40 ICm 511/2012
40 ICm 511/2012-12

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Malým v právní věci žalobce: JUDr. Řeháček Oldřich Ph.D., se sídlem CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, insolvenční správce dlužníka: Kladiva Petr, rč. 550213/0172, bytem Prokopova 1641, 258 01 Vlašim, proti žalovanému: Mgr. Polanský Petr, soudní exekutor Exekutorského úřadu Liberec, se sídlem Voroněžská 144, 460 01 Liberec, o popření pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že popření vykonatelné pohledávky žalovaného ve výši 7.800,-Kč uplatněné přihláškou ze dne 15. 12. 2011 v insolvenčním řízení ve věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Kloknerová 2211/12, 148 00 Praha, kor. adresa Prokopova 1641, 258 01 Vlašim, učiněné žalobcem dne 15. 2. 2012 co do pravosti, j e p o p r á v u.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 20.2.2012 se žalobce domáhal určení, že popřená vykonatelná pohledávka ve výši 7.800,-Kč, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Kloknerová 2211/12, 148 00 Praha 4 co do pravosti, je po právu. Žalobu pak odůvodnil takto: Dne 15. 2. 2012 se v rámci insolvenčního řízení na majetek dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Kloknerová 2211/12, 14800 Praha, kor. adresa Prokopova 1641, 25801 Vlašim, konalo přezkumné jednání. Na tomto jednání žalobce jako insolvenční správce popřel pravost vykonatelné pohledávky žalovaného (věřitele č. P3) v celkové výši 7.800,-Kč, a žalobce následně postupoval podle ust. § 199 zák. č. 182/2006 Sb. v platném znění (dále jen IZ) podáním této žaloby. Je toho názoru, že pohledávka žalovaného z titulu pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce není po právu. Dle ustanovení § 5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále jen vyhláška"), je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění. Jelikož však žalovaný v průběhu exekučního řízení ničeho nevymohl, resp. exekuci neprovedl, nárok na odměnu za provedení exekuce mu nevznikl, přičemž tvrzení, že v exekuci nebylo dosud ničeho vymoženo, vyplývá z pohledávky věřitele č. P2 (Hlavní město Praha), tedy oprávněného z exekuce, jejímž provedením byl pověřen žalovaný, když tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení jako jistinu pohledávky č. 2 pohledávku v totožné výši, pro jakou byla exekuce nařízena. Z ustanovení § 109 odst. 1 písmo c) insolvenčního zákona vyplývá, že jedním z účinků zahájení insolvenčního řízení je to, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést. Jelikož exekuce na majetek dlužníka provedena nebyla, nevznikl žalovanému nárok na úhradu jejích nákladů. Odměna exekutorovi nenáleží ani v minimální výši dle ust. § 6 odst. 3 vyhlášky, neboť ničeho nevymohl. V daném případě nemá žalovaný nárok ani na paušální náhradu hotových výdajů, jelikož žádné úkony v exekuci neprováděl, a tak mu ani nemohly vzniknout hotové výdaje. I kdyby kroky směřující k provedení exekuce činil, neměl by nárok na úhradu nákladů, jelikož by takový postup odporoval ustanovením § 47 exekučního řádu (dále jen EŘ) a § 109 insolvenčního zákona, dle kterých nelze exekuci vykonat po zahájení insolvenčního řízení. V daném okamžiku navíc není postaveno na jisto, že dlužník je povinen náklady exekuce hradit. Exekuční řízení je ohledně náhrady nákladů řízení ovládáno zásadou procesního úspěchu ve věci a výsledek exekučního řízení tak má význam nejen pro výši odměny a nákladů exekutora, ale také pro určení osoby povinné k jejich úhradě. Jelikož dosud nebylo možné exekuci vykonat, nelze určit, který z účastníků exekučního řízení bude mít povinnost sporné náklady uhradit. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání.

Žalovaný uvedl, že proti dlužníkovi vede v pozici soudního exekutora exekuci, kterou však nelze s ohledem na účinky zahájené insolvence provést. Exekuce byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 na základě návrhu oprávněného, Hlavního města Prahy, a to usnesením č.j. 67EXE 1560/2010-14 ze dne 29.4.2010, které nabylo právní moci dnem 7.7.2010. Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy mu dojde návrh na nařízení exekuce od oprávněného (§ 35 odst. 2 EŘ). Tímto dnem tedy vzniká jak oprávněnému nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů řízení, tak soudnímu exekutorovi (věřiteli) nárok na alespoň minimální náklady exekuce, nepochybně v případě, že byl návrh oprávněným podán v souladu s ustanovením § 37 EŘ, tedy po právu a nárok oprávněného není promlčen. V takovém případě platí, že náklady oprávněného a náklady exekuce hradí povinný (§ 87 odst. 3 EŘ). Pouze v případě, že by exekuce byla zastavena, by bylo na místě rozhodovat o tom, kdo je povinen náklady účastníků a náklady exekuce hradit. K tomu by však musel dlužník, případně insolvenční správce v žalobě o určení neexistence pohledávky tvrdit důvody, které jsou způsobilé k zastavení exekuce. Žádnou takovou skutečnost však insolvenční správce v žalobě netvrdí a není tak pochyb o tom, že exekuce byla proti dlužníkovi nařízena právem. Nelze souhlasit ani s tvrzením žalobce obsaženým v žalobě, že žalovaný nemá nárok ani na minimální odměnu ani na úhradu hotových výdajů, neboť žádné úkony v exekuci neprováděl. Dle ustanovení § 44 odst. 1 EŘ exekutor, kterému došel návrh oprávněného na nařízení exekuce, požádá exekuční soud nejpozději do 15 dnů ode dne doručení návrhu o pověření k provedení exekuce. Neobsahuje-li návrhu oprávněného všechny stanovené náležitosti nebo je nesrozumitelný nebo neurčitá, běží tato lhůtě až ode dne doručení opraveného nebo doplněného návrhu, popřípadě exekučního titulu exekutorovi. Nad to je soudní exekutor na základě ust. § 52 odst. 1 EŘ vázán obecnými ustanoveními občanského soudního řádu a je tedy povinen ve smyslu § 43 odst. 1 zajistit opravy a doplnění případných nedostatků návrhu. Je zřejmé, že žalovaný ještě před nařízením exekuce soudem musí vynaložit řadu jak materiálních tak personálních prostředků ke splnění zákonných povinností spojených se zahájením exekučního řízení a nařízením exekuce, obzvlášť, je-li k jejich splnění vázán zákonnou lhůtou. Dle § 47 odst. 1 EŘ exekutor poté, co mu bylo doručeno usneseni o nařízení exekuce, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekučním příkazem se se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně. Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo. K tomu, aby byl exekutor schopen posoudit, jakým způsobem má být exekuce provedena a k tomu vydal exekuční příkaz, musí provést přinejmenším v počátku samotné realizace exekuce řadu administrativních lustrací majetku povinného, obeslat všechny peněžní ústavy působící na území ČR se žádostí o součinnost, zda vedou pro povinného účty a zda evidují z těchto účtů pro povinného pohledávky, lustrovat zdravotní pojišťovny ke zjištění plátce pojistného za povinného, lustrovat evidenci katastru nemovitostí za účelem zjištění evidence vlastnických práv k nemovitému majetku povinného. Všechny tyto činnosti představují značnou administrativní i personální zátěž, která v konečném důsledku znamená i značenou ekonomickou nákladnost samotné přípravy provedení exekuce. Tvrzení žalobce, že tedy žalovanému nevznikly žádné náklady, neboť dosud v exekučním řízení ničeho nevykonal, je tedy s ohledem na shora uvedené zcela zcestná. K doplnění žalovaný uvádí, že návrh na nařízení exekuce byl oprávněným žalovanému doručen dne 15.4.2010. Tímto dnem bylo tedy exekuční řízení zahájeno a soudní exekutor začal vykonávat úkony spojené se zahájením exekuce. Dne 20.4.2010 odeslal exekučnímu soudu žádost o nařízení exekuce a pověření k jejímu provedení. Dne 1.6.2010 bylo exekutorovi doručeno usnesení o nařízení exekuce č.j. 67EXE 1560/2010-14 ze dne 29.4.2010. Dne 8.6.2010 vydal soudní exekutor exekuční příkazy č.j, 131EX 684/10-21,-22,-23,-24, a-25, jimiž postihl příjem povinného z jeho účasti jako člena orgánů obchodních společností a současně tyto společnosti žádal o poskytnutí součinnosti dle § 33 a 34 e.ř. Dne 8.6.2010 též povinnému (dlužníkovi) odeslal výzvu k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti. Dne 7.7.2010 bylo žalovanému doručeno usnesení o nařízení exekuce s vyznačenou doložkou právní moci, o což exekuční soud požádal přípisem ze dne 25.6.2010 spolu se zasláním dokladů od doručení. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo dosud zvolenými způsoby provedení exekuce ničeho vymoci, žalovaný připravoval provedení exekuce prodejem movitých věcí povinného, když náhledem do insolvenčního rejstříku zjistil, že bylo ve věci povinného zahájeno insolvenční řízení. Následně tedy vyčíslil dosud vzniklé náklady exekuce, spočívající v minimální odměně soudního exekutora dle § 6 odst. 3 vyhl. MS č. 330/2001 Sb. a náhradě hotových výdajů, které stanovil v paušální výši dle § 13 odst. 1 ex. tarifu. K těmto částkám připočetl zákonnou sazbu DPH.

Soud provedl dokazování těmito listinami: -spisem Krajského soudu v Praze ap.zn. KSPH 40 INS 732/2011 -usnesením Krajského soudu v Praze KSPH 40 INS 732/2011-A-32 ze dne 7. prosince 2011 -přihláškou pohledávky žalovaného KSPH 40 INS 732/2011-A-32 ze dne 7. prosince 2011

-protokol z přezkumného jednání ze dne 15.2.2012 -Usnesením o nařízení exekuce Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 67EXE 1560/2010-14 ze dne 29.4.2010 s vyznačenou doložkou právní moci-součást přihlášky -Příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j, 131EX 684/10-63 ze dne 16.5.2011 s vyznačenou doložkou právní moci -spisovým přehledem spisu 131 EX 684/10

Ze spisu Krajského soudu v Praze čj. KSPH 40 INS 732/2011 soud zjistil, že proti dlužníkovi bylo zahájeno insolvenční řízení a usnesením čj. KSPH 40 INS 732/2011-A-32 ze dne 7. prosince 2011, byl zjištěn úpadek a provedeno oddlužení. Na přezkumném jednání dne 15.2.2012 soud zjistil, že přihlášená vykonatelná pohledávka byla žalobcem popřena co do pravosti a z data zahájení řízení, že tato žaloba byla podána včas. Z přihlášky žalovaného ze dne . KSPH 40 INS 732/2011-A-32 ze dne 7. prosince 2011 soud zjistil, že žalovaný přihlásil náklady exekuce, vyčíslené v minimální odměně soudního exekutora dle § 6 odst. 3 vyd. č. 330/2001 Sb. v platném znění, náhradu hotových výdajů, které stanovil v peněžité výši dle § 13 odst. 1 EŘ a sazby DPH. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 čj. 67 EXE 1560/2010-14 ze dne 29.4.2010 (PM 7.7.2010), že byla nařízena exekuce na základě oprávněného věřitele Hlavního města Prahy (věřitel č. 2 v insolvenčním řízení) a že tato exekuce nebyla povolena s ohledem na účinky zahájeného insolvenčního řízení. Z spisového protokolu exekučního spisu žalovaného 131EXE 684/10 soud zjistil, že úkony které provedl soudní exekutor v období od 5.4.2010 do 5.3.2012 v souvislosti s exekučním řízením.

Při zhodnocení shora navržených a provedených důkazů soud dospěl k závěru, že ve smyslu § 132 zák.č. 99/163 v platném znění (dále jen o.s.ř.) hodnotí každý důkaz jednotlivě a následně všechny důkazy v vzájemné souvislosti, a to s ohledem na rozsah sporných tvrzení stran ve vazbě na rozsah tvrzení o kterých není sporu a dospěl k závěru, že žaloba v tomto případě byla podána důvodně.

Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu takový, že žalovaný vyplatil odměnu a výdaje v insolvenčním řízení předčasně, a to s odůvodněním výše uvedeným.

Právně soud daný případ posoudil takto:

Z ustanovení § 109 odst. 1 písmo c) IZ vyplývá, že jedním z účinků zahájení insolvenčního řízení je to, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty lze nařídit nelze jej však provést.

Dle § 173 odst. 3 IZ lze přihlásit i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku.

Dle ustanovení § 46 odst. 6 zákona Č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) ve znění pozdějších předpisů (dále jen "EŘ") je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci exekutor vydá výtěžek exekuce bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání výtěžku insolvenčnímu správci.

Dle § 87 EŘ jsou náklady exekuce odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (dále jen "náklady exekuce"). Náklady exekuce hradí exekutorovi povinný. Náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky. Náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému (§ 88 EŘ).

Dle ustanovení § 89 EŘ dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

Dle ustanovení § 5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále jen "vyhláška") nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění.

Dle § 6 dost. 3 vyhlášky činí odměna za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky nejméně 3.000,-Kč.

Dle § 13 vyhlášky náleží exekutorovi v souvislosti s výkonem exekuční činnosti náhrada hotových výdajů v paušální částce 3.500,-Kč. Překročí-li výše hotových výdajů exekutora účelně vynaložených v souvislosti s prováděním exekuční činnosti částku 3.500,-Kč, náleží mu náhrada hotových výdajů v plné výši. Tyto náklady je exekutor povinen prokázat.

Jelikož exekuce na majetek dlužnice, která byla nařízena po zahájení insolvenčního řízení, provedena nebyla, nemá žalovaný nárok na úhradu jejích nákladů. Ostatně ani sám žalovaný netvrdí, že by činil jakékoli kroky směřující k jejímu provedení. Odměna exekutorovi nenáleží ani v minimální výši 3.000,-Kč dle § 6 odst. 3 vyhlášky, neboť ničeho nevymohl (II.ÚS 1540/08 ze dne 29.07.2009). V daném případě nemá žalovaný nárok ani na paušální náhradu hotových výdajů, jelikož žádné úkony v exekuci neprováděl, a tak mu ani nemohly vzniknout hotové výdaje. I kdyby kroky směřující k provedení exekuce činil, neměl by nárok na úhradu nákladů, jelikož by takový postup odporoval ustanovením § 47 EŘ a § 109 IZ, dle kterých nelze exekuci vykonat po nařízení insolvenčního řízení.

Navíc, v daném okamžiku není postaveno na jisto, náklady dlužník je povinen náklady exekuce hradit. Přestože se soud ztotožňuje s tvrzením žalovaného, že povinnost uhradit náklady exekuce vznikne již v okamžiku nařízení exekuce, jedná se pouze o obecnou povinnost danou zákonem, které se lze domáhat až po přistoupení k provádění exekuce, kdy je exekutorovi známé, proti komu se má těchto nákladů domáhat. Exekuční řízení je totiž ohledně náhrady nákladů řízení, obdobně jako civilní nalézací řízení, ovládáno zásadou procesního úspěchu ve věci a výsledek exekučního řízení tak má význam nejen pro výši odměny a nákladů soudního exekutora, ale také pro určení osoby povinné k jejich úhradě (12 Cmo 7/2009-36 ze dne 29.12.2009).

Dle ustanovení § 87 odst. 3 EŘ ve spojení s 89 EŘ hradí náklady povinný (dlužník) pouze v případě úspěšné exekuce. V opačném případě hradí náklady exekuce ten, který zavinil její zastavení, a v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Jelikož dosud nebylo možné exekuci vykonat, nelze určit, který z účastníků exekučního řízení bude mít povinnost sporné náklady uhradit. Nic však nebrání tomu, aby byla po ukončení insolvenčního řízení exekuce provedena a v závislosti na jejím průběhu byla odměna a náklady žalovaného vymožena buď od oprávněného nebo povinného. Teprve po provedení exekuce je možné, aby exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, neboť při specifikaci nákladů vychází z úspěchu při provedení exekuce.

Žalobce tedy přihláškou pohledávky uplatnil odměnu a výdaje v insolvenčním řízení, byť v minimální výši, předčasně, neboť mu vůči dlužnici dosud přímý nárok nevznikl. Nejedná se ani o pohledávku vázanou na podmínku ve smyslu ustanovení § 173 odst. 3 IZ, neboť je zřejmé, že tato pohledávka vůči dlužnici po dobu trvání insolvenčního řízení nemůže vzniknout. Nad rámec soud uvádí, že pokud dlužnice úspěšně splní oddlužení, bude ve zbytku svých dluhů od placení osvobozena, což je důvod pro zastavení exekuce (srov. např. 45 ICm 420/2010 ze dne 1.11.2010).

Jelikož exekuce dosud provedena nebyla, není možné se ani domáhat úhrady nákladů na její provedení, neboť takový nárok dosud nevznikl (45 ICm 420/2010 ze dne 1.11.2010).

Soud proto dospěl k závěru, že předmětná pohledávka nebyla přihlášená po právu a proto žalobě vyhověl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o s.ř. dle kterého soud přízná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Přestože měl žalobce plný úspěch ve věci, nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu žádné nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne jeho doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 29. března 2012

JUDr. Tomáš Malý, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Helena Pýchová