41 ICm 3443/2013
Jednací číslo: 41 ICm 3443/2013-15 KSPH 41 INS 15910/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Drobnou v právní věci žalobce: TRUST IN, v.o.s. se sídlem Washingtonova 1599/17, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Tyršova 366, 294 21 Bělá pod Bezdězem, proti žalovanému: JUDr. Antonín DOHNAL, soudní exekutor, Exekutorský úřad Jeseník, se sídlem Otakara Březiny 229, 790 01 Jeseník, o určení pravosti vykonatelné pohledávky

takto :

I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem Janou Rágulíkovou, anonymizovano , bytem Tyršova 366, 294 21 Bělá pod Bezdězem pohledávku ve výši 7.865,--Kč, přiznanou mu příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 014 EX 3259/12- 25 ze dne 06.08.2013, přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 41 INS 15910/2013.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Praze, č.ú. 3703-8729111/0710, VS: 4341344313, ve výši 5.000,--Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění : Žalobce v postavení insolvenčního správce výše uvedené dlužnice se svým návrhem ze dne 10.10.2013, soudu doručeno dne 14.10.2013 domáhá proti žalovanému v postavení soudního exekutora určení, že žalovaného vykonatelná pohledávka v částce 7.865,--Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp.zn. KSPH 41 INS 15910/2013 dlužníka Jany Rágulíkové, anonymizovano , bytem Tyršova 366, Bělá pod Bezdězem z titulu odměny a náhrady hotových výdajů exekutora podle příkazu k úhradě nákladů exekuce, č.j. 014 EX 3259/12-25 ze dne 06.08.2013 (dále jen příkaz), nebyla do výše uvedeného insolvenčního řízení přihlášena po právu, poté co ji při přezkumném jednání konaném dne 09.10.2013 popřel, co do pravosti i výše.

Uvedl, že v exekučním řízení vedeném žalovaným pod č.j. 014 EX 3259/1012 nebylo ničeho vymoženo, proto není možné se domáhat úhrady nákladů za její provedení, neboť takový nárok soudnímu exekutorovi nevznikl. Podle ust.§ 87 odst.3 zák.č. 120/2001 Sb., exekuční řád ve spojení s ust.§ 89 exekučního řádu hradí náklady povinný (dlužník) pouze v případě úspěšné exekuce. V opačném případě hradí náklady exekuce ten, který zavinil její zastavení, a v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Vzhledem k tomu, že dosud nebylo možné exekuci vykonat, nelze určit, který z účastníků exekučního řízení bude mít povinnost náklady hradit. Teprve po provedení exekuce je možné, aby exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, neboť při specifikaci nákladů vychází z úspěchu při provedení exekuce. Žalovaný přihláškou pohledávky uplatnil odměnu a výdaje v insolvenčním řízení, byť v minimální výši, předčasně, neboť mu vůči dlužnici dosud přímý nárok nevznikl. Žalobce odkázal na judikaturu ústavního soudu, který vyslovil, že při nulovém zpeněžení exekuční podstaty nevzniká exekutorovi právo ani na paušální odměnu v minimální výši 3.000,--Kč ani na paušální náhradu nákladů v částce 3.500,--Kč. Může požadovat pouze náhradu skutečně vynaložených nákladů, což neučinil (Pl. ÚS 8/06, II. ÚS 12540/08, I. ÚS 2930/09 nebo II.ÚS 3726/11).

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že popřená pohledávka byla uplatněna do insolvenčního řízení na základě příkazu k úhradě nákladů č.j. 014 EX 3259/12-25 ze dne 06.08.2013 (PM 03.09.2013), jako pohledávka vykonatelná. Uvedl, že nesouhlasí s názorem žalobce, který považuje za nesprávný a v rozporu se standartní judikaturou a rozhodovací praxi soudů, které právo přihlásit pohledávku na neuhrazených nákladech exekučního řízení přiznávají. V posuzovaném případě je při určení výše odměny exekutora nutno přihlédnout k tomu, že vykonal faktickou činnost exekutora, a nikoliv pouze k tomu, zda způsoby provádění exekuce vedly alespoň k částečnému vymožení peněžitého plnění. Exekuční řízení jsou prováděny zákonnými způsoby, aniž by došlo k vymožení peněžitého plnění v podstatné výši, a ro tak, aby exekutor dostál své zákonné povinnosti provést exekuce s použitím veškerých možných zákonných způsobů. V předmětném exekučním řízení žalovaný nevymohl jakékoliv plnění, je na místě při určení výše odměny vycházet z ust.§ 5 odst.1 ve spojení s ust.§ 6 odst.1,3 a ust.§ 13 odst.1 vyhl.č. 330/2001 Sb, tj. z nákladů v částce 7.865,--Kč. Žalovaný odkazuje na judikaturu Ústavního soudu ČR, zejména pak na ústavní nález sp.zn. Pl.ÚS 8/06, kde jsou formulovány základní zásady odměňování exekutorů, dle něhož nelze povinnému způsobovat nepřiměřenou újmu, a proto je třeba zohlednit jistý stupeň dobrovolnosti ve splnění vymáhané povinnosti, byť až po nařízení exekuce, avšak stále ještě před jejím podvedením. Zde pak náleží exekutorovi odměna dle ust.§ 11 odst.1 písm.a) exekučního tarifu, avšak v poloviční výši. Je nepochybné, že předmětné exekuční řízení dospělo do fáze, ve které již byla vykonána řada úkonů, v souvislosti s nimiž vznikly žalovanému hotové výdaje v takové výši, že by nepřiznání paušální náhrady hotových výdajů bylo nespravedlivé.

Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání ( ust.§ 115a o.s.ř.).

Usnesením Krajského soudu v Praze čj. KSPH 41 INS 15910/2013-A-11 ze dne 24.07.2013 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice, insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce, soud povolil řešení úpadku dlužnice oddlužením.

Dne 11.09.2013 žalovaný přihlásil svoji vykonatelnou pohledávku (P/4) za dlužnicí ve výši 7.865,--Kč, představující náklady exekutora dle příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 014 EX 3259/12-46 ze dne 06.08.2013 ( PM 03.09.2013). Exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi č.j. 6 EXE 4802/2012-21 ze dne 23.11.2012 na podkladě vykonatelného rozhodčího nálezu č.j. Va 17-29/2012-10 ze dne 07.06.2012, k uspokojení pohledávky oprávněného PROFI CREDIT Czech, a.s. se sídlem Klimentská 941/24, Praha 1, pro pohledávku v částce 62.243,--Kč, s příslušenstvím, náklady oprávněného a náklady exekuce. Provedením exekuce byl pověřen žalovaný.

V posuzované věci dospěl soud k následujícím závěrům. Žaloba byla podána včas (pohledávka přezkoumána při přezkumném jednání dne 09. 10. 2013, žaloba podána dne14.10.2013) a oprávněnou osobou (žalobce insolvenčním správcem dlužníka Jany Rágulíkové, který popřel vykonatelnou pohledávku věřitele č. 12, P/13 ). Žaloba byla podána v souladu s ust. § 199 insolvenčního zákona (dále jen IZ ). Důvody popření přihlášené pohledávky jsou uvedeny v protokole o přezkumném jednání a přezkumném listu k přihlášené pohledávce. Důvody popření shledal soud důvodnými.

Podle ust.§ 199 odst.1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba posledního dne lhůty soudu. Podle odst.3 v žalobě podle odst.3 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro, které pohledávku popřel.

Mezi účastníky bylo sporným, zda nárok na odměnu exekutora vznikl již na základě nařízení exekuce okresním soudem a vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce exekutorem, resp. zda tento nárok vznikne až po ukončení exekuce, tj. v době, kdy je znám její výsledek.

Podle ust.§ 109 odst.1 písm.c) IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

Podle § 87 odst. 1 exekutorského řádu patří mezi náklady exekuce odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem DPH, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 3 téhož ustanovení hradí náklady exekuce exekutorovi povinný.

Podle § 87 odst. 4 téhož zákona pak náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených exekučním příkazu k provedení úkonů exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

Podle § 87 odst. 2 exekutorského řádu oprávněný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku, náklady hradí oprávněnému povinný.

Podle § 88 odst. 1 exekutorského řádu platí, že náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. Z odst. třetího téhož ustanovení vyplývá, že účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do osmi dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu (ustanovení § 45), který o námitkách rozhodne do patnácti dnů. Případné vyjádření k námitkám adresované soudu exekutor doručí také tomu, kdo námitky podal.

Ustanovení § 89 exekutorského řádu pak určuje, že dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutora oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů. Při právním hodnocení soud vyšel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky, zejména ze stanoviska k výkladu zákona číslo 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpis (sp.zn.Cpjn 200/2005).

Z dikce ust.§ 40 odst.1 EŘ neplyne, že exekuční příkaz je exekučním titulem.

Podle ust.§ 59 odst.1 EŘ exekuci ukládající zaplacení peněžité částky lze provést a) srážkami ze mzdy a jiných příjmů, b) přikázáním pohledávky, c) prodejem movitých věcí a nemovitostí, d) prodejem podniku, e) zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech.

Podle ust.§ 46 odst.6 EŘ je-li exekuční řízení podle zvláštního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci exekutor vydá výtěžek exekuce bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání výtěžku insolvenčnímu správci.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že nařízenou exekuci nelze v průběhu insolvenčního řízení provést, exekuční příkaz sám není exekučním titulem a že exekutor vymůže náklady exekuce a náklady oprávněného na základě příkazu, který je k námitkám účastníka exekuce přezkoumatelný soudem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp.zn. 20 CDo 5223/2007 formuloval závěr, podle kterého je příkaz ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vykonává v exekučním řízení, v němž byl vydán. Tento závěr pak odpovídá i právní úpravě ust.§ 59 odst.1 EŘ, v němž vymožení pohledávky založené příkazem v insolvenčním řízení EŘ neupravuje. Jediným případem, kdy v průběhu insolvenčního řízení může exekutor uspokojit náklady exekuce, upravuje ust.§ 46 odst.6 EŘ, a to v situaci, kdy před zahájením insolvenčního řízení má exekutor k dispozici výtěžek exekuce a ten na základě svého rozhodnutí odevzdá insolvenčnímu správci po odečtu nákladů exekuce. N8klady exekuce lze tak na povinném vymoci jen z výtěžku exekuce, a to v exekučním řízení samotném. Tam, kde bude exekuce zastavena pro nemajetnost povinného k úhradě těchto nákladů je povinen oprávněná ( srovnej VS Praha sp.zn. 103 VSPH 111/2012 ze dne 05.09.2012).

Z provedených důkazů soud zjistil a má za prokázané, že Okresní soud v Mladé Boleslavi nařídil exekuci k vymožení povinnosti povinného, nákladů exekučního řízení a nákladů oprávněného. Soudní exekutor vydal Příkaz, který je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem. V insolvenčním řízení žalovaný vymáhal náklady exekuce pouze v minimální výši podle ust.§ 6 odst.3 a § 13 odst.1 Vyhlášky, a neměl k dispozici žádný výtěžek exekuce, z něhož by mohl odečíst náklady exekuce ve smyslu ust.§ 46 odst.6 EŘ.

Soud se nemá důvod odchýlit od právního názoru vysloveného Vrchním soudem v Praze v jeho rozhodnutí č.j. 103 VSPH 111/2012 ze dne 05.09.2012, proto dospěl k závěru, že insolvenční správce (žalobce) popřel pohledávku žalovaného právem, neboť ji v rámci insolvenčního řízení nelze uspokojit.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř. dle úspěchu účastníků ve sporu, kdy by v řízení úspěšnému žalobci náležela náhrada těchto nákladů, vzhledem k tomu, že žalobce náklady řízení neuplatnil, bylo rozhodnuto jak uvedeno ve výroku.

O povinnosti žalovaného zaplatit na účet státu soudní poplatek za návrh na zahájení řízení soud rozhodl podle ust.§ 2 odst.3 zák.č. 549/1991 Sb., v platném znění, když žalobce byl osvobozen od soudních poplatků a soud jeho návrhu vyhověl. Ve smyslu ust.§ 4 odst.1 písm. i) citovaného zákona vzniká poplatková povinnost žalovanému až v souvislosti s tímto rozhodnutím, byla jeho výše stanovena v částce 5.000,--Kč podle Položky 13 bod 1, písm.a) Sazebníku soudních poplatků v platném znění.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 15. listopadu 2013

JUDr. Jitka DROBNÁ, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Nikola Laškovská