41 ICm 298/2015
Číslo jednací: 41 ICm 298/2015-122 (KSHK 41 INS 22280/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Marií Šrámkovou v právní věci žalobce: Česká insolvenční v. o. s., IČ 288 10 341, se sídlem Fráni Šrámka 1139/2, 500 02, Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka ROSS Holding a. s., IČ 252 59 741, se sídlem Jihlavská 893, 580 01, Havlíčkův Brod, právně zastoupen: Mgr. Zuzanou Zlatohlávkovou, advokátkou, se sídlem Fráni Šrámka 1139, 500 02, Hradec Králové, proti žalovanému: LACHMAN INTERIER DESIGN, s. r. o., IČ 469 95 480, se sídlem Plumlovská 522/44, 796 01, Prostějov, právně zastoupen: Mgr. Daliborem Lachmanem, advokátem, se sídlem Plumlovská 522/44, 796 01, Prostějov, o vyslovení neplatnosti event. neúčinnosti zápočtu č. XX906152

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek č. XX906152 ze dne 16. 8. 2013, kterou byly započteny pohledávky společnosti ROSS Holding a. s., IČ 252 59 741, se sídlem Jihlavská 893, 580 01, Havlíčkův Brod vůči společnosti LACHMAN INTERIER DESIGN, s. r. o., IČ 469 95 480, se sídlem Plumlovská 522/44, 796 01, Prostějov, je neplatná, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek č. XX906152 ze dne 16. 8. 2013, kterou byly započteny pohledávky společnosti ROSS Holding a. s., IČ 252 59 741, se sídlem Jihlavská 893, 580 01, Havlíčkův Brod vůči společnosti LACHMAN INTERIER DESIGN, s. r. o., IČ 469 95 480, se sídlem Plumlovská 522/44, 796 01, Prostějov, je vůči věřitelům dlužníka právně neúčinná, se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované vydat do majetkové podstaty společnosti ROSS Holding a. s., IČ 252 59 741, se sídlem Jihlavská 893, 580 01, Havlíčkův Brod, částku 319.392,00 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení neplatnosti dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek číslo XX906152 ze dne 16. 8. 2013, kterou byly započteny pohledávky dlužníka a žalovaného In eventum určení neúčinnosti dohody o započtení vůči věřitelům dlužníka s tím, nechť je žalovanému uložena povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 319.392,00 Kč. Žalobce tvrdil, že uvedená dohoda je neplatná pro rozpor se zákonem, neboť žalovaný v době uzavření předmětné dohody z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku věděl o zahájení insolvenčního řízení dlužníka a jeho úpadkové situaci ve formě předlužení. Insolvenční dlužník podal dne 26. 8. 2013 návrh na vydání předběžného opatření-zákaz zápočtů a pokud dlužník činil jednostranné započtení, činil tak s úmyslem snížit své závazky. Dohodu o započtení insolvenční dlužník a žalovaný uzavřeli s úmyslem krátit ostatní věřitele, což vyplývá z četnosti zápočtů. In eventum se žalovaný domáhal vyslovení neúčinnosti předmětné dohody, a odkazoval na ust. § 111 IZ a dále na ust. § 235 v návaznosti na ust. § 240-242 IZ. Dohoda o započtení byla uzavřena v době, kdy se insolvenční dlužník nacházel v úpadku. Žalovaný tvrdil, že v rámci všech provedených zápočtů bylo nakládáno s majetkem cca 25.000.000,00 Kč, a tím došlo k podstatné změně ve skladbě majetkové podstaty a ke zkrácení věřitelů insolvenčního dlužníka a zvýhodnění žalovaného. Žalobce dále tvrdil, že dlužník dohodu nemohl mínit vážně, neboť se v dohodě zavázal, že žalovanému uhradí rozdíl započítávané faktury, tj. částku 1.361.977,78 Kč, k čemuž nebyl oprávněn, neboť by tím zvýhodnil žalovaného jako věřitele na úkor ostatních věřitelů.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby v primárním i eventuálním petitu. Uvedl, že žalovaný byl od 1. 9. 2011 ve smluvním vztahu s dlužníkem. Po dobu existence závazku byla jejich spolupráce standartní a plnění vzájemným nároků probíhalo v rámci běžné obchodní spolupráce. Tvrdil, že v rozhodném období, tj. dne 13. 8. 2013 byl dlužník schopen plnit své závazky. Předmětná dohoda o započtení byla uzavřena v souladu s článkem 4, bod 4.11 smlouvy o dílo tak, že pohledávka žalovaného ze započtené faktury nadále činí částku 1.361.977,78 Kč. Aktuální výše pohledávky žalovaného k datu 16. 8. 2013 přitom byla 6.811.283,19 Kč.

Žalovaný rovněž namítal, že úmysl poškodit ostatní věřitele předmětnou dohodou v žádném případě nebyl na straně žalovaného dán, neboť žalovaný nemohl usuzovat na úpadek dlužníka v rozhodné době, když první návrh na zahájení insolvenčního řízení byl věřitelem vzat zpět a i u druhého návrhu se jednalo o návrh věřitelský. V tomto druhém věřitelském návrhu věřitel odkazoval na dalšího věřitele, se kterým ovšem on sám byl osobnostně propojen a dalo se tedy usuzovat na šikanózní věřitelský návrh, a to zejména za situace, kdy dlužník měl tisíce věřitelů a dlužníků, neboť se jednalo se o společnost s obrovským finančním obratem.

Úmysl poškodit ostatní věřitele posuzovanou dohodou nebyl na straně žalovaného dále dán i proto, že žalovaný byl přípisem ze dne 17. 7. 2013 dlužníkem informován a ujištěn o tom, že od 1. 8. 2013 bude dlužník schopen hradit všechny závazky v dohodnutém režimu s tím, že problémy jim byly způsobeny platební morálkou některých objednatelů.

Úmysl na straně žalovaného dále nebyl dán i z toho důvodu, že dne 31. 7. 2013 dlužník uhradil žalovanému celkem 7 faktur a to v celkové výši cca 1,5 mil. Kč.

Žalovaný dále namítal, že uvedenou dohodou byla započtena pohledávka částečně splatná a částečně nesplatná. Jednalo se o běžný peněžní tok, o běžnou obchodní činnost. Zahájením insolvenčního řízení dlužník není omezen v provádění úkonů. Žalovanému zůstaly za dlužníkem pohledávky ve výši cca 10 mil. Kč, které přihlásil do insolvenčního řízení. Tato skutečnost přivedla žalovaného téměř ke krachu. Nejednalo se o žádné nedůvodné zvýhodnění proti ostatním věřitelům, nedošlo tak k narušení či změně majetkové podstaty. Posuzovaná dohoda byla uzavřena v dobré víře jak žalovaného, tak dlužníka, nejednalo se o právní úkon bez přiměřeného protiplnění a především byl úkon učiněn v rámci běžného obchodního styku. Pokud by byla vyslovena neúčinnost u takovéhoto právního úkonu, popíralo by to smysl a možnost věřitele po zahájení insolvenčního řízení odvrátit svým hospodařením úpadek. Nebylo by mu umožněno dostát svým závazkům z opatrnosti, což by pak mělo dopady na sekundární platební schopnost věřitelů dlužníka, a toto není ratio legis insolvenčního zákona. Žalovaný dále namítal, že celková výše pohledávky, kterou žalovaný uplatnil vůči dlužníku v insolvenčním řízení je 9.367.545,39 Kč.

Při zkoumání podmínek řízení soud uzavřel, že dne 12. 7. 2013 bylo věřitelem STATECH s. r. o., na dlužníka ROSS Holding a. s., zahájeno první insolvenční řízení. Téhož dne byl návrh vzat zpět s tím, že pohledávka zanikla. Usnesením sp. zn. KSHK 41 INS 19480/2013 bylo řízení zastaveno. Dne 12. 8. 2013 bylo na dlužníka ROSS Holding a. s., věřitelem PELIKÁN-lešení, spol. s r. o. opět zahájeno insolvenční řízení, které je vedeno u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS 22280/2013. Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nastaly ke dni 13. 8. 2013. Dne 28. 8. 2013 byl dlužníkem podán návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud zakázal osobám, které mají pohledávky vůči dlužníkovi, započtení vzájemných pohledávek s dlužníkem. Dne 30. 8. 2013 soud předběžným opatřením zakázal započtení vzájemných pohledávek dlužníka a jeho věřitelů na dobu do právní moci rozhodnutí soudu o insolvenčním návrhu. Předběžným opatřením ze dne 23. 10. 2013 byl ustanoven předběžným správcem dlužníka žalobce. Dne 21. 1. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Dne 29. 1. 2014 bylo předběžným opatřením zakázáno započtení vzájemných pohledávek dlužníka a jeho věřitelů, a to až do vydání rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. Dne 8. 4. 2014 byla nařízena reorganizace, která byla dne 4. 11. 2014 přeměněna v konkurz.

Žaloba v předmětné věci byla doručena zdejšímu soudu do datové schránky dne 20. 1. 2015, tedy ve lhůtě dle ust. § 239 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť dne 21. 1. 2014 nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost právního úkonu pouze insolvenční soud § 231 odst. 2 insolvenčního zákona. Aktivní legitimaci k podání žaloby na určení neplatnosti právního úkonu má dle ust. § 231 odst. 3 insolvenčního zákona i insolvenční správce.

Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalovaný a dlužník uzavřeli smlouvu o dílo, na základě které provedené dílo žalovaný dlužníkovi vyúčtoval celkovou částkou 18.177.168,62 Kč. Jednalo se mimo jiné i o fakturu č. 13010105, ze dne 7. 5. 2013, splatnou dne 5. 7. 2013, na částku 1.681.370,30 Kč. Dlužník vystavil žalovanému dne 14. 6. 2013 fakturu č. FV 13900960, splatnou dne 14. 7. 2013, na částku 5.060,00 Kč. Dále dlužník vystavil dne 16. 7. 2013 fakturu č. FV13901162 splatnou dne 14. 9.2013 na částku 314.332,52 Kč. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o existenci vyúčtovaných pohledávek ani o provedené dohodě o započtení ze dne 16. 8. 2013.

Z Dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne 16. 8. 2013 (č. l. 28 p. v.) bylo zjištěno, že smluvní strany se dohodly na vzájemném zápočtu částky 319.392,52 Kč. Rozdíl ve výši 1.361.977,78 Kč se dlužník zavázal žalovanému uhradit. Z uvedeného listinného důkazu soud dále dospěl k závěru, že iniciátorem dohody o vzájemném zápočtu částky 319.392,52 Kč byl žalovaný, neboť dohoda byla uzavřena na listině obsahující logo žalovaného. V případě, že se jednalo o jednostranné započtení či dohodu o započtení iniciovanou ze strany dlužníka, tak obsah listiny byl zcela odlišný od posuzované dohody (např. čl. 34 a 35).

Z faktury č. FV 13901162 ze dne 16. 7. 2013 splatné dne 14. 9. 2013 na částku 314.332,52 Kč soud zjistil, že tímto dokladem dlužník vyúčtoval žalovanému dle SMV 901786 a VOP náklady na zařízení staveniště ve výši 1,5 % účtované částky dle přílohy na zakázce Přestavba a dostavba provozních budov Radějov . Celková účtovaná částka dle přílohy: 18.177.168,62 Kč.

Z dopisu dlužníka ze dne 17. 7. 2013 (č. l. 60) adresovaného žalovanému soud zjistil, že dlužník informoval žalovaného o termínu úhrady splatných závazků dlužníka s tím, že z důvodu problémů způsobených tristní platební morálkou některých objednatelů dlužník přistoupil k zajištění externích zdrojů, které mu umožní vyrovnat propad v cash-flow a následně hradit závazky v dohodnutém režimu. Dlužník dále žalovanému sdělil, že finalizují kroky směřující k zajištění těchto zdrojů a od 1. 8. 2013 budou schopni opět hradit všechny závazky v dohodnutém režimu.

Z knihy bankovních výpisů soud zjistil, že dne 31. 7. 2013 dlužník uhradil žalovanému 7 faktur v celkové částce 1.500.035,58 Kč.

Z listinných důkazů soud zjistil, že dne 8. 8. 2013 společnost ASPERA, spol. s. r. o. oznámila dlužníkovi ROSS Holding a. s., že svoji pohledávku v celkové výši 12.916.000,00 Kč dne 2. 8. 2013 postoupila Ing. Františku Kaskovi. Dne 21. 8. 2013 Ing. František Kaska oznámil dlužníkovi ROSS Holding a. s., že uvedenou pohledávku ve výši 12.916.000,00 Kč dále postoupil společnosti Villa Park Čechovka a. s.

Dále je ve spise založená listina s názvem Doklad o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek č. XX906128 ze dne 21. 8. 2013, na částku 12.916.000,00 Kč (č. l. 30). Z uvedené listiny bylo zjištěno, že byly sepsány doklady započtené mezi společností Villa Park Čechovka a. s. a společností ASPERA, spol, s. r. o. s tím, že bylo započteno 12.916.000,00 Kč. Tímto důkazem však nebyla prokázaná skutečnost tvrzená žalobcem, že došlo k úkonu započtení mezi dlužníkem a společností Villa Park Čechovka a. s. na částku 12.916.000,00 Kč. Nejen, že žalobce nedostatečně tvrdil, zda se mělo jednat o jednostranný úkon započtení či o dohodu, ale nutno uvést, že listina založená ve spise a označená jako doklad o vzájemném zápočtu neprokazuje tvrzenou skutečnost-úkon započtení. Není prokázáno, zda byl úkon skutečně učiněn a dostal se do sféry dispozice druhé straně. Na listině je uveden rukou psaný text-neodesláno. Jedná se tak pouze o soupis dokladů. Uvedenou listinou nemůže být prokázán zápočet kohokoliv s dlužníkem, neboť na uvedené listině jsou sepsány doklady společnosti Villa Park Čechovka a. s. a společnosti ASPEREA spol. s. r. o. a nikoliv dlužníka.

Z dohod o započtení pohledávek a závazků soud zjistil, že dlužník a společnost AVERS spol. s r. o. uzavřeli dohodu o započtení částky 445.363,00 Kč. Dlužník a společnost Villa Park Čechovka, a. s. uzavřeli dohodu o započtení částky 297.902,00 Kč. Dlužník a společnost ATYP DESING s. r. o. uzavřeli dohodu o započtení částky 379.591,00 Kč.

Dlužník a žalovaný uzavřeli dohodou o započtení na částku 319.392,00 Kč. Dlužník a společnost ROSS Elektrotechnik s. r. o. uzavřeli dohodu o započtení částky 2.248.974,00 Kč a částky 2.188.363,00 Kč. Dlužník a společnost RHPI s. r. o. uzavřeli dohodu o započtení částky 3.358.380,00 Kč. Dlužník a věřitelé uzavřeli dohody celkem na částku 8.918.573,00 Kč, když z tohoto dva věřitelé uzavřeli dohodu na částku celkem 7.795.717,00 Kč.

Z listin označených jako jednostranné oznámení dlužníka o započtení pohledávek a závazků vůči jednotlivým věřitelům se žalobci nepodařilo prokázat, že došlo k uvedeným jednotlivým zápočtům, neboť nebylo prokázáno, že dlužník úkony učinil a oznámení o započtení že se dostalo do sféry dispozice věřitelů. I kdyby se však žalobci ve všech případech podařilo prokázat, že dlužník úkony skutečně učinil, tak by byly provedeny v rozsahu cca 2.500.000,00 Kč.

Po skutkové stránce byl zjištěn tento stav:

Žalovaný a dlužník uzavřeli v roce 2011 smlouvu o dílo, na základě které žalovaný postupně vyfakturoval provedené dílo celkovou částkou ve výši 18.177.168,62 Kč. Dlužník vyúčtoval žalovanému dne 14. 6. 2013 částku 5.060,00 Kč z důvodu úpravy na předmětné zakázce. Dne 12. 7. 2013 byl na dlužníka podán první věřitelský insolvenční návrh, který byl téhož dne vzat zpět, a řízení bylo zastaveno. Dále v souladu se smlouvou dlužník vyúčtoval žalovanému 1,5 % na zařízení staveniště z účtované částky 18.177.168,62 Kč tj. 314.332,52 Kč fakturou ze dne 16. 7. 2013 (po odečtení dílčího plnění ve výši 12.878,59 Kč). Dopisem ze dne 17. 7. 2013 dlužník informoval žalovaného o termínu úhrady splatných závazků dlužníka s tím, že z důvodu problémů způsobených tristní platební morálkou některých objednatelů dlužník přistoupil k zajištění externích zdrojů, které mu umožní vyrovnat propad v cash-flow a následně hradit závazky v dohodnutém režimu. Dlužník dále žalovanému sdělil, že finalizují kroky směřující k zajištění těchto zdrojů a od 1. 8. 2013 budou schopni opět hradit všechny závazky v dohodnutém režimu. Z knihy bankovních výpisů soud zjistil, že dne 31. 7. 2013 dlužník uhradil žalovanému 7 faktur v celkové částce 1.500.035,58 Kč. Dne 13. 8. 2013 nastaly účinky zahájení druhého věřitelského insolvenčního návrhu na dlužníka. Dne 16. 8. 2013 byla uzavřena posuzovaná dohoda o vzájemném započtení částky 319.392,52 Kč. Rozdíl započítávané faktury ve výši 1.361.977,78 Kč se dlužník zavázal žalovanému uhradit. Dohoda byla uzavřena z podnětu žalovaného a na listině obsahující jeho logo. Dne 28. 8. 2013 byl dlužníkem podán návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud zakázal osobám, které mají pohledávky vůči dlužníkovi, započtení vzájemných pohledávek s dlužníkem. Dne 30. 8. 2013 soud předběžným opatřením zakázal započtení vzájemných pohledávek dlužníka a jeho věřitelů. Dne 21. 1. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka. Dne 8. 4. 2014 byla nařízena reorganizace, která byla dne 4. 11. 2014, tedy až za rok a půl po provedeném zápočtu, přeměněna v konkurz.

Pokud se týká primárního petitu, kterým se žalobce domáhal určení, že předmětná dohoda o započtení je neplatným právním úkonem, tak věc byla právně posouzena takto:

Soud postupoval v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.) a věc posoudil dle dosavadních právních předpisů.

Důvody neplatnosti právních úkonů jsou upraveny v § 37 a násl. a § 49a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen obč. zák.), a § 267 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obch. z.).

V zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), jsou uvedeny v § 231 a § 241 ustanovení o neplatnosti právních jednání, která jsou do jisté míry svou povahou zvláštní vůči obecným hmotněprávním ustanovením. Důvodem je skutečnost, že neplatnost se zjišťuje, či lépe řečeno deklaruje, což umožňuje, aby neplatnost byla uznána i mimo soudní řízení, tj. dohodou účastníků. Insolvenční zákon rozšiřuje okruh neplatných právních jednání stanovením dalších vlastních (specifických) důvodů neplatnosti. Neplatností postihuje určitá právní jednání dlužníka učiněná v průběhu různých fází insolvenčního řízení (§ 246 odst. 4, § 269, 270, 276, 295, 354 a 412 IZ).

Soud se nejdříve zabýval platností samotného úkonu započtení. Žalobce tvrdil neplatnost dohody z důvodu vědomosti žalovaného (v době uzavření dohody) o zahájení insolvenčního řízení. Tato skutečnost však není důvodem neplatnosti posuzovaného právního úkonu. I po zahájení insolvenčního řízení může dlužník nakládat se svým majetkem a může provádět zápočty, a to dokonce ještě i po rozhodnutí o úpadku, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku § 140 IZ. Samotná vědomost žalovaného o zahájení insolvenčního řízení tedy nezakládá neplatnost právního úkonu dlužníka a žalovaného.

Žalobce tvrdil neplatnost dohody o započtení i z důvodu úmyslu obou stran dohody krátit ostatní věřitele, neboť dohoda byla uzavřena v době, kdy dlužník byl v úpadku ve formě platební neschopnosti a žalovaný o tomto úpadku věděl. Soud dospěl k závěru, že úmysl krátit ostatní věřitele minimálně na straně žalovaného nebyl dán. První věřitelský návrh byl podán dne 12. 7. 2013 a téhož dne byl vzat zpět a řízení bylo zastaveno. Dne 17. 7. 2013 byl žalovaný dopisem dlužníka ujištěn, že od 1. 8. 2013 budou schopni plnit své peněžité závazky, když zajistili externí zdroje s tím, že platební neschopnost byla způsobena špatnou platební morálkou jejich dlužníků. Dne 31. 7. 2013 dlužník dokonce uhradil žalovanému celkem 7 faktur, a to v celkové výši cca 1,5 mil. Kč. Soud dospěl k závěru, že dne 16. 8. 2013, kdy došlo k uzavření dohody o započtení, žalovaný neměl v úmyslu krátit ostatní věřitele, když z jednání dlužníka, a to jeho dopisu ze dne 17. 7. 2013, ale zejména skutečnosti, že dne 31. 7. 2013 uhradil žalovanému částku cca 1.500.000,00 Kč, nemohl žalovaný dospět k závěru, že dlužník je v úpadku a že by jeho úmyslem bylo krátit ostatní věřitele. Úmysl na straně žalovaného tak dán nebyl. Mimo to, žalovaný sám mohl svůj splatný závazek vůči dlužníkovi jednostranně započíst a součinnost dlužníka k tomuto úkonu nebyla potřebná, neboť jednostranně lze započítávat závazky splatné vůči nesplatným. Dohoda o započtení byla uzavřena na listině s logem žalovaného. Pokud by úmysl žalovaného skutečně nebyl v souladu se zákonem, jak tvrdí žalobce, tak žalovaný mohl jednostranně započíst svoji splatnou pohledávku vůči nesplatné pohledávce dlužníka a provedením úkonu započtení by došlo k zániku pohledávky. Nic takového provedeno nebylo, a i proto je důvodné uzavřít, že úmysl dlužníka krátit ostatní věřitele nebyl dán, neboť je nepochybné, že žalovaný nevěděl o úpadku dlužníka.

Neplatnost dohody o započtení žalobce dále tvrdil z toho důvodu, že dlužník zvýhodnil žalovaného, když s ním uzavřel dohodu o započtení přesto, že sám dlužník podal návrh na vydání předběžného opatření, kterým by bylo rozhodnuto o zákazu zápočtů. Je pravdou, že dlužník podal dne 28. 8. 2013 návrh na vydání předběžného opatření, ale nebyl to návrh na zákaz vzájemných zápočtů, ale návrh na zákaz jednostranných zápočtů věřitelů vůči dlužníkovi. Soud dne 30. 8. 2013 vydal předběžné opatření, kterým však byly zakázány vzájemné zápočty věřitelů a dlužníka. Nikoliv tedy jen věřitelů vůči dlužníkovi, jak navrhoval dlužník. Není tedy pravdivé, že by dlužník provedl vzájemný zápočet se žalovaným přesto, že žádal zákaz vzájemných zápočtů a žalovaného tím zvýhodnil. Dlužník navrhoval zákaz zápočtů věřitelů vůči němu. Z tohoto návrhu dlužníka na vydání předběžného opatření tak lze usuzovat, že se choval s péčí řádného hospodáře a snažil se zachovat chod závodu, aby nedošlo k masivním jednostranným zápočtům věřitelů vůči němu v době, kdy bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno zahájení insolvenčního řízení, které tyto úkony může iniciovat. Posuzovaná dohoda o započtení byla uzavřena již dne 16. 8. 2013, tedy dva týdny před podáním návrhu na vydání předběžného opatření a rozhodnutím soudu o jeho nařízení. Dohoda o započtení tak byla uzavřena v době, kdy dlužník mohl nakládat s majetkovou podstatou a provádět zápočty. V žádném případě nelze skutečnost, že bylo následně vydáno předběžné opatření považovat za důvod neplatnosti posuzované dohody s tím, že dlužník měl v úmyslu žalovaného zvýhodnit.

Žalobce tvrdil neplatnost dohody o započtení i z toho důvodu, že vzhledem k četnosti zápočtů provedených v době blízké zahájení insolvenčního řízení byl úmysl dlužníka krátit ostatní věřitele, když dle žalobce došlo k zápočtům v rozsahu cca 25 mil. Kč. Žalobce rozsah těchto zápočtů však neprokázal. Žalobce tvrdil jednostranné zápočty provedené dlužníkem vůči různým žalovaným v rozsahu cca 2.500.000,00 Kč. Žalobce neprokázal, že se uvedené zápočty dostaly do sféry dispozice věřitelů, a že k zápočtům došlo. Dále byly provedeny se dvěma společnostmi dohody o započtení v rozsahu cca 7.800.000,00 Kč. Nebyla však prokázaná skutečnost, že by dlužník započetl vůči společnosti Villa Park Čechovka a. s. částku 12.916.000,00 Kč. Nejen, že žalobce nedostatečně tvrdil, zda se mělo jednat o jednostranný úkon započtení či o dohodu, ale nutno uvést, že listina založená ve spise a označená jako doklad o vzájemném zápočtu neprokazuje tvrzenou skutečnost-úkon započtení. Není prokázáno, zda byl úkon skutečně učiněn a dostal se do sféry dispozice druhé straně. Na listině je uveden rukou psaný text-neodesláno. Jedná se tak pouze o soupis dokladů. Uvedenou listinou nemůže být prokázán zápočet kohokoliv s dlužníkem, neboť na uvedené listině jsou sepsány doklady společnosti Villa Park Čechovka a. s. a společnosti ASPEREA spol. s. r. o. a nikoliv dlužníka. Nebylo tedy prokázáno, že by dlužník ať jednostranně či dohodou započetl v tvrzeném rozsahu. Zejména nebyl prokázán zápočet částky 12.916.000,00 Kč. Ostatní zápočty, byť by byly prokázány, vzhledem k objemu zakázek dlužníka v řádech mnoha milionů, nelze považovat za úmyslné krácení ostatních věřitelů. Dohodu o započtení, kterou byla započtena částka 319.392,00 Kč, tak nelze ani ve vztahu k ostatním zápočtům považovat za neplatnou.

Soud na základě shora uvedených důvodů žalobu, pokud se týká primárního petitu, tj. určení neplatnosti dohody o započtení, zamítl.

Pokud se týká petitu in eventum, kterým se žalobce domáhal určení, že předmětná dohoda o započtení je vůči věřitelům dlužníka neúčinná, tak věc byla právně posouzena takto:

Soud se zabýval otázkou, zda předmětná dohoda o započtení je neúčinným právním úkonem ze zákona, tedy dle ust. § 111 IZ.

Dle ust. § 111 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ), nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Dle ust. § 111 odst. 2 IZ, omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné.

Dle ust. § 111 odst. 3 IZ, právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.

Dle ust. § 205 odst. 2 IZ, podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky předběžného opatření, kterým insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky těchto rozhodnutí.

Insolvenční návrh byl podán věřitelem dne 12. 8. 2013 a zveřejněn dne 13. 8. 2013. Dohoda o započtení byla uzavřena dne 16. 8. 2013. Toto jednání (úkon započtení dohodou) nelze považovat za neúčinné ex lege dle ust. § 111 odst. 1 IZ. Při posuzování omezení dispozičních oprávnění dlužníka při nakládání s majetkovou podstatou po zahájení insolvenčního řízení dle ust. § 111 IZ je nutné rozlišovat, zda se jedná o dlužnický či věřitelský insolvenční návrh.

Koncepce obsažená ve shora uvedeném ustanovení IZ respektuje skutečnost, že podání věřitelského návrhu s sebou automaticky nespojuje omezení dlužníka v nakládání s jeho vlastním majetkem a nečiní z dlužníka pasivní subjekt, bez možnosti přispět vlastními úkony k řešení (1 VSPH 562/2009). Toto omezení je navázáno až na situaci, kdy o tomto omezení rozhodne vydáním předběžného opatření insolvenční soud. V daném případě se jedná o věřitelský návrh a účinky předběžného opatření, kterým soud zakázal vzájemný zápočet, nastaly až ke dni 30. 8. 2013, tedy až po provedené dohodě o započtení, která tak není neúčinným právním úkonem dle ust. § 111 IZ. V případě po zahájení insolvenčního řízení věřitelským návrhem není důvod k zastavení plateb peněžitých dluhů vzniklých před zahájením insolvenčního řízení ve smyslu ust. § 111 odst. 1 věta druhá. V případě věřitelského návrhu je dlužník povinen postupovat v rámci obvyklého hospodaření, tedy s péčí řádného hospodáře. Je oprávněn nakupovat suroviny, materiál a další věci pro zajištění svého chodu. Jedná se o nakládání s oběžným majetkem, tj. zásoby materiálu, nedokončená výroba, zboží, pohledávky z obchodního styku a peníze na běžném účtu. Dlužník má povinnost zachovat chod závodu a předcházet hrozícím škodám, které by mimo jiné zhoršovaly postavení jeho věřitelů ve vztahu k dobytnosti a výši možného uspokojení jejich pohledávek. V daném případě byla započtena částka 319.392,00 Kč. Lze tak jednoznačně uzavřít, že dlužník postupoval v rámci obvyklého hospodaření, a zároveň jednal s péčí řádného hospodáře § 111 odst. 2 IZ a omezení spočívající v povinnosti zdržet se nakládání s majetkovou podstatou stanované v § 111 odst. 1, věta prvá, IZ, se předmětné dohody o započtení proto netýká. Dohodu, která je předmětem této žaloby nelze považovat za právně neúčinnou, neboť došlo k nakládání s majetkem v rozsahu k majetkové podstatě zanedbatelným.

Žalobce se dále domáhal určení neúčinnosti předmětné dohody dle obecného ust. § 235 IZ s tím, že byly naplněny skutkové podstaty ust. § 240 a § 241 IZ, neboť posuzovaným úkonem došlo ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů a dlužník zvýhodnil některé věřitele na úkor jiných.

Dle ust. § 240 odst. 3 IZ, právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Dle ust. § 241 odst. 4 IZ, zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

V předmětné věci nastaly účinky zahájení věřitelským insolvenčním návrhem ke dni 13. 8. 2013. Dohoda o započtení byla uzavřena dne 16. 8. 2013. Dohoda byla uzavřena po zahájení insolvenčního řízení. Na základě obecného ust. § 235 IZ a jednotlivých skutkových podstat vymezených v ust. § 240-242 IZ lze právnímu úkonu odporovat v případě, že byly učiněny v době vymezené zákonem, vždy však před zahájením insolvenčního řízení. Soud proto dospěl k závěru, že dohodě o započtení nelze dle shora uvedených ustanovení odporovat. Nebylo ani prokázáno, že dohoda o započtení je neúčinným právním úkonem dle ust. § 111 IZ. Soud proto žalobu, i pokud se týká, určení neúčinnosti předmětné dohody o započtení zamítl. Stejně tak rozhodl o navazujícím výroku a žalobu na plnění zamítl.

Žalovaný byl ve věci plně úspěšný a vzniklo mu tak dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však náhradu nákladů řízení nepožadoval, a proto soud rozhodl jak ve výroku IV. uvedeno.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.

V Hradci Králové dne 13. dubna 2016

Mgr. Marie Šrámková, v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková