měsíc prodlení s plněním povinností obsažených v předmětné smlouvě o zápůjčce ze dne 17. 1. 2015. -Ze smlouvy č. 4/2015, že dne 19.1.2015 uzavřeli žalovaný jako věřitel a zapůjčitel na straně jedné a Karel Koleňák a dlužník na straně druhé jako dlužník a vydlužitel smlouvu, na základě které přenechal věřitel dlužníkům peněžitou zápůjčku ve výši 340.000 Kč, kterou se dlužníci zavázali vrátit společně a nerozdílně věřiteli do 30. 3. 2015 s úrokem 0,06 % z celkové výše zápůjčky za každý den trvání půjčky. Dlužníci ve smlouvě prohlásili, že zápůjčku, která je zajištěna zástavním právem na nemovitosti, požadují pro účely splacení úvěru. Účastníci smlouvy si sjednali pro případ, že dlužníci poruší ustanovení smlouvy o zápůjčce, povinnost zaplatit zástavnímu věřiteli společně a nerozdílně smluvní pokutu ve výši 25.000 Kč za každý započatý měsíc prodlení s plněním povinností obsažených v předmětné smlouvě o zápůjčce ze dne 19. 1. 2015. -Z příkazní smlouvy z 19.1.2015, že dne 19. 1. 2015 uzavřeli žalovaný jako příkazník a Karel Koleňák a dlužník jako příkazci příkazní smlouvu, ve které se příkazník zavázal, že pro příkazce vykoná za úplatu činnost spočívající v aktivní přípravě podmínek pro předpokládané získání a využití úvěrových zdrojů, čímž se rozumí činnost příkazníka, jejímž výsledkem bude získání úvěrových zdrojů, zastavení výkonu rozhodnutí a zánik pohledávek po splatnosti zajištěných exekutorským zástavním právem na nemovitostech ve smlouvě uvedených. Účastníci smlouvy si sjednali paušální odměnu za výkon uvedené činnosti ve výši 120.000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou odměny si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 10.000 Kč splatnou v den, v němž nastalo prodlení s úhradou odměny příkazníka. -Z prohlášení ze dne 15. 10. 2015, že v listině nazvané Prohlášení datované 15. 10. 2015 dlužník a žalovaný písemně prohlásili, že závazky plynoucí ze smluv o zápůjčkách ze dne 17. 1. 2015 na 340.000 Kč, z 19. 1. 2015 na 340.000 Kč, z 30. 6. 2015 na 390.000 Kč a z 20. 7. 2015 na 30.000 Kč byly bezezbytku vyrovnány a zúčastněné strany vůči sobě nemají žádných závazků a pohledávek. -Z kupní smlouvy ze dne 29. 6. 2015, že dne 29. 6. 2015 uzavřeli dlužník jako prodávající, Karel Koleňák jako manžel prodávající a DUROFIN REAL spol. s r.o. jako kupující smlouvu, jejímž předmětem byl prodej a koupě nemovitostí zapsaných na LV číslo 25 pro katastrální území Horní Václavov specifikovaných v kupní smlouvě za kupní cenu 1.900.000 Kč. -Z kupní smlouvy ze dne 5.8. 2015, že dne 5.8. 2015 uzavřeli dlužník jako prodávající, Karel Koleňák jako manžel prodávající a DUROFIN REAL spol. s r.o. jako kupující smlouvu, jejímž předmětem byl prodej a koupě nemovitostí zapsaných na LV číslo 25 pro katastrální území Horní Václavov, specifikovaných v kupní smlouvě za kupní cenu 200.000 Kč.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová KSOS 36 INS 18246/2016

Z listin příkazní smlouva z 23.3.2015 a smlouva 12/2015 soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Insolvenční řízení ve věci vedené pod sp.zn. KSOS 36 INS 18246/2016 bylo zahájeno 5.8.2016, usnesením insolvenčního soudu z 5.9.2016 byl zjištěn úpadek dlužníka. Do předmětného insolvenčního řízení se přihlásili mimo jiné věřitel SDS TRANSPORT s.r.o. (přihláška P1) s peněžitou pohledávkou, jejíž splatnost dle přihlášky nastala 25.7.2013 a věřitel Česká spořitelna a.s. (přihláška P7) s peněžitou pohledávkou, jejíž splatnost dle přihlášky nastala 28.9.2014 (dílčí pohledávka 1), resp. 19.10.2014 (dílčí pohledávka 2). Dne 17.1.2015 uzavřeli žalovaný jako věřitel a zapůjčitel na straně jedné a Karel Koleňák a dlužník na straně druhé jako dlužník a vydlužitel smlouvu, na základě které přenechal věřitel dlužníkům peněžitou zápůjčku ve výši 340.000 Kč, kterou se dlužníci zavázali vrátit společně a nerozdílně věřiteli do 30. 3. 2015 s úrokem 0,06 % z celkové výše zápůjčky za každý den trvání půjčky. Dlužníci ve smlouvě prohlásili, že zápůjčku, která je zajištěna zástavním právem na nemovitosti, požadují pro účely splacení úvěru. Účastníci smlouvy si sjednali pro případ, že dlužníci poruší ustanovení smlouvy o zápůjčce, povinnost zaplatit zástavnímu věřiteli společně a nerozdílně smluvní pokutu ve výši 25.000 Kč za každý započatý měsíc prodlení s plněním povinností obsažených v předmětné smlouvě o zápůjčce ze dne 17. 1. 2015. Smlouvu stejného obsahu pak uzavřeli titíž účastníci ve stejném postavení rovněž dne 19.1.2015. Dne 19. 1. 2015 uzavřeli žalovaný jako příkazník a Karel Koleňák a dlužník jako příkazci příkazní smlouvu, ve které se příkazník zavázal, že pro příkazce vykoná za úplatu činnost spočívající v aktivní přípravě podmínek pro předpokládané získání a využití úvěrových zdrojů, čímž se rozumí činnost příkazníka, jejímž výsledkem bude získání úvěrových zdrojů, zastavení výkonu rozhodnutí a zánik pohledávek po splatnosti zajištěných exekutorským zástavním právem na nemovitostech ve smlouvě uvedených. Účastníci smlouvy si sjednali paušální odměnu za výkon uvedené činnosti ve výši 120.000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou odměny si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 10.000 Kč splatnou v den, v němž nastalo prodlení s úhradou odměny příkazníka. V listině nazvané Prohlášení datované 15. 10. 2015 dlužník a žalovaný písemně prohlásili, že závazky plynoucí ze smluv o zápůjčkách ze dne 17. 1. 2015 na 340.000 Kč, z 19. 1. 2015 na 340.000 Kč, z 30. 6. 2015 na 390.000 Kč a z 20. 7. 2015 na 30.000 Kč byly bezezbytku vyrovnány a zúčastněné strany vůči sobě nemají žádných závazků a pohledávek. Dne 29. 6. 2015 uzavřeli dlužník jako prodávající, Karel Koleňák jako manžel prodávající a DUROFIN REAL spol. s r.o. jako kupující smlouvu, jejímž předmětem byl prodej a koupě nemovitostí zapsaných na LV číslo 25 pro katastrální území Horní Václavov specifikovaných v kupní smlouvě za kupní cenu 1.900.000 Kč. Dne 5.8. 2015 uzavřeli dlužník jako prodávající, Karel Koleňák jako manžel prodávající a DUROFIN REAL spol. s r.o. jako kupující smlouvu, jejímž předmětem byl prodej a koupě nemovitostí zapsaných na LV číslo 25 pro katastrální území Horní Václavov, specifikovaných v kupní smlouvě za kupní cenu 200.000 Kč.

5. Dle ust. § 235 odst. 1 a 2 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová KSOS 36 INS 18246/2016

o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

6. Dle ust. § 236 odst. 1 IZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty.

7. Dle ust. § 237 odst. 1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.¨

8. Dle ust. § 240 odst. 1, 2, 3 IZ, (1) právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí práv1ní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. (2) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern 21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. (3) Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

9. Dle ust. § 241 odst. 1, 2, 4 IZ, (1) zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. (2) Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern 21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. (4) Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

10.Dle ust. § 242 odst. 1, 2, 3 IZ, (1) oporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. (2) Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern 21), byl dlužníkův úmysl této osobě znám. (3) Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

11.Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Žalobce se v řízení domáhal, aby soud určil, že v žalobě specifikované právní úkony, kterými měl dlužník plnit v období mezi 5. 8. 2015 a 15. 10. 2015 svůj dluh vůči žalovanému, respektive na základě kterých mělo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodného obohacení, jsou vůči věřitelům v předmětném insolvenčním řízení neúčinné, neboť se jedná o zvýhodňující právní úkony ve smyslu ustanovení § 241 IZ, respektive úkon bez přiměřeného protiplnění ve smyslu ustanovení § 240 IZ. S ohledem na

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová KSOS 36 INS 18246/2016

kontradiktorní zásadu ovládající předmětné sporné řízení bylo na žalobci, aby označil důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.). S touto povinností je pak spojeno tzv. důkazní břemeno, jež se projeví v odpovědnosti žalobce za prokázání jím uvedených skutkových tvrzení. Pokud žalobce neoznačí důkazy k prokázání jím tvrzených skutkových okolností, jimiž mají být naplněny níže citované hypotézy právních norem týkající se neúčinnosti právních úkonů, riskuje neúspěch v předmětném sporu. Na žalobci tedy bylo, aby v řízení prokázal mimo jiné své skutkové tvrzení o tom, že právní úkony, u kterých se domáhá určení neúčinnosti, byly vůbec učiněny. Z žádného z provedených důkazů však takovýto závěr učinit nelze. Z žádného z provedených důkazů nelze dovodit, že by dlužník v období mezi 5.8.2015 a 15.10.2015 prostřednictvím v žalobě vymezených právních úkonů plnil svůj dluh vůči žalovanému v rozsahu 1.965.000 Kč a v rozsahu 220.000 Kč poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu. Z prohlášení ze dne 15. 10. 2015 takový závěr učinit nelze, neboť v tomto prohlášení je toliko konstatováno, že žalovaný a dlužník potvrzují, že závazky plynoucí ze smluv o zápůjčkách, které jsou v prohlášení označeny, byly bezezbytku vyrovnány, a zúčastněné strany vůči sobě nemají žádných závazků a pohledávek. Z tohoto prohlášení tedy není zřejmé, kdy a jakým způsobem došlo k vyrovnání předmětných dluhů. Zánik závazku splněním je přitom pouze jedním z možných způsobů zániku závazku (§ 1908 a násl., § 1981 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). V tomto ohledu je vhodné zdůraznit, že otázka zda a kdy případně byly předmětné právní úkony učiněny, byla mezi účastníky řízení spornou. Vzhledem k tomu, že se žalobce, ač řádně předvolán, nedostavil k soudnímu jednání ve věci, zbavil se možnosti být poučen podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Dále je nutné uvést, že v řízení rovněž nebylo prokázáno (i za situace, kdy by bylo prokázáno učinění předmětných právních úkonů), že by se prostřednictvím předmětných právních úkonů dostalo žalovanému na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu, resp. že se jednalo o úkon bez přiměřeného protiplnění. Přitom i ohledně těchto tvrzení tížilo žalobce důkazní břemeno. Žalobce přitom k prokázání těchto skutečností neoznačil žádný důkaz. I v této souvislosti je nutné konstatovat, že vzhledem k tomu, že se žalobce, ač řádně předvolán, nedostavil k soudnímu jednání ve věci, zbavil se možnosti být poučen podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Vzhledem k tomu, že žalobce v řízení neprokázal, že by byly naplněny podmínky ust. § 240, resp. § 241 IZ (žalobce sice uvedl, že odporuje předmětným právním úkonům dle ust. § 242 IZ, žádné skutkové okolnosti nasvědčující tomu, že dlužník předmětné úkony činil v úmyslu zkrátit uspokojení věřitele, však nevylíčil) byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

12.Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu výslechem dlužníka, neboť provedení takového důkazu je nadbytečné za situace, kdy výslech dlužníka navrhoval žalobce k prokázání skutkového tvrzení, že byly učiněny předmětné právní úkony. K prokázání tvrzení o tom, že se předmětnými úkony dostalo žalovanému vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu, resp. že se jednalo o úkon bez přiměřeného protiplnění, však žalobce neoznačil žádné důkazy. I pokud by tedy bylo prokázáno, že byly předmětné právní úkony učiněny, nebylo by možno učinit závěr, že by se prostřednictvím předmětných právních úkonů dostalo žalovanému vyššího uspokojení, než by mu náleželo v konkursu, resp. že se jedná o úkony bez přiměřeného protiplnění. Pro nadbytečnost byl zamítnut rovněž důkazní návrh žalovaného na provedení důkazu výpisem z katastru nemovitostí k určitému datu po uzavření zástavní smlouvy, neboť zjištění, která může takový důkaz soudu poskytnout, nemohou na shora uvedených závěrech soudu za daného stavu věci ničeho změnit.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová KSOS 36 INS 18246/2016

13.O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl procesně neúspěšným účastníkem, a proto je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Náklady žalovaného pak tvoří odměna advokáta ve výši 9.300,-Kč, tj. za 3 úkony právní služby-převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a účast na jednání-dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby, dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 300,-Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, dále cestovné z Ostravy do Olomouce a zpět v délce 200 km při použití osobního automobilu, při náhradě za amortizaci 3,9 Kč/km, při kombinované spotřebě 9,3 l/ 100 km, při použití pohonné hmoty motorová nafta v ceně dle vyhlášky ve výši 28,60 Kč/1 litr, tedy cestovné ve výši 1.311,96 Kč, dále pak náklady řízení tvoří náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 půlhodin po 100,-Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 2.543,50 Kč, neboť právní zástupce žalovaného je plátcem DPH. Žalobce je tedy povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení celkovou částku 14.655,50 Kč, a to v obecné třídenní lhůtě k rukám právního zástupce žalovaného (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možno podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně a ve stanovené lhůtě povinnost vyplývající pro něho z tohoto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

Olomouc 7. prosince 2017

JUDr. Vladimír Najdekr v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Tomanová