40 ICm 2913/2011
40 ICm 2913/2011-28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Malým v právní věci žalobce: HELP FINANCIAL s.r.o., IČ: 26440334, se sídlem Českobratrské nám. 1321, 293 01 Mladá Boleslav, právně zast. JUDr. Romanem Rázcem, advokátem, se sídlem Kubánské nám. 11, 100 00 Praha 10, proti žalované: Mgr. Novotná Opltová Barbora, se sídlem Karlovo nám. 24, 110 00 Praha 1, insolvenční správkyně dlužníka: Kreslová Petra, rč. 865424/1266, Vysoká Pec 130, 262 41 Bohutín, o určení pravosti vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobkyně za dlužníkem ve výši 54.500,-Kč, popřená insolvenční správkyní při přezkumném jednání, byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 40 INS 8213/2011 zjištěná a přihlášená po právu, jako pohledávka nevykonatelná a nezajištěná. II. Žaloba na určení, že pohledávka žalobkyně za dlužnicí ve výši 3.500,-Kč, popřená insolvenční správkyní při přezkumném jednání, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 40 INS 8213/2011 jako pohledávky nevykonatelná a nezajištěná, s e z a m í t á . III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady právního zastoupení v celkové výši 12.720,-Kč včetně 20% DPH, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek za zahájení řízení dle položky 13 1a Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb. v platném znění ve výši 1.700,-Kč.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 16.10.2011 se žalobkyně domáhala určení, že pohledávky ve výši 14.150,-Kč, ve výši 3.500,-Kč a ve výši 50.000,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení ve věci dlužníka Kreslové Petry, rč. 865424/1266, Vysoká Pec 130, 262 41 Bohutín (dále jen dlužník), vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 40 INS 8213/2011, byly přihlášeny po právu. Svůj návrh pak odůvodnila takto: žalobkyně do shora uvedeného insolvenčního řízení přihlásila své pohledávky v celkové výši 107.650,-Kč (pohledávka č. 1 ve výši 14.150,-Kč-popřená co do pravosti a výše 4.500,-Kč a pohledávka č. 2 ve výši 3.500,-Kč, č. 3 ve výši 10.000,-Kč, č. 4 ve výši 30.000,-Kč a pohledávka č. 5 ve výši 50.000,-Kč), které popřela žalovaná při přezkumném jednání co do pravosti. Předmětem této žaloby je pak určení pravosti pohledávek č. 1 (uznáno 10.000,-Kč, popřeno 4.500,-Kč-celkově přihlášeno 14.500,-Kč), č. 2 ve výši 3.500,-Kč a č. 5 ve výši 50.000,-Kč. Žalobkyně k přihlášené pohledávce č. 1 uvedla, že dne 15.4.2011 uzavřela společnost s dlužníkem Smlouvu o půjčce (dále jen "smlouva"), na základě které byla dlužníkovi společnosti poskytnuta půjčka ve výši 10.000,-Kč. Dlužník se zavázal půjčku společně s poplatkem 6.120,-Kč navrátit v 52 pravidelných týdenních splátkách ve výši 310,-Kč s první splátkou dne 15.4.2011. Dlužník převzal půjčku v hotovosti, což potvrdil podpisem smlouvy. Dle článku 8 smlouvy jsou její nedílnou součástí Smluvní podmínky smlouvy o půjčce (dále jen "podmínky"). S podmínkami byl dlužník seznámen pří podpisu smlouvy, což dokládá jeho podpis pod podmínkami ze dne 15.4.2011. Žalobce v insolvenčním řízení uplatnil svou pohledávku č. 1 ve výši 14.150,-Kč. Tato pohledávka se skládá z neuhrazené půjčky a poplatku. Žalobce poskytl dlužníkovi půjčku ve výši 10.000,-Kč a dlužník se za poskytnutí půjčky zavázal zaplatit poplatek 6.120,-Kč a půjčku navrátit. Žalobce na uvedenou souhrnnou částku 16.120,-Kč uhradil pouze 1.970,-Kč. Výše dlužné jistiny tak činí 14.150,-Kč. Žalobce odmítá tvrzení žalovaného, že sjednání uvedeného poplatku 6.120,-Kč je neplatné. Žalobce v insolvenčním řízení uplatnil svou pohledávku č. 2 ve výši 3.500,-Kč, jako pokutu za prodlení se splátkou. Pokuta 3.500,-Kč uplatněna dle článku 16 podmínek byla uplatněna po právu, a to z důvodu nezaplacení řádně a včas předepsané splátky ke dni 14.6.2011. Žalobce dále uvádí, že mohl smluvní pokutu uplatnit i opakovaně, což však neučinil. Žalobce v insolvenčním řízení uplatnil svou pohledávku č. 5 ve výši 50.000,-Kč, jako pokutu za neúplné a nepravdivé uvedení údajů v čestném prohlášení o výši svých závazcích. Pokuta 50.000,-Kč je účtována dle článku 12 podmínek jako sankce za uvedení neúplných a nepravdivých skutečností v čestném prohlášení ohledně výše svých závazků. Společnost má dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. povinnost posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet a to pod sankci pro věřitele ve výši 2.000.000,-Kč dle ustanovení § 20 odst. 2 písm. a) ve spojení ustanovením § 20 odst. 5 písm. b) předmětného zákona. Dlužník měl nejen smluvní, ale i zákonnou povinnost dle ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., uvést žalobci pravdivé a úplné informace o svých závazcích. Dlužník uvedl, že ke dni 15.4.2011 má pouze tři závazky v celkové výši 95.000,-Kč. Z insolvenčního návrhu dlužnice zcela evidentně plyne nepravdivost jeho čestného prohlášení, když dle seznamu závazků měla dlužnice osm dalších závazků vzniklých před 15.4.2011 ve výši cca 620.000,-Kč, jakož se ani neukázalo pravdivé, že dluh vůči České spořitelně, a.s. činí jen 60.000,-Kč, když ve skutečnosti činí 255.000,-Kč. Z uvedeného je zcela zjevné, že vzhledem k počtu dalších úvazů a výši dluhů nemůže být řeč o náhodném opomenutí uvedení těchto závazků v čestném prohlášení, ale o úmyslné oklamání žalobce. Žalobkyně je toho názoru, že smluvní pokuta 50.000,-Kč je zcela přiměřená, a to především k povaze zajištěné povinnosti a hrozbě pokuty pro žalobkyně až ve výši 2.000.000,. Kč. Pokud by dlužnice uvedla správné a pravdivé údaje, nebyla by mu půjčka nikdy poskytnuta. Pravdivost uvedených informaci je pro žalobce hospodářsky zásadně významná, neboť principem jeho podnikání v oblasti půjček je skutečnost, že jako věřitel věří dlužníkovi, že prostředky navrátí, přičemž vychází z toho, jaké má dlužník závazky a příjmy. V případě pochyb pak nevěří, že dlužník peníze navrátí, a půjčku neposkytne. Klamání žalobce dlužníkem o své schopnosti splácet je tak tím nejvážnějším zásahem do práv věřitele a smyslu a účelu jeho podnikání. Nadto žalobce uvádí, že uvedená smluvní pokuta 50.000,-Kč má také bránit tomu, aby se dlužník nepředlužoval a nekončil v úpadku. Pokud by dlužník uvedl ve svých závazcích pravdu, nebyla by mu půjčka nikdy poskytnuta, neboť je zájmem věřitele (žalobce), aby měl klienty způsobilé dodržovat smlouvu a ne klienty, u nichž je od počátku zřejmé, že své závazky nikdy nesplní a již v době jednání o poskytnutí půjčky jsou fakticky v úpadku. Uvedená smluvní pokuta tak chrání nejen žalobce, ale i dlužníka samotného a potažmo i společnost před předlužováním a úpadkem dlužníků. Smluvní pokuta 50.000,-Kč je vzhledem k okolnostem a zákonné povinnosti žalobce zhodnotit schopnost dlužníka úvěr splácet, a to pod mnohonásobně vyšší sankcí až 2.000.000,-Kč, zcela přiměřená. Uplatněné závazky pak žalobkyně osvědčovala důkazy označenými a předloženými k žalobnímu návrhu. Na svém stanovisku setrvala i po provedeném dokazování.

Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila.

Soud provedl dokazování těmito listinami: -spisem Krajského soudu v Praze čj. KSPH 40 INS 8213/2011 -přihláška žalobce ze dne 15.8.2011 celkově na částku 107.650,-Kč -přihláška žalobce ze dne 15.8.2011 včetně příloh v nich založených -smlouva o půjčce ze dne 15.4.2011 včetně smluvních podmínek z téhož dne -čestné prohlášení o výši závazku ze dne 15.4.2011 -informace o spotřebitelském úvěru ze dne 14.4.2011

Soud ze spisu Krajského soudu v Praze čj KSPH 40 INS 8213/2011 zjistil, že je vedeno insolvenční řízení ve věci oddlužení dlužnice, kterém bylo povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, s tím, že žalovaná byla ustanovena insolvenční správkyní. Přihláškou ze dne 15.8.2011 pak žalobkyně přihlásila své pohledávky č. 1 až č. 5 shora již uvedené a specifikované v celkové výši 107.650,-Kč. Z protokolu z předmětného jednání ze dne 5.10.2011, že přihlášená pohledávka žalobkyně byla insolvenční správkyní popřena co do pravosti a výše 4.500,-Kč pohledávka č. 1 a pohledávky č. 2-4 co do pravosti, a že do tohoto řízení se přihlásilo celkem 17 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 1.067,601,95 Kč. Z data zahájení tohoto řízení pak soud zjistil, že žaloba vedena pod sp.zn. 40ICm 2913/2011 byla na základě výzvy podána ve lhůtě. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobkyní a dlužnicí ze dne 15.4.2011, že dlužnice převzala v hotovosti půjčku ve výši 10.000,-Kč, kterou se zavázala splatit včetně poplatku ve výši 6.120,-Kč v 52 týdenních splátkách po 310,-Kč počínaje dnem 15.4.2011 a že z této částky uhradil částku 1.910,-Kč. Přihlášená pohledávka pak odpovídá nedoplatku sjednané výši půjčky tj. 16.120,-Kč. Dle čl. 8 této smlouvy jsou pak nedílnou součástí smlouvy smluvní podmínky (dále jen podmínky), s kterými byla dlužnice seznámena při podpisu smlouvy, ve které jsou podrobně uvedeny podmínky pro případ porušení smlouvy o půjčce. Z ústního prohlášení dlužnice o výši jejich závazků pak soud zjistil, že dlužnice uvedla, že k tomuto datu má pouze tři závazky v celkové výši 95.000,-Kč. Z informace o spotřebitelském úvěru ze dne 14.4.2011 soud zjistil podmínky, za kterých byla smlouva o půjčce uzavřená.

K provedenému dokazování se pak zástupce žalobkyně vyjádřil tak, že navrhuje žalobě vyhovět, odkázal na provedené dokazování, uvedl, že 3.500,-Kč považuje za přiměřenou (účtovanou pouze 1x) s ohledem na výše půjčky, které uvedl, že k výši půjčky resp. úroků při uzavírání spotřebitelských smluv je nutno přihlížet k vzájemným právům, která jsou získávána, v případě společnosti žalobce jsou půjčky poskytovány bez jakýchkoliv zajištění, bez jakýchkoliv ručení a navíc jsou splátky půjček vybírány obchodními zástupci v rámci každotýdenních návštěv u klientů. Z těchto důvodů mají zato, že úroky resp. odměna za poskytnutí půjčky je přiměřená k podmínkám, které klient od poskytovatele půjčky získal. Pokud jde o částku 50.000,-Kč, představující smluvní pokutu za uvedení nepravdivých údajů v čestném prohlášení, považuje ji za důvodnou, protože její výši nelze vztahovat k zajištěním půjčky, nebo k zajištění splácení úvěru, ale jedná se o porušení povinnosti uvést správné údaje pokud jde o počet závazků žadatele účtu, které mají vliv na tom, zda tato půjčka bude poskytnuta, či nikoliv. Jedná se tedy o úplně jiný závazek než o závazek zajištění poskytnuté půjčky. Domnívá se, že i výše této smluvní pokuty tak jak byla sjednána, není dostačující, neboť žadatele o půjčku uvádějí i pod touto sankcí nepravdivé údaje. Uvedl, že v současné době neexistuje žádná veřejnoprávní evidence dlužníků, kde by mohl takové informace získat. Odkazuje i na rozhodnutí obecných soudu, které již rozhodly o zneužívání institutu poskytování hotových půjček a úvěrů. Odkazoval v této souvislosti na spisy, kde takové řízení probíhají a již proběhla: spisy OS v Prachaticích sp.zn. 1 T 145/2011, OS v Pardubicích sp.zn. 4 T 191/2011, OS v Chrudimi sp.zn. 2 T 199/2011, OS v Pardubicích sp.zn. 3 T 16/2012, KS v Hradci Králové sp.zn. KSPH 56 INS 4902/2011. Dále požadoval náklady právního zastoupení dle advokátního tarifu.

Žalovaný na svém závěrečném návrhu trvá, navrhuje žalobu v plném rozsahu zamítnout, dále navrhuje, aby mu byla přiznána náhradu nákladů řízení, kterou vyčíslí do 3 dnů. Žalovaná nesouhlasí s tím, že smluvní pokuta ve výši 50.000,-Kč se nevztahuje k úvěru, resp. k zajištění poskytované půjčky. Žalovaná má zato, že požadované smluvní pokuty je třeba posuzovat v úhrnu a dále jelikož se zde použije obč. zákoník, protože se jedná o vztah podnikatele se spotřebitelem, je třeba aplikovat ust. o ochraně spotřebitele. Dle názoru žalované smluvní pokutu nelze ani moderovat, jelikož se jedná o režim občanského zákoníku žalobce zmiňovaná údajná trestní odpovědnost není předmětem tohoto řízení. Žalovaná v reakci na tvrzení žalobce konstatuje, že nepoužívání registru dlužníků ze strany žalobce, je jeho rozhodnutí. Žalovaná dále poukazuje na skutečnost, že smluvní pokuta je fakticky paušalizovanou náhradou škody, proto požadovaná smluvní pokuta v původní celkové výši 93.500,-Kč resp. v současnosti 53.500,-Kč je naprosto nepřiměřená. Žalovaná trvá na svých tvrzeních a odůvodněních zmíněných ve vyrozumění o popření pohledávky, tedy, že věřitelem přihlašovaný nárok je v rozporu z ust. § 55 odst. 1, § 56 odst. 1 obč.z., který provádí směrnici rady 93/12/EHS a jsou tudíž neplatné, neboť představují nepřístupné odchýlení od zákona v neprospěch spotřebitele a pro rozpor s dobrými mravy, jedná se o absolutní neplatnost.

Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 zák.č. 99/1993 Sb. v platném znění (dále jen o.s.ř.), kdy soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze pokud jde o přihlášené pohledávky dle přihlášky žalobce ze dne 15.8.2011 a pohledávka č. 5 ve výši 50.000,-Kč, a to s následujícím odůvodněním, naopak u pohledávky č. 2 ve výši 3.500,-Kč toto ujednání považuje soud za neplatné s odůvodněním na její nepřiměřenou výši. Soud rovněž akceptoval, že předmětem této žaloby nejsou pohledávky č. 2 a č. 4 s přílohami ze dne 15.8.2011.

Na základě výše uvedeného pak soud učinil skutkový závěr takový, že žalovaná uzavřela s dlužnicí smlouvu o půjčce, jejichž evidenci a obsah účastnící sporu nepopírají. Dle této smlouvy byla dlužnici poskytnuta částka 10.000,-Kč, kterou převzala v hotovosti a zavázala se tuto půjčku splácet společně s poplatkem 6.120,-Kč v 52 týdenních splátkách po 310,-Kč, a že z této částky zaplatil pouze 1.970,-Kč, že z celkové částky dluží 14.500,-Kč, která byla společně s dalšími pohledávkami přihlášena shora již uvedenou přihláškou v celkové výši 107.650,-Kč. Pohledávka č. 1 představuje doplatek nesplacené jistiny, pohledávka č. 2, 3 a 4 představuje sankce za porušení smlouvy a pohledávka č. 5 pokutu za uvedení nesprávných údajů při uzavírání smlouvy. Při přezkumném jednání byly popřeny pohledávky č. 2 a č. 5, z pohledávky č. 1 byla uznána pouze částka 10.000,-Kč. Předmětem tohoto posouzení nejsou pohledávky č. 3 a č. 4, jejichž určení pravosti žalobce neuplatnil. Mezi stranami je zásadní rozpor v platnosti smlouvy ze dne 15.4.2011, a to zda je uzavřena v souladu s platnou právní úpravou, nebo je absolutně neplatná ve smyslu ust. § 39 obč. zákoníku a § 55 a § 56 obč. zákoníku.

Právně pak soud daný případ posoudil takto: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla uzavřena dle občanského zákoníku či obchodního zákoníku. Smlouva o úvěru je upravena v obou zákonících, a to v obchodním zákoníku díl V. Smlouva o úvěru. Dle ust. § 497 se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnout peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V občanském zákoníku je pak upravena pro takovéto případy v hlavě V. spotřebitelské smlouvy (§ 52 až § 57). Podle úst. § 54 odst. 8 občanského zákoníku, veškeré smluvní podmínky a informace podle odstavce 2 až 5 musí být dány spotřebiteli k dispozici písemně v dostatečném předstihu před tím, než je spotřebitel smlouvou uzavíranou na dálku nebo nabídkou na její uzavření vázán. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech povinnostech stran. Podle odst. 3 písm. g) téhož ustanovení, nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, který zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy. Při posouzení, dle kterého právního předpisu byla smlouva o úvěru uzavřena soud vycházel z obsahu předmětné smlouvy, dále ze zjištění, že jednou ze stran byla osoba nepodnikající a že poskytnutý úvěr byl poskytnut pouze k její osobní potřebě a nikoliv k podnikání a dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská. Na takovou smlouvu se subsidiárně vztahují ustanovení občanského zákoníku, a to jak ustanovení o spotřebitelských smlouvách (§ 52-§ 57 občanského zákoníku), tak i ustanovení občanského zákoníku o platnosti právních úkonů, a tedy i ustanovení § 39 občanského zákoníku, dále že v daném případě nelze použít ustanovení § 301 (inoderační právo soudu) dle obchodního zákoníku.

Podle ustanovení § 191 odst.l z.č.. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen IZ) ve znění před 31.3.2011 dlužník a insolvenční správce nově i věřitelé mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek.

Dle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla a nebo že již zcela zanikla a nebo že se zcela promlčela.

Dle § 198 odstavec 2 IZ věřitel, kterému byla účinně popřena jeho pohledávka může v incidenční žalobě podané dle § 198 odstavec 1 IZ uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání.

Dle ust. § 52 OZ jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, o dílo a jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou spotřebitel a dodavatel. Dodavatel je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a spotřebitelem je osoba, která, při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

Dle ust. § 55 OZ se ujednání ve spotřebitelských smlouvách nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

Ustanovení § 56 odst.l,2 OZ zakazuje, aby spotřebitelské smlouvy obsahovaly ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Netýká se předmětu plnění a ceny plnění.

Ustanovení § 6 z.č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele zakazuje prodávajícímu, aby při prodeji výrobků a poskytování služeb se choval v rozporu s dobrými mravy, zakazuje diskriminaci spotřebitele.

Dle ust. § 39 OZ je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům

Česká republika je přímo vázána Směrnicí Rady 93/13/EHS z 5.4.1993, která pro členské státy stanovila ve svém článku 3, co se rozumí nepřiměřenými podmínkami ve spotřebitelských smlouvách: Smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je nepřiměřená, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran plynoucí ze smlouvy v neprospěch spotřebitele Podmínka není sjednána individuálně, byla-li sepsána předem, a proto spotřebitel nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky. Směrnice v příloze k článku 3 uvádí pod písm.a) až q) demonstrativní výčet nepřiměřených podmínek sjednaných ve smlouvě : dle písm. q) takovou podmínkou je zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů.

Dále se soud zabýval zda insolvenční žaloba byla podána ve stanovené lhůtě dle § 198 odst. 1,2 IZ a s ohledem na datum zahájení bylo toto řízení zahájeno ve stanovené lhůtě a dospěl k závěru, že žaloba byla podána ve lhůtě. K jednotlivým námitkám žalované soud zaujal toto stanovisko. Pokud jde o popřenou část pohledávky ve výši 14.500,-Kč (z toho uznává 10.000,-Kč). Smlouva o půjčce ze dne 15.4.2011, se skládala z poskytnuté půjčky ve výši 10.000,-Kč a poplatku ve výši 6.120,-Kč. K tomuto je třeba uvést, že v tomto případě nebyly spláceny úroky z poskytnuté půjčky, ale byl sjednán poplatek za poskytnutí půjčky, přičemž toto ujednání není v rozporu se zákonem. Pokud jde o jeho výši, soud ji považuje za přiměřenou, a to s ohledem nato, že nebyla sjednány úroky a dále i z důvodu, kolik fakticky bylo za poskytnutou půjčku dlužnicí zaplaceno, že poplatek je zcela v souladu se zákonem a jeho výše se nepříčí dobrým mravům. S půjčkou jsou vždy vynaloženy paušální náklady, které souvisejí s uzavřením smlouvy, prací obchodního zástupce, posouzením dlužníka, vybíráním splátek, administrací půjčky atd. V případě půjčky dlužníka ve výši 10.000,-Kč byly poplatky stanoveny ve výši 6.120,-Kč. Vzhledem ke službám, které dlužník s uvedenou půjčkou získal, jako jsou osobní návštěvy obchodního zástupce, rychlost poskytnutí půjčky, je odpovídající, činí 61,2% jistiny a je nižší než kolik by zaplatila dlužnice v běžném peněžním ústavu na úrocích a poplatcích. Soud tedy uzavírá, že sjednaný poplatek není v žádném rozporu s dobrými mravy a tedy ani není v rozporu se zákonem, když jeho sjednání bylo zákonem možné a jeho výše nijak nevybočuje z výše obvyklé při poskytování služeb stejných či obdobných. Pokud jde o přihlášenou pohledávku č. 2 smluvní pokutu ve výši 3.500,-Kč, tuto uplatnila žalobkyně jako pokutu na prodlení se splátkou dle článku 16 podmínek. Soud tuto pohledávku hodnotil v celkovém kontextu uzavřené smlouvy o půjčce. Částku sjednanou jako jednorázový poplatek ve výši 6.120,-Kč (při poskytnutí půjčky ve výši 10.000,-Kč) považuje za dostatečný a přiměřený s porovnáním a podmínkám poskytování půjček běžnými peněžními ústavy. Toto ujednání smlouvy o půjčce ze dne 15.4.2011 soud považuje a hodnotí za neplatné ujednání pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 39 obč. zák. a také dle ust. § 55 obč. zák. a ust. § 56 odst. 1 obč. zákoníku. Pokud jde o uplatněný nárok ve výši 50.000,-Kč soud při posouzení pravosti této pohledávky vyšel z těchto skutečností a zjištění: Dle článku 12 podmínek byl dlužník povinen před uzavřením Smlouvy o půjčce informovat společnost o svých závazcích, dluzích a půjčkách, které doposud s finančními institucemi či jinými subjekty či jinými fyzickými a právnickými osobami uzavřel. Dlužnice byla povinen sdělit společnosti výši svého každého jednotlivého závazku (splatného i nesplatného), subjekt, se kterým závazek uzavřel a dobu splácení. Dlužnice vzala výslