40 ICm 814/2015
Číslo jednací: 40 ICm 814/2015-159 (KSHK 40 INS 14518/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Věrou Šáfrovou ve věci žalobce: EUROMONT GROUP a. s., Velebudice 2010, 434 01, Most, IČ 631 47 165, zastoupen: JUDr. Petrem Jirátem, advokátem, Školní 3315, 430 01, Chomutov, proti žalovanému: Mgr. Emil Fischer, MBA, insolvenční správce dlužníka CGM Czech, a. s., IČ 499 73 215, se sídlem Pražská třída 184/65, 500 04, Hradec Králové, o určení pořadí,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že má právo na uspokojení své pohledávky vůči dlužníkovi a to ze zpeněžení pohledávky společnosti CGM Czech, a. s. za společností GariG Real, s. r. o., IČ 271 85 516, se sídlem Vřešť 140, PSČ 250 68, na úhradu části ceny díla dle smlouvy o dílo ze dne 29. 6. 2012, č. zhotovitele D1120747 ve znění pozdějších dodatků na akci výstavba nových rodinných domů, lokalita Na Brabčově, a to do výše 2.582.311,28 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit částku 532,32 Kč a zaplatit ji na účet žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhal určení svého pořadí dvou pohledávek s příslušenstvím, když tvrdil, že správce mu nesprávně popřel zajištění svých přihláškou uplatněných a v rámci přezkumného jednání zjištěných co do výše pohledávek. V žalobě tvrdil, že pohledávky má zajištěné, neboť jako zástavní věřitel a dlužník jako zástavce a zástavní dlužník spolu uzavřeli isir.justi ce.cz dne 18. 2. 2014 smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám, kterou bylo k zajištění budoucích pohledávek žalobkyně za dlužníkem z budoucích smluv o dílo, kde žalobkyni jako zhotoviteli vzniknou pohledávky za dlužníkem jako objednatelem z titulu splátek ceny díla až do celkové výše 15.000.000,00 Kč, zřízeno zástavní právo k pohledávkám dlužníka za jeho dlužníky (poddlužníky). Přihlášená pohledávka je, dle žalobce, tak pohledávkou, která byla dle uvedené zástavní smlouvy zajištěna zástavním právem k pohledávkám dlužníka za jeho dlužníky (poddlužníky). Pohledávkou dlužníka zajišťující přihlášené pohledávky žalobkyně za dlužníkem je jeho pohledávka za společností GariG Real s. r. o. se sídlem Řež na úhradu části ceny díla ve výši 5.148.698,00 Kč dle smlouvy o dílo ze dne 29. 6. 2012 na akci výstavba nových rodinných domů, lokalita Na Brabčově, kterou uzavřeli dlužník jako zhotovitel a společnost GariG Real s. r. o. jako objednatel. Předmětná část ceny za dílo byla objednateli vyúčtována fakturou dlužníka č. 310090 ze dne 6. 9. 2013 se splatností 20. 9. 2013. Žalobce tvrdil, že zřízení zástavního práva k předmětné pohledávce bylo věřitelem poddlužníku písemně oznámeno.

Žalobce dále uvedl, že nesouhlasí s popřením správce, když, podle jeho tvrzení, je smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávkám neplatná, protože v ní údajně není vymezena doba, v níž mají zajišťované pohledávky vznikat. Žalobce uvedl, že smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávkám zcela jednoznačně a určitě vymezuje budoucí zajišťované pohledávky, jakož i dobu trvání zajištění, tedy i dobu, v níž mají zajišťované pohledávky vznikat. To je navíc podpořeno i sjednáním celkového limitu budoucích zajišťovaných pohledávek do výše 15.000.000,00 Kč. Nový občanský zákoník nestanoví, že by doba, v níž mají zajišťované pohledávky vznikat, musela být ve smlouvě určena pouze způsobem od-do . Nadto nový občanský zákoník v ust. § 3011 odst. 2 stanoví alternativně dvě možnosti, jakými lze zajistit budoucí pohledávky zástavního věřitele za dlužníkem. První možnost představují dluhy určitého druhu vznikající dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v určité době a alternativně druhou možnost představuje zajištění budoucích různých dluhů z téhož právního důvodu. I kdyby v předmětné smlouvě nebyla explicitně sjednána doba, v níž by měly zajištěné pohledávky vznikat, byl zcela jednoznačně a určitě sjednán právní důvod vzniku zajišťovaných pohledávek. Mělo jít o pohledávky na cenách za dílo dle smluv o dílo, které spolu žalobkyně jako zhotovitel a žalovaný jako objednatel v budoucnu uzavřou do celkové výše 15.000.000,00 Kč. Dle žalobce takové vymezení zajišťovaných pohledávek je zcela určité a nevyvolává žádné pochybnosti o tom, o jaké pohledávky se mělo jednat. Žalobce se v žalobě odkazoval na odbornou literaturu, když citoval, že ust. § 1311 představuje zjevný odklon od doktríny akcesority (výklad před § 2010 pod VI). Ve fázi vzniku zajištění-zákon výslovně umožňuje zřídit zajištění, aniž by v takovém okamžiku ještě existoval dluh, který má být zajištěn. Platí-li interpretační postup navržený v komentáři k odstavci 1, pak pravidlo odstavce 2 představuje alternativu k první větě odstavce 1, tzn., že se jedná o pravidlo vyznačující se uvolněnějším kritériem určitosti. Namísto dluhu určité výše nebo dluhů, jejichž výši lze určit kdykoliv v době trvání zástavního práva, umožňuje odstavec 2 zajistit dluhy (všechny, jejichž druhy jsou popsány ve větě druhé odstavce 1), jejichž výše není určitá ani určitelná, kdykoliv po dobu trvání zástavního práva, ale jež lze pro účely požadavku určitosti dostatečně specifikovat jinak. Buďto druhem a dobou vzniku, nebo právním důvodem vzniku.

Dále žalobce uvedl, že nelze přehlédnout ani skutečnost, že dlužník sám pohledávku žalobkyně uznal, nezpochybnil právo na uspokojení ze zajištění a předal dokumenty ke svým pohledávkám za svými dlužníky, oznámil společnosti GariG Real s. r. o. vznik zástavního práva k předmětné pohledávce, tedy žalobce i dlužník zcela přesně věděli a byli srozuměni s tím, co je obsahem jejich právního vztahu založeného smlouvou o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 18. 2. 2014, jednali zcela důsledně dle vůle, kterou v předmětné smlouvě projevili.

Dále žalobce poukázal na ust. § 574 nového občanského zákoníku, které stanoví, že na právní jednání je třeba hledět jako na platné než jako na neplatné. Odkázal i na základní zásady nového občanského zákoníku v ust. § 1 odst. 2, dle níž platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Dále odkázal na ust. § 580 a násl., kde jsou vymezeny hlavní důvody neplatnosti a žalobce má za to, že předmětná zástavní smlouva žádným takovým důvodem neplatnosti postižena není-nepříčí se dobrým mravům, neodporuje zákonu a neplatnost nevyžaduje smysl ani účel zákona, nemá být podle smlouvy plněno něco nemožného, osoby, které ji uzavřeli, nebyli nesvéprávné ani v duševní poruše, nebyla porušena forma, nebyla uzavřena v omylu, nikdo k podpisu nebyl přinucen.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že podle jeho přesvědčení je smlouva o zřízení zástavního práva neplatná. Ve smlouvě je sice obecně vymezen druh zajišťovaných pohledávek, není v ní však vymezena doba, v níž mají tyto pohledávky vznikat. Jak žalobce, tak i žalovaný, i soud považuje za klíčové z hlediska platnosti ust. čl. 1 zástavní smlouvy. Z této smlouvy je soudem zjištěno, že zástavní právo zřizuje k zajištění následujících budoucích pohledávek zástavního věřitele za zástavcem a jejich příslušenství: pohledávek z budoucích uzavřených smluv o dílo, kde zástavnímu věřiteli jako zhotoviteli vzniknou pohledávky za zástavním dlužníkem jako objednatelem z titulu dílčích splátek ceny díla do celkové výše 15.000.000,00 Kč. V čl. 6 odst. 2 smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 18. 2. 2014 bylo sjednáno, že zástavní právo zřízené dle této smlouvy trvá po dobu trvání podle smlouvy zajišťovaných pohledávek zástavního věřitele za zástavce uvedených v čl. 1. smlouvy včetně jejich příslušenství. Žalovaný dále uvádí, že žalobce konstatuje, že vymezení zajišťovaných pohledávek je zcela určité, žalovaný má však za to, že klíčovým k posouzení platnosti zástavní smlouvy mezi dlužníkem ze dne 18. 2. 2014 je výše citované ust. čl. I zástavní smlouvy: Zástavní právo zřizuje k zajištění následujících budoucích pohledávek zástavního věřitele za zástavcem a jejich příslušenství: pohledávek z budoucích uzavřených SoD, kde zástavnímu věřiteli jako zhotoviteli vzniknou pohledávky za zástavním dlužníkem jako objednatelem z titulu dílčích splátek ceny díla do celkové výše 15.000.000,00 Kč. Žalovaný správce dále ve svém vyjádření uvedl, že díky obecnému principu akcesority zástavního práva klade zákon na vznik zástavního práva k dosud neexistujícím pohledávkám specifické nároky spočívající v tom, že podle ust. § 1311 odst. 2 lze zajistit zástavním právem: a) i dluhy určitého druhu vznikající dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v určité době . Žalovaný měl za to, že zástavní smlouva v tomto případě nesplňuje základní náležitost spočívající v časovém vymezení, v němž mají pohledávky zajištěné zástavním právem vznikat. Zástavní smlouva vymezuje pouze omezení co do výše, neobsahuje však určité časové vymezení, v němž mají zajištěné pohledávky vznikat, přesněji řečeno, zástavní smlouva neobsahuje konec této doby.; b) I různé dluhy vznikající vůči zástavnímu věřiteli z téhož právního důvodu. Žalovaný měl za to, že v tomto případě může zástavní právo k budoucí pohledávce vzniknout pouze v případě, že zajišťované pohledávky vzniknou na základě jediného konkrétně vymezeného právního důvodu. V případě zástavní smlouvy však nebyl tento důvod vymezen, smlouva obsahovala pouze obecné vymezení druhu právních důvodů, na jejichž základě mají pohledávky vznikat.

Protože zástavní smlouva neobsahuje jednu z podstatných náležitostí, má žalovaný za to, že se jedná buď o neplatné, nebo zdánlivé právní jednání, jehož důsledkem je, že zástavní právo k pohledávkám nevzniklo, resp. se jedná o neplatné právní jednání.

Soud provedl důkaz čtením smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám mezi EUROMONT GROUP a. s. a CGM Czech a. s. ze dne 18. 2. 2014. Z této smlouvy bylo zjištěno, že zástavní věřitel a zástavce dle čl. I zřídili zástavní právo k zajištění následujících budoucích pohledávek zástavního věřitele za zástavcem a jejich příslušenství: pohledávek z budoucích uzavřených smluv o dílo, kde zástavnímu věřiteli jako zhotoviteli vzniknou pohledávky za zástavním dlužníkem jako objednatelem z titulu dílčích splátek ceny díla až do celkové výše 15.000.000,00 Kč. Dále z čl. VI této smlouvy bylo zjištěno, že zástavní právo podle smlouvy trvá po dobu trvání, podle smlouvy zajišťovaných pohledávek zástavního věřitele.

Ust. § 1311 OZ č.89/2012 Sb. stanoví:

(1) Zástavním právem lze zajistit dluh o určité výši nebo dluh, jehož výši lze určit kdykoli v době trvání zástavního práva. Zástavním právem lze zajistit dluh peněžitý i nepeněžitý, podmíněný nebo i takový, který má vzniknout teprve v budoucnu.

(2) Zástavním právem lze zajistit i dluhy určitého druhu vznikající dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v určité době nebo i různé dluhy vznikající vůči zástavnímu věřiteli z téhož právního důvodu.

Ust. § 586 OZ stanoví:

(1) Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

(2) Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

Soud dospěl k závěru, že podle ust. § 586 OZ je správce tou osobou, která může podle odst. 1 citovaného ustanovení vznést námitku neplatnosti. Správce takovou námitku uplatnil a soud se musel takovou námitkou zabývat. Správci plynou ze zákona povinnosti-jednou z nejdůležitějších povinností je zjistit majetek pro účely jeho zpeněžení a možnost přerozdělení výtěžků zpeněžení pro věřitele. Popřením pořadí tak správce takovou nezajištěnou pohledávku bude požadovat po dlužnících.

Dále se soud zabýval ust. § 574 OZ, kdy:

Podle ust. § 574 OZ na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. K tomu soud uvádí ust. § 586, kdy právě správce na právní jednání spíše hleděl jako na jednání neplatné. Podle ust. § 586 je to zejména správce, který má chránit zájem dlužníka-úpadce a má tedy právo vznést námitku neplatnosti, když jeho cílem je chránit v rámci insolvenčního řízení práva věřitelů a to z důvodu jejich maximálního avšak poměrného uspokojení.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovanému bylo přiznáno jízdné ve výši 1/3, když toho dne měl celkem tři jiné incidenční spory. Žalovaný spočítal cestovní výlohy Praha-Hradec Králové a zpět celkem ve výši 1.596,97 Kč včetně DPH (celkem ujeto 240 km, 3,80 Kč/1 km, cena 29,50 Kč u motorové nafty pro rok 2016), z toho 1/3 činí 532,32 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Hradci Králové 30. března 2016

Mgr. Věra Šáfrová, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Hana Šafránková