41 ICm 2719/2011
Jednací číslo: 41 ICm 2719/2011-81 KSPH 41 INS 2531/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Drobnou v právní věci žalobce : AS ŽIŽLAVSKÝ, v.o.s., se sídlem Široká 5, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Kokořínská 3799, 276 01 Mělník, zastoupen: Mgr. Adamem Sigmundem, advokátem se sídlem Široká 5, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Radek anonymizovano , anonymizovano , bytem Ve Žlábkách 2159/7, 276 01 Mělník, zastoupen: Mgr. Bc. Kateřinou Rychterovou, advokátem se sídlem Macharova 376, 276 01 Mělník, o určení pravosti vykonatelné pohledávky

takto :

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že pohledávka žalovaného přihlášená ve výši 3,643.921,92 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 01.06.2002 a 01.09.2008 do insolvenčního řízení dlužníka Martina Šimečík anonymizovano , bytem Kokořínská 3799, Mělník, vedeném Krajským soudem v Praze pod čj. KSPH 41 INS 2531/2011 není po právu, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobce se svým návrhem ze dne 12.10.2011 domáhal určení, že žalovaného vykonatelná pohledávka v částce 3,643.921,92 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp.zn. KSPH 41 INS 2531/2011, dlužníka Martina Šimečíka z titulu smlouvy o půjčce ze dne 01.06.2002 a ze dne 01.09.2008, dle notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti sepsaného JUDr. Jitkou Kohoutovou, č.j. NZ 4/2011, N7/2011 ze dne 19.01.2011, není po právu.

Žalobce uvedl, že žalovaný přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka v částce 3,643.921,92 Kč, která se skládá s dílčí pohledávky č.1) v částce 2,239.013,70 Kč, dílčí pohledávky č.2) v částce 1,343.408,22 Kč a dílčí pohledávky č. 3) ve výši 61.500,--Kč. Při přezkumném jednání konaném dne 12.09.2011 insolvenční správce přihlášenou vykonatelnou pohledávku žalovaného popřel, co do pravosti i výše, neboť nebyl osvědčen vznik pohledávky a reálné poskytnutí půjček. Právní úkony jimiž věřitel doložil vznik pohledávky (notářský zápis) jsou dle žalobce právními úkony neplatnými resp. neúčinnými, a to s přihlédnutím k věcným a časovým okolnostem jejich vzniku. Podle žalobce žalovaný ani po provedeném dokazování neprokázal, že smlouvy o půjčkách z roku 2002 a 2008 byly řádně uzavřeny, neboť byly uzavírány mezi osobami spřízněnými a k faktickému plnění nedošlo. Ve výpovědích dlužníka Šimečíka a svědka Kincla jsou rozpory, co se týká faktického plnění, tj. zda finanční prostředky byly poskytovány na účet nebo v hotovosti, nebylo postaveno najisto, kdy a jak k předání finančních prostředků došlo. Poukázal na rozpor v tvrzení dlužníka, kdy v zápise u insolvenčního správce tvrdil jiné skutečnosti než před soudem. K věci uvedl, že notářský zápis ze dne 19.01.2011 sepsaný JUDr. Jitkou Kohoutovou, č.j. NZ 4/2011, N 7/2011 považuje za sepsaný účelově, s cílem vytvořit fiktivní pohledávku a snížit tak uspokojení ostatních věřitelů. Notářským zápisem se dlužník zavázal k úhradě dlužné pohledávky do 3 dnů, ačkoliv to s ohledem na jeho ekonomickou situaci nebylo možné. Insolvenční návrh byl podán dlužníkem dne 16.02.2011, tj. následující den poté co nabyl právní moci exekuční příkaz o zřízení zástavního práva k nemovitosti, na jehož základě se žalovaný mohl přihlásit do insolvenčního řízení jako zajištěný věřitel, kdy pohledávka je zajištěna nemovitostmi dlužníka. Vzhledem k tomu, že primární pohledávka nevznikla, nevznikly tak ani pohledávky vztahující se k příslušenství a náklady spojené s exekučním řízením.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, uvedl, že sám dlužník při přezkumném jednání dne 12.09.2011 pohledávku žalovaného uznal co do pravosti, výše i pořadí. Finanční prostředky poskytl žalovaný dlužníkovi v hotovosti. Není pravdou, že by jednal s dlužníkem ve shodě a účelově, pouze se snaží domoci své splatné pohledávky za dlužníkem, proto byl sepsán notářský zápis a vydán Exekuční příkaz. Po poučení soudem žalovaný svá tvrzení doplnil tak, že finanční prostředky byly poskytovány v hotovosti k rukám dlužníka v provozovně žalovaného. V případě smlouvy o půjčce z roku 2002, byly převzaty v den podpisu smlouvy, v případě smlouvy o půjčce z roku 2008, pak ve 4 splátkách před uzavřením smlouvy. Předchozí půjčky poskytnuté v letech 1996 až 2000 dlužník vždy vrátil. Podle žalovaného bylo na základě provedeného dokazování prokázáno, že finanční prostředky byly skutečně dlužníkovi poskytnuty a nedocházelo k účelovým domluvám. Mezi žalovaným a dlužníkem existoval společný závěr vystavět v regionu pneu servis k čemuž byl žalovaný jako distributor společnosti Michelin motivován. Žalovaný zobchodoval s dlužníkem obchody za více než 109 mil. Kč, což vyplývá z jeho účetní evidence. K námitce žalobce týkající se souslednosti právních úkonů, notářského zápisu, exekučního příkazu a podání insolvenčního návrhu uvádí, že v době sepsání notářského zápisu dlužník disponoval majetkem, o němž neměl žalovaný pochybnosti (novostavba rodinného domu, pozemky na výstavbu areálu pneuservisu) jejichž hodnota přesahovala částku 10 mil. Kč. Poukázal na skutečnost, že dlužník ve všech fázích insolvenčního řízení svůj závazek uznal co do pravosti i výše, a to opakovaně. V případě rozporů ve výpovědích dlužníka a svědka poukazuje na skutečnost, že s odstupem času a množství finančních transakcí si již dlužník ani nemohl pamatovat, jakou přesnou formou byly zrovna tyto půjčky poskytnuty. Dlužník výslovně potvrdil, že peněžní prostředky obdržel a nevyloučil žádnou formu úhrady těchto poskytnutých finančních prostředků.

Soud ve věci rozhodl rozsudkem č.j.-39 ze dne 06.06.2012, který byl na základě žalobcem podaného odvolání usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 102 VSPH 238/2012-61 ze dne 24.01.2013 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že odvolací soud zavázal soud prvního stupně závazným právním názorem, že soud nemůže jako předběžnou otázku řešit neúčinnost právního úkonu, proto je třeba vyčkat rozhodnutí o žalobě, kterou byla řešena neúčinnost právního úkonu, a to dohody o uznání dluhu, o splácení dluhu a o svolení k přímé vykonatelnosti obsažených v notářském zápise NZ 4/2011, N 7/2011 ze dne 19.01.2011. Uvedl, že poté co bude pravomocně určeno, zda jsou účinnými právní úkony, v závislosti na výsledku tohoto řízení bude v dané věci možno posoudit, zda na žalobci leží důkazní břemeno k vyvrácení právní domněnky existence závazku ke dni uznání, či zda na žalovaném leží důkazní břemeno k prokázání existence přihlášených pohledávek.

Usnesením Krajského soudu v Praze čj. KSPH 41 INS 2531/2011-A-17 ze dne 11.07.2011 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce a na majetek dlužníka byl prohlášen nepatrný konkurz.

Dne 05.08.2011 žalobce přihlásil svoji vykonatelnou pohledávku (P/6/1) za dlužníkem ve výši 2,000.000,--Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 01.06.2002, pohledávku (P/6/2) ve výši 1,2000.000,--Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 01.09.2008 a příslušenství pohledávky č.1 a 2 v částce 61.500,--Kč. Vykonatelnost pohledávek dokladoval notářským zápisem ze dne 19.01.2011, NZ 4/2011, N 7/2011, kterým dlužník dluh uznal a zavázal se jej zaplatit do 22.01.2011. Zajištění pohledávky dokladoval exekučním příkazem o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitost ze dne 28.01.2011, č.j. 031 Ex 19/2011, ke dni vzniku zajištění 15.02.2011.

V posuzované věci dospěl soud k následujícím závěrům. Žaloba byla podána včas. Pohledávka byla přezkoumána při přezkumném jednání dne 12.09.2011, žaloba podána dne 12.10.2011) a oprávněnou osobou (žalobce insolvenčním správcem dlužníka Martina Šimečíka, který popřel vykonatelnou pohledávku věřitele č. 6, P/6. Žaloba byla podána v souladu s ust. § 199 insolvenčního zákona ( dále jen IZ).

Důvody popření přihlášených pohledávek jsou uvedeny v protokole o přezkumném jednání a přezkumném listu k přihlášené pohledávce.

Podle ust.§ 199 odst.1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 3 v žalobě podle odst. 3 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro, které pohledávku popřel.

Podle ust.§ 657 OZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Smlouva o půjče má reálnou (nikoliv jen kosenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky. Při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem.

Pro smlouvu o půjčce není předepsána žádná forma.

Podle ust.§ 558 OZ uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek, jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

Soud po provedeném dokazování zjistil a má prokázány tyto pro rozhodnutí ve věci rozhodné skutečnosti :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14.09.2012, č.j. 34 ICm 1565/2012-32 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18.09.2013, č.j. 103 VSPH 375/2012-56 (PM 22.10.2013) bylo postaveno najisto, že právní úkon-dohoda o uznání dluhu, dohoda o splácení dluhu a dohoda se svolením k přímé vykonatelnosti ve formě notářského zápisu sepsaného dne 19.01.2011, JUDr. Jitkou Kohoutovou, notářkou v Mělníku, č.j. NZ 4/2011, N 7/2011, není právním úkonem neúčinným.

Ze smlouvy o půjčce ze dne 01.06.2002 bylo učiněno skutkové jištění o tom, že žalovaný jako věřitel uzavřel s dlužníkem Martinem Šimečíkem výše uvedenou smlouvu, na základě které půjčil dlužníkovi peněžní částku ve výši 2,000.000,--Kč, kterou se dlužník zavázal vrátit nejpozději do 31.12.2009. Dlužník v listině prohlásil, že předmětnou peněžní částku obdržel od věřitele před podpisem smlouvy, což potvrzuje svým podpisem. Smlouva byla zajištěna směnkou vlastní bez protestu a motorovými vozidly ve vlastnictví dlužníka, dle čl. III. smlouvy, věřitel převzal do svého držení VTP těchto vozidel.

Ze smlouvy o půjčce ze dne 01.09.2008 bylo učiněno skutkové zjištění o tom, že žalovaný jako věřitel uzavřel s dlužníkem Martinem Šimečíkem výš uvedenou smlouvu o půjčce, na základě které dlužníkovi půjčil peněžní částku ve výši 1,200.000,--Kč, kterou se dlužník zavázal vrátit nejpozději do 31.12.2009. Dlužník v listině prohlásil, že půjčená finanční částka mu byla předána v hotovosti postupnými platbami respektujícími ustanovení zák.č. 254/2004 Sb. v platném znění. Smlouva byla zajištěna směnkou vlastní, bez protestu.

Notářským zápisem sepsaným JUDr. Jitkou Kohoutovou dne 19.01.2011, NZ 4/2011, N 7/2011 se svolením k přímé vykonatelnosti dlužník uznal dluh vůči věřiteli ze smlouvy o půjčce ze dne 01.06.2002 v částce 2,000.000,--Kč a ze smlouvy o půjčce ze dne 01.09.2008 v částce 1,200.000,--Kč a zavázal se jej věřiteli vrátit do 3 dnů ode dne sepsání notářského zápisu.

Na základě notářského zápisu byl vydán Exekuční příkaz na nařízení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech dlužníka č.j. 031 Ex 19/11-29 ze dne 28.01.2011.

Mezi účastníky bylo sporným, zda finanční prostředky byly skutečně dlužníkovi poskytnuty.

Ve světle výše uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 14.09.2012, č.j. 34 ICm 1565/2012-32 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18.09.2013, č.j. 103 VSPH 375/2012-56 (PM 22.10.2013) a zrušujícího usnesení Vrchního soudu v Praze, soud poučil žalobce ve smyslu ust.§ 118a o.s.ř., aby doplnil svá tvrzení k vyvrácení právní domněnky existence závazku ke dni uznání dluhu a k těmto tvrzením navrhl důkazy. Současně byl žalobce poučen o následcích nevyhovění výzvě. Na základě výzvy žalobce svá žalobní tvrzení nedoplnil, pouze navrhl doplnit dokazování veškerými přihláškami pohledávek přihlášených věřitelů do insolvenčního řízení dlužníka a výslech pana Pavla Kučery, kterou je osobou jednající za zástupce věřitelů, jimiž by měla být potvrzena skutečnost, že v době podpisu dohody o uznání dluhu se dlužník nacházel v úpadku.

Z výpovědi žalovaného Radka Kincla vzal soud za prokázáno, že žalovaný s dlužníkem Martinem Šimečíkem (dále jen dlužník) spolupracoval od počátku jeho podnikání, několikrát mu půjčil finanční prostředky, které mu vždy dlužník řádně vrátil. Veškeré půjčky byly poskytovány v hotovosti. Ke smlouvě o půjčce ze dne 01.06.2002 uvedl, že půjčku poskytl dlužníkovi dne 01.06.2002, ve své provozovně na Mělníku, celou v hotovosti. U předání finanční hotovosti nebyl nikdo třetí přítomen. Peněžní prostředky byly půjčovány panu Šimečíkovi jako fyzické osobě, nikoliv jeho firmě. Půjčku ze své strany považoval za investici do budoucna, neboť měli s dlužníkem společný podnikatelský záměr-otevřít v prostorách autodopravy dlužníka nový pneuservis pro nákladní vozidla. Ke smlouvě o půjčce ze dne 01.09.2008 uvedl, že peníze byly půjčovány dlužníkovi za stejných podmínek, jako v případě předchozí smlouvy o půjčce, pouze s tím rozdílem, že částka nebyly vyplacena v celku, ale ve čtyřech splátkách před podpisem smlouvy. V den podpisu smlouvy byla předána poslední splátka 300.000,--Kč. Rovněž tomuto předání finanční hotovosti nebyl nikdo přítomen, a to z důvodu dohody mezi zúčastněnými, když žalovaný nechtěl, aby se vědělo o tom, že půjčuje peníze.

Z výslechu svědka Martina Šimečíka vzal soud za prokázáno ke smlouvě o půjčce ze dne 01.06. 2002, že půjčka byla dlužníku poskytnuta na základě předchozí dohody s žalovaným Radkem Kinclem v sídle firmy Radka Kincla, a to v hotovosti. Předání finanční hotovosti nebyl nikdo přítomen. Nejednalo se první případ půjčky, předchozí půjčky řádně vrátil. Finanční prostředky si půjčoval jako fyzická osoby a použil jako vklad do své firmy M-Kontakt, s.r.o. Půjčka nebyla vrácena z důvodu insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že se jedná o dobu před 10ti lety, již si svědek nebyl jistý zda tuto půjčku obdržel v hotovosti jednou splátkou nebo šlo o vícero splátek.

Ke smlouvě o půjčce z 01.09.2008 uvedl, že jako v předchozím případě obdržel finanční prostředky v sídle firmy Radka Kincla, v hotovosti na základě předchozího jednání, a to v souladu s platnými právními předpisy, tj. v hotovosti po částech. Poté co obdržel poslední splátku byla podepsána smlouva o půjčce. Předání finanční hotovosti nebyl nikdo přítomen. S panem Kinclem zvažovali vzájemnou spolupráci, otevření servisu a skladu, za tímto účelem byl pozemek zakoupen. Půjčka byla poskytnuta ve 3 až 4 splátkách, možná se jednalo o splátky 3. Finanční prostředky vložil částečně do pokladny a část použil na zakoupení pozemku. Svědek k oběma půjčkám uvedl, že finanční prostředky skutečně obdržel, finanční prostředky mu byly poskytnuty a to jednou splátkou nebo vícero splátkami, jist si však není.

Soud nepřipustil důkazy navržené žalobcem na doplnění dokazování přihláškami všech věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka, výslechem svědka Pavla Kučery, pro nadbytečnost. Přihlášky věřitelů mohly mít význam v případě podané odpůrčí žaloby. Soud dále nepřipustil doplnění dokazování o důkazy navržené žalovaným, a to směnkami vlastními ze dne 01.01.2010 na částky 1,200.000,--Kč a 2,000.000,--Kč, výpisem z knih vydaných faktur mezi subjekty mKonto a Martinem Šimečíkem, sjetinami peněžních deníků a stavu účtu k pokladny k 31.12. 2001 až 2008, které dokládají pohyby na účtu pokladny, výpisem ze spořících účtů, plánkem servisu MICHELIN a smlouvami o půjčkách z let 1997 až 2000, pro nadbytečnost, když tyto doklady se netýkají půjček, které jsou předmětem tohoto sporu.

Soud na základě výše uvedeného v souzené věci shrnuje, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení z titulu smlouvy o půjčce ze dne 01.06.2002 a na základě smlouvy o půjčce ze dne 01.09.2008 v celkové přihlášené částce 3, 643.021,92 Kč byla do insolvenčního řízení dlužníka Martina Šimečíka přihlášena po právu. V řízení na základě provedeného dokazování bylo prokázáno, že mezi dlužníkem a žalovaným byly uzavřeny výše uvedené smlouvy o půjčkách. Soud neshledal oprávněnou námitku žalobce, že věřitel neprokázal faktické poskytnutí půjček dlužníkovi. Ze svědecké výpovědi Martina Šimečíka a výslechu žalovaného vzal soud za prokázáno, že mezi nimi byly uzavírány půjčky již dříve a dlužník tyto řádně vrátil. Půjčka z roku 2002 i z roku 2009 byla rovněž dlužníkovi, jako fyzické osobě poskytnuta žalovaným v hotovosti v provozovně žalovaného bez přítomnosti třetí osoby. Těmito důkazy bylo řádně prokázáno, že peněžní prostředky byly v hotovosti dlužníkovi žalovaným poskytnuty. Pokud se jedná o to, jakým způsobem byly peněžní prostředky poskytnuty a v kolika splátkách, soud poukazuje na skutečnost, že nemá důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení svědka i žalovaného o tom, že finanční prostředky byly skutečně v hotovosti poskytnuty, zda se jednalo o poskytnutí půjček ve třech nebo vícero splátek tyto nesrovnalosti soud připisuje časovému odstupu od poskytnutí peněžní prostředky (v případě smlouvy z roku 2002-10 let, v případě smlouvy z roku 2008-4 roky) i skutečnosti, že mezi těmito účastníky smluvního vztahu byly již v minulosti smlouvy o půjčkách uzavírány.

Pokud se jedná o dohodu o uznání dluhu učiněnou ve formě notářského zápisu sepsaného JUDr. Jitkou Kohoutovou dne 19.01.2011, NZ 4/2011, N 7/2011 se svolením k přímé vykonatelnosti, kterou dlužník uznal dluh vůči věřiteli ze smlouvy o půjčce ze dne 01.06.2002 v částce 2,000.000,--Kč a ze smlouvy o půjčce ze dne 01.09.2008 v částce 1,200.000,--Kč a zavázal se jej věřiteli vrátit do 3 dnů ode dne sepsání notářského zápisu., není tato právní úkonem neplatným, nebo dlužník písmeně uznal, a to výslovně důvod vzniku dluhu, jeho výši i příslib dluh zaplatit. Uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká nový, ale zakládá se jím, jak již uvedl odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení, vyvratitelná domněnka, že dluh existoval v době, kdy uznání došlo. Uznání dluhu není tedy novým právním důvodem závazku, nýbrž pouze usnadňuje věřiteli, v daném případě žalovanému věřiteli z přihlášené pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka, která byla správcem popřena, procesní situaci v případě sporu, neboť nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání. Naopak pokud dlužník, v daném případě insolvenční správce, namítal, že dluh nevznikl, musí to prokázat. Uznáním dluhu tedy přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka.

Vzhledem k tomu, že žalobce ani po poučení soudem dle ust.§ 118a o.s.ř tvrzení k vyvrácení právní domněnky existence závazku ke dni uznání dluhu včetně navržení důkazů k těmto tvrzením nedoplnil, a z provedeného dokazování má soud poskytnutí půjček za prokázané, soud v dané věci shrnuje a uzavírá, že pohledávka věřitele č. 6 přihlášená do insolvenčního řízení v částce 3,643.921,92 byla přihlášena po právu, proto nezbylo než žalobu zamítnout.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust.§ 202 odst.1 IZ, kdy ve sporu o pravost, výši a pořadí pohledávky nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 12. února 2014

JUDr. Jitka DROBNÁ, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Lenka Hurtalová