41 ICm 1426/2015
Číslo jednací: 41 ICm 1426/2015-29 ( KSHK 41 INS 33968/2014 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vosečkem v právní věci žalobce Mgr. Jan Urban, jako insolvenčního správce dlužníka Václava Johna, r. č. 790928/3679, sídlem v Lanškrouně, Pivovarské náměstí 557, zastoupeného Mgr. Martinem Červinkou, advokátem sídlem v České Třebové, Čechova 396, proti žalovanému PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o určení pohledávky v insolvenčním řízení, t a k t o:

I. Určuje se, že pohledávky žalovaného, uplatněné v insolvenčním řízení vedeném před Krajský soudem v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS 33968/2014 na majetek Václava Johna ve výši 38.701,00 Kč a 81.636,00 Kč, nejsou po právu. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14.386,90 Kč k rukám jeho advokáta Mgr. Martina Červinky do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatiti 5.000,00 Kč soudního poplatku na účet České republiky -Krajského soudu v Hradci Králové.

O d ů v o d n ě n í: Žalobou ze dne 12. 4. 2015 se žalobce domáhal určení oprávněnosti popření vykonatelných pohledávek ve výši 38.701,00 Kč a 81.636,00 Kč přihlášených žalovaným do insolvenčního řízení. Uvedl, že do insolvenčního řízení přihlásil žalovaný tyto své pohledávky jako nezajištěné a vykonatelné. Při přezkumné jednání pak žalobce popřel z důvodu neplatnosti směnečné dohody, nepřípustnosti zajištění spotřebitelského úvěru blankosměnkou, neplatnosti rozhodčí doložky a promlčení. Odkázal přitom na judikaturu vyšších soudů týkající se přípustnosti uzavírání rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách, resp. zajištění závazů v těchto smlouvách blankosměnkou. Žalovaný uvedl, že jako věřitel (původním názvem Profireal, a.s.) uzavřel s dlužníkem a jeho manželkou Dagmar Johnovou, jako dlužníky, smlouvu o revolvingové půjčce dne 1. 4. 2005, z důvodu nesplácení závazku z této půjčky vyplnil blankosměnku dlužníkem vystavenou a uplatnil ji v rozhodčím řízení před rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou. Rozhodčím nálezem ze dne 29. 11. 2007, jenž nabyl právní moci 14. 12. 2007, bylo oběma dlužníkům uloženo zaplatit věřiteli 110.496,00 Kč s 6% úrokem od 21. 8. 2007 do zaplacení. V exekučním řízení vedeném k přisouzené pohledávce před Okresním soudem v Domažlicích pod čj. 7 EXE 57/2010-8 byl provedením exekuce pověřen exekutor Mgr. Martin Tunkl. Dále namítl, že právo včas uplatnil žalovaný postupem dle § 112 obč. z., a proto nedošlo k promlčení pohledávky, rovněž i to, že dlužník nevrátil částku vyplacenou dle smlouvy o půjčce a nakonec se dovolává i judikátů vyšších soudů ohledně platnosti uzavřené rozhodčí doložky. Soud vycházel z toho, co oba účastníci uvedli ve svých podáních, z obsahu insolvenčního spisu sp. zn. KSHK 41 INS 33968/2014 a přihlédl k níže popsaným důkazům provedeným při ústním jednání. Z přihlášky žalovaného se podává, že pohledávku v celkové výši 120.337,00 Kč označenou jako P5 přihlásil s odkazem na nedoplatek směnečné sumy ze zajišťovací směnky dle smlouvy o revolvingové půjčce č. 81747, rozhodčí nález, návrh na nařízení exekuce z 15. 1. 2010 čj. 94 EX 16886/09. Z obsahu smlouvy o revolvingové půjčce č. 81747/02012 se podává, že žalovaný, jako věřitel uzavřel s dlužníkem, resp. Václavem Johnem jako spoludlužníkem č. 1, když jako dlužník je označena Dagmar Johnová, dne 1. 4. 2005 smlouvu o půjčce 110.016,00 Kč splatnou v 36 měsíčních splátkách po 3.056,00 Kč. Sjednáno bylo poskytnutí revolvingu ve výši 73.344,00 Kč, smluvní odměna 55.008,00 Kč a za provedení revolvingu pak 34.472,00 Kč, poplatek 1.900,00 Kč za uzavření smlouvy. Ve smluvních ujednáních-otištěných na rubu smlouvy-se uvádí zajištění závazku vystavením vlastní blankosměnky dlužníkem (čl. 5.). Rozhodčí doložkou (čl. 17) jsou jmenovitě označení tři rozhodci, mezi nimi i JUDr. Eva Vaňková, a případně i jiný rozhodce zvolený věřitelem. Z karty klienta se podává, že dle této smlouvy bylo dlužníku ve skutečnosti vyplaceno 53.108,00 Kč a dlužník zaplatil na svůj závazek ve splátkách 97.580,00 Kč. Z kopie směnky vlastní, vystavené dne 1. 4. 2005 Dagmar Johnovou a dlužníkem avalované, se podává závazek dlužníka k zaplacení 110.496,00 Kč na řad žalovaného dne 20. 8. 2007. Z návrhu žalovaného z 20. 9. 2007 se podává, že požádal rozhodce JUDr. Evu Vaňkovou o vydání rozhodčího nálezu na uložení povinnosti dlužníkovi zaplatit 110.496,00Kč s příslušenstvím, s odkazem na směnku z 1. 4. 2005. Z rozhodčího nálezu JUDr. Evy Vaňkové čj. Va-38-216/2007-13 vydaného dne 29. 11. 2007 se podává, že návrhu žalovaného bylo v celém rozsahu vyhověno v neveřejném písemném jednoinstančním řízení s odkazem na citovanou směnku, když dlužník byl v řízení zastoupen opatrovníkem Mgr. Markem Landsmannem (další v rozhodčí doložce označený rozhodce).

Z usnesení čj. 7 EXE 57/2010-8 vydaného dne 15. 1. 2010 Okresním soudem v Domažlicích se podává, že dle shora cit. rozhodčího nálezu byla nařízena exekuce na majetek dlužníka. Z protokolu z přezkumného jednání z 8. 4. 2015 se podává, že pohledávka žalovaného přihlášená ve výši 38.701,00 Kč a 81.636,00 Kč jako nezajištěná a vykonatelná byla dlužníkem uznána a žalobcem zcela co do důvodu a výše popřena. Důvody popření žalobce uvedl: promlčení pohledávky, uplatnění pohledávky s odkazem na neplatný rozhodčí nález z důvodu neplatné rozhodčí doložky, neplatný závazek dlužníka, když pohledávky z blankosměnky zajišťující spotřebitelský vztah nemohou platně vzniknout. Soud má za skutkový stav pro právní posouzení a rozhodnutí za dostatečně zjištěný, a proto další navrhované důkazy neprovedl. Soud má za prokázáno, že dle smlouvy o půjčce poskytl dlužnici Dagmar Johnové částku 53.108,00 Kč, přičemž dlužník byl v této smlouvě spoludlužníkem. Závazek k úhradě dluhu vyúčtovaného žalovaným ve výši 110.496,00 Kč ze smlouvy o půjčce byl zajištěn vlastní směnkou, za niž ručil jako aval dlužník. Pohledávku uplatnil žalovaný úspěšně v rozhodčím řízení a docílil vydání rozhodčího nálezu, na jehož základě byla nařízena exekuce. V insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka pak uplatnil pohledávky s tím, že je o nedoplatek směnečné sumy ze zajišťovací směnky, odkázal na rozhodčí nález a exekuční rozhodnutí soudu.

Smlouva o půjčce z 1. 4. 2005 je spotřebitelskou smlouvou dle ust. § 56 an. obč. z., na niž dopadají též ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (účinného od 1. 1. 2002 do 1. 1. 2011, to je v době uzavření smlouvy). Na posouzení popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem (žalobcem) pak dopadají ust. § 199 IZ. Soud dospěl k závěru, že byla žaloba podána včas, tj. 12. 4. 2015 v 30 denní lhůtě od data přezkumného jednání (§ 199 odst. 1 IZ), na němž byly uplatněny skutečnosti neuplatněné dlužníkem v předchozím řízení (odst. 2 tamtéž) a v žalobě žalobce uplatnil pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3 tamtéž). Procesní podmínky zákonné koncentrace řízení byly tedy splněny. Žalovaný uvedl dva důvody v insolvenčním řízení uplatněných pohledávek. Jednak to, že se jedná o pohledávky ze směnky a jednak to, že jde o pohledávky přiznané rozhodčím nálezem, popř. je na ně vedena exekuce. V projednávaném případě se jednalo o směnku na řad vystavenou Dagmar Johnovou, kde byl dlužník avalem, dle smluvních ujednání přiložených ke smlouvě o půjčce. Směnku na řad lze převést bez možnosti dlužníka vznášet námitky vůči majiteli směnky, vyjma případů vědomého jednání ke škodě dlužníka (§ 17 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového). Směnku s doložkou nikoli na řad lze postoupit se zachováním námitek dlužníka (obdobně jako ust. § 529 obč. z.) Nemožnost uzavřít k zajištění závazku ve spotřebitelském vztahu dohodu o vystavení směnky na řad lze dovodit z ust. § 56 odst. 1 a odst. 3 písm. k/ obč. z., kde je zakotvena dodavateli nedovolenost převodu práv a povinností bez souhlasu spotřebitele (obdobně viz rozhodnutí VS Praha čp. zn. 102 VSPH 430/2013 z 16. 4. 2015). Tento závěr vede k posouzení tohoto důvodu pohledávky jako rozporného se zákonem-§ 39 obč. z., a proto neplatného.

Pokud jde o uváděný rozhodčí nález JUDr. Evy Vaňkové z 29. 11. 2007, pak má soud za to, že byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky. V čl. 17 všeobecných obchodních podmínek jsou označeni tři možní rozhodci (mezi nimi i JUDr. Eva Vaňková) a dále jiný Věřitelem zvolený rozhodce Rozhodčí doložka sice explicitně jmenuje tři rozhodce (fyzické osoby), ale v dalším se strany dohodly, že rozhodcem ad hoc může být i subjekt určený věřitelem (žalovaným). Rozhodčími smlouvami (doložkami) uzavíranými podle zákona č.

216/1994 Sb. účastníci právních vztahů delegují pravomoc k rozhodnutí majetkových sporů soukromoprávním subjektům (rozhodcům). Cílem rozhodčího řízení, které není tak formalistické jako občanské soudní řízení, je dosažení spravedlivého rozhodnutí sporu, což předpokládá nezávislost a nestrannost rozhodce (srov. § 1, § 19 zákona č. 216/1994 Sb.). Nemá-li ve věci rozhodovat stálý rozhodčí soud zřízený na základě zákona (§ 13 zákona č. 216/1994 Sb.), musí být osoba rozhodce jednoznačně stanovena, a to uvedením konkrétního jména nebo jednoznačným vymezením způsobu jeho určení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10). Rozhodčí řízení směřuje k vydání rozhodčího nálezu nebo usnesení (srov. § 23 zákona č. 216/1994 Sb.), tj. exekučních titulů ve smyslu § 274 odst. 1 písm. h) o.s.ř. a § 40 odst. c), f) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže rozhodčí smlouva (doložka) obsahuje ujednání, jímž strany určují počet i osoby rozhodců nebo stanoví způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny, musí ve vztahu ke všem v úvahu připadajícím rozhodcům vyhovovat ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb.; jinak řečeno, každý rozhodce ad hoc, jehož strany povolaly v případě majetkového sporu k rozhodnutí, musí být určen transparentně. Tento požadavek je odůvodněn tím, že rozhodčí nález nebo usnesení vydané kterýmkoli z určených rozhodců by neměly trpět nedostatkem vykonatelnosti proto, že rozhodčí smlouva (doložka) je neplatná (§ 31 písm. b), c) zákona č. 216/1994 Sb.) a rozhodce tak neměl pravomoc ve věci rozhodovat. Z toho vyplývá, že netransparentnost určení jen některých rozhodců ad hoc způsobuje (absolutní) neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) v celém rozsahu, i když se smluvní strany dohodly způsobem předpokládaným v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. také na jednom nebo více rozhodcích jmenovitě (viz rozhodnutí NSČR sp. zn. 33 Cdo 2504/2014). Jestliže rozhodce vydá rozhodčí nález v rozporu s shora uvedenými transparentními pravidly, nejedná se o pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu ve smyslu § 199 odst. 2 IZ (viz též NS ČR sp. zn. 29 ICdo 10/2013) a nelze ani takto vydaným rozhodčím nálezem odůvodnit pohledávku věřitele přihlášenou v insolvenčním řízení. To se vztahuje i na další uváděný titul pohledávky, jímž bylo rozhodnutí exekučního soudu o nařízení exekuce, jelikož se o jmenovaný rozhodčí nález opíralo jako o exekuční titul.

Z těchto důvodů má soud postup žalobce při popření pohledávek žalovaného za oprávněný a podanou žalobu za důvodnou.

Náhrada nákladů řízení byla přiznána žalobci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a to za zastoupení advokátem tři úkon právní pomoci po 3.100,00 Kč plus 3x 300,00 Kč paušální náhrady plus jízdné z České Třebové do Hradce Králové a zpět ve výši 1.090,00 Kč plus náhradu za ztrátu času 6 půlhodin po 100,00 Kč + 21% DPH. Jelikož v projednávaném sporu byl žalobce-jenž je od placení soudního poplatku ze zákona osvobozen-v řízení úspěšný, soud uložil zaplacení soudního poplatku ve výši 5.000,00 Kč žalovanému (§ 11 odst. 2 písm. n), § 2 odst. 3, dle pol. 13/1. písm. a) Sazebníku zákona o soudních poplatcích). P o u č e n í: Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů po jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Hradci Králové dne 22. ledna 2016

JUDr. Pavel Voseček, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Martina Jirků