40 ICm 793/2012
Číslo jednací: 40 ICm 793/2012-382 ( KSHK 40 INS 3163/2009 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Věrou Šáfrovou ve věci žalobce: AHG s. r. o., se sídlem Praha 4, Ohradní 1368/4, IČ 247 01 793, zast. advokátem JUDr. Kamil Podroužek, Fráni Šrámka 1139/2, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému: Zdeněk Mikeš, bytem Sedloňov-Polom 51, 517 91 Deštné v Orlických horách, insolvenční správce dlužníka Ing. Jiřího Šedivého, r. č. 471108/001, bytem Sadová 435, 517 01 Solnice, o vyloučení věci z majetkové podstaty

t a k t o:

I. Žaloba, kterou žalobce požadoval ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Ing. Jiřího Šedivého, bytem Sadová 435, 517 01 Solnice, vyloučit rozestavěnou stavbu přístřešku (haly) na automobily, zapsané do soupisu majetkové podstaty pod položkou 21, se zamítá.

II. Žalovanému se náklady řízení nepřiznávají.

III. Soud po právní moci usnesení o znalečném, znalci Jiřímu Melichovi vyhotoví samostatné usnesení, kterým vyúčtuje žalobci složené zálohy.

O d ů v o d n ě n í:

Včas podanou žalobou (doručena 23. 3. 2012) se původní žalobce město Dobruška domáhal vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka Ing. Jiřího Šedivého s tím, že správcem byla sepsána do majetkové podstaty pod položkou č. 21 rozestavěná stavba přístřešku (haly) na automobily (dále jen rozestavěná stavba). Touto sepsanou rozestavěnou stavbou je přitom dle žalobce míněna stavba přístřešku pro auta-jednolodní ocelové haly na pozemku parcelní číslo 2948/9-zastavěná plocha a nádvoří o výměře 855 m2 , který je vlastnictví žalobce a který vznikl rozdělením pozemku žalobce parcelní číslo 2948/3-ostatní plocha o výměře 1618 m2 na pozemek parcelní číslo 2948/3-ostatní plocha o výměře 864 m2 , a pozemek parcelní číslo 2948/9-zastavěná plocha a nádvoří o výměře 855 m2 v důsledku zápisu shora uvedené rozestavěné stavby jako rozestavěné budovy do katastru nemovitostí. Tyto pozemky jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, pracoviště Rychnov nad Kněžnou na listu vlastnictví č. 100001 pro obec a katastrální území Dobruška. Dlužník je zapsán jako vlastník této rozestavěné stavby u stejného katastrálního úřadu a katastrálního území a obec na listu vlastnictví č. 4061. Původní žalobce uvedl, že rozestavěná stavba neměla být žalovaným do majetkové podstaty zahrnuta. Podle žalobce a s ohledem na stádium rozestavěnosti není sepsaná stavba věcí v právním slova smyslu, netvoří samostatný předmět občanskoprávních vztahů. Podle žalobce je sepsaná rozestavěná stavba součástí pozemku 2948/9 resp. součástí soudního pozemku parcelní číslo 1707/9 ve vlastnictví jiné osoby a to v části, v níž se na tomto sousedním pozemku nachází. Součást je tedy ve vlastnictví žalobce a neměla být proto do majetkové podstaty dlužníka sepsána, když dlužník není jejím vlastníkem. V žalobě dále žalobce tvrdil, že se jedná o stavbu přístřešku pro auta u autosalonu Šedivý Dobruška-jednolodní ocelové haly, kterou na pozemku žalobce začal realizovat dlužník na základě stavebního povolení vydaného Městským úřadem Dobruška, odborem výstavby ze dne 10. 10. 1999 pod č. j. 3791/330/99-Rt. Povolená jednopodlažní stavba měla mít rozměry 85,40 na 12 metrů o výšce 6,87 metrů a měla obsahovat část výstavní a část dílenskou. Plánovaná podoba stavby je zřejmá z projektové dokumentace stavby schválené stavebním úřadem ve stavebním řízení. Stavba byla budovaná na pozemku města Dobruška, na jehož prodej Město uzavřelo s dlužníkem dne 7. 4. 1999 kupní smlouvu, která byla následně rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod č. j. 6C 100/99-61 ze dne 30. 11. 1999, který nabyl právní moci dne 2. 11. 2000, shledána absolutně neplatnou. Tímto rozsudkem bylo tedy určeno, že vlastníkem tohoto pozemku je nadále žalobce. Žalobce dále v žalobě tvrdil, že z povolené stavby byla realizována spodní část-plocha ze zámkové dlažby v plánované výstavní části haly včetně železobetonového soklu, do nějž měla být podle projektové dokumentace následně usazena ocelová konstrukce stavby, k níž mělo být připojeno i projektovou dokumentací předvídané oplocení stavby ve výstavní části haly a obvodové a vnitřní stěny v dílenské části haly. Ocelová konstrukce však provedena nebyla, stejně jakékoliv nadzemní části stavby-zejména nebyly provedeny obvodové ani vnitřní stěny stavby ani její střecha. Užívání realizované části stavby v žalobě žalobce tvrdí jen pochyb-bylo povoleno dílčím kolaudačním rozhodnutím vydaným dne 31. 12. 1999 Městským úřadem v Dobrušce oborem výstavby č. j. 4831/330/99-Rt. Z vyjádření odboru výstavby ze dne 31. 12. 2012 vyplývá, že ke dni vydání tohoto vyjádření je stav stavby shodný se stavem, za kterého bylo vydáno dílčí kolaudační rozhodnutí. Míra rozestavěnosti stavby tedy odpovídá dílčímu kolaudačního rozhodnutí a od té doby se nijak nezměnila. Tedy stavby haly nebyla dovedena do stadia, s nímž je soudním judikaturou spojován vznik stavby jako věci v občanskoprávním smyslu, není patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. Podle žalobce stavební činnosti dlužníka na pozemku tak představují pouze úpravu tohoto pozemku a tím podle žalobce se staly součástí pozemku, jehož vlastní. Na tom nemění nic, že tato rozestavěná stavba byla na základě návrhu insolvenčního správce zapsána jako rozestavěná budova do katastru nemovitostí. Z těchto důvodů žalobce navrhuje její vyloučení z majetkové podstaty.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že rozestavěná stavba je vybudovaná do stadia, kdy je zhotovena kompletní spodní stavba se stávající zejména ze třiceti sedmi mohutných betonových základových patic potřebných pro montáž nosných ocelových sloupů, propojených železobetonovými prahy. Propojená masivní hmota je uložena do nezámrzné hloubky a obíhá celý objekt. V nadzemní části stavby vystupuje nad okolní terén ve formě zdi, jasně odděluje rozestavěnou stavbu od okolního terénu. Ve výstavní části stavby je zeď opatřena plechovou atikou a oplocením. Podlaha je v dílenské části tvořena betonem a ve výstavní části zámkovou dlažbou uloženou do betonu. Výstavní částí stavby od dílenské je oddělena železobetonovým prahem a nájezdem se zjevným výškovým rozdílem. Rozestavěná stavba je tak jednoznačně a nezaměnitelně funkčně rozdělena na dvě části v souladu se stavební dokumentací. Soulad stavební dokumentace s provedením stavba potvrzuje dílčí kolaudační rozhodnutí ze dne 31. 12. 1999 již výše uvedeného č. j. Žalovaný uvedl, že výsledek nespočívá v úpravě pozemku vrstvením sypkého materiálu bez použití pojiva, je charakteristické použití betonu a železobetonu, jasně stanovuje hranice, kde pozemek končí a začíná stavba, určuje jednoznačně půdorys stavby, je dovedena do stadia, kdy je patrné stavební a funkční uspořádání prvního nadzemního podlaží, tedy dle tvrzení žalovaného se jedná o věc ve smyslu ust. § 120 odst. 2 občanského zákoníku. Zápis stavby do katastru nemovitostí má evidenční charakter a nedochází tak ke změně vlastnických vztahů. Stavební povolení na stavbu jako celek zůstává i nadále v platnosti a lze ve stavbě pokračovat i po časové prodlevě. Vlastník pozemku se nestává vlastníkem rozestavěné stavby, i kdyby ještě nedosahovala stadia rozestavěnosti, aby ji bylo možné považovat za nemovitost. Dlužník nežádal o změnu stavby, žalobci neodevzdal rozestavěnou stavbu.

Soud provedl tyto důkazy:

Z rozhodnutí o umístění stavby je soudem zjištěno, že je ze dne 3. 9. 1999, že se jedná o umístění přístřešku pro auta u autosalonu Šedivý Dobruška na pozemku 2948/3 v k. ú. Dobruška-jednolodní ocelová hala o rozměru 85,40 x 12 metrů o výšce 6,87 metrů-uvnitř je část výstavní a menší část dílenská. Ze stavebního povolení, které nabylo právní moci dne 3. 11. 1999 zjištěno, že byla povolena stavba přístřešku pro auta, stavba byla označena shodně jako v územním povolení. Pro povolení stavby byly stanoveny podmínky a to, že elektrická energie bude zajištěna novou přípojkou ze stávající skříně na štítu autoservisu, že dešťová voda bude svedena novou přípojkou do stávajícího příkopu u silnice a voda z komunikace bude odvedena do stávající vpustě a dále do lapačů olejů. Stavební povolení bylo zasláno účastníku řízení Městu Dobruška.

Z dílčího kolaudačního rozhodnutí ze dne 31. 12. 1999, které nabylo právní moci 20. 1. 2000 soud zjistil, že Ing. Jiřímu Šedivému bylo povoleno užívání přístřešku pro auta-jen plochy u autosalonu Šedivý Dobruška na pozemku č. parcelní 2948/3 v k. ú. Dobruška. Ve výroku je uvedeno, že stavba obsahuje kompletní spodní stavbu přístřešku včetně oplocení, dešťových svodů, patic, nájezdů, zámkovou dlažbu a terénní úpravy. V odůvodnění tohoto částečného kolaudačního rozhodnutí je uvedeno, že byl předložen protokol o provedení tlakové zkoušky vodotěsnosti zaměření skutečného provedení stavby, prohlášení o shodě na betonech, zkoušky krychelné pevnosti betonu a prohlášení o shodě na dlažbu. Dále je v odůvodnění uvedeno, že stavba je provedena podle projektové dokumentace a že byly dodrženy podmínky ve stavebním povolení. Toto kolaudační rozhodnutí bylo doručováno i Městu Dobruška, což je patrno ze záhlaví tohoto rozhodnutí. Žalovaný insolvenční správce soudu předložil dne 20. 10. 2012 listinu o výběrovém řízení na prodej pozemku č. 2948/9-zastavěná plocha a nádvoří k. ú. Dobruška a vyhlásil záměr prodeje. V uvedeném záměru jsou popsány právní vady pozemku s upozorněním na zrealizovanou stavbu přístřešku, která je tvořena zpevněnou plochou ze zámkové dlažby a plotem na betonovém soklu. Dále je zde uvedeno, že stavba je zapsána jako rozestavěná budova v katastru nemovitostí a její vlastník je evidován dlužník, na kterého byl prohlášen konkurz. Dále je v záměru uvedeno, že vyhlašovatel záměru podal žalobu na vyloučení rozestavěné stavby z majetkové podstaty. Dále je v záměru uvedeno, že v prodávaných pozemcích je uložena vodovodní, elektrická, telefonní přípojka, přičemž vlastník těchto přípojek není vyhlašovateli znám a umístění těchto přípojek není smluvně upraveno. Dále je zde uvědomění o tom, že je sjednáno k prodávaným nemovitostem právo nájmu ve prospěch společnosti AHG s. r. o. Ohradní, Praha 4. Nájem je sjednán na dobu neurčitou, s jednoměsíční výpovědní lhůtou běžící od doby doručení výpovědi druhé straně. Dále byla stanovena minimální kupní cena ve výši 760.650,-Kč. Při jednání 24. října 2012 žalobce uvedl, že má dojít ke změně vlastnictví, tedy k podpisu kupní smlouvy na pozemek a že právě v den tohoto jednání u soudu došlo k uzavření kupní smlouvy.

Soud si vyžádal ke sporu stavební spis a z tohoto stavebního spisu soud zjistil, že k datu 30. 8. 1999 dalo Město Dobruška souhlas s provedením stavby, když předtím byl veden spor o neplatnost kupní smlouvy. Ze stavebního spisu dále soud zjistil, že byla dohodnuta kupní smlouva 10,-Kč za 1 m2 namísto 100,-Kč za 1 m2 , a že na základě údajné chyby byla tato kupní smlouva prohlášena soudem za neplatnou. Z koordinační situace a z razítka svědčícím o povolení stavby bylo soudem zjištěno, že byla povolena i dešťová kanalizace a přípojka NN. Z žádosti o kolaudační rozhodnutí dlužníka Ing. Jiřího Šedivého bylo zjištěno, že dne 26. 11. 1999 požádal o kolaudaci první etapy stavby přístřešku pro auta, když tato část obsahuje zemní práce včetně odvodů vody, odstavnou plochu s výjezdy ze zámkové dlažby, úplné zaplocení a kompletní terénní úpravy (zatravnění) a dále uvedl, že v této žádosti, že druhá realizace tj. přístřešku s malou dílnou bude provedena později včetně úplného kolaudačního rozhodnutí. Soud dále provedl i důkaz čtením stavebního povolení ze dne 22. 9. 1999 a zjistil, že v té době měl vlastnické právo k pozemku Ing. Šedivý. Soud ze stavebního spisu četl technickou zprávu, která je součástí stavebního povolení, ze které zjistil, že nosnou konstrukci tvoří ocelové vetknuté sloupy a že se jedná o zastřešené stání pro prodejnu ojetých vozidel. Soud z technické zprávy zjistil, že se v podstatě jedná o stavbu-halu, kdy na základě stavby železobetonových patek a železné konstrukce bude vynesen střešní plášť, když svislé konstrukce budou vyplněny deskami Kingspan. Z technické zprávy dále vyplývá, jak soud zjistil, že právě dílenská část měla být opláštěna tímto materiálem. Z projektové dokumentace z půdorysu přízemí soud zjistil, že v detailu je uvedeno, jak bude vypadat oplocení se sloupky s poznámkou, co půjde do exteriéru a co do interiéru. Soud z projektové dokumentace zjistil, že půdorys základu je zřejmý z půdorysu patek, když na těchto patkách je nakresleno kotvení. Soud dále k prvnímu jednání zjistil, že v katastru není prozatím žádná informace, že by pozemek byl prodáván. Po vstupu nového účastníka řízení a to společnosti AHG s. r. o., když jeho vlastnictví bylo doloženo kupní smlouvou ze dne 24. 10. 2012 soud ustanovil k podání znaleckého posudku soudního znalce Karla Dunajčíka, který byl soudem zproštěn a byl ustanoven nový znalec Jiří Melich, kterému soud zadal otázky takové, aby zjistil, jaká byla rozestavěnost, soud na znalci požadoval, aby i zjistil, zda bylo stavěno podle projektové dokumentace, popř. jaké rozdíly byly provedeny a jak je stavba provedena jinak oproti schválené projektové dokumentace. Současně soud vzhledem ke konkrétním údajům, které zjistil předchozí znalec, novému znalci dal ke zvážení, které skutečnosti z posudku tohoto původního znalce může nový znalec vzít za své. Ze znaleckého posudku znalce Jiřího Melicha bylo zjištěno, že tak jak tvrdil i žalovaný a žalobce, že nemovitost je na výpise z katastru nemovitostí na LV č. 4061 pro k. ú. Dobruška uvedl, že požádal likvidátora firmy Unostav s. r. o., která byla zhotovitelem stavebních prací pro Ing. Jiřího Šedivého k poskytnutí veškeré dokumentace k posuzovanému objektu. Tyto listiny však v účetnictví společnosti nebyly. Dále znalec uvedl v otázce, jak měla být provedena stavba přístřešku, že přístřešek měl být postaven na podezdívce jako hala se svislými nosnými ocelovými konstrukcemi s obvodovým oplocením z drátěného strojového pletiva se zastřešením a podlahou z šedé betonové zámkové dlažby. Opravárenská dílna měla být stavbou se svislými nosnými ocelovými konstrukcemi s opláštěním z panelů Kingspan se zastřešením a s betonovou gletovanou podlahou. Dále znalec uvedl, že ze stavebního díla byla realizována kompletní spodní stavba obou objektů-podezdívka s železobetonovými opěrnými zdmi a oplechováním, betonové základové patky, betonová základová deska a betonová zámková dlažba. Po vnějším obvodu stavebních parcel na podezdívce je postaven ocelový strojový drátěný plot na ocelových sloupcích. Zhotovené zpevněné plochy se nacházejí na pozemcích firmy AHG s. r. o. a o výměře 213 m2 ve vlastnictví Vladimíra Kavána. K otázce, zda stavba odpovídá celkovému záměru dle projektové dokumentace a technické zprávy svědek uvedl, že z celkového záměru byla provedena pouze spodní stavba-zemní práce, zhotovení betonových patek, výstavba podezdívky, umístění navážky s urovnáním a zhutněním terénu, provedení betonové základové desky, zhotovení zpevněné plochy z šedé betonové zámkové dlažby. Dále bylo na obvodové opěrné zdi provedeno oplechování z pozinkovaného plechu a byly zapuštěny ocelové sloupky, na kterých bylo připevněno strojové, drátěné, plotové pletivo. Znalec dospěl k závěru, že podezdívka měla být provedena přes střed jednotlivých základových patek a jeho celková šířka měřená po vnější líc tak měla být 12,30 metrů, skutečné provedení však bylo 12,46 m2 . Znalec dospěl i k rozdílné šířce podezdívky oproti projektu, kdy šířka je větší o 0,68-0,84 m. Dále došel k nesrovnalostem výškovým u podezdívky, k nesrovnalostem u základových patek, kdy provedl sondy spočívající v obnažení základové betonové patky č. 26, tam bylo zjištěno, že podle projektu měly být patky zhotoveny jako betonová konstrukce o velikosti 1 m x 1m x 0,6 m hloubka se zapuštěním dvou kotvících šroubů pro následné připevnění svislé nosné ocelové konstrukce stavby. Znalec zjistil skutečné provedení betonové základové patky č. 26, kdy měřila 0,9 m x 0,83 m, v hloubce byla patka v délce 0,74 m. Patky nebyly zhotoveny v dostatečné hloubce a v nezámrzné úrovni terénu a tvar je nepravidelný, odpovídá prostému tvaru lžíce na rypadle. Znalec nenašel přípojku elektrické energie ani vodovodní přípojku a od dalších sond upustil. Znalec uvedl, že to, co bylo vyhotoveno, neodpovídá celkovému záměru k provedení stavby dle projektové dokumentace. Současně znalec označil na fotografii pilíř, ze kterého vede elektrická přípojka pod dlažbou. Znalec popsal provádění stavby dle projektové dokumentace, uvedl, že v základových patkách chyběly kotevní šrouby, zabýval se otázkou prvního nadzemního podlaží, k žádosti soudu se zabýval i otázkou, kolik peněz se prostavělo, protože soud považoval za vhodné, tak i správce poučil, že se jedná o vložené prostředky do pozemku. Znalec dále posoudil, že se jedná o spodní stavbu připravovaného budoucího objektu ocelového přístřešku, u kterého by bylo možné další využití základových konstrukcí a provedení nadzemní části stavby. Z důvodu špatně provedených základových patek by v případě dalšího zájmu o nadzemní výstavbu byly nutné nové statické výpočty z důvodu únosnosti. Zámkovou dlažbu by bylo nutné rozebrat v místech všech základových patek, a provést vyvrtání otvoru s chemickým upevněním kotevních šroubů a následnou výstavbu ocelových konstrukcí prvního nadzemního podlaží včetně zastřešení.

Rozhodující pro věc byl výslech znalce Jiřího Melicha. K dotazu soudu znalec uvedl, že na první pohled na pozemku není patrné, že by šlo o pokračování nějaké stavby, ale pokud znalec má k ruce projektovou dokumentaci, uvedl, že z této stavby může vidět maximální obvod budoucí stavby. K otázce soudu ohledně hranic stavby, tedy zda jsou hranice odhadnutelné, znalec uvedl, že na první pohled jsou zřejmé hranice objektu, který měl vzniknout na straně od vjezdových vrat do areálu, zpevněná plocha se zámkovou dlažbou se jeví jako oplocený dvůr. Na první pohled není zřejmé, že by se mělo jednat o dvě stavby, jak je v projektové dokumentaci. K otázce soudu, že na fotografiích je vidět výškový rozdíl v pozemku, znalec uvedl, že výstavba opěrné zdi byla nutná z důvodu výškového rozdílu terénu před započetím stavby, kdy v daném případě byly možné dvě varianty, a to buď snížení terénu na hranici se vzrostlými stromy, a nebo druhá varianta, výstavba zdi na straně s areálem pana Kavána a dosypání a zhutnění terénu do roviny. Tato druhá varianta je levnější. Znalec dále uvedl, že při místním šetření bylo dlužníkem určeno několik míst, kudy by měla vést přípojka elektrické energie a vody, sondy byly provedeny na dvou místech do hloubky 1,60 m, avšak žádné vedení nebylo nalezeno a z ekonomických důvodů bylo od sond upuštěno. Znalec uvedl, že stávající areál dlužníka je zásoben elektrickou energií i vodu, přičemž na hranici postavené opěrné zdi je připraven vývod elektrické energie. Viditelné jsou pak jen vpusti do plastového potrubí dešťové kanalizace, ty jsou vidět cca na třech místech. Znalec uvedl, že v případě znalosti projektové dokumentace je možné i reálné představit si na uvedených pozemcích dvě stavby, které odpovídají budoucímu záměru investora. K dotazu soudu, z čeho usuzuje tuto reálnou představu, znalec uvedl, že v terénu jsou pozemky vymezeny oplocením a na jedné straně opěrnou zdí z obou kratších stran jsou přístupy na existující zpevněné plochy ocelovými vraty, přičemž na jedné straně jsou tato vrata přímo na hranici pozemku, na druhé straně je za vraty do areálu zpevněná plocha s mírným sjezdem, za niž začínají betonové základové konstrukce obvodu původní budovy autoservisu a směrem ke zpevněné ploše ze zámkové dlažby je proveden výškově upravený sjezd na plochu nad níž měla stát odlehčená ocelová konstrukce s panely Kingspan pro kryté parkování osobních automobilů. Na první pohled jsou však zřejmé pouze obvodové základové konstrukce budovy, neboť zastřešená hala měla být ukotvena do základových patek, které se všechny nyní nachází pod zámkovou dlažbou, a na povrchu tak nejsou viditelné. Soud učinil dotaz vůči znalci, co by se muselo postavit, aby bylo vidět první nadzemní podlaží a dispozice této stavby, znalec uvedl, že viditelnost obvodu by znamenala zděné, svislé nosné konstrukce do výše jednoho metru u zastřešené ocelové haly by musely být připevněny do základových patek ocelové sloupy, které by tvořily nosný skelet budoucího objektu. Znalec potom popsal, že poté, co se přidělají nosné sloupy, že se tyto musí svázat konstrukcí krovu a poté se teprve provádí opláštění objektu. Znalec uvedl, že kotvící šrouby do patek lze dodatečně dodělat chemickou technologií. Znalec uvedl, že zamýšlená stavba se sestává ze dvou konstrukčních systémů, přičemž obě části měly mít jedno nadzemní podlaží, uvedl, že stávající rozestavěná stavba vizuálně působí jako příprava pro výstavbu objektu na existujících betonových pasech a venkovní zpevněná odstavná nebo skladovací plocha ze zámkové dlažby. Objekt se měl skládat ze dvou částí a to zděné díly pro opravu automobilů s charakterem budovy a o zastřešené expoziční a výstavní plochy v prostoru ocelové haly. Uvedl, že po nahlédnutí do projektové dokumentace a technické zprávy je zřejmé, že v dílenské části měl být oddělený samostatný prostor skladu vymezený vyzděnou příčkou z Ytongu nebo ze sádrokartonové konstrukce. Dále znalec uvedl, že bez znalosti projektové dokumentace je zřejmá možnost budoucí výstavby pouze pro část dílny, kde jsou zřejmé i viditelné betonové základové pasy. U výstavní plochy na první pohled je viditelné obvodové oplocení a tato plocha na první pohled nevykazuje možnost další výstavby. Znalec uvedl, že dílenská část je oplocena v prostoru mezi koncem výstavní části a plotovými vraty a uvedl, že se pouze domnívá, že plotové sloupky jsou mimo základové konstrukce, uvedl, že to nebylo jeho znaleckým úkolem. Dále znalec uvedl ohledně základových konstrukcí ve špici stavby, že je při nájezdu na tuto plochu její pravá část, levá část je v úrovni zpevněného štěrkového terénu není vysunuta nad úrovní nuly. Uvedl předpoklad, že základové konstrukce jsou vyhotoveny pro celý objekt dílenského prostoru a v levé části s ohledem na nájezd do objektu jsou níže, než viditelná pravá část. Znalec potvrdil existenci železobetonové podezdívky do písmene L ke straně autoservisu, uvedl však, že to nebylo jeho znaleckým úkolem a proto základy nebyly odhalovány a nelze tak ani konstatovat, zda v rozích je provedena monolitická konstrukce nebo zda rohy jsou pouze stykem dvou stran. Dále zjistil, že betonové patice byly propojeny železobetonovým pásem, jeho úkolem však nebylo zkoumat, zda tato konstrukce je pouze zpevněním obvodové plochy, nebo zda má statický vliv na spojení jednotlivých základových patek. Znalec dále uvedl, že patice má jinou velikost, než byla v projektu.

Insolvenční správce při jednání soudu doložil smlouvu o dílo mezi dlužníkem a zhotovitelem UNOSTAV s. r. o. ze dne 24. 9. 1999, kdy předmětem díla byla první etapa stavby, když v bodě 2.2 smlouvy rozdělili celkovou stavbu do etap, aby dokončená první etapa, jejíž realizace byla předmětem smlouvy, umožňovala objednateli užívat dílo již v této fázi. Důvodem etapování stavby byla ve smlouvě uvedená skutečnost, že objednatel díla má jen omezené finanční prostředky. Smluvními partnery byly vybrány z projektové dokumentace soubory prací, které by umožňovaly navázání a pokračování ve stavbě v etapě druhé. Předmětem díla byla přípojka NN proti jednotlivým položkám byla vždy uvedena cena. Dalším předmětem díla byly zemní práce pro ocelové konstrukce základy 33 m2 . Úprava podloží svislé konstrukce, podkladní konstrukce, komunikace, komunikace bourání, úprava povrchů, práce na potrubí, ostatní konstrukce a práce a konstrukce zámečnické. Ve smlouvě o dílo byla dohodnuta cena s DPH celkem ve výši 2.833.001,-Kč. Bylo dohodnuto, že práce budou zahájeny 27. 9. 1999 a ukončeny 15. 12. 1999.

Soud na základě provedených důkazů, vědom si ustálené judikatury k převodu rozestavěných staveb, zdůrazňuje tyto zjištěné skutečnosti, které ho vedly k jeho rozhodnutí:

-stavební povolení na stavbu platí, stavebník může stavbu realizovat v dalších etapách -stavba byla částečně zkolaudována ( 1. etapa) a důkazy jsou takové, že stavebník chtěl pokračovat ve stavbě v další etapě, bránilo mu nedostatek finančních prostředků k provedení celé stavby -v době, kdy započal stavět, vlastnil i pozemek pod stavbou -poté, co kupní smlouva byla soudem prohlášena za neplatnou, stavebník získal souhlas vlastníka ( Města Dobruška) pozemku, souhlas nebyl odvolán

V každém ohledu se jedná o oprávněnou stavbu ve smyslu stavebního zákona, která nebyla dokončena, právo dokončit takovou stavbu má ten, na kterého toto právo přejde.V podstatě je možno uvažovat i za současného stavu o změnu stavebníka podle stavebního zákona, což je jednoduché správní rozhodnutí. Pak se pouze jedná o otázky za vyrovnání provedené stavby, popř. prodej, pokud taková stavba do katastru jako rozestavěná je zaevidována, tedy je na LV.

Za takového právního stavu není možné, aby to, že oprávněná rozestavěná stavba, která nebyla dokončena, se stala, tak jak tvrdí v žalobě žalobce, součástí pozemku a to jenom proto, že není věcí ve smyslu obč. zákoníku.

Zejména k tomu, zda stavebník měl vůli stavbu dokončit, soud ustanovil znalce, když nejdůležitějším poznatkem ze znaleckého posudku soud považuje to, že pod zámkovou dlažbou jsou stavební prvky, které by tam stavebník neprováděl, kdyby ve stavbě nehodlal pokračovat. Podle názoru soudu není rozhodné, zda stavební prvky pod dlažbou jsou vystavěny v souladu se stavebním povolením a projektovou dokumentací, po první části etapy může stavebník kdykoli požádat o změnu stavby před dokončením, z čehož by vyplynulo další správní rozhodnutí.

Pokud stavební povolení platí a dokonce byla část provedené stavby zkolaudována, stavebník může dál pokračovat na stavbě, a takový okamžik posouzení, zda je stavba součástí pozemku či nikoli, je předčasné. Nicméně-soud je přesvědčen, že stavba, která byla v podstatě shodně účastníky, popsána, je věcí, kterou bylo možno sepsat do soupisu majetkové podstaty, protože převoditelná je.

K otázce soudu sám znalec připustil, že pokud zná stavební povolení a projektovou dokumentaci, že stavba na pozemku vidět je, je vidět výstavní a dílenská část, je vidět zeď u výstavní části s oplocením, jsou vidět nájezdy. Znalec ve svém posudku používá slovo-hala. K tomu soud poznamenává, že u haly se jedná zcela o jiný způsob provádění staveb. Podle technické zprávy měla být tato výstavní hala se zázemím dílenským stavěna tak, že na patkách a kotvících šroubech měly být upevněny právě ocelové stojny. Teprve na ně se vyrobí střecha či části střechy na míru a přivaří se zakotvením,-zde u dílenské části otvory mezi stojnami měly být vyplněny panely Kingspan. Pokud by platilo vžité pravidlo, že stavba lze převést jako věc a tedy ji sepsat do majetkové podstaty jako věc teprve tehdy, až je patrné 1. nadzemní podlaží a jednoznačně dána dispozice, v terénu viditelné hranice mezi pozemkem a stavbou, u hal a podobných jim staveb s technickým provedením stavby ze zhora by se taková stavba v krajním případě mohla zapsat až v podstatě jejím dokončením.

Soud má však za prokázané, že dispozice je po znalosti stavebního povolení a projektové dokumentace na pozemku viditelná, podzemní části pro další výstavbu byly provedeny, díky znalosti projektu a stavebního povolení je na pozemku vidět, kde stavba je, odděluje jednotlivé pozemky a díky své specifičnosti a technice stavění převoditelná je právě v této fázi její výstavby, která byla zkolaudována stavebním úřadem jako 1. etapa stavby. Díky sondám provedených znalcem je prokázáno, že stavebník hodlal ve stavbě pokračovat.

Dle sdělení správce dlužník proinvestoval v nedokončené stavbě něco kolem 3 milionů korun.

Vzhledem k tomu, že žalovaný ve věci vyhrál, byly mu přiznány náklady řízení. Správce si tyto náklady řízení vypočetl tak, že sčítal jízdné, které s touto věcí měl spojené, např. účel jízdy byl Městský úřad Dobruška k převzetí kopie výběrového řízení, jednání s panem Kavanem, vlastníkem z jednoho pozemků pod rozestavěnou stavbou dlužníka. Dále schůzka se soudním znalcem, pořízení fotografické dokumentace apod. Soud uvádí, že pokud mu takové náklady vznikly, že jsou to náklady majetkové podstaty, nikoliv však náklady v této věci. Soud mu tedy může vypočíst pouze náklady za jízdné k soudu, avšak i tyto náklady, pokud by mu je soud přiznal, jsou opět náklady majetkové podstaty. To znamená, že takové náklady správce budou součástí konečné zprávy insolvenčního správce.

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce se odvolal do výše odměny ustanoveného znalce, soud nerozhodl o tom, jaké náklady bude platit, co se týče znaleckých posudků prohravší žalobce. To si soud nechává k rozhodnutí po právní moci odměny ustanoveného znalce.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů od jeho doručení podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Hradci Králové dne 9. prosince 2015 Mgr. Věra Šáfrová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Martina Jirků