40 ICm 4936/2015
40 ICm 4936/2015-32 KSOS 40 INS 11740/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Martínkovou ve věci žalobkyně: Mgr. Ing. Ivana Zálešáková, se sídlem Dr. E. Beneše 1873/61, Bruntál, PSČ 792 01, insolvenční správkyně dlužnice: Mária anonymizovano , anonymizovano , bytem Masarykova 67, Fulnek, PSČ 742 45, proti žalovanému: Matco, s.r.o., se sídlem Praha 1- Malá Strana, Letenská 121/8, PSČ 118 00, IČO: 26425033, zastoupen: Mgr. et Mgr. Jana Sekyrová, advokátka se sídlem Letenská 121/8, Praha 1, PSČ 118 00, o popření vykonatelné pohledávky ve výši 196.900,22 Kč

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka žalovaného Matco, s.r.o., IČO: 26425033, se sídlem Letenská 121/8, 180 00 Praha 8 (věřitele č. 2, přihláška č. P2) v celkové výši 196.900,22 Kč, která byla žalovaným přihlášena do insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužnice: Michálková Mária, anonymizovano , bytem Masarykova 67, 742 45 Fulnek, z titulu smluvních úroků z prodlení není po právu, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 28.12.2015 došlou soudu dne 28.12.2015 domáhala se žalobkyně vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pohledávka žalovaného Matco, s.r.o., IČO: 26425033, se sídlem Letenská 121/8, 180 00 Praha 8 (věřitele č. 2, přihláška č. P2) v celkové výši 196.900,22 Kč, která byla žalovaným přihlášena do insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužnice: Michálková Mária, anonymizovano , bytem Masarykova 67, 742 45 Fulnek (dále jen dlužnice) z titulu smluvních úroků z prodlení není po právu. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalobkyně jako insolvenční správkyně (dále jen IS) dlužnice na přezkumném jednání, které se konalo dne 15.12.2015 částečně popřela vykonatelnou pohledávku ve výši 196.900,22 Kč. Žalovaný jako věřitel dlužníka, přihlásil podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě ze dne 17.06.2015 svou pohledávku v celkové výši 376.194,-Kč z titulu Smlouvy o úvěru, která byla uzavřena s právním předchůdcem žalovaného GE Money Multiservis, a.s. Jistina pohledávky byla přihlášena ve výši 64.833,-Kč a příslušenství ve výši 311.361,-Kč (úrok z prodlení, náklady řízení, náklady oprávněného v exekučním řízení). Vykonatelnost přihlášené pohledávky č. 1 opřel žalovaný o platební rozkaz Okresního soudu v Novém Jičíně č.j. 24C 16/2009-12 ze dne 05.03.2009, v právní moci dne 28.03.2009. Při přezkumném jednání konaném dne 15.12.2015 u Krajského soudu v Ostravě byla přihlášená pohledávka částečně popřena, a to ve výši 196.900,22 Kč jako vykonatelná ze strany IS, ze strany dlužnice byla zcela uznána. Důvod popření ze strany IS byl u přezkumného jednání zaznamenán následně: IS popřela nárok věřitele na smluvní úroky z prodlení a uznala pouze nárok na zákonné úroky z prodlení od 03.01.2007 do 20.05.2015 z částky 101.164,-Kč, tzn. úroky z prodlení ve výši 69.928,58 Kč. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nemůže být ve spotřebitelských smlouvách výše úroků z prodlení dohodnuta v jiné výši než stanoví předpisy občanského práva (např. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 22/2013 ze dne 24.10.2013, sp. zn. 33 Odo 1117/2003 ze dne 17.03.2005, sp. zn. 32 Odo 873/2006 ze dne 30.10.2010). Žalobkyně měla za to, že v dané věci se nejednalo o jiné právní posouzení, protože soud se při vydávání rozhodnutí vůbec nezabýval, zda uplatňovaný nárok vyplývá ze spotřebitelské smlouvy.

Žalovaný s částečným popřením pohledávky a s důvody jejího popření nesouhlasil. Uvedl, že pohledávka byla přiznána pravomocným a vykonatelným platebním rozkazem Okresního soudu v Novém Jičíně, č. j. 24C 16/2009-12 ze dne 05.03.2009. Dle ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. Žalovaný uvedl, že ze skutečnosti, že platební rozkaz neobsahuje žádné odůvodnění, nelze dovozovat, že by nalézací soud žalobou uplatněný nárok nijak právně nehodnotil. Žalovaný se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu ČR vyjádřeným v jeho rozhodnutí sp. zn. 25 ICdo 7/2013 ze dne 18.07.2013, dle kterého výhrady vznesené proti příslušenství pohledávky přiznanému pravomocným rozhodnutím v rovině právní jsou jiným právním posouzením věci, jež je IS jako důvod popření pravosti nebo výše pohledávky zapovězeno ust. § 199 odst. 2 IZ. Dle názoru žalovaného se tak v případě námitek proti příslušenství pohledávky přiznanému pravomocným rozhodnutím jedná o jiné právní posouzení věci.

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci řízení s tímto postupem dle ust. § 115a o.s.ř. souhlasili.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník (dále o. z.), tj. zákon č. 89/2012 Sb., který zrušil zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.). S přihlédnutím k ust. § 3028 o. z. se pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakožto i pro práva a povinnosti z nich vzniklých, použijí dosavadní právní předpisy (tedy občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013).

Insolvenční řízení je upraveno zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (IZ).

Soud ve věci nejprve zjišťoval, zda byly splněny předpoklady, za nichž se může soud nárokem uplatněným tzv. incidenční žalobou zabývat.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 37 40 INS 11740/2015-A5 ze dne 20.05.2015 byl zjištěn úpadek dlužnice, IS byla ustanovena žalobkyně a současně bylo rozhodnuto o povolení řešení úpadku oddlužením.

Přihláškou č. P2 si žalovaný jako věřitel č. 2 přihlásil pohledávku z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 15.12.2005 mezi dlužnicí a právním předchůdcem věřitele společnosti GE Money Multiservis, a.s., IČO: 49241150, odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru ze dne 03.06.2006. Pohledávka byla přihlášena v celkové výši 376.194,-Kč a sestávala se ve výši jistiny 64.833,-Kč a ve výši úroku z prodlení, nákladů nalézacího řízení a nákladů oprávněného v exekučním řízení-311.361,-Kč (úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 101.164,-Kč od 03.01.2007 do 20.05.2015, celkem 266.828,80 Kč, náklady nalézacího řízení 26.616,20 Kč, náklady oprávněného v exekučním řízení 17.916,-Kč). Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná dle platebního rozkazu Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 24C 16/2009-12 ze dne 05.03.2009.

Ze seznamu přihlášených pohledávek věřitele č. 2 bylo zjištěno, že žalobkyně jako IS u přezkumného jednání konaného dne 15.12.2015 popřela částečně pohledávku žalovaného ve výši 196.900,22 Kč z důvodu: IS popírá nárok věřitele na smluvní úroky z prodlení a uznává pouze nárok na zákonné úroky z prodlení od 03.01.2007 do 20.05.2015 z částky 101.164,-Kč, tzn. úroky z prodlení ve výši 69.928,58 Kč. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nemůže být ve spotřebitelských smlouvách výše úroků z prodlení dohodnuta v jiné výši než stanoví předpisy občanského práva (např. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 22/2013 ze dne 24.10.2013, sp. zn. 33 Odo 1117/2003 ze dne 17.03.2005, sp. zn. 32 Odo 873/2006 ze dne 30.10.2010). Pravidlo, podle kterého u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu nemůže být důvodem popření její pravosti nebo výše jiné právní posouzení věci (§ 199 odst. 2 část věty za středníkem insolvenčního zákona), typově dopadá na situace, kdy při nezpochybněném skutkovém základu věci (tedy, nejsou-li důvodem popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, nebo takové skutečnosti sice byly uplatněny, ale v porovnání s dřívějším rozhodnutím nevedly ke změně skutkových závěrů) měl zjištěný skutkový stav vést k jinému právnímu posouzení věci, než které o něm v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, učinil příslušný orgán. S ohledem na shora uvedené má IS za to, že se nejedná o jiné právní posouzení, protože soud se při vydávání rozhodnutí vůbec nezabýval, zda uplatňovaný nárok vyplývá ze spotřebitelské smlouvy. Na základě výše uvedeného má IS za to, že z platebního rozkazu Okresního soudu v Novém Jičíně nevyplývá, že by v řízení uplatnila dlužnice proti nároku věřitele jakékoliv skutečnosti, kterými by zpochybnila právo na zaplacení smluvních úroků z prodlení a IS má za to, že je oprávněna uplatnit v řízení o určení pravosti této pohledávky popěrný úkon představující neuznání nároku spočívajícího v rozdílu mezi smluvními a zákonnými úroky z prodlení.

Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru o splnění předpokladů, za nichž se soud může nárokem uplatněným incidenční žalobou zabývat (zjištění úpadku dlužnice, ustanovení žalobkyně IS, řádné přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení dlužnice a řádné popření přihlášené pohledávky IS). S ohledem na skutečnost, že přezkumné jednání se konalo dne 15.12.2015 a žaloba byla soudu doručena dne 28.12.2015, byl rovněž učiněn závěr o včasnosti podané žaloby (§ 199 odst. 1 IZ).

Poté, co soud učinil závěr o splnění výše uvedených předpokladů, se dále zabýval oprávněností nároku uplatněného incidenční žalobou.

V dané věci byla sporná skutečnost, zda žalobkyně jako IS byla oprávněna popřít vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným platebním rozkazem s ohledem na dikci ust. § 199 odst. 2 IZ.

Platebním rozkazem Okresního soudu v Novém Jičíně, č. j. 24C 16/2009-12 ze dne 05.03.2009 bylo rozhodnuto o povinnosti dlužnice zaplatit společnosti Matco s.r.o. do 15ti dnů ode dne doručení platebního rozkazu částku 125.629,-Kč s 0,1% smluvním úrokem z prodlení denně z částky 101.164,-Kč od 03.01.2007 do zaplacení a náklady řízení ve výši 26.616,20 Kč. Výše uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 28.03.2009 a vykonatelné se stalo dnem 28.03.2009.

K sporné právní otázce soud uvádí následující.

Možnost IS popřít vykonatelnou pohledávku přiznanou věřiteli vůči dlužníku rozhodčím nálezem je upravena v ust. § 199 odst. 2 IZ. Výkladem tohoto ustanovení se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 18.07.2013 sen. zn. 29 ICdo 7/2013, ve kterém uzavřel, že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou, např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu. Pro úspěch takového popření bude určující, zda skutečnosti, které dříve neuplatnil dlužník, jsou způsobilé změnit výsledek sporu o pohledávku (právě ony jsou důvodem ve výsledku jiného právního posouzení věci). Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Přizná-li příslušný orgán věřiteli vůči dlužníku jiné než zákonem předepsané příslušenství pohledávky tím, že chybně určí právní předpis, který stanoví, jaký druh příslušenství k pohledávce náleží, je kritika takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení věci. U platebního rozkazu včetně elektronického platebního rozkazu se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) projevuje v tom, že soud taková rozhodnutí (jež neobsahují žádné odůvodnění) vydal.

Závěry Nejvyššího soudu ČR beze zbytku platí na platební rozkaz Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 24C 16/2009-12, přičemž soud při vydání tohoto platebního rozkazu očividně pochybil v posouzení, zda ve spotřebitelských smlouvách může být výše úroku z prodlení dohodnuta v jiné výši, než stanoví předpisy občanského práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 22/2013 ze dne 24.10.2013). Námitka IS, že v tomto rozsahu měl přihlášený věřitel pouze právo na zákonný úrok z prodlení však vzhledem k ust. § 199 odst. 2 části věty za středníkem IZ není způsobilým důvodem popření. Nejvyšší soud ČR v citovaném rozhodnutí 29 ICdo 7/2013 učinil úsudek, že závěr soudu, že i ohledně požadovaného příslušenství pohledávky lze rozhodnout platebním rozkazem, v sobě zahrnuje úsudek, že takto přiznávané příslušenství pohledávky neodporuje právním předpisům. Takovýto úsudek je postačující pro závěr, že platební rozkaz obsahuje právní posouzení věci ohledně přiznaného příslušenství pohledávky. Námitky proti příslušenství pohledávky přiznané pravomocným platebním rozkazem jsou pak jiným právním posouzením věci, jež je IS jako důvod popření pravosti nebo výše takovéto pohledávky zapovězeno ust. § 199 odst. 2 části věty za středníkem IZ.

S ohledem na skutečnost, že důvodem popření vykonatelné pohledávky bylo jiné právní hodnocení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 202 odst. 1 IZ, dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 22.09.2016

Mgr. Jana Martínková, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Šurabová