41 ICm 1900/2010
Číslo jednací: 41 ICm 1900/2010-34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Drobnou v právní věci žalobce : JUDr. David TERMER, se sídlem Praha 1, Opatovická 24/156, insolvenční správce dlužníka CTJ, a.s., se sídlem Mnichovice, Husova 723, IČ: 261 20 216, proti žalovanému: CJT, s.r.o. se sídlem Zdice, Československé armády 136, IČ: 283 99 374, zastoupen: Mgr. & Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 39/51 o odpůrčí žalobě

takto :

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá neúčinnosti příkazu k úhradě, za základě něhož byl z účtu dlužníka vedeného u Komerční banky, a.s. č.ú. 19- 9127690257/0100 proveden převod částky 11,690.000,--Kč na účet žalovaného, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 11.880,-- Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění :

Žalobce se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhal, aby soud svým rozhodnutím určil, že příkaz k úhradě, za základě něhož byl z účtu dlužníka vedeného u Komerční banky, a.s. č.ú. 19-9127690257/0100 proveden převod částky 11,690.000,--Kč je neúčinným právním úkonem. Žalobce uvedl, že v rámci své činnosti insolvenčního správce zjistil, že dlužník převedl dne 24.08.2010 na žalovaného částku 11,690.000,--Kč. Podle žalobce se jednalo o neúčinný právní úkon ve smyslu ust.§ 111 IZ, příp. § 241 IZ V případě dlužníka a žalovaného se jedná o osoby tvořící koncern, z tohoto důvodu se nezkoumá existence úpadkového stavu v době provedení neúčinného právního úkonu. Podle ust.§ 111 IZ je dána neúčinnost přímo ze zákona. Pokud by nebylo možno postupovat podle ust.§ 241 IZ, odkazuje žalobce na ust.§ 80 o.s.ř., kdy je v tomto případě dán naléhavý právní zájem na určení toho, že předmětný právní úkon je neúčinný, čímž by došlo k odvrácení dalších možných sporů, které by měl insolvenční správce vést na plnění. Tato řízení jsou zdlouhavá a značně zatěžující majetkovou podstatu, navíc je zde dán i právní zájem na tom, aby věc rozhodoval specializovaný senát. Insolvenční správce vyzval dopisem ze dne 23.09.2010 k vrácení peněžních prostředků na účet majetkové podstaty.

Žalovaný uvedl, že nárok žalobce neuznává, žalobu považuje za bezdůvodnou, proto navrhoval žalobu zamítnout. Z trestního spisu vyplývá, že peněžní prostředky se vyskytly na bankovním účtu žalovaného pouze na základě chybně zadaných údajů do softwarového systému KB a.s., a tedy neměly žádný reálný základ. Sama banka tuto skutečnost potvrzuje ve své incidenční žalobě. Předmětný převod tak nelze považovat za právně relevantní, když soudní judikatura i právní doktrína sice považuje za realizaci platby včetně tzv. platby bezhotovostní za právní úkon, musí se však jednat o platbu existujícími platebními prostředky. Podle žalovaného by měl soud zkoumat, zda tyto peněžní prostředky mohly vůbec někdy reálně existovat, a zda mohly být způsobilým předmětem k bankovním transakcím. Podle žalovaného žalobce neprokázal, že předmětné peněžní prostředky patří do majetkové podstaty dlužníka. Bankovní účty jsou s ohledem na probíhající vyšetřování blokovány a žalovaný s těmito nemá oprávnění disponovat. Pokud se žalobce dovolával ust.§ 80 o.s.ř. v případě žaloby na určení musí být nejprve prokázán naléhavý právní zájem, ten zde dán není. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, má žaloba naplnění přednost před žalobou na určení.

Insolvenční řízení na dlužníka CTJ, a.s. se sídlem Mnichovice, Husova 723, bylo zahájeno na základě vyhlášky Krajského soudu v Praze ze dne 19.03.2010, č.j. KSPH 41 INS 2804/2010-A-3. Usnesením ze dne 26.08.2010, č.j. KSPH 41 INS 2804/2010-A-115 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a prohlášen na jeho majetek konkurz, insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce.

Ze soupisu majetkové podstaty soud zjistil, že insolvenční správce výše uvedený movitý majetek do této nesepsal.

Podle ust.§ 111 odst.1 IZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Podle odst.3 citovaného ustanovení právní úkony, které dlužník činil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné.

Odpůrčí žaloba byla insolvenčnímu soudu doručena dne 02.12.2010, tj. ve lhůtě dle ust.§ 239 odst.3 IZ.

Na základě provedeného dokazování učinil soud skutkové zjištění o tom, že vyhláškou č.j. KSPH 41 INS 2804/20109-A-3 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka CTJ, a.s. se sídlem Mnichovice, Husova 723 s účinky zahájení insolvenčního řízení ode dne 19.03.2010 ve 14:04 hodin. Usnesením č.j. 41 INS 2804/2010-A-115 ze dne 26.08.2010 byl zjištěn úpadek dlužníka a současně byl na jeho majetek prohlášen konkurz. Z výpisu z účtu dlužníka vedeného u KB a.s., č.ú. 19-9127690257/0100, soud učinil skutkové zjištěné o tom, že počáteční zůstatek na tomto účtu ke dni 06.08.2010 činil částku 593.336,50 Kč, dne 24.08.2010 byla provedena platba na vrub účtu dlužníka v částce 11,690.000,--Kč ve prospěch účtu č.ú. 229415239/0300, VS 100824. Konečný zůstatek na účtu dlužníka činil-11,096.663,50. Dopisem ze dne 23.09.2010 insolvenční správce dlužníka vyzval žalovaného k vrácení provedené platby ve prospěch jeho účtu č.ú. 229415239/0300, když platba byla provedena po zahájení insolvenčního řízení. Žalobou na určení pravosti pohledávky ze dne 12.11.2010 se KB a.s. domáhá na žalovaném JUDr. Davidu Termerovi, insolvenčním správci dlužníka CTJ a.s., že její pohledávka za dlužníkem mimo jiné v částce 11,096.663,50 je po právu z titulu bezdůvodného obohacení, když z žalobních tvrzení vyplývá, že na účtu dlužníka byly ke dni 06.08.2010 peněžní prostředky v částce 593.336,50 Kč, softwarovou závadou v systému žalobce bylo dlužníkovi umožněno uskutečnit dne 24.08.2010 platbu z tohoto účtu v částce 11,690.000,--Kč ve pospěch majitele účtu CTJ, a.s. Předmětná závada, která umožnila dlužníkovi neoprávněnou dispozici s předmětnými finančními prostředky měla bezprostřední souvislost s prováděním exekucí na účtech dlužníka do částky cca 13 mil. Kč.

Na základě výše uvedeného soud zavřel, že právní úkon převodu finančních prostředků z účtu žalobce vedeného KB a.s., který byl dlužníkem učiněn dne 24.08.2010 ve prospěch účtu žalovaného byl učiněn v době, kdy již nastaly účinky spojené ze zahájením insolvenčního řízení ( dne 19.03.2010). Dlužník tento právní úkon učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, a takový právní úkon je ze zákona ust.§ 111 odst.3 IZ vůči věřitelům neúčinný.

V případě neúčinnosti právního úkonu, která nastává ze zákona ve smyslu ust.§ 111 IZ insolvenční správce sepíše předmětnou movitou či nemovitou věc do majetkové podstaty, v těchto případech pak není třeba podávat odpůrčí žalobu podle ust.§ 111 odst.3 IZ Takováto žaloba je pak podávána jako protinávrh insolvenčního správce, resp. v případě, kdy je na místě podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení je tato otázka řešena jako otázka předběžná v rámci insolvenčním správcem podané žaloby, v souzeném případě na vydání bezdůvodného obohacení. Soud zastává právní názor, že v případě, kdy nastala neúčinnost právního úkonu ze zákona na základě porušení povinností stanovených v ust.§ 111 odst.1 IZ není insolvenční správce k podání odpůrčí žaloby, kterou ne domáhá určení, že právní úkon je neúčinný, aktivně legitimován.

Pokud se žalobce dovolává ust.§ 80 písm.c) o.s.ř., zde se soud zcela ztotožnil s právním názorem žalovaného, že v daném případě, není dán naléhavý právní zájem na určení, když z ustálené judikatury vyplývá, že žaloba domáhající se určení podle ust.§ 80 písm.c) o.s.ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na plnění povinností podle ust.§ 80 písm.b) o.s.ř. ( srovnej R 17/1972, Sb. ÚS sv.3č.35 s.261 a komentář k Občanskému soudnímu řádu, C.H.Beck, 7. vydání, Bureš/Drápal/Krčmář a kol., strana 356-357). S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo, než žalobu zamítnout.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst.1, § 149í odst.1 o.s.ř., ust.§ 202 IZ, kdy úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení podle ust.§ 8 vyhl.č. 484/2000 Sb. v částce 9.000,--Kč, tři režijní paušály po 300,--Kč podle ust.§ 13 vyhl.č. 177/1996 Sb. ( převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast na jednání) + 20% DPH v částce 1.980,--Kč. Celková výše přiznaných nákladů řízení činí 11.880,--Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust.§ 160 o.s.ř. v zákonem stanovené lhůtě.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 4. dubna 2011

JUDr. Jitka Drobná, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: K. Ondráková