40 ICm 3956/2013
1 Č.j.: KSPH 40 ICm 3956/2013-45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Malým v právní věci žalobce: JUDr. Pavel Čížkovský, se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 18 proti žalované: Eva anonymizovano , Lesní 247, 252 18 Úhonice, zast.: JUDr. Josefem Weiglem, advokátem, Advokátní kancelář Praha 1, Jindřišská 20 o neúčinnosti právního úkonu

takto:

I. Žaloba na vrácení

Určuje se, že dlužníkovo opomenutí spočívající v tom, že se nedovolal relativní neplatnosti závěti zůstavitele Václava anonymizovano , anonymizovano , naposledy bytem Úhonice, Lesní 247, který dne 15.10.2011 zemřel, a v důsledku toho nenabyl ani jednu polovinu svého zákonného dílu, tedy jednu čtvrtinu dědictví, tedy-jednu osminu objektu bydleni čp. 247, na parcele č. parcel. 331, jednu osminu pozemku-zastavěna plocha a nádvoří č. parcel. 331, jednu osminu dílny a kolny dosud nezapsané v evidenci nemovitosti, na parcele č. parcel. 384, jednu osminu zastavěné plochy a nádvoří č. parcel. 384 a jednu osminu ideální poloviny zahrady č. parcel. 101/15, jak jsou zapsané na LV č. 112, pro obec a katastrální území Úhonice,-jednu osminu automobilu značky Audi 80, RZ 2S7 1731, je vůči věřitelům neúčinné se z a m í t á .

Žalobce je povinen vyplatit žalované náklady právního zastoupení v celkové výši 16.456,-Kč včetně 21% DPH k rukám právního zástupce, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 11.11.2013 se žalobce JUDr. Pavel Čížkovský (dále jen žalobce) domáhal, aby soud rozhodl, že se určuje dlužníkovo opomenutí spočívající v tom, že se nedovolal relativní neplatnosti závěti zůstavitele Václava anonymizovano , anonymizovano , naposledy bytem Úhonice, Lesní 247, který dne 15.10.2011 zemřel, a v důsledku toho nenabyl ani jednu polovinu svého zákonného dílu, tedy jednu čtvrtinu dědictví, tedy-jednu osminu objektu bydleni čp. 247, na parcele č. parcel. 331, jednu osminu pozemku-zastavěna plocha a nádvoří č. parcel. 331, jednu osminu dílny a kolny dosud nezapsané v evidenci nemovitosti, na parcele č. parcel. 384, jednu osminu zastavěné plochy a nádvoří č. parcel. 384 a jednu osminu ideální poloviny zahrady č. parcel. 101/15, jak jsou zapsané na LV č. 112, pro obec a katastrální území Úhonice a jednu osminu automobilu značky Audi 80, RZ 2S7 1731 vůči věřitelům jako neúčinné.

Žalobu pak odůvodnil tak, že v insolvenčním řízení vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 40 INS 18606/2013 byl zjištěn úpadek dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Úhonice, Lesní 247, 252 18 (dále jen dlužník) a že následně byl na jeho majetek prohlášen konkurz. V rámci činnosti žalobce jako insolvenčního správce bylo zjištěno, že ve prospěch dlužníka na základě usnesení o dědictví bylo zřízené věcné břemeno spočívající v užívání v užívání domu v Úhonicích čp. 247 a to na základě usnesení Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 20 D 973/2011. Žalobce pak svůj nárok odůvodňuje tak, že dědické řízení probíhalo na základě závěti zůstavitele (otce dlužníka), kdy se dlužník nedovolal její relativní neplatnosti, ač na základě toho měl získat alespoň jednu polovinu svého zákonného dílu s tím, že v době úmrtí zůstavitele (15.10.2011) byl již dlouho v úpadku, neboť měl již více věřitelů s pohledávkami po splatnosti. Konkrétně se pak jednalo o 4 pohledávky, které byly následně zjištěny v insolvenčním řízení a tato skutečnost mu musela být známa. V daném případě je zřejmé, že se dlužník nedovolal relativní neplatnosti závěti, ač tak učinit měl, čímž zkrátil uspokojení svých věřitelů. Prospěch z tohoto úkonu by měli zbylí dědici ze závěti a to vnuk zůstavitele Lukáš anonymizovano anonymizovano a Eva anonymizovano , manželka zůstavitele nar. 13.10.1936, bytem Úhonice , Lesní 247 (dále jen žalovaná).

Dědictví bylo vypořádáno dohodou tak, že veškerá aktiva dědictví nabyla matka dlužníka Eva anonymizovano a vnuk Lukáš anonymizovano nenabyl ničeho. Prospěch z dlužníkova opomenutí tedy měla výlučně žalovaná, která je osobou dlužníkovi blízkou. Předpokládá se proto, že ji úmysl dlužníka zkrátit věřitele opomenutím dovolat se relativní neplatnosti závěti byl znám, nebo ji se zřetelem ke všem okolnostem, musel být znám. Čista hodnota dědictví byla stanovena na 3.251.550,-Kč, hodnota jedné čtvrtiny, která věřitelům v důsledku toho ušla je 812.887,50 Kč. Opomenutí dlužníka dovolat se relativní neplatnosti závěti je tedy ve vztahu k věřitelům neúčinným úkonem.

Žalobce setrval na svém stanovisku i po provedeném dokazování, blíže specifikovaném v závěrečném písemném podání ze dne 30.6.2014. Žalovaná ve svých písemných stanoviscích k podané žalobě i při ústním jednání navrhla žalobu zamítnout, neboť ke zkrácení věřitelů dlužníka ani nedošlo a ani nemohlo dojít, neboť tento neměl objektivní zákonný důvod závěť zůstavitele napadnout když se mu tohoto zákonného dědického podílu představující hodnotu věcného břemene zřízeného ve prospěch dlužníka, která byla oceněna dle znaleckého posudku ve výši 960.000,-Kč, představující bezplatné užívání bytu a současně veškerého příslušenství a zahrady, zřízeného ve prospěch dlužníka a jeho rodiny překračuje hodnotu dědického podílu tj. 812.887,50 Kč. Dále uvedla, že zkracování věřitelů se nemohla dopustit ani žalovaná, když se v dědickém řízení dále dohodla na rozdělení dědictví se svým vnukem Lukášem Čepelou. Pokud jde o zřízení věcného břemene toto ujednání není neplatné, neboť neodporuje zákonu a dobrým mravům a lze jej závětí takto zřídit. Na svém stanovisku pak setrvala i po provedeném dokazování.

Soud provedl dokazování těmito listinami: -Spis Krajského soudu sp. zn. KSPH 40 INS 18606/2013 -Usnesení Okresního soudu Praha-západ 20 D 973/2011 ze dne 31.12.2012 -Závěť dlužníka ze dne 17.9.2010 -Notářský zápis NZ 240/2010, N 263/2010 sepsaný notářem JUDr. Vladimírem Maurerem, notářem v Berouně -Znalecký posudek č. 4888-038/2014 z 19.1.2014 -Seznam přihlášených pohledávek-společnosti GE Money Auto, s.r.o. ze dne 20.8.2013, WLG Invest, a.s. ze dne 23.8.2013, VZP ČR regionální pobočka Praha, pobočka pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj ze dne 6.9.2013, Česká spořitelna, a.s. ze dne 17.9.2013, Česká podnikatelská pojišťovna, Vienna insurance group ze dne 9.9.2013

Provedeným dokazováním pak soud zjistil a má za průkazné tyto skutečnosti: -ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 40 INS 18606/2013, že byl zjištěn úpadek dlužníka a že na jeho majetek byl prohlášen konkurz s tím, že insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce -ze seznamu přiložených pohledávek soud zjistil, že do insolvenčního řízení se mimo jiné přihlásili níže uvedení věřitelé: a) pohledávka věřitele č. 2-GE Money Auto s.r.o., ve výši 38.686,21 Kč, přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 8.3.2011, čj. 16 EC 167/2010-38 a ve výši 59.548,70 Kč, přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 24.11.2010, čj. 73 EC 2701/2009-52, b) pohledávka věřitele č. 6-Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, ve výši 408.584,-Kč, c) pohledávka věřitele č. 8-České podnikatelské pojišťovny a.s., ve výši 11.673,-Kč, která byla přiznána rozsudkem Okresního soudu Praha-západ, čj. 21 EC 491/2009-14, d) pohledávka věřitele č. 12-České spořitelny a.s., ve výši 318.818,75 Kč, která byla přiznána směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Praze, ze dne 10.10.2008, sp.zn. 61 Sm 372/2008, a to se splatností pohledávek v období rok 2008 až rok 2013 a že předmětné pohledávky byly insolvenčním správcem zjištěny co do pravosti

-z usnesení Okresního soudu Praha-západ č.j. 20 D 973/2011 ze dne 31.12.2012 mimo jiné, že u Okresního soudu pro Prahu-západ bylo projednáno dědictví po otci dlužníka panu Václavu anonymizovano , anonymizovano , naposledy bytem Úhonice, Lesní 247, který zemřel dne 15.10.2011, se zanecháním závěti, s tím že dlužník je (jediným) synem zůstavitele a že v daném případě se dědilo na základě závěti zůstavitele, když dlužník se nedovolal její relativní neplatnosti, ač na základě toho měl získat alespoň jednu polovinu svého zákonného dílu -z notářského zápisu NZ 240/2010 , N 263/2010, sepsaného dne 17.9.2010 JUDr. Vladimírem Maurerem, notářem v Berouně, že Václav anonymizovano nar. 13.10. 1937 učinil závěť, ze které vyplývá, že dědicem veškerých mých nemovitých věcí, zejména pak mé poloviny

rodinného domku čp. 247 v Úhonicích byl ustanoven vnuk svého vnuka Lukáš anonymizovano , anonymizovano , bytem na mé adrese. Dědicem veškerých mých movitých věcí, peněz, úspor, včetně eventuálních pohledávek, akcií apod. byla ustanovena žalovaná . Pokud by se manželka smrti zůstavitele nedožila, zdědil by věci movité, peníze, úspory, včetně eventuálních pohledávek, akcií apod. rovněž můj vnuk Lukáš anonymizovano . Synovi Petru anonymizovano , anonymizovano a snaše Ivaně anonymizovano , anonymizovano , bylo zřízeno ve formě věcného břemene bezplatné doživotní společné právo užívání jednoho bytu ( v patře) domku čp. 247 v Úhonicích -soud dále ze znaleckého posudku č. 4888-038/2014 ze dne 19.1.2014, vypracovaného pro potřeby tohoto řízení soudním znalcem ing. Luďkem Hůrkou zjistil hodnotu ideální poloviny věcného břemena spočívajícího v právu doživotního bezplatného užívání v rozsahu znaleckého posudku ve výši 960.000,-Kč.

Po provedeném dokazování neučinil soud skutkový závěr takový, že zůstavitel Václav anonymizovano za života pořídil notářským zápisem závěť, v níž určil, že dědicem veškerých nemovitostí ustanovil Lukáše anonymizovano , anonymizovano , dědicem veškerých movitých věcí manželku Evu anonymizovano nar. 13.10.1936 a ve prospěch dlužníka a jeho manželky zůstavitel zřídil věcné břemeno doživotního bezplatného užívání bytu včetně příslušenství v domě čp. 247 v Úhonicích. Dále, že v průběhu dědického řízení byla uzavřena mezi uvedenými dědici dohoda o tom, že dědic Lukáš anonymizovano se vzdal svého dědického podílu ve prospěch matky Evy anonymizovano a dále, že na základě usnesení Okresního soudu pro Prahu-západ sp.zn. 20 D 973/2011 ze dne 31.12.2012 bylo zřízeno věcné břemeno užívání bytu čp. 247 v Úhonicích, kterým bylo rozhodnuto o dědictví o jeho zemřelém otci Václavu anonymizovano .

Žalobou se pak žalobce domáhá určení neúčinnosti vůči věřitelům, kterého se dopustil dlužník svým jednáním (opomenutím) v tom, že se nedovolal relativní neplatnosti závěti zůstavitele, čímž zapříčinil, že nenabyl ani jednu polovinu svého zákonného dílu (1/4 dědictví po zemřelém otci) a v důsledku toho ke zkrácení uspokojení věřitelů dlužníka, neboť v době úmrtí otce byl již v úpadku, neboť měl více věřitelů a peněžité závazky více než 30 dnů po splatnosti.

Právně pak soud daný případ posoudil takto: Podle současné úpravy uvedené v insolvenčním zákoně týkající se neúčinnosti a odporovatelnosti právního úkonu, se níže uvedená týkají ust. insolvenčního zákona.

Podle ust. § 239 odst. 1 insolvenčního zákona odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.

Podle odst. 2 citovaného ustanovení rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou.

Podle odst. 3 citovaného ustanovení insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Podle odst. 4 citovaného ustanovení dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Vylučovací žaloba není přípustná.

Podle ust. § 242 odst. 1 insolvenčního zákona odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.

Podle odst. 2 citovaného ustanovení má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám.

Podle odst. 3 citovaného ustanovení úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

Podle ust. § 116 občanského zákoníku je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

V tomto konkrétním případě se soud nejdříve zabýval otázkou platnosti platností pořízené závěti zůstavitelem Václavem Čepelou ze dne 17.9.2010, usnesením Okresního soudu Praha-západ sp.zn. 20 D 973/2011 ze dne 31.12.2012 včetně možnosti zřídit výše uvedeného břemene a dospěl k závěru, že v tomto případě tato ujednání neodporují zákonu, neboť soud neshledal rozpor se zákonem, případně s dobrými mravy, kdy tato ujednání jsou platná, stejně pak soud posoudil dohodu mezi žalovanou a návrhem zůstavitele Lukášem Čepelou, kdy tento se vzdal svého dědického podílu ve prospěch žalované.

K otázce krácení věřitelů dlužníka soud zaujal stanovisko takové, že tato skutečnost v tomto případě nenastala, neboť zákonná hodnota dědictví byla stanovena částkou 3.251.550,-Kč, přičemž podíl dlužníka by činil 812.887,50 Kč. Hodnota věcného břemene pak byla soudním znalcem oceněna na částku 960.000,-Kč, což překračuje hodnotu zákonného podílu, který by připadl dlužníkovi, z čehož soud dovodil, že žalovaná se na úkor dlužníka nikterak neobohatila a současně postupem zůstavitele, žalované, dlužníka a Lukáše anonymizovano již výše popsaného dle názoru soudu nedošlo k porušení zákona. Soud si současně je vědom i skutečnosti, že z uplatněných a zjištěných pohledávek dlužníka byl tento již v době úmrtí zůstavitele v úpadku, neboť měl více věřitelů a pohledávky po splatnosti delší než 30 dnů, avšak zaujal závěr, že výklad žalobce, pokud jde o neplatnost a neúčinnost právních úkonů dle insolvenčního zákona na tento daný případ nelze použít a proto rozhodl jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal účastníkům ve věci, který měl plný úspěch náklady právního zastoupení v celkově výši 16.456,-Kč včetně 21% DPH( 4 právní úkony po 3.100,-Kč + 21% DPH tj. 12.400,-Kč + 2.604,-Kč + 21% DPH-celkově 15.004,-Kč + 4 režijní paušál po 300,-Kč + 21% DPH tj. 1200,-Kč + 252,-Kč + 21% DPH celkově 1.452,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského, a to dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.)

V Praze dne 5. srpna 2014

JUDr. Tomáš Malý samosoudce, v.r.

Za správnost vyhotovení: Irena Tümerová