40 ICm 776/2012
Č.j.: 40 ICm 776/2012-36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Malým v právní věci žalobce: JUDr. Pavel Čížkovský, advokát se sídlem Václavské náměstí 18, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka AWIN REAL s.r.o., IČ: 28075781, se sídlem Obecnická 277, 261 01 Příbram I., proti žalovanému: Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Zavržice 36, 261 01 Příbram 1, zastoupenému Leošem Růžičkou, bytem Tyršova 108, 261 01 Příbram 1, o vydání plnění z neúčinného úkonu do majetkové podstaty ve výši 100.453,-Kč,

takto:

I. Právní úkony, kterými dlužník uhradil faktury za dodávky zboží a služeb vyúčtované společnostmi GOMI, s.r.o. ve výši 46.596,-Kč včetně DPH a Stanislava Havelky a Zdeňka Kratochvíla v celkové výši 53.857,-Kč, za Jaroslava Růžičku, jsou neúčinné.

II. Dnem právní moci rozsudku se pohledávka za žalovaným v celkové výši 100.453,-Kč zahrnuje do soupisu majetkové podstaty dlužníka AWIN REAL, s.r.o.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 100.453,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 3. 3. 2012 doplněnou podáním žalobce ze dne 21. 3. 2012 se žalobce JUDr. Pavel Čížkovský, advokát se sídlem Václavské náměstí 18, 110 00 Praha 1, domáhal, aby soud rozhodl, že právní úkony učiněné dlužníkem, kterými uhradil faktury za dodávky a služby vyúčtované společnostmi GOMI s.r.o. ve výši 46.596,-Kč včetně DPH a Stanislava Havelky a Zdeňka Kratochvíla v celkové výši 53.857,-Kč za žalovaného Jaroslava Růžičku, anonymizovano , bytem Zavržice 36, 261 01 Příbram 1, jsou neúčinné s tím, že částka 100.453,-Kč se zahrnuje do soupisu majetkové podstaty dlužníka AWIN REAL, s.r.o. (dále jen dlužník).

Uplatněný nárok pak odůvodnil takto: usnesením Krajského soudu v Praze čj. KSPH 40 INS 12192/2011-A-15 byl zjištěn úpadek dlužníka, soud rozhodl o řešení úpadku konkursem a současně ustanovil žalobce pro toto řízení insolvenčním správcem, který v rámci řízení zjistil, že z prostředků dlužníka byly zaplaceny dodávky zboží a prací, které sloužily na stavbu rodinného domku Jaroslava Růžičky (žalovaného), jediného společníka dlužníka, aniž by k tomu byl právní důvod nebo aniž by Jaroslav anonymizovano za to poskytl jakékoli protiplnění, a dlužník takto zaplatil společnosti GOMI s.r.o. částku 46.596,-Kč včetně DPH a dále byla z účtu dlužníka uhrazena faktura dodavatele Stanislava Havelky a Zdeňka Kratochvíla ve výši 53.857,-Kč, v obou případech vystavené za provedené práce v rodinném domku v Zavržicích, který je ve vlastnictví žalovaného. Žalobce uvádí, že shora uvedené platby byly za žalovaného zaplaceny z účtu dlužníka bez jakéhokoli právního důvodu, krom toho se jedná o platby poskytnuté dlužníkem za žalovaného bez přiměřeného protiplnění, tedy o úkon ve smyslu insolvenčního zákona neúčinný.

Insolvenční správce vyzval žalovaného k tomu, aby tyto částky vyplatil ve prospěch majetkové podstaty, avšak bez výsledku. Jedná se tedy o plnění ve prospěch dodavatelů a ve vztahu k žalovanému se jedná o neúčinné právní úkony dle ust. § 240 a násl. zák. č. 182/2006 Sb. v platném znění (insolvenční zákon, dále jen IZ), protože žalovaný získal prospěch a je tedy osobou povinnou k vydání takto získaného prospěchu dle ust. § 237 odst. 1 IZ. Svůj nárok pak osvědčoval listinami přiloženými k žalobě.

Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil, na opakované jednání se bez omluvy nedostavil a vyjádření k žalobě ve lhůtě stanovené usnesením soudu nezaslal. Z důvodu nepřítomnosti žalovaného na řádně nařízeném jednání a absence omluvy s žádostí o odročení jednání pokračoval soud v řízení bez jeho účasti a po zjištění, že žalobce na žalobě trvá v celém rozsahu, v jednání pokračoval a provedl dokazování těmito listinami: usnesením KS v Praze č.j. KSPH 40 INS 12192/2011-A-15 ze dne 13. 9. 2011, protokolem Finančního úřadu Příbram č. 174694/11/06393120227 včetně příloh ze dne 9. 12. 2011, zprávou FÚ Příbram o provedené kontrole ze dne 9. 12. 2011, trestním oznámením ze dne 2. 1. 2012, výzvou k složení částky do majetkové podstaty ze dne 10. 1. 2012, fakturou č. 09006 z 31. 3. 2009 na částku 42.320,-Kč, objednávkou č. 3008/33 z 20. 10. 2008 na částku 42.323,50 Kč, objednávkou na provedení elektroprací č. 53837 ze dne 26. 11. 2011, výpisem z katastru nemovitostí vystaveným Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram, pro okres a obec Příbram, k.ú. Zavržice-LV 128.

Z usnesení zdejšího soudu čj. KSPH 40 INS 12195/2011-A-15 ze dne 13. 9. 2011, že byl zjištěn úpadek dlužníka, že na jeho majetek byl prohlášen konkurs a že insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce, z výpisu z katastru nemovitostí vystaveného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram, pro okres a obec Příbram, k.ú.

Zavržice-LV 128, že vlastníkem nemovitosti Zavržice čp. 26 je žalovaný. Z faktury č. 3008/33 z 20. 10. 2008, že společnosti GOMI s.r.o., IČ: 27384748, byly provedeny stavební práce-pokládka betonu v rozsahu 75 m2 při rekonstrukci RD v Zavržicích, která pak byla následně společností GOMI, s.r.o., IČ: 27384748 přefakturována v celkové výši 42.325,-Kč dlužníkovi fakturou č. 090006 ze dne 31. 3. 2009 se splatností 14. 4. 2009, kterou dlužník na základě tohoto daňového dokladu uhradil. Z faktury č. 76 ze dne 26. 11. 2009 vystavené dodavatelem Stanislav Havelka a Zdeněk Kratochvíl, IČ: 71705228, A. Jiráska 260, Příbram I na částku 53.857,-Kč za provedené elektro práce na RD Zadržice se splatností 2. 12. 2009, že tato částka byla rovněž uhrazena dlužníkem. Výše uvedené skutečnosti včetně zaplacení částek dlužníkem pak jsou potvrzeny ve zprávě FÚ Příbram o provedené kontrole účetnictví dlužníka ze dne 9. 12. 2011 v protokolu FÚ Příbram č. 174694/11/06393120227 ze dne 9. 12. 2011, jakož i z trestního oznámení učiněného žalobcem na dlužníka ze dne 2. 1. 2012. Z výzvy ke složení žalované částky do majetkové podstaty ze dne 10. 1. 2012 soud zjistil, že dlužník byl vyzván a že do dne rozhodnutí o této žalobě neuhradil ničeho.

Při zhodnocení shora navržených a provedených důkazů soud dospěl k závěru, že ve smyslu § 132 zák. č. 99/1963 v platném znění (dále jen o.s.ř.) hodnotí každý důkaz jednotlivě a následně všechny důkazy ve vzájemné souvislosti, a to s ohledem na rozsah sporných tvrzení stran ve vazbě na rozsah tvrzení, o kterých není sporu, a dospěl k závěru, že žaloba v tomto případě byla podána důvodně.

Na základě výše uvedeného dokazování soud učinil závěr takový, že na nemovitosti ve vlastnictví žalovaného byly provedeny stavební práce, které byly následně uhrazeny dlužníkem, že touto úhradou vznikl žalobci prospěch ve výši zaplacených částek shora uvedených a že s ohledem na úpadek dlužníka se jedná o neúčinný právní úkon ve smyslu ust. § 240 a násl. IZ. Dále že žalovaný je osobou povinnou k vydání získaného majetkového prospěchu do soupisu majetkové podstaty a že žaloba byla žalovaným podána ve lhůtě stanovené zákonem.

Po právní stránce pak učinil soud tento závěr:

Odporovatelnost jako právní institut je obecně upraven v ust. § 42a zák.č. 40/1994 Sb. v platném znění (dále jen Obz.). Pro insolvenční řízení je pak použita speciální úprava v ust. § 235 a násl. IZ, kdy dle ust. § 235 IZ 1) Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. 2) Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba").

Dle ust. § 236 IZ 1) Neúčinností právního není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. 2) Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

Dle ust. § 237 1) Povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch. 2) Dědici nebo právní nástupci osob uvedených v odstavci 1, na které přešlo dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů, mají povinnost vydat je do majetkové podstaty, jestliže jim v době, kdy toto plnění nabyli, musely být známy okolnosti, které odůvodňují právo dovolávat se neúčinnosti vůči osobám uvedeným v odstavci 1, nebo jde-li o osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, anebo o osoby dlužníku blízké. 3) Dědici mají povinnost podle odstavce 2 pouze v rozsahu své odpovědnosti za dluhy zůstavitele. Připadne-li dědictví osob uvedených v odstavci 1 státu, platí odstavec 2 obdobně. 4) Osoby, které vydaly dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty, se mohou po skončení insolvenčního řízení domáhat jeho vrácení, jen nebylo-li použito k uspokojení věřitelů nebo nebylo-li s ním nakládáno jiným zákonem povoleným způsobem. 5) Bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné, vydá je insolvenční správce oprávněným osobám bez zbytečného odkladu poté, co tyto osoby vydaly dlužníkovo plnění z takového úkonu do majetkové podstaty. Není-Ii plnění poskytnuté dlužníku těmito osobami v majetkové podstatě rozpoznatelné nebo se v ní nenachází, považuje se pohledávka, která těmto osobám poskytnutím plnění dlužníku vznikla, za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.

Dle ust. § 238 IZ proti pohledávce na vydání dlužníkova plnění a neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty není přípustné započtení dle ust. § 239 IZ. 1) Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. 2) Rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří poskytli zálohu, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou.

Dle ust. § 240 IZ je neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění 1) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. 2) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného proti plnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. 3) Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. 4) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Dle ust. § 241 IZ je neúčinnost zvýhodněných právních úkonů. 1) Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. 2) Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. 3) Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. 4) Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. 5) Zvýhodňujícím právním úkonem není zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-Ii za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené proti plnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po za hájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

Dle ust. § 242 IZ je neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů. 1) Odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. 2) Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. 3) Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

Dle ust. § 243 IZ jestliže dlužníkův věřitel dosáhl na základě své odpůrčí žaloby rozhodnutí o neúčinnosti právního úkonu, které nabylo právní moci před právní mocí rozhodnutí o úpadku, může se domáhat toho, aby mu do výše jeho pohledávky bylo vydáno plnění tohoto neúčinného právního úkonu; toto plnění nemusí předa do majetkové podstaty.

Soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny podmínky odporovatelnosti dle ust. § 240 odst. 1 a 2 IZ, a to na základě zjištění, že dlužník v době, kdy již byl v úpadku ve smyslu ust. § 312, měl více věřitelů, peněžité závazky po dobu 30 dnů po splatnosti a tyto závazky nebyl schopen plnit, a to tak, že z jeho prostředků byly zaplaceny dodávky materiálu a prací na nemovitosti Zavržice, okres a obec Příbram, ve vlastnictví žalovaného jako jediného společníka dlužníka, a to dodavateli stavebních prací shora již uvedených a v rozsahu stavebních prací vyfakturovaných ve výši 46.596,-Kč a ve výši 53.857,-Kč, které byly zaplaceny dlužníkem, a to bez jakéhokoliv protiplnění ze strany žalovaného. Soud dále konstatuje, že žaloba byla žalobcem podána ve lhůtě stanovené zákonem a že žalovanému vznikla dle ust. § 237 povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů a žalobci vzniklo právo se tohoto plnění domáhat.

O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., s tím, že v tomto případě žalobce jako úspěšný účastník sporu žádné náklady řízení nepožadoval.

P o u č e ní : Proti tomuto rozsudku 1 z e podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů dále jen o.s.ř.). Připadne-li konec této lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den ( § 57 odst. 2 o.s.ř. ). Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u zdejšího soudu, nebo podání odevzdání orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.)

V Praze dne 17. září 2012

JUDr. Tomáš Malý, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Tomáš Herout