40 ICm 821/2015
Číslo jednací: 40 ICm 821/2015-66 (KSHK 40 INS 14518/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Věrou Šáfrovou ve věci žalobce: Evropsko-ruská banka, a. s., IČ 284 28 943, se sídlem Štefánikova 78/50, 150 00, Praha 5, zastoupen: Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, Praha 1, Kaprova 52/6, 110 00 proti žalovanému: Mgr. Emil Fischer, Podolská 90/5, 147 00, Praha 4, insolvenční správce dlužníka CGM Czech, a. s., IČ 499 73 215, se sídlem Pražská třída 184/65, Kukleny, 500 04, Hradec Králové, o určení pořadí pohledávky

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení pořadí, že má zajištěnou nevykonatelnou pohledávku ve výši 11.106.708,17 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 532,32 Kč za jízdné a zaplatit ji na účet žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou se žalobce domáhal určení, že má za dlužníkem pohledávku zajištěnou, která vyplývá z rámcové smlouvy o poskytnutí nekomitované linky kontokorentních úvěrů a bankových záruk č. 10, 16, 48/2.3./2014 ze dne 28. 3. 2014 s možností čerpání až do výše 40 mil. Kč spolu s žádostí o kontokorentní úvěr ze dne 25. 6. 2014 a potvrzením ze dne 27. 6. 2014, a to konkrétně přihlášená pohledávka v celkové výši 11.106.708,17 Kč je co do celé této částky zajištěna zástavním právem k pohledávkám ze smluv o dílo podle smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám č. 10, 16, 48/2.3./3.1/2014 ze dne 28. 3. 2014 spolu s žádostí o kontokorentní úvěr ze dne 25. 6. 2014 obsahujícím seznam pohledávek k zastavení a potvrzením ze dne 27. 6. 2014, popř. spolu s žádostí o kontokorentní úvěr ze dne 26. 5. 2014 obsahujícím seznam pohledávek k zastavení a potvrzením ze dne 26. 5. 2014.

V žalobě žalobce tvrdil, že při přezkumném jednání byla správcem uznána pravost a výše pohledávky, ta byla zjištěna, avšak pořadí pohledávky bylo popřeno v celém rozsahu. V žalobě žalobce namítal, že insolvenční správce dostatečně nezdůvodnil, ač tak učinit měl. Podle ust. § 195 insolvenčního zákona totiž ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena, což insolvenční správce neučinil. Dále ve své žalobě žalobce cituje usnesení Ústavního soudu České republiky, komentáře s tím závěrem, že popření pohledávky ze strany správce musí být srozumitelné, odůvodněné a přezkoumatelné. Svůj popěrný úkon musí správce zdůvodnit.

Dále žalobce použil další argumenty, zabýval se účinky rozhodnutí o úpadku v ust. § 140 IZ, kdy uvádí, že je přesvědčen, že příslušné ust. § 140 IZ nedopadá na zajištění pohledávky či jeho rozsah. Dále žalobce argumentoval tím, že nabyl dojmu, že žalovaný může i přes shora jeho uvedené argumenty opírat své popření pořadí pohledávky o ust. § 109, odst. 1 písm. b) IZ. Toto ustanovení definuje účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a to konkrétně: Právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem . Ve smyslu komentáře pak nelze po okamžiku vydání vyhlášky podle ust. § 101 IZ založit další zajištění ani podat návrh na zahájení řízení, které by ke vzniku zajištění vedlo. Insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno 27. 5. 2014, je tedy možné, že argumentem pro popření pořadí je právě skutečnost, že v přihlášce pohledávky je uvedeno, že ke vzniku zajištění došlo dne 27. 6. 2014. Žalobce se však domnívá, že zajištění pohledávky vznikalo opakovaně a to kupříkladu již dne 26. 5. 2014 a nikoli jen naposledy dne 27. 6. 2014. Dále žalobce uvedl podle ust. § 1335 odst. 2 OZ, že podle tohoto ustanovení vzniká zástavní právo k pohledávce účinností zástavní smlouvy, pokud v ní není ujednáno něco jiného. Žalobce v žalobě tvrdil, že v daném případě si smluvní strany dohodly, že jednotlivá čerpání kontokorentních úvěrů budou vždy podmíněna žádostí o kontokorentní úvěr obsahujícím seznam pohledávek k zastavení a potvrzením žalobce obsahujícím rovněž seznam pohledávek k zastavení, tedy jiný okamžik vzniku zástavní smlouvy k pohledávce ze dne 28. 3. 2014, tedy lze dovodit, že zástavní právo vzniklo vždy jednotlivě ke dnům potvrzení žádostí o kontokorentní úvěr, naposledy 27. 6. 2014 žádostí o kontokorentní úvěr ze dne 25. 6. 2014 a potvrzením ze dne 27. 6. 2014.

Dříve však již byla pohledávka žalobce opakovaně zajištěna na základě téže zástavní smlouvy k pohledávce ze dne 28. 3. 2014 a to zástavním právem k pohledávkám ze smluv s obchodními partnery, jak vyplývá z přiložené žádosti o kontokorentní úvěr ze dne 26. 5. 2014 obsahujícím seznam pohledávek k zastavení a potvrzením ze dne 26. 5. 2014. Zástavní právo k pohledávce vznikalo a stávalo se účinným vůči smluvním stranám vždy potvrzením žádostí o kontokorentní úvěr, ačkoliv samotný právní důvod vzniku tohoto zástavního práva byl obsažen již v zástavní smlouvě k pohledávce ze dne 28. 3. 2014, tj. doba, která předcházela zahájení insolvenčního řízení. Ve smyslu druhého odstavce ust. § 1335 OZ je zástavní právo k pohledávce vůči dlužníku zastavené pohledávky (poddlužníku) účinné doručením písemného oznámení zástavního dlužníka o něm, nebo tím, že zástavní věřitel poddlužníku prokáže vznik zástavního práva. Vzhledem k tomu, že poddlužníci obdrželi jakožto strana zástavní smlouvy jedno vyhotovení zástavní smlouvy vždy při podání žádostí o kontokorentní úvěr, tj. dne 27. 6. 2014, ale rovněž tak dne 26. 5. 2014, je dle žalobce nepochybné, že v tyto dny mu byl vždy prokázán vznik zástavního práva, a tedy k těmto datům se zástavní právo stalo vždy vůči němu znovu účinné. Tedy z toho vyplývá, jak tvrdí

žalobce, že zástavní právo k pohledávce vzniklo a stalo se účinným vůči poddlužníkovi dříve, než bylo zahájeno ke dni 27. 5. 2014 insolvenční řízení.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že 27. 5. 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení, 15. 10. 2014 nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. V mezidobí bylo dne 3. 7. 2014 vyhlášeno moratorium, které trvalo do 3. 10. 2014. Lhůta na podání přihlášek byla dva měsíce ode dne rozhodnutí o úpadku. Žalobce přihláškou ze dne 9. 12. 2014 uplatnil v insolvenčním řízení svou pohledávku ve výši 11.106.708,17 Kč jako zajištěnou zástavním právem k pohledávkám na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 28. 3. 2014 spolu s žádostí o kontokorentní úvěr ze dne 25. 6. 2014, která obsahuje seznam pohledávek k zastavení, a potvrzením ze dne 27. 6. 2014, které taktéž obsahuje seznam pohledávek k zastavení. Žalobce uvádí ve své žalobě, že si není vědom důvodů popření pořadí, když v protokolu tyto důvody nejsou uvedeny. Žalovaný správce hned po přezkumném jednání konaném 23. 1. 2015 zaslal dne 30. 1. 2015 insolvenčnímu soudu aktualizovaný přezkumný list s detailním odůvodněním popření, kde byly důvody popření pořadí uvedeny tak, že zajištění bylo sjednáno v rozporu s ust. § 109 odst. 1 písm. b) IZ a dále jako důvod popření uvedl ust. § 195 IZ vzhledem ke skutečnosti, že pohledávky dlužníka, které mají tvořit předmět zajištění, byly dlužníkem poskytnuty a věřitelem přijaty k zajištění (okamžik vzniku zástavního práva) ve smyslu § 109 odst. 1 písm. b) IZ po zahájení insolvenčního řízení, aniž byly splněny podmínky uvedené v § 41 IZ (úvěrové financování). Dále žalovaný uvedl, že již při přezkumném jednání tam přítomnému zástupci žalobce vyložil bližší důvod popření, tj. nemožnost vzniku přihlášeného zajištění přihlášených pohledávek pro rozpor s § 109 odst. 1 písm. b) IZ. K přihlášenému zajištění žalovaný správce tvrdí, že žalobci nárok na uspokojení pohledávky věřitele ze zajištění nevznikl, a to proto, že pohledávky byly dlužníkem poskytnuty a věřitelem přijaty k zajištění (tj. okamžik vzniku zástavního práva) ve smyslu § 109 odst. 1 písm. b) IZ po zahájení insolvenčního řízení, aniž by byly splněny podmínky uvedené v § 41 IZ (úvěrové financování). Žalovaný správce tvrdí, že smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávkám z obchodního styku ze dne 28. 3. 2014, jakožto smlouva rámcová, která pouze vymezuje některá práva a povinnosti smluvních stran, která jsou stanovena pro budoucí konkrétní zástavní práva, která individuálně vzniknou, uvádí v čl. IV Zřízení a vznik zástavního práva Smluvní strany tímto sjednávají, že zástavní dlužník na základě této smlouvy odesláním žádosti, jejíž přílohou je přehled pohledávek, zřizuje ve prospěch zástavního věřitele zástavní právo k zastaveným pohledávkám, a to k zajištění zajišťovaného dluhu. Zástavní věřitel toto zástavní právo k zastaveným pohledávkám na základě této smlouvy, odesláním potvrzení, jehož přílohou je přehled pohledávek s uvedením výše jejich akceptace pro účely individuálního limitu, k zajištění zajišťovaného dluhu přijímá. Zástavní právo dle zástavní smlouvy vzniká odesláním potvrzení. Přihláškou věřitele přihlášené zástavní právo k pohledávkám dlužníka za třetími osobami mělo tedy vzniknout konkrétně dne 27. 6. 2014, tedy již po zahájení insolvenčního řízení. Tímto způsobem se vzniklé zajištění dostává do rozporu s ust. § 109 odst. 1 písm. b) IZ a jako takové je nelze hodnotit jinak než jako neplatné. Jako dalším problémovým okruhem žalovaný správce řešil argument žalobce, že zástavní právo ke konkrétním pohledávkám, které byly předmětem vzniku zajištění na základě potvrzení ze dne 27. 6. 2014, vznikalo opakovaně a už jednou vzniklo předtím dne 26. 5. 2014, a proto se na žalobce ust. § 109 odst. 1 písm. b) IZ nevztahuje. Žalovaný uvedl: a) Že žalobce tvrzené zajištění svých pohledávek na základě žádosti (tak jak je definována v zástavní smlouvě) ze dne 26. 5. 2015 a potvrzení ze dne 26. 5. 2015 ve lhůtě určené pro přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení nepřihlásil. Insolvenční zákon pak

vylučuje, aby po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek bylo měněno pořadí přihlášené pohledávky. b) Kontokorentní úvěr, který měl být zajištěn na základě žádost ze dne 26. 5. 2015 a potvrzení ze dne 26. 5. 2015 pohledávkami z obchodního styku, zanikl splacením z nově načerpaného kontokorentního úvěru, a tudíž případně zaniklo i tvrzené zajištění. c) Správce zajištění přihlášených pohledávek se zástavním právem, které mělo vzniknout žádostí a potvrzením dne 26. 5. 2015 nepovažuje za prokázané.

Dále se žalovaný odkázal na znění čl. III zástavní smlouvy odst. 6: Zástavní právo k zastaveným pohledávkám specifikovaným v každém přehledu pohledávek vznikne (na základě přílohy žádosti doručené zástavnímu věřiteli v souladu s odst. 2.1, čl. 2 rámcové smlouvy) odesláním potvrzení, jehož přílohu bude tvořit přehled pohledávek s uvedením výše jejich akceptace pro účely určení individuálního limitu, zástavnímu dlužníkovi K tomu správce uvedl, že tento přehled je specifikován v odst. 5. téhož článku takto: Přílohou potvrzení (jak je tento pojen definován rámcovou smlouvou) bude přehled pohledávek podepsaný zástavním věřitelem, přičemž u každé pohledávky bude uvedeno, v jaké výši ji zástavní věřitel akceptuje pro účely individuálního limitu. Výše individuálního limitu pak bude zástavním věřitelem uvedena v potvrzení. Vzor přílohy potvrzení tvoří přílohu č. 2 této smlouvy.

Tyto podmínky skutečně přehled pohledávek k zástavnímu právu, které mělo vzniknout 27. 6. 2015 (tedy již po vyhlášení insolvenčního řízení), splňuje. Přehled pohledávek k zástavnímu právu, které mělo vzniknout 26. 5. 2014, nikoliv. V tomto přehledu pohledávek chybí akceptovatelná hodnota a přehled není podepsaný zástavním věřitelem. Z těchto důvodů nemá ani vznik zajištění dne 26. 5. 2014 žalovaný za prokázaný.

Při ústním jednání dne 30. 3. 2016 před Krajským soudem v Hradci Králové žalobce rozvedl svou úvahu o tom, že správce pořadí popřel a neuvedl, v jakém pořadí pohledávku uznává, se odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 VSPH 1200/2015 P80-9, kdy se jednalo o rozhodnutí ve věci Auto Štangl, a. s. a dále se odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 32 Cdo 1726/98. Při ústním jednání žalobce trval na tom, že pohledávky byly zajišťovány opakovaně a to na základě uvedené zástavní smlouvy a na to navazujících žádost a potvrzení. Uvedl, že takové žádosti a potvrzení byly v březnu, dubnu, květnu i červnu. K dotazu soudu, zda pohledávku se zástavním právem, kterou přihlásil, je pohledávkou i za měsíce březen, duben, květen červen, uvedl, že ano a že se jenom jednalo o úpravu limitů kontokorentního úvěru. Soud tedy učinil dotaz, aby celou výši pohledávky, kterou přihlásil, rozčlenil na jednotlivé měsíce, protože tak, jak je přihláška podaná, tak z ní vyplývá, že tam jenom mluví o okamžiku vzniku zajištění ke dni 27. 6. 2014. Na to soud od této věci prozatím upustil, když zjistil, že výše pohledávky je zjištěná, tedy že jde pouze o pořadí.

Soud učinil tyto důkazy:

Předně soud z přihlášky pohledávky žalobce pod P279 zjistil, že žalobce přihlásil pohledávku jako zajištěnou majetkem dlužníka v celkové výši, tedy s úroky, 11.106.708,17 Kč. Jako důvod vzniku uvedl rámcovou smlouvu ze dne 28. 3. 2014 (spolu s žádostí o kontokorentní úvěr ze dne 25. 6. 2014 a potvrzením ze dne 27. 6. 2014). K dalším okolnostem uvedl, že umožnil dlužníkovi čerpat kontokorentní úvěr do výše limitu 40 mil. Kč, když čerpání bylo umožněno proti předložení pohledávek dlužníka za svými obchodními partnery k zastavení a to v objemu 160 % poskytnutého kontokorentního úvěru.

Dále tvrdí, v bodě 13 přihlášky, že konkrétní úvěrová smlouva byla uzavřena zasláním žádosti o úvěr spolu s přehledem pohledávek k zastavení a faktur, a potvrzením žádosti o úvěr dle č. III odst. 1 a násl. smlouvy. Z důvodu zahájení insolvenčního řízení došlo ve smyslu č. 79/1 všeobecných úvěrových podmínek k tzv. případu porušení a věřitel dne 30. 6. 2014 odstoupil od smlouvy ve smyslu čl. 80 písm. a) všeobecných úvěrových podmínek. Jako právní důvod vzniku dále uvedl, smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 28. 3. 2014, když v závorce v přihlášce uvedl v čl. 16-žádost ze dne 25. 6. 2014, seznam pohledávek k zastavení, potvrzení ze dne 27. 6. 2014 a seznam akceptovaných pohledávek k zastavení. V čl. 17 přihlášky citoval pohledávky sloužící k zajištění, u jedné uvedl vznik zajištění ke dni 10. 7. 2014, u druhé vznik zajištění ke dni 16. 1. 2014 a u třetí pohledávky ke dni 27. 6. 2014.

Z přihláškového spisu dále soud zjistil z tabulky pohledávky, že výše byla správcem uznána, dlužníkem taktéž byla uznána, při jednání bylo správcem popřeno pořadí v plném rozsahu. Dále bylo soudem zjištěno, že správce soudu zaslal nové tabulky, které byly zveřejněny, a u této pohledávky bylo správcem již popření pořadí uvedeno.

Z žádosti o kontokorentní úvěr s datem podpisu 26. 5. 2014 s datem zahájení čerpání 2. 6. 2014 dlužník žádá dle rámcové smlouvy uzavřené dne 28. 3. 2014 poskytnutí úvěru, když součástí žádosti je přehled pohledávek určených k zástavě. Z přehledu pohledávek je zjištěno, že je zde uveden poddlužník GariG Real s. r. o. s pohledávkou 4.636.288,00 Kč a 3.561.970,00 Kč, dále je zde uvedena poddlužnice Lucie Belousová, s pohledávkou 5.624.685,00 Kč, Statutární město Kladno s pohledávkou 4.050.706,00 Kč a 1.118.238,00 Kč a Střední odborné učiliště Dubno s pohledávkou 5.519.369,00 Kč. Z žádosti o kontokorentní úvěr ze dne 25. 6. 2014 zjištěno, že dlužník žádá opětně o kontokorentní úvěr, když přílohou jsou pohledávky-poddlužníci Lucie Belousová, Statutární město Kladno, 2 x GariG Real s. r. o a Střední odborné učiliště Dubno. K tomuto je uvedeno, že limit kontokorentního úvěru je od 1. 7. do 31. 7. ve výši 12.700.000,00 Kč. Z vyjádření banky k žádosti o kontokorentní úvěr ze dne 27. 6. 2014 je zjištěno, že banka potvrdila poskytnutí úvěru s datem zahájení čerpání k 1. 7. 2014 s limitem 12.700.000,00 Kč a v souladu s rámcovou smlouvou přijala do zástavy pohledávky, které byly přílohou žádosti ze dne 25. 6. 2014.

Dále soud z vyjádření banky k žádosti o kontokorentní úvěr ze dne 26. 5. 2014 zjistil, že banka potvrdila dne 26. 5. 2014 čerpání úvěru k 2. 6. 2014 s individuálním limitem 15.300.000,00 Kč s tím, že v souladu s rámcovou smlouvu přijímá do zástavy pohledávky, které byly přílohou žádosti ze dne 26. 5. 2014. Při jednání žalobce tvrdil, že takové smlouvy vznikaly už dříve a to v březnu, dubnu a květnu.

Soud neprovedl důkaz takovými listinami-důvodem bylo, že v přihlášce pohledávky jako právní důvod uvedl jen vznik zástavního práva na základě žádosti a potvrzení ke dni 27. 6. 2014.

Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám z obchodního styku zjištěn shodný obsah, který tvrdil správce ve svém vyjádření k žalobě a ve svých vyjádřeních při jednání. Soud zejména při provádění důkazů zdůraznil čl. III Předmět zástavního práva a čl. IV Zřízení a vznik zástavního práva. Tento důkaz byl zjištěn tak, jak se k němu správce vyjádřil (viz vyjádření správce v tomto rozsudku a citace konkrétních článků). Ze smlouvy dále zjištěno, že je podepsána zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem dne 28. 3. 2014.

Dle žalobce soudu předal vzor oznámení o vzniku zástavního práva k pohledávce-ostatní poddlužníci-na č. l. 22 ve spise je v podstatě jen formulář bez jakéhokoliv vyplnění.

Z rámcové smlouvy o poskytnutí nekomitované linky kontokorentních úvěrů a bankovních záruk mezi žalobcem a dlužníkem uzavřené dne 28. 3. 2014 a podepsané těmito soud zjistil, že byla uzavřena smlouva, na základě níž mohlo dojít k čerpání kontokorentních úvěrů. Byly dohodnuty podmínky poskytování, kdy klient byl oprávněn čerpat úvěr na základě individuální smlouvy o kontokorentním úvěru tak, že zašle žádost, která tvořila přílohu č. 4 této rámcové smlouvy-formulář, přílohou žádosti bude přehled pohledávek navrhovaných k zastavení. Banka se zavázala napsat své vyjádření na formuláři a to buď ve formě potvrzení, nebo zamítnutí. Bylo dohodnuto, že přílohou potvrzení bude i přehled pohledávek, dále byly dohodnuty podmínky čerpání každého dalšího kontokorentního úvěru. Součástí této smlouvy byly všeobecné úvěrové podmínky a doloženy formuláře žádostí.

Na základě tvrzení účastníků a k tomu provedených důkazů soud učinil tyto závěry:

K námitce žalobce, že správce řádně nepopřel pořadí při přezkumném jednání, když popěrný úkon neobsahoval zdůvodnění, soud si ze spisu zjistil, že správce své popření skutečně nezdůvodnil. Žalobce při ústním jednání pro oprávněnost své námitky judikát 4 VSPH 1200/2015-P 80-9 (MSPH 96 Ins 21510/2011). Tento judikát však svědčí ve prospěch správce. Vyplývá z něj, že ust. § 198 IZ se vztahuje jen na věřitele, a že správce může při své obraně uplatňovat další nové výhrady, které dříve neuplatnil. Závěr je vyslovený větou, že neuvedení konkrétní argumentace při popření pohledávky při přezkumném jednání nemá za následek, že by pohledávka popřena nebyla. Správce navíc po přezkumném jednání soudu dne 30. 1. 2015 doručil nové přezkumné listy, které byly zveřejněny, a do přezkumného listu u věřitele-žalobce uvedl konkrétní důvod popření: Zajištění bylo sjednáno v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. b) IZ důvod popření: Insolvenční správce popírá ve smyslu ustanovení § 195 IZ právo na uspokojení pohledávky věřitele ze zajištění, a to vzhledem ke skutečnosti, že pohledávky dlužníka, které mají tvořit předmět zajištění, byly dlužníkem poskytnuty a věřitelem přijaty k zajitění (okamžik vzniku zástavního práva) ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) IZ po zahájení insolvenčního řízení, aniž byly splněny podmínky uvedené v § 41 IZ (úvěrové financování).

K tvrzení žalobce, že zajištění pohledávky vznikalo opakovaně a to kupříkladu již dne 26. 5. 2014 a nikoli jen naposledy dne 27. 6. 2014 a že dříve již byla pohledávka žalobce opakovaně zajištěna na základě téže zástavní smlouvy k pohledávce ze dne 28. 3. 2014 a to zástavním právem k pohledávkám ze smluv s obchodními partnery, jak vyplývá z přiložené žádosti o kontokorentní úvěr ze dne 26. 5. 2014 obsahujícím seznam pohledávek k zastavení a potvrzením ze dne 26. 5. 2014, soud uvádí, že žalobce přímo do insolvenčního řízení přihlásil jen pohledávku vzniklou z rámcové smlouvy a z žádosti ze dne 25. 6. a potvrzením ze dne 27. 6. 2014. Jiná skutková tvrzení ani důkazy k přihlášené pohledávce neměl. Doplněk k pohledávce doručený 15. 12. 2014 řešil majetek tvořící předmět zajištění a okamžik vzniku zajištění, v dodatku k přihlášce žádná zmínka o dřívějším vzniku zástavního práva nebyla ani takové důkazy v přihlášce nebyly uvedeny. V žalobě se snaží vzbudit zdání, že v podstatě právní důvod, který přihlásil, byl již dříve. Soud k tomu uvádí, že se jedná o nový právní důvod, nová skutková tvrzení, které však věřitel v přihlášce neuvedl. Přihláška má být v podstatě jako žaloba, při podané žalobě soud zkoumá, zda právní důvody uvedené v přihlášce a žalobě jsou shodné. Soud nemůže přihlížet k tomu, když teprve v tomto řízení věřitel uplatnil nové tvrzení, že pohledávky byly zajištěny už dřívější žádostí a potvrzením z května 2014.

Soud ze své činnosti ví, že insolvenční řízení bylo zahájeno 27. 5. 2014, od 3. 7. do 3. 10. 2014 bylo vyhlášeno moratorium, dne 15. 10. 2014 bylo rozhodnuto o úpadku a na společnost byl prohlášen konkurz.

Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení jsou upraveny nejen v ust. § 140, ale i v § 109 IZ:

(1) Se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky:

b) právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení.

Podle § 41 IZ odst. 1 insolvenční správce může pro udržení nebo obnovení provozu podniku, který je součástí majetkové podstaty, uzavřít za obvyklých obchodních podmínek smlouvy o úvěru a smlouvy obdobné, jakož i smlouvy na dodávky energií a surovin, včetně smluv o zajištění splnění těchto smluv (dále jen "úvěrové financování").

Po zahájení insolvenčního řízení je to jen správce, který takovou smlouvu může uzavřít, nikoli věřitel smlouva o zastavení pohledávek vzniklá ze žádosti ze dne 25. 6. a potvrzením ze dne 27. 6. 2014 vzniknout pro nedovolenost ze zákona nemohla, věřiteli zástavní právo po zahájení insolvenčního řízení tak nevzniklo.

O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žalovaný vyhrál. K jednání nebyl správce zastoupen, požadoval však 1/3 jízdného Praha Hradec Králové a zpět (ten den měl správce u podepsaného soudu celkem tři nařízená jednání). Náklady za jízdné představují 1/3 z 1.596,97 Kč, tj. 1 cesta k jednání k soudu a zpět, celkem ujeto 240 km, z toho 1/3 činí 532,32 Kč včetně DPH (3,80 Kč/km, 1 l nafty 29,50 Kč, 5,76 l/100 km spotřeba). Tato částka žalovanému přináleží podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Hradci Králové dne 30. března 2016

Mgr. Věra Šáfrová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková