40 ICm 3584/2017
j. č.: 40 ICm 3584/2017-22 (KSOS 40 INS 3426/2017)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Soňou Walderovou ve věci

žalobce: MULTIRENT FINANCE s.r.o., IČO 26978334, sídlem U Červeného mlýna 613/2, 612 00 Brno proti žalované: Ostravská insolvenční v.o.s., IČO 28640845, sídlem Na Hradbách 2632/18, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, insolvenční správkyně dlužnice: Jana anonymizovano , anonymizovano bytem Okružní 820/5, 736 01 Havířov zastoupena Mgr. Janou Gebauerovou, advokátkou sídlem Dlouhá 3355/6, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava

o určení výše popřené nevykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužnicí Janou anonymizovano , v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 3426/2017 pohledávku ve výši 28 093,35 Kč z titulu neuhrazené smluvní pokuty dle ust. čl. IV. smlouvy o úvěru č. 15907065 uzavřené dne 22. 6. 2015.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

1. Žalobou ze dne 7. 8. 2017 došlou soudu téhož dne domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno že žalobce má za dlužnicí Janou anonymizovano , v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 3426/2017 pohledávku ve výši 28 093,35 Kč z titulu neuhrazené smluvní pokuty dle ust. čl. IV. smlouvy o úvěru č. 15907065 uzavřené dne 22. 6. 2015.

2. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného s dlužnicí Janou anonymizovano u Krajského soudu v Ostravě pod č. j. KSOS 40 INS 3426/2017 přihláškou pohledávky dvě dílčí pohledávky a to pohledávku ve výši 40 615,80 Kč vykonatelnou, která byla na přezkumném jednání konaném dne 27. 7. 2017 zjištěna, a nevykonatelnou pohledávku ve výši 28 093,35 Kč z titulu smluvní pokuty ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění úvěru v souladu s čl. IV. smlouvy o úvěru uzavřené s dlužníkem dne 22. 6. 2015. Na přezkumném jednání konaném dne 27. 7. 2017 insolvenční správce popřel přihlášenou nevykonatelnou pohledávku žalobce do výše 28 093,35 Kč. Jako důvod popření uvedl, že ujednání o smluvní pokutě je zcela neplatné, když mezi stranami nebylo jednoznačně dohodnuto, pro jaké porušení povinnosti dlužníka je smluvní pokuta sjednána. Žalobce tvrdí, že z bodu IV. úvěrové smlouvy uzavřené s dlužníkem dne 22. 6. 2015 jednoznačně plyne, pro jaké porušení právní povinnosti se smluvní pokuta sjednává, a z výpisu úvěru je zřejmé, že dlužník neuhradil 4. splátku úvěru splatnou ke dni 22. 10. 2015. Po zesplatnění úvěru, tedy od 23. 11. 2015 podléhá neuhrazená jistina smluvní pokutě ve výši 0,2% denně. Ustanovení čl. IV. smlouvy o úvěru nelze interpretovat jinak, než že z neuhrazené jistiny ve výši 28 256,10 Kč je za každý den prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně, což odpovídá 56,52 Kč denně. Poté, co dlužník uhradil dne 19. 2. 2016 částku 1 500 Kč, se denní sazba smluvní pokuty snížila na 0,2 % denně z částky 26 756,10 Kč, což odpovídá částce 53,51 Kč denně. Celková výše smluvní pokuty je pak dána součtem jednotlivých denních pokut od zesplatnění do úpadku dlužníka, jak vyplývá z výpisu úvěru a je jasně uvedeno v bodu 06 přihlášky pohledávky. Žalobce dále uvedl, že insolvenční správce jednoznačně neuvedl, v čem konkrétně vidí nejednoznačnost sjednané smluvní pokuty.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě doručeném soudu dne 18. 10. 2017 nárok žalobce neuznává, neboť tento dle jeho tvrzení nevznikl. Žalovaný tvrdí, že žalobce coby věřitel uzavřel s dlužnicí dne 22. 6. 2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 15907065, přičemž na tuto smlouvu dopadá tzv. spotřebitelský režim , což představuje zvýšenou bdělost věřitele při formulaci jednotlivých ustanovení úvěrové smlouvy tak, aby dlužnici coby spotřebiteli byl text smlouvy zcela jednoznačně srozumitelný. Nárok na vznik smluvní pokuty ve spotřebitelské smlouvě je dle tvrzení žalovaného formulován nevhodně a z důvodu absolutní neplatnosti tohoto ujednání žalobci nárok na úhradu smluvní pokuty nevznikl, neboť není patrné, za jaké porušení povinnosti je smluvní pokuty sjednána, když ustanovení svým obsahem spíše než více smluvní pokutu evokuje sjednání dalšího úročení jistiny úvěru ve výši 0,2 % denně a dlužnice je dle smlouvy sankcionována za to, že došlo k zesplatnění úvěru. Dle právního názoru žalovaného není zesplatnění úvěru porušením žádné povinnosti stanovené dlužnici úvěrovou smlouvu ani povinnosti stanovenou zákonem.

4. Žalovaný proto navrhoval žalobu o určení výše popřené pohledávky v celém rozsahu zamítnout.

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.

5. Účastníci řízení souhlasili v podáních došlých soudu dne 27. 11. 2017 a 28. 11. 2017, aby soud rozhodl dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání na základě listinných důkazů založených ve spise.

6. Nejprve soud posuzoval, zda byl splněn závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat.

7. K prokázání splnění těchto předpokladů soud provedl důkaz obsahem listin ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 40 INS 3426/2017, z nichž zjistil, že

-usnesením ze dne 25. 4. 2017 č. j. KSOS 40 INS 3426/2016-A8 byl zjištěn úpadek dlužnice Jany anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná a soud povolil řešení úpadku oddlužením, -usnesením ze dne 5. 9. 2017 č. j. KSOS 40 INS 3426/2017-B5 soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, -přihláškou pohledávky P7, doručenou zdejšímu soudu dne 4. 5. 2017 žalobce jakožto věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku v celkové výši 68 709,15 Kč, kdy dílčí pohledávka č. 1 sestávala z částky 40 615,80 Kč přihlášené jako vykonatelné na základě rozhodčího nálezu sp. zn. 69033/16 a dílčí pohledávka č. 2 sestávala z částky 28 093,35 Kč přihlášené jakožto nevykonatelné, kdy důvodem vzniku pohledávky byla uvedena povinnosti uhradit věřiteli smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě č. 15907065 ve výši 0,2 % denně z částky 28 256,10 Kč od 23. 11. 2015 do 19. 2. 2016 a z částky 26 756,10 Kč od 20. 2. 2016 do 25. 4. 2017 -na přezkumném jednání konaném dne 27. 7. 2017 insolvenční správce částečně popřel přihlášku pohledávky P7 do výše 28 093,35 Kč a to z důvodů uvedených na přezkumném listu. Dlužnice pohledávku uznala. -insolvenční řízení dosud není skončeno

8. Z obsahu vyrozumění o popření pohledávky věřitele ze dne 2. 8. 2017 soud zjistil, že insolvenční správce vyrozuměl věřitele o popření přihlášené nevykonatelné pohledávky ve výši 28 093,35 Kč insolvenčním správcem při přezkumném jednání konaném dne 27. 7. 2017 a to co do výše z důvodu, že ujednání o smluvní pokutě je zcela neplatné, když mezi stranami nebylo jednoznačně dohodnuto, pro jaké porušení povinnosti dlužnice je smluvní pokuta sjednána.

9. Předpokladem k projednání žaloby o určení výše popřené pohledávky je posouzení včasnosti žaloby a dále okruhu účastníků řízení. Na přezkumném jednání konaném dne 27. 7. 2017 byla žalovanou, co by insolvenční správkyní částečně popřena pohledávka přihlášeného věřitele co do výše z důvodu uvedeného v odůvodnění popěrných úkonů. Vyrozumění o popření přihlášené pohledávky bylo doručeno žalobci dne 3. 8. 2017.

10. Žalobce podal předmětnou žalobu u příslušného soudu dne 7. 8. 2017, a to proti insolvenčnímu správci, jelikož pouze tento popřel přihlášenou pohledávku věřitele. V souladu s ust. § 198 odst. 1 byla žaloba podána včas. Soud se tedy zabýval důvodností nároku uplatněného žalobou, tj. posouzení ujednání o smluvní pokutě.

11. Dle ust. § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné,

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.

ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

12. Soud provedl v řízení důkaz obsahem předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 15907065, ze které zjistil, že dlužnice jakožto spotřebitel uzavřela s žalobcem jako věřitelem smlouvu spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedené smlouvy se věřitel zavázal poskytnout spotřebiteli celkovou výši úvěru ve výši 30 000 Kč a spotřebitel se zavázal zaplatit věřiteli 36 splátek po 1 190 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci počínaje 22. 7. 2015 Celková částka splatná spotřebitelem činila 42 840 Kč. V článku IV. smlouvy bylo ujednáno, že nebude-li splátka uhrazena do data splatnosti nejblíže příští splátky, stává se celý úvěr splatný k datu splatnosti této nejblíže příští splátky (dále jen zesplatnění). Po zesplatnění úvěru podléhá neuhrazená jistina smluvní pokutě ve výši 0,2 % denně. Součástí smlouvy o úvěru byl sjednaný splátkový kalendář.

13. Po provedeném dokazování, kdy soud hodnotil důkazy jednotlivě a poté všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, vzal za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav:

14. Předně soud konstatuje, že skutková tvrzení byla mezi účastníky považována za nesporná. Soud tedy zjistil následující skutkový stav. Dlužnice jakožto spotřebitel uzavřela s žalobcem jako věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedené smlouvy věřitel poskytl dlužnici úvěr ve výši 30 000 Kč a dlužnice se zavázala zaplatit věřiteli celkově sjednanou částku ve výši 42 840 Kč v 36 splátkách po 1 190 Kč měsíčně splatných vždy k 22. dni v měsíci počínaje 22. 7. 2015. Žalobce ani insolvenční správce neučinili v řízení sporným, že dlužnice se dostala do prodlení s úhradou již čtvrté splátky splatné ke dni 22. 10. 2015. V souladu s čl. IV. smlouvy o úvěru se stal celý úvěr splatný ke dni 22. 11. 2015. Po zesplatnění úvěru podléhá v souladu s čl. IV. smlouvy neuhrazená jistina smluvní pokutě ve výši 0,2 % denně. Mezi účastníky rovněž nebylo sporu o tom, že dlužnice uhradila na úvěrový účet dne 19. 2. 2016 částku 1 500 Kč. Usnesením ze dne 25. 4. 2017 č. j. KSOS 40 INS 3426/2016-A8 byl zjištěn úpadek dlužnice Jany anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná a soud povolil řešení úpadku oddlužením.

15. Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní ujednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Dle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany po případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, že mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být sjednána i v jiném plnění než peněžitém

17. Soud má zato, že smluvní pokuta byla ve smlouvě uzavřené ze dne 22. 6. 2015 sjednána platně a zcela srozumitelně. Smluvní pokuta byla sjednána pro případ prodlení dlužnice s úhradou sjednané měsíční splátky úvěru dle splátkového kalendáře, který byl součástí smlouvy o úvěru. Mezi účastníky přitom bylo v řízení nesporným, že dlužnice se dostala do prodlení s úhradou splátky splatné ke dni 22. 10. 2015. V souladu s čl. IV. smlouvy se pak celý úvěr ke dni splatnosti nejbližší příští splátky t.j. ke dni 22. 11. 2015 (neboť splátka splatná do 22. 10. 2015 nebyla do dne 22. 11. 2015 uhrazena), stal splatným. Neuhrazená jistina tak od 23. 11. 2015 podléhala smluvní pokutě ve výši 0,2 % denně. Výpočet smluvní pokuty byl ze strany žalobce sjednán v souladu se smlouvou ve výši 0,2 % denně z částky 28 256,10 Kč (neuhrazená jistina) od

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.

23. 11. 2015 do 19. 2. 2016 (datum úhrady částky 1 500 Kč ze strany dlužnice) a z částky 26 756,10 Kč od 20. 2. 2016 do 25. 4. 2017 (datum zjištění úpadku).

18. Byť insolvenční správce nepopřel sjednanou výši smluvní pokuty, soud považuje za potřebné se k otázce výše sjednané pokuty v dané věci vyjádřit. Otázka přiměřenosti platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy byla již mnohokrát předmětem rozhodování dovolacího soudu. Nejde tak o otázku dosud nevyřešenou nebo rozhodovanou rozdílně. Soud předně poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaném pod sp. zn. 33 Odo 438/2005 ze dne 30. 5. 2007, ve kterém je konstatováno, že institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, které jsou souhrnně upraveny v § 544 až 588 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013. Jejich smyslem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Zároveň má sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši. Sjednání smluvní pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran. Neznamená to však, že by v každém jednotlivém případě mohla být pokuta sjednána v neomezené výši. Zákon výslovně neupravuje omezení při jednání o výši smluvní pokuty, avšak při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy je výše smluvní pokuty jedním z rozhodujících hledisek. Právní jednání se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich podání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Zatímco smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy, ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 33 Odo 447/2005, ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 810/2006, a ze dne 10. 4. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, uveřejněné v časopise Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 4 pod č. C 403). Rovněž z dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá přiměřenost sjednané pokuty ve výši 0,2 % denně z neuhrazené jistiny úvěru, a to zejména z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 33 Odo 61/2005, kde je konstatováno, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit. Stejný právní názor rovněž vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2007 sp. zn. 32 Odo 1299/2006.

19. Dlužnice musela být srozuměna, že pokud se dostane se splácením úvěru ve splátkách do prodlení, bude povinna zaplatit smluvní pokutu ze zbývající neuhrazené jistiny. Smluvní pokuta měla dlužnici motivovat k respektování takové vůle věřitele. Denní sazba smluvní pokuty činila 56,51 Kč a od 20. 2. 2015 53,51 Kč denně. Smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z nesplacené části dluhu (dluh mohl být hrazen postupně a mohl tak být snižován základ, z něhož byla pokuta vypočítávána) dle názoru soudu není nepřiměřená vzhledem k zajišťované povinnosti dlužnice. Výše smluvní pokuty je v tomto případě dána pouze dlouhodobým

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.

neplněním smluvních povinností dlužnice, která od 20. 2. 2016 do dne zjištění úpadku dlužnice tj. do 25. 4. 2017 nezaplatila ničeho a do prodlení s úhradou sjednané splátky úvěru se dostala již při čtvrté splátce splatné dne 22. 10. 2015.

20. S ohledem na výše uvedené závěry vyplývá, že výše smluvní pokuty výši 0,2 % denně z neuhrazené jistiny nikterak nepřekračuje účel smluvní pokuty pro případ, že dlužnice neplní zajištěnou povinnost. Zabezpečí tak věřitele proti případným škodám, které by mu mohly nesplněním zajištěné povinnosti vzniknout. V posuzované věci konečná výše smluvní pokuty plně závisela na délce doby, během níž dlužnice nedostála povinnosti, kterou sama smluvně převzala. Smluvená pokuta sjednaná v čl. IV. smlouvy o úvěru ve výši 0,2 % denně z dlužné částky jistiny je tedy posuzována jako platné ujednání a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., v návaznosti na ust. § § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Byť by tedy plně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení jinak náleželo, vzhledem k nákladové imunitě insolvenčního správce bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Ostrava 25. ledna 2018

Mgr. Soňa Walderová v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.