40 ICm 3900/2014
Číslo jednací: 40 ICm 3900/2014-32 ( KSHK 40 INS 14780/2014 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Věrou Šáfrovou ve věci žalobce: JET Money s. r. o., IČ 258 58 246, Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, proti žalovanému: VPI CZ, v.o.s., IČ 030 07 740, Sokolovská 5/49, 186 00Praha 8, insolvenční správce dlužníka Jana Bartáka, Kacákova Lhota 3, 506 01, zastoupena advokátem JUDr. Milanem Jelínkem, adresa pro doručování: Resslova 1253, 500 02 Hradec Králové, o určení 11.426,00 Kč t a k t o:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že má pohledávku za dlužníkem Janem Bartákem ve výši 11.426,00 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 12.342,00 Kč a zaplatit ji na účet advokáta JUDr. Milana Jelínka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou se žalobce domáhal o určení své popřené částky, které přihlásil dvěma pohledávkami pod P1-ve výši 25.611,00 Kč (jistina 24.400,00 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 1.211,00 Kč. Žalovaným byla popřena částka 12.420,00 Kč a zákonný úrok ve výši 616,00 Kč. Popření bylo z důvodu, že odměna za půjčení peněz byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. Žalobce u pohledávky č. 1 podal žalobu pro úrok ve výši 3.600,00 Kč a pro zákonný úrok z prodlení ve výši 178,00 Kč. U pohledávky č. 2-smluvní pokuty, podal žalobu v celé popřené výši-7.648,00 Kč. Pohledávka č. 2 byla smluvní pokutou, když v žalobě tvrdil, že smluvní pokuta je pojímána jako sankční plnění, dlužník se dostal do isir.justi ce.cz prodlení a porušil tedy povinnosti, vyplývající ze smlouvy. V žalobě uvedl sp. zn. rozsudku NS ze dne 18/12 2012, 32 Cdo 3622/2011, uvedl, že výše smluvní pokuty byla dohodnuta ve výši 956,00 Kč za každý započatý měsíc prodlení, tedy ročně ve výši 11.472,00 Kč, což z jistiny ve výši 18.000,00 Kč odpovídá 63,73 %, při přepočtu na jeden den je do 0,17 %. Podle ustálené judikatury přitom hranice pochybností o výši smluvní pokuty z hlediska mravnosti je opakovaně nalézána zhruba při výši smluvní pokuty 0,5 % z jistiny denně. Takto stanovená výše smluvní pokuty odpovídá požadavkům na její motivační funkci, ale nepřesahuje hranici v režimu nutné ochrany spotřebitele, pro kterou by měla být dovozena její nemravnost. Dále se v žalobě žalobce odkázal na další rozhodnutí soudu NS 23 Cdo 4286/2009 ze dne 22. 2. 2011, kde soud judikoval, že ujednání o smluvní pokutě v obchodně-právních vztazích je možné posuzovat jako neplatný právní úkon pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 OZ pouze v případě, že by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, popř. i ve spojení se sjednáním nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty. Pouze z důvodu sjednané nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty nelze považovat toto ujednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce se dál zmiňoval o zásadách, že uzavřené smlouvy mají být dodržovány.

Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že navrhl zamítnutí celé žaloby. Ve svém vyjádření uvedl, že smluvní vztah mezi dlužníkem a žalobcem byl uzavřen na základě smlouvy o úvěru ze dne 1/11 2013. Touto smlouvou se dlužník zavázal uhradit celkově 30.420,00 Kč v 13 měsících po 2.340,00 Kč. Oproti vyplacené jistině ve výši 18.000,00 Kč. RPSN dle čl. 2 odst. 4 smlouvy činí 230,4 %. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 12.420,00 Kč, tj. 69 % z poskytnuté částky za předpokládaných 13 měsíců trvání smluvního vztahu. Dlužník uhradil celkem 6.020,00 Kč od 11/2013 do 1/2014. Následně žalobce zesplatnil pohledávku oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 6/2 2014. Z důvodů prodlení s hrazením splátek za 01-08 2014 žalobce dlužníkovi dále vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 7.648,00 Kč, tzn. 956,00 Kč za každý z 8 měsíců z prodlení. Žalobcem byla jistina pod P1 přihlášena ve výši 24.400,00 Kč, na příslušenství bylo přihlášeno 1.211,00 Kč, tedy úrok z prodlení. Pohledávka byla přihlášena jako nezajištěná a nevykonatelná. Jistina pohledávky pod P2 byla přihlášena ve výši 7.648,00 Kč, tedy smluvní pokuta z úvěrové smlouvy. Na příslušenství nebylo přihlášeno ničeho. Tato pohledávka je nezajištěná a nevykonatelná.

Na přezkumném jednání došlo k popření pohledávky P1 co do pravosti a výše v rozsahu 13.036,00 Kč-12.420,00 Kč, coby jistina a příslušenství 616,00 Kč. A to z důvodu sjednání odměny za půjčení peněz v rozporu s dobrými mravy a související nezákonnosti úroku z prodlení z popřené částky. Pohledávka P2 byla popřena co do pravosti a výše v celém rozsahu 7.648,00 Kč z důvodu sjednání smluvní pokuty v rozporu se zákonem, spočívajícím v rozporu s dobrými mravy. Smlouvu dlužník uzavřel jako fyzická osoba spotřebitel nato žalovaný RPSN ve výši 230,4% považuje za odporující dobrým mravům. Nic na této skutečnosti ani nemění to, že skutečnou úrokovou míru se žalovaný snaží pomocí obcházení zákona zakrýt za pojmy jako úplata, administrativní poplatek a úroková sazba, které následně označuje jako náklady spotřebitelského úvěru. I z tohoto důvodu byla zavedená jednotná sazba tzv. RPSN, která má zabránit těmto skrytým ujednáním v neprospěch dlužníka. Skutečná odměna za poskytnutí půjčky tedy činila 12.420,00 Kč a jako takové je toto ustanovení smlouvy neplatné. Jelikož byl dlužník ve vztahu nepochybně spotřebitelem, je nutno na tento vztah aplikovat v souladu s ust. § 262 odst. 4 obch. z. ustanovení občan. Zákoníku a považovat tak smluvní ujednání, týkající se smluvní odměny za poskytnutí úvěru za rozpornou s dobrými mravy podle § 3 OZ, když se běžná úroková sazba bankovních i nebankovních situací pohybuje kolem 20% p.a. (ovšem bez dalších ujednání o nákladech v neprospěch spotřebitele). Takové konstatování je zcela v souladu s rozhodovací praxí soudů ČR, žalovaný např. uvedl rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, které uvádí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 OZ, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Vzhledem ke skutečnosti, že toto ujednání je neplatné, žalobci nikdy na částku 12.420,00 Kč nevznikl nárok a tedy ani nárok na úrok z prodlení, plynoucí z této částky. V okamžiku, kdy dlužník tedy plnil, plnil na samotnou jistinu. Žalovaný dál shledal i smluvní pokutu, přihlášenou pod P2 v rozporu s dobrými mravy, když její výše absolutně neodpovídá zajišťované povinnosti, kterou bylo uhrazení jednotlivé splátky ve výši 2.340,00 Kč. Smluvní pokuta tak fakticky činila 41 % vůči zajišťované povinnosti, resp. roční smluvní pokuta by činila vůči jistině 61 %. Taková smluvní pokuta navíc běžela ihned první den ode dne prodlení a zde se žalovaný odkázal na rozhodnutí NS ČR pod sp. zn. 33 Cdo 3776/2008 ze dne 28/1 2010, kdy toto rozhodnutí zvažuje funkci smluvní pokuty, přiměřenost výše smluvní pokuty, celkové okolnosti a pohnutky a vzít zejména výši zajištěné částky. Protože postavení smluvních stran nebylo vyvážené, smluvní pokuta vybočuje z rámce dobrých mravů, je naprosto nepřiměřená vůči zajišťované povinnosti, neplní tak své základní funkce, žalovaný pohledávku popřel a navrhl, aby byla žaloba zamítnuta.

Z listinných důkazů soud zjistil toto:

Ze smlouvy o úvěru mezi dlužníkem určeného bytem, rodným číslem, občanským průkazem a žalobcem byla uzavřena smlouva o úvěru dne 1. 11. 2013. Ve smlouvě se účastníci dohodli, že věřitel poskytne dlužníkovi spotřebitelský úvěr ve výši 18.000,00 Kč na dobu 13 měsíců. Úvěr byl poskytnut za úplatu, poplatek administrativní za pevno výpůjční úrokovou sazbu ve výši 20 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut (dále jen ve smlouvě byly tyto platby vedeny jako celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele). Dále bylo dohodnuto, že výše měsíčních nákladů činí 956,00 Kč měsíčně. V II. smlouvy o úvěru byla uvedena jistina ve výši 18.000,00 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12.420,00 Kč a celková dlužná částka 30.420,00 Kč. V době II/2 byli dohodnuti účastníci na tom, že měsíční splátky budou 2.340,00 Kč. Dále ve čtvrtém bodě tohoto odstavce je uvedena RPSN, který činí při splatnosti úvěru 13 měsíců 230,4 %.

Dále bylo dohodnuto, že pro případ, že dlužník nebude plnit řádně a včas svůj závazek, že je věřitel oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru a zákonný úrok z prodlení.

Dále v čl. III/3 je uvedeno, že věřitel má právo v případě, že dlužník včas nesplní povinnost uhradit kteroukoliv splátku řádně a včas závazek ze smlouvy zesplatnit.

Z oznámení o zesplatnění úvěru a výzvy k zaplacení soud zjistil, že závazek ze smlouvy byl k 11. 1. 2014 zesplatněn, neboť se ocitl v prodlení s jeho splácením.

K pohledávce č. 1 soud uvádí, že se zcela ztotožňuje s právním závěrem vyjádření žalovaného o absolutní neplatnosti odměny věřitele dohodnuté ve smlouvě o úvěru. Správce popřel celou tuto odměnu i s úrokem. Žalobce z této popřené částky žaloval pouze úrok ve výši 3.600,00 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 178,00 Kč. Soud má za to, že smluvní ustanovení v této části pohledávky je absolutně neplatné a to z toho důvodu, že samotná výše

RPSN ve smlouvě ve výši 230,4 % je odporující dobrým mravům. Krom toho soud má za to, že věřitel v úplatě, administrativním poplatku a úrokové sazbě zakrývá skutečnou úrokovou míru. Protože ujednání o skutečné odměně za poskytnutí půjčky je absolutně neplatné, nemůže v žalobě věřitel požadovat sníženou částku, a to úrok ve výši 3.600,00 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 178,00 Kč. Pokud žalobci nevznikl nárok na odměnu ve výši 12.420,00 Kč, nemohl mu tedy vzniknout ani nárok na úrok nebo zákonný úrok z prodlení z této odměny.

K pohledávce P2 soud uvádí, že takové ujednání o smluvní pokutě je ve smlouvě absolutně neplatné. Smluvní pokuta, její výše se ve smlouvě schovává za výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele ve výši 956,00 Kč, tato smluvní pokuta v ujednání dle čl. III/3 byla sjednána za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, pokud tedy vezme soud povinnost platit měsíčně 2.340,00 Kč a proti tomu je měsíční smluvní pokuta ve výši 956,00 Kč, je takové zajištění závazku v silném nepoměru a je takové ustanovení ve smlouvě dle o. z. absolutně neplatné.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady se skládají ze 3 úkonů právní služby po 3.100,00 Kč, 3 režijních paušálů po 300,00 Kč, k tomu 21 % DPH, když zástupce žalovaného je plátcem daně, což je u soudu doloženo. Tedy celkem náklady činí 12.342,00 Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů od jeho doručení podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně do mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Hradci Králové dne 7. září 2016

Mgr. Věra Šáfrová v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Martina Jirků