41 ICm 356/2015
Číslo jednací: 41 ICm 356/2015-146 (KSHK 41 INS 22280/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Marií Šrámkovou v právní věci žalobce: Česká insolvenční v. o. s., IČ 288 10 341, se sídlem Fráni Šrámka 1139/2, 500 02, Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka ROSS Holding a. s., IČ 252 59 741, se sídlem Jihlavská 893, 580 01, Havlíčkův Brod, právně zastoupen: Mgr. Zuzanou Zlatohlávkovou, advokátkou, se sídlem Fráni Šrámka 1139, 500 02, Hradec Králové, proti žalovanému: ELEKTRO HEKT-servis, s. r. o., IČ 253 74 460, se sídlem Cihelní 224/5, 747 05, Malé Hoštice, právně zastoupen: Mgr. Davidem Metelkou, advokátem, se sídlem Boleslavova 901/7, Ostrava-Mariánské Hory, o vyslovení neplatnosti event. neúčinnosti zápočtu č. XX906190 ze dne 29. 8. 2013

takto:

I. Určuje se, že jednostranný zápočet č. XX906190 ze dne 29. 8. 2013, kterým byly započteny pohledávky společnosti ROSS Holding a. s., IČ 252 59 741, se sídlem Jihlavská 893, 580 01, Havlíčkův Brod vůči společnosti ELETRO HEKT-servis, s. r. o., IČ 253 74 460, se sídlem Opava-Malé Hoštice, Cihelní 224/5, PSČ 747 05, je neplatný.

II. Žalovaný je povinen zaplatit státu Česká republika na účet Krajského soudu v Hradci Králové na náhradě nákladů řízení částku 2.000,00 Kč a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odův o d ně ní:

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 1. 2015 se insolvenční správce dlužníka ROSS Holding a. s., domáhal primárním petitem určení, že jednostranný zápočet č. XX906190 ze dne 29. 8. 2013, kterým byla započtena pohledávka společnosti ROSS Holding a. s., IČ 252 59 741, vůči společnosti ELEKTRO HEKT-servis, s. r. o., IČ 253 74 460, je neplatný. Eventuálním petitem se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jednostranný zápočet č. XX906190 ze dne 29. 8. 2013, kterým byla započtena pohledávka společnosti ROSS Holding a. s. IČ 252 59 741 vůči společnosti ELEKTRO HEKT-servis, s. r. o., IČ 253 74 460, je vůči věřitelům dlužníka právně neúčinný. Žalovaný nechť je povinen vydat do majetkové podstaty společnosti ROSS Holding a. s., částku ve výši 108.741,52 Kč. Žalobce tvrdil, že při soupisu majetku náležejícího do majetkové podstaty společnosti ROSS bylo žalobcem zjištěno, že společnost ROSS dne 29. 8. 2013 jednostranně započetla nesplatnou pohledávku vůči splatným pohledávkám žalovaného. Tento právní úkon je v rozporu s ust. § 581 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném ke dni zápočtu, a proto je právním úkonem absolutně neplatným. Pro případ rozhodování o eventuálním petitu žalobce tvrdil, že předmětný zápočet byl proveden v době, kdy se insolvenční dlužník nacházel v úpadku a zápočet byl učiněn za trvání insolvenčního řízení. Předmětným zápočtem došlo ke zkrácení věřitelů insolvenčního dlužníka a zvýhodnění žalovaného, kterému nechť je proto uloženo zaplatit do majetkové podstaty 108.741,52 Kč.

Žalovaný souhlasil s primárním petitem a shodně se žalobcem tvrdil, že předmětný zápočet je neplatným právním úkonem. Sporoval nejen platnost úkonu samotného, ale i existenci pohledávky dlužníka. Pokud by soud dospěl k závěru, že započtení bylo platným právním úkonem, teprve poté by se žalovaný vyjádřil k eventuálnímu petitu.

Při zkoumání podmínek řízení soud uzavřel, že dne 12. 8. 2013 bylo zahájeno na dlužníka insolvenční řízení. V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost právního úkonu pouze insolvenční soud § 231 odst. 2 insolvenčního zákona. Aktivní legitimaci k podání žaloby na určení neplatnosti právního úkonu má dle ust. § 231 odst. 3 insolvenčního zákona i insolvenční správce. Dne 21. 1. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Dne 8. 4. 2014 byla nařízena reorganizace, která byla dne 4. 11. 2014 přeměněna v konkurz. Žaloba v předmětné věci byla doručena zdejšímu soudu dne 20. 1. 2015, tedy ve lhůtě dle ust. § 239 odst. 3 insolvenčního zákona.

Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalovaný a dlužník uzavřeli smlouvu o dílo, na základě které se žalovaný zavázal provést pro dlužníka dílo a ten se zavázal dílo převzít a zaplatit cenu díla. Žalovaný vyúčtoval dlužníkovi za provedené dílo celkem 13 faktur, tak jak je tvrzeno v žalobě, na celkovou částku 373.746,00 Kč s tím, že prvních 12 faktur bylo splatných v roce 2012 a poslední faktura znějící na částku 63.657,00 Kč byla splatná 14. 2. 2013. Mimo uvedených 13 faktur žalovaný vyúčtoval dlužníkovi fakturu č. 1205540 na částku 12.379,50 Kč splatnou dne 30. 12. 2012.

Dále bylo nesporné, že dlužník vyúčtoval žalovanému fakturou č. FV13901368 ze dne 29. 8. 2013, splatnou dne 28. 9. 2013 smluvní pokutu a náhradu škody způsobenou prodlením žalovaného v celkové výši 123.297,00 Kč. Dlužník jednostranným zápočtem č. XX906190 ze dne 29. 8. 2013 provedl zápočet této faktury, a to co do částky 108.741,52 Kč s tím, že bylo konkrétně uvedeno, jaká částka je na kterou fakturu započítávána.

Shrnutí nesporné skutkové stránky věci:

Žalovaný a dlužník uzavřeli smlouvu o dílo, na základě které žalovaný pro dlužníka prováděl dílo a provedené dílo fakturoval postupně. Faktury byly splatné v roce 2012 a poslední byla splatná v únoru 2013. Dne 12. 8. 2013 bylo vůči dlužníkovi zahájeno insolvenční řízení a dne 21. 1. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka. Dne 8. 4. 2014 byla povolena reorganizace, která byla dne 4. 11. 2014 přeměněna na konkurz. Při soupisu majetkové podstaty dlužníka žalobce zjistil, že dlužník dne 29. 8. 2013 jednostranně započetl pohledávku splatnou až dne 28. 9. 2013 (tedy v době započtení nesplatnou) vůči splatným pohledávkám žalovaného.

Při právním hodnocení věci soud postupoval v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.) a věc posoudil dle dosavadních právních předpisů.

Dle ust. § 359 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013,(dále jen obch. zák.), proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky.

Dle ust. 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen obč. zák.), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

V posuzovaném případě bylo nepochybně zjištěno a prokázáno a mezi účastníky řízení nebylo ani sporu o tom, že jednostranným zápočtem započetl dlužník svoji nesplatnou pohledávku proti splatným pohledávkám žalovaného, což odporuje ust. § 359 obch. zák., a z tohoto důvodu je jednání dlužníka, kterým byl proveden zápočet, absolutně neplatným právním úkonem dle ust. § 39 obč. zák.

Pro úplnost soud uvádí, že význam ustanovení § 359 obchodního zákoníku netkví v zákazu započítávat pohledávky nesplatné proti splatným, když stejný předpis nacházíme v ustanovení v § 581 odst. 2 obč. zák., nýbrž až v další části tohoto předpisu, kde je stanovena výjimka, kdy i takové započtení možné je. Jedná se o situaci, kdy dlužník (v daném případě žalovaný) v době provedení započtení není schopen plnit své peněžité závazky. V takovém případě lze započíst i nesplatné závazky vůči splatným (viz. Nejvyšší soud České republiky 32 Odo 1143/2004 a 32 Cdo 933/2013). V předmětné věci však nebylo sporné, že by žalovaný v době započtení nebyl schopen plnit své peněžité závazky.

Na základě shora uvedeného právního posouzení věci soud dopěl k závěru, že jednostranný zápočet dlužníka, kterým byla započtena nesplatná pohledávka dlužníka vůči splatným pohledávkám žalovaného, je neplatným právním úkonem dle ustanovení § 39 obč. zák.

O petitu eventuálním soud nerozhodoval, neboť primárnímu petitu vyhověl. O eventuálním petitu soud rozhoduje jen v případě, že primární petit zamítne (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2887/2004).

Neplatnost právního úkonu může být v průběhu insolvenčního řízení zjištěna jedině ve výroku pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu. Insolvenční zákon předpokládá dvě fáze uplatnění právních následků neplatných úkonů a v návaznosti na to vedení dvou sporů.

V první fázi jde o zjištění neplatnosti rozhodnutím insolvenčního soudu na základě žaloby insolvenčního správce. Tento spor je z hlediska pravidel věcné příslušnosti soudu incidenčním sporem ve smyslu ustanovení § 7a písm. b) insolvenčního zákona. Jakmile byla neplatnost právního úkonu zjištěna pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu, insolvenční správce zapíše pohledávku do soupisu majetkové podstaty. Ve druhé fázi vymáhá peněžitou pohledávku insolvenční správce žalobu na plnění (zaplacení) ve prospěch majetkové podstaty bez jakýchkoliv pokynů ze strany insolvenčního soudu nebo věřitelů § 294 odst. 1 insolvenčního zákona. Místně příslušným soudem je obecný soud dlužníkova dlužníka. Nejde o incidenční spory § 159 odst. 2 insolvenčního zákona. (Maršíková, J. a kol., Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy, 2. aktualizované vydání, Praha: Leges, 2014).

Žalovanému byla ve druhém výroku rozhodnutí uložena povinnost zaplatit soudní poplatek, neboť žalobce je v předmětném řízení, dle ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, od placení soudního poplatku osvobozen, soud jeho návrhu vyhověl a poplatková povinnost tak přechází na neúspěšného žalovaného (viz. ust. § 2 odst. 3 cit. zákona). Výše soudního poplatku byla stanovena dle položky 13 písm. d) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.

Ve třetím výroku bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

V posuzovaném případě žalobce byl úspěšný. Vzniklo mu tak právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Žalobce předmětem řízení učinil určení neplatnosti právního úkonu (jednání) započtení. Žalovaný rovněž tento úkon označil za neplatný, a to bez zbytečného odkladu po jeho učinění a své procesní stanovisko sdělil soudu již v podání ze dne 17. 9. 2015. V té době žalobce ještě právně zastoupen nebyl. Pokud tedy bylo právní zastoupení převzato dodatečně, a to v době, kdy bylo žalobci známo souhlasné procesní stanovisko žalovaného s žalobním petitem, pak vynaložené náklady na právní zastoupení nebyly potřebné k účelnému uplatňování žalobcova práva. Z tohoto důvodu žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů na právní zastoupení přesto, že měl žalobce ve věci úspěch.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.

V Hradci Králové dne 27. ledna 2016

Mgr. Marie Šrámková, v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková