40 ICm 4211/2016
čj. 40 ICm 4211/2016-76 (KSBR 40 INS 3524/2014-C1-25 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Mozgovou v právní věci žalobkyně: Martina Navrátilová, narozená dne 8. 5. 1968 bytem Luční 4591, 760 05 Zlín zastoupená advokátkou Mgr. Veronikou Zmrzlíkovou Tomečkovou AK Zlín, třída Tomáše Bati 202 proti žalovaným: 1) Daniel Pištěcký, narozený dne bytem Podlesí II/5609, 760 05 Zlín

2) JUDr. Eva Dušková, advokátka AK Zlín, Vršava III/574 insolvenční správkyně dlužnice Martina Navrátilová, narozená dne 8. 5. 1968, bytem Luční 4591, 760 01 Zlín

o žalobě na neplatnost kupní smlouvy

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že kupní smlouva ze dne 17. 10. 2016, uzavřená mezi žalovanými, kterou byly nemovitosti žalobkyně, a to bytová jednotka č. 4591/17 nacházející se v budově č.p. 4591, stojící na pozemku p. č. st. 6536; spoluvlastnický podíl o velikosti id. 5766/231609 na společných částech budovy čp. 4591 a spoluvlastnický podíl o velikosti id. 5766/231609 na pozemku p. č. st. 6536 zapsané na LV č. 19669 a LV č. 19405 isir.justi ce.cz (KSBR 40 INS 3524/2014-C1-25)

pro katastrální území a obec Zlín, u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, prodány žalovanému č. 1) je neplatná se zamítá .

II. Žalovanému č. 1) se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. 2) na nákladech řízení částku Kč 244, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení

Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 18.11.2016 se žalobkyně (dále také i jen jako dlužnice ) domáhala, aby soud určil, že kupní smlouva uzavřená dne 17. 10. 2016 mezi žalovanými, jejímž předmětem byly nemovitosti žalobkyně, a to bytová jednotka č. 4591/17 nacházející se v budově č.p. 4591, stojící na pozemku p. č. st. 6536; spoluvlastnický podíl o velikosti id. 5766/231609 na společných částech budovy čp. 4591 a spoluvlastnický podíl o velikosti id. 5766/231609 na pozemku p. č. st. 6536 zapsané na LV č. 19669 a LV č. 19405 pro katastrální území a obec Zlín, u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, je neplatná. V žalobě uvedla, že dle zprávy žalované č. 2) zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 9. 12. 2016 je zřejmé, že jako insolvenční správkyně dlužnice v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 3524/2014 uzavřela dne 17. 10. 2016 kupní smlouvu o prodeji shora uvedených nemovitostí s žalovaným č. 1). Nemovitosti žalobkyně byly zastaveny k zajištění pohledávek věřitelů, a to Bc. Ivy Vinklárkové a MUDr. Bohuslava Navrátila. V souladu s ust. § 289 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) napadá žalobkyně platnost shora uzavřené kupní smlouvy, když zpeněžení bylo provedeno formou mimo dražbu za kupní cenu Kč 1 250 000. Pokud jde o naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné smlouvy, žalobkyně uvedla, že i když není stranou napadené smlouvy a ani v insolvenčním řízení nevystupuje jako věřitel přihlášené pohledávky, která by byť potenciálně byla z výsledku zpeněžení předmětných nemovitostí uspokojována, přesto má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti insolvenční správkyní uzavřené kupní smlouvy. Prodejem předmětných nemovitostí mimo dražbu za částku Kč 1 250 000, kterou žalobkyně z dále uvedených důvodů považuje za podhodnocenou, totiž došlo k porušení zásad insolvenčního řízení dle ust. § 5 písm. a) IZ, když pro insolvenčního správce z tohoto ustanovení vyplývá povinnost při zpeněžování majetkové podstaty, se snažit o dosažení co nejvyššího výtěžku zpeněžení a tedy co nejvyššího uspokojení jak zajištěných, tak i nezajištěních věřitelů. Dle názoru žalobkyně by toto bylo zajištěno uveřejněním nabídky předmětných nemovitostí k prodeji na veřejně dostupných inzertních portálech, kde by nabídka byla dostupná širokému okruhu zájemců po určitou dobu, a byla by jim stanovena lhůta k podávání nabídek, tedy dostalo by se všem rovných možností, což se však v dané věci nestalo, když žalobkyni není známo, že by žalovaná č. 2) prodej nemovitostí jakkoliv veřejně inzerovala a nabízela, či že by tak činila realitní kancelář, kterou by žalovaná č. 2) jako insolvenční správkyně tímto pověřila. O zprostředkování prodeje projevily zájem dvě realitní kanceláře, které žalovanou č. 2) za tímto účelem kontaktovaly, avšak insolvenční správkyně s nimi odmítla spolupracovat. V rámci prodeje kontaktoval žalovanou č. 2) soused žalobkyně pan Petr Omelka, bytem Luční 4591, 760 05 Zlín, který jí za prodej nemovitostí nabídl částku Kč 1 500 000. Tato nabídka nebyla ze strany žalované č. 2) akceptována a tato odmítla jakkoliv ohledně možného prodeje s panem Omelkou komunikovat. Žalobkyně dále zdůraznila, že považuje stanovení obvyklé ceny nemovitostí soudním znalcem vybraným žalovanou č. 2) Ing. Martinem Žižlavským za nesprávné a podhodnocující skutečnou cenu předmětných nemovitostí. Žalobkyně si nechala

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Petra Havlasová (KSBR 40 INS 3524/2014-C1-25)

na své náklady zpracovat revizní znalecký posudek soudním znalcem Ing. Jiřím Brázdou, kterým byla obvyklá cena nemovitostí stanovena na částku Kč 1 500 000, tedy o Kč 300 000 více než obvyklá cena stanovená znalcem Ing. Martinem Žižlavským, což je diametrální rozdíl. V situaci, kdy byl prodej nemovitostí uskutečněn za cenu nižší, než za jakou mohly být tyto prodány a kdy existovala nabídka ke koupi za cenu o Kč 250 000 vyšší, došlo jednak k poškození žalobkyně a jednak k poškození jejích věřitelů, neboť z vyššího výtěžku zpeněžení by se věřitelům dostalo vyššího uspokojení a zároveň by došlo k umoření závazků žalobkyně z větší části, než jak se skutečně stalo. Není však vyloučeno ani vydání tzv. hyperochy žalobkyni. Žalovaná č. 2) jako insolvenční správkyně měla možnost pokyny zajištěných věřitelů odmítnout dle ust. § 293 odst. 1 věty třetí IZ, měla-li by za to, že lze předmět zajištění zpeněžit výhodněji. Žalovaná č. 2) pochybila, když se řídila zcela pro majetkovou podstatu nevýhodnými pokyny zajištěných věřitelů. Žalobkyně má za to, že postupem žalované č. 2), kdy uzavřela kupní smlouvu na prodej předmětných nemovitostí pod jejich cenou, došlo k poškození jejích práv v insolvenčním řízení a zároveň práv zajištěných věřitelů. Je v zájmu žalobkyně v co nejvyšší míře a co nejrychleji uspokojit pohledávky všech svých věřitelů tak, aby nadále mohla zajistit, co nejlepší podmínky pro vývoj svých dětí, z těchto všech uvedených důvodů shledává na své straně naléhavý právní zájem pro podání žaloby.

2. Žalovaný č. 1) k žalobě uvedl, že se jako kupující nemůže vyjádřit k postupu před samotným uzavřením kupním smlouvy a nemůže si být vědom toho, zda žalovaná č. 2) jako insolvenční správkyně nějak pochybila, předpokládá však, že vše proběhlo v souladu se zákonem. Žalovaný č. 1) dále uvedl, že pochybuje, že by mohla být daná bytová jednotka prodána za vyšší cenu, než která byla stanovena znaleckým posudkem. Pokud žalobkyně tvrdí, že dle jí zadaného znaleckého posudku by obvyklá cena měla být Kč 1 500 000, tak to ještě neznamená, že je byt za tuto cenu prodejný. Danou bytovou jednotku žalovaný č. 1) převzal od žalobkyně až dne 10. 6. 2017, s tím, že byt byl ve velmi špatném stavu, nebyl rekonstruován, udržován a kupní cena tedy byla spíše nadhodnocena. Žalovaný č. 1) dále poukázal na to, že i v posudku znalce Ing. Jiřího Brázdy je uvedena zjištěná cena Kč 1 290 000, z tohoto a ze všech uvedených důvodů žalovaný č. 1) nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že cena bytové jednotky byla podhodnocena, a v důsledku toho, že by měla být kupní smlouva neplatná. S ohledem na to, že žalobkyně jako dlužnice neustále podává proti všemu návrhy, žaloby, oznámení proto, aby oddálila plnění svých povinností, považuje žalovaný č. 1) i tuto žalobu za nedůvodnou a účelovou a navrhuje její zamítnutí.

3. Žalovaná č. 2) s tvrzením žalobkyně nesouhlasila a k žalobě uvedla, že proces zpeněžení proběhl standardně v souladu s právními předpisy. Tvrzení žalobkyně se nezakládají na pravdě, prodej bytu byl inzerován, kupní cenu ve výši Kč 1 250 000 žalovaný č. 1) zaplatil, aniž by byt viděl, s tím rizikem, že žalobkyně se nechtěla z daného bytu vystěhovat. Žalobkyně protahovala tento prodej a neplatila zálohy na nájem atd. Žalovaná č. 2) žalobkyni opakovaně vyzývala k úhradě dlužných záloh na nájem, ale tato na výzvy nereagovala. Znalecký posudek Ing. Jiřího Brázdy dle názoru žalované č. 2) nemá charakter revizního znaleckého posudku, navíc daný znalec neposuzoval byty v lokalitě prodaného bytu, ale v centru města Zlína. Navíc posuzované byty jsou zrekonstruované či ve slušném stavu a předmětný byt byl zdevastován, o čemž svědčí fotografická dokumentace.

4. Insolvenční soud zjistil po provedeném dokazování tento skutkový stav. Usnesením ze dne 15. 1. 2015 čj. KSBR 40 INS 3524/2014-A-22 byl zjištěn úpadek žalobkyně jako dlužnice a žalovaná č. 2) byla ustanovená insolvenční správkyní. Usnesením ze dne 2. 2. 2015 čj. KSBR 40 INS 3524/2014-B-1 bylo žalobkyni povoleno oddlužení. Ze soupisu majetkové podstaty aktualizovaného ke dni 4. 8. 2016 vyplývá, že jsou do něj zapsány mimo jiné i nemovitosti

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Petra Havlasová (KSBR 40 INS 3524/2014-C1-25)

žalobkyně, a to bytová jednotka č. 4591/17 nacházející se v budově č.p. 4591, stojící na pozemku p. č. st. 6536; spoluvlastnický podíl o velikosti id. 5766/231609 na společných částech budovy čp. 4591 a spoluvlastnický podíl o velikosti id. 5766/231609 na pozemku p. č. st. 6536 zapsané na LV č. 19669 a LV č. 19405 pro katastrální území a obec Zlín, u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín. Tyto nemovitosti žalovaná č. 2) jako insolvenční správkyně prodala kupní smlouvu ze dne 17. 10. 2016 žalovanému č. 1) jako kupujícímu za cenu Kč 1 250 000. Nemovitosti byly zajištěny. Právo na uspokojení ze zajištění první v pořadí ve výši Kč 340 540 vzniklé dne 3. 9. 2010 zajištěná věřitelka č. 3-Bc. Iva Vinklárková přihlásila do daného insolvenčního řízení dne 26. 2. 2014 a žalovaná č. 2) ho uznala na přezkumném jednání konaném dne 22. 4. 2015. Zajištěný věřitel č. 1-MUDr. Bohumil Navrátil si přihlásil do daného insolvenčního řízení dne 12. 2. 2014 zajištěnou pohledávku druhou v pořadí ve výši Kč 1 119 765,44. Žalovaná č. 2) ji uznala na přezkumném jednání konaném dne 22. 4. 2015. Zajištění věřitelé udělili žalované č. 2) písemné pokyny k prodeji nemovitostí žalobkyně tak, že prodej bude proveden mimo dražbu prostřednictvím realitní kanceláře, jejíž výběr bude ponechán na uvážení žalované č. 2), odměna z prodeje neměla přesahovat 5% z kupní ceny plus daň z přidané hodnoty. Výše kupní ceny veškerých nemovitostí bude stanovena na základě nově vypracovaných znaleckých posudků. Osobu znalce vybere podle svého uvážení žalovaná č. 2) ze seznamu znalců pro toto odvětví. Žalovaná č. 2) nechala vypracovat znalecký posudek u soudního znalce Ing. Martina Žižlavského, který jej zpracoval ke dni 10. 3. 2016 a stanovil obvyklou cenu nemovitostí ve výši Kč 1 200 000. Žalovaná č. 2) uzavřela smlouvu s realitní kanceláří JUDr. Dagmar Mikové, poradenství, reality Hubert, která zajišťovala inzerci nemovitostí. Poté žalovaná č. 2) a žalovaný č. 1) uzavřeli předmětnou kupní smlouvu.

5. Podle ust. § 289 odst. 3 IZ platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku. Platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout žalobou podanou u insolvenčního soudu i po uplynutí lhůty podle věty první, nebyl-li nabyvatel v dobré víře.

6. Podle § 293 IZ jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti (odst. 1). Ustanovení § 230 odst. 3 až 5 platí obdobně. Ustanovení § 286 odst. 2, § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele (odst. 2).

7. Podle ust. § 230 odst. 4 IZ není-li k pokynům zajištěného věřitele podle odstavce 2 připojen písemný souhlas ostatních zajištěných věřitelů, jejichž pohledávka se uspokojuje ze stejného zajištění, osoba s dispozičními oprávněními neprodleně vyrozumí insolvenční soud. Insolvenční soud v takovém případě nařídí do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda pokyny zajištěného věřitele schvaluje. Při jednání lze projednat pouze námitky proti pokynům zajištěného věřitele, které ostatní zajištění věřitelé uplatní písemně u insolvenčního soudu nejpozději do 7 dnů ode dne zveřejnění těchto pokynů v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K jednání předvolá insolvenční soud insolvenčního správce a dlužníka a zajištěné věřitele, kterým poskytne poučení o námitkách podle věty třetí.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Petra Havlasová (KSBR 40 INS 3524/2014-C1-25)

8. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z. ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ust. § 574 o.z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

10. Insolvenční soud se v prvé řadě zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně k podání této určovací žaloby. Žalobkyně jako dlužnice je účastnicí insolvenčního řízení, z něhož daný incidenční spor vychází. Jelikož ustanovení § 289 odst. 3 IZ výslovně neuvádí, kdo může platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetku z majetkové podstaty mimo dražbu napadnout, je dle názoru insolvenčního soudu nutno dále vyjít ve vazbě na ust. § 7 IZ z ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) tzn., že u určovacích žalob je nutno, aby žalobce prokázal naléhavý právní zájem na určení. Insolvenční soud v daném případě je toho názoru, že žalobkyně takovýto naléhavý právní zájem na určení, zda byla smlouva uzavřena platně či neplatně má. Jak již bylo uvedeno, žalobkyně je dlužnicí v probíhajícím insolvenčním řízení, předmětné nemovitosti byly v jejím vlastnictví a zajišťovaly pohledávky jejích dvou věřitelů. Tyto pohledávky byly v insolvenčním řízení dlužnice zjištěny jako zajištěné v částce Kč 340 540 pro věřitelku č. 3-Bc. Ivu Vinklárkovou a ve výši Kč 1 119 765,44 pro věřitele č. 1-MUDr. Bohumila Navrátila. Lze tedy spatřovat naléhavý právní zájem v tvrzení žalobkyně, že majetek mohl být teoreticky zpeněžen za větší cenu s tím, že za čím větší cenu by byl majetek zpeněžen, tím by bylo vyšší uspokojení zajištěných věřitelů, popř. by dokonce po úplném uspokojení zajištěných věřitelů mohly být nějaké finanční prostředky vráceny žalobkyni jako tzv. hyperocha. Je zde tedy jistě naléhavý právní zájem žalobkyně na tom, aby insolvenční soud eventuálně při prokázání tvrzení žalobkyně o okolnostech uzavření smlouvy a výši kupní ceny rozhodl o neplatnosti tohoto právního jednání. Ze všech shora uvedených důvodů má insolvenční soud za to, že žalobkyně svou aktivní legitimaci prokázala. Žaloba byla podána do skončení lhůty tří měsíců ode dne zveřejnění kupní smlouvy v insolvenčním rejstříku, když ke zveřejnění došlo dne 9. 12. 2016 a žaloba byla podána již dne 18. 11. 2016.

11. Insolvenční soud se věcí dále zabýval meritorně, tzn. tím, zda napadená kupní smlouva je či není platná. Ustanovení § 293 IZ je ve vztahu k ostatním ustanovením o zpeněžování majetkové podstaty ust. §§ 283 až 295 IZ ustanovením zvláštním, neboť proti obecné úpravě zpeněžení upravuje odchylky pro zpeněžování zajištěného majetku a stanoví zvláštní práva pro zajištěné věřitele, kteří tak mohou výrazným způsobem ovlivnit průběh zpeněžování tohoto majetku. Vůle zajištěných věřitelů je prvořadá a tito zajištění věřitelé mají právo udílet správci závazné pokyny ke zpeněžení majetku, který slouží k zajištění jejich pohledávek. Na tomto závěru nemohou nic měnit ani zásady insolvenčního řízení uvedené v ust. § 5 písm. a) a b) IZ. Zmíněné zásady insolvenčního řízení jsou naplněny v ust. § 293 IZ, resp. vyjádřené ve větě, že insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji. V takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti. Je to tedy insolvenční správce, který je povinen v rámci svých povinností daných ust. § 36 odst. 1 IZ sledovat i zájem ostatních věřitelů například tím, že by pokyny zajištěných věřitelů směřovaly k tomu, aby se určité nemovitosti, či jiné věci sloužící k zajištění v majetkové podstatě prodaly za částky nižší, či podstatně nižší, než by byly jinak zpeněžitelné. Pouze v tomto případě má správce povinnost signalizovat tuto skutečnost insolvenčnímu soudu, který v rámci dohlédací činnosti rozhodne. Ve vztahu k zajištěnému majetku a jeho prodeji jsou v prvé řadě dotčeni zajištění věřitelé, neboť ti mohou být uspokojování toliko z výtěžku z tohoto prodeje a mají mít v rámci skupiny zajištěných věřitelů zásadně rovné postavení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Petra Havlasová (KSBR 40 INS 3524/2014-C1-25)

K uzavření kupní smlouvy mezi žalovanou č. 2), jako prodávající a žalovaným č. 1) jako kupujícím, kterou byly zpeněženy nemovitosti z majetkové podstaty žalobkyně předem určenému kupujícímu, nebyl nutný ve smyslu ust. § 289 odst. 1 insolvenčního zákona souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Ust. § 289 odst. 1 a 2 IZ se uplatní pouze v případě, je-li zpeněžován majetek z majetkové podstaty, který není předmětem zajištění. Zajištění věřitelé udělili žalované č. 2) písemný pokyn ke zpeněžení, věřitelka č. 3 Bc. Iva Vinklárková dopisem ze dne 23. 7. 2015 a věřitel č. 1 MUDr. Bohumil Navrátil dopisem ze dne 24. 7. 2015. Vzhledem k tomu, že věřitel druhý v pořadí v právu na uspokojení z předmětných nemovitostí, tj. věřitel č. 1 MUDr. Bohumil Navrátil udělil písemný pokyn zcela totožného textu má insolvenční soud podmínku stanovenou ust. § 230 odst. 4, věta první IZ, tedy udělení písemného pokynu věřitelem s prvním pořadím, ke kterému musí být připojen podpis ostatních zajištěných věřitelů za splněnou. Ostatně udělení řádného pokynu zajištěným věřitelem, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění, jako první v pořadí nebylo žalobkyní nijak zpochybněno. Insolvenční soud dále posuzoval, zda napadenou kupní smlouvou, nebyl ohrožen společný zájem věřitelů, ale i dlužnice tak, jak je právě vyjádřen v ust. § 5 IZ. V daném případě, jak shora uvedeno, byli pouze dva zajištění věřitelé. Zajištěná pohledávka věřitelky č. 3 Bc. Ivy Vinklárkové ve výši Kč 340 540 a zajištěná pohledávka věřitele č. 1 MUDr. Bohuslava Navrátila ve výši Kč 1 119 765,44. Pohledávka věřitelky č. 3 byla zcela uspokojena z daného prodeje. Na pohledávku věřitele č. 1 bylo vydáním výtěžku uhrazeno Kč 696 064,11. Zajištěný věřitel č. 1 proti návrhu na uspokojení ze zajištění námitky nepodal, a ani nikdo jiný nepodal proti usnesení ze dne 18. 4. 2017 čj. KSBR 40 INS 3524/2014-B-49 odvolání. Nezajištění věřitelé by v oddlužení žalobkyně probíhajícím formou splátkového kalendáře z tohoto majetku uspokojování nebyli a mělo-li by dojít z prodeje k vrácení hyperochy tedy přebytku finančních prostředků žalobkyni, musely by být dané nemovitosti zpeněženy za částku vyšší než cca Kč 1 680 000, neboť k celkové výši zajištěných pohledávek dvou výše uvedených věřitelů ve výši Kč 1 460 305,44 je nutno dále přičíst odměnu žalované č. 2) jako insolvenční správkyně, nad tuto částku, by pak ještě bylo nutno uhradit náklady spojené se správou a zpeněžením věci, které činily, jak vyplývá z výše citovaného usnesení o vydání výtěžku zpeněžení Kč 97 095,30. K dosažení této ceny však nesměřuje žádný provedený důkaz. Insolvenční soud tedy neshledává žádné nespravedlivé poškození zajištěných či nezajištěných věřitelů v insolvenčním řízení ani žalobkyně jako dlužnice.

12. Co se týče výše kupní ceny, žalovaná č. 2) jako insolvenční správkyně dle názoru insolvenčního soudu předložila listiny a postupovala způsobem, z něhož vyplývá, že kupní cena Kč 1 250 000 je reálnou kupní cenou, kterou bylo lze dosáhnout v daném čase a místě. Insolvenční soud vycházel ze správkyní prokázaných skutečností, a to především z toho, že prodej nemovitostí byl, jak bylo odsouhlaseno realizován prostřednictvím realitní kanceláře JUDr. Dagmar Miková, poradenství, reality Hubert, která zajistila celkem 8 zájemců o koupi. Není tedy pravdou, že žalovaná č. 2) nevyužila služeb realitní kanceláře. K tomu je nutno dále dodat, že insolvenční zákon nezakládá insolvenčnímu správci povinnost zveřejňovat nabídky na prodej mimo dražbu, či využívat služeb realitních kanceláří. Nemovitosti byly oceněny soudním znalcem Ing. Martinem Žižlavským znaleckým posudkem zpracovaným ke dni 10. 3. 2016 na částku Kč 1 200 000. Prodej byl realizován za částku Kč 1 250 000. Znalecký posudek, který nechala vypracovat žalobkyně od soudního znalce Ing. Jiřího Brázdy, byl zpracován ke dni 15. 11. 2016, ten stanovil dle cenových předpisů cenu bytu na Kč 1 297 700 a cenu obvyklou, tedy cenu určenou srovnáním na Kč 1 500 000. Okolnost, že je kupní cena při prodeji mimo dražbu stanovena pod odhadní cenu je výslovně předjímána insolvenčním zákonem, to se však v daném případě ani nestalo, neboť prodejní cena byla o Kč 50 000 vyšší než cena odhadní. Rovněž ze skutečnosti, že žalobkyní předložený znalecký posudek, lišící se v určení obvyklé ceny nemovité věci o cca Kč 300 000 od posudku, který byl zpracován před 8 měsíci na základě

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Petra Havlasová (KSBR 40 INS 3524/2014-C1-25)

požadavků zajištěných věřitelů, musí být bráno v potaz, že na realitním trhu běžně dochází k vývoji cen. V dané věci při prodeji jistě negativní roli ve vztahu k možné prodejní ceně hrála také skutečnost, že žalobkyně v době prodeje (a i po jeho prodeji) byt obývala, ačkoli věděla nejdříve od 13. 3. 2014, tedy od doby, kdy přistoupila do insolvenčního řízení a navrhla, aby její úpadek byl řešen oddlužením, že předmětná nemovitost bude zpeněžována pro uspokojení jejích zajištěných věřitelů, a že bude muset danou nemovitost vyklidit. Tvrzení, že žalovanou č. 2) měl údajně kontaktovat soused žalobkyně (nespecifikováno kdy a jakým způsobem) s eventuální nabídkou Kč 1 500 000 má insolvenční soud za irelevantní, neboť je otázkou, kdy a zda se tak skutečně stalo, z jakého důvodu nekontaktoval jako ostatní zájemci realitní kancelář, zda by uvedenou cenu uhradil atd.

13. Insolvenční soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť na základě provedeného dokazování má za to, že druhá žalovaná jako insolvenční správkyně uskutečnila prodej, tj. uzavřela kupní smlouvu, v souladu s insolvenčním zákonem a v souladu s pokyny zajištěných věřitelů, přičemž nebyl shledán důvod pro určení neplatnosti kupní smlouvy, resp. žádná z okolností, kterou žalobkyně tvrdí není právní skutečností, která by způsobovala neplatnost smlouvy. Pokud je tedy napadán postup druhé žalované jako insolvenční správkyně, mohlo by se v krajním případě jednat o porušení povinností správkyně či její neodborný postup, což se však v dané věci nestalo. I kdyby však byl hypoteticky insolvenčním soudem konstatován neodborný postup, nebylo by možné automaticky na základě takového závěru konstatovat neplatnost kupní smlouvy, neboť by muselo být shledáno jednání, které nejen odporuje zákonu, ale kumulativně by se muselo jednat o situaci, že by to účel a smysl zákona vyžadoval. Z uvedeného plyne, že žádný z žalobních důvodů tak, jak byly žalobkyní vymezeny, nevede insolvenční soud k závěru o neplatnosti kupní smlouvy.

14. O náhradě nákladů řízení insolvenční soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaní měli ve věci plný úspěch. Žalovanému č. 1 však žádné náklady řízení nevznikly, resp. žádné neuplatnil. Žalovaná č. 2) požadovala úhradu nákladů řízení, a to hotových výdajů jízdného, jelikož jako účastnice řízení neměla v souladu s ust. § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů předchozí souhlas insolvenčního soudu s použitím motorového vozidla, má nárok pouze na úhradu nákladů veřejným hromadným prostředkem. Jelikož tento výdaj nebyl doložen, byl žalované č. 2) přiznán hospodárný cestovní výdaj veřejným hromadným dopravním prostředkem, a to z jejího sídla do sídla insolvenčního soudu, tj. ze Zlína do Brna a zpět, když pro určení výše náhrady vzal insolvenční soud jako podklad elektronický kalkulátor ceny jízdného Českých drah, a.s., tedy Kč 244 (Kč 122 za jednu cestu).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno.

Krajský soud v Brně dne 30. ledna 2018

Mgr. Pavla Mozgová v.r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Petra Havlasová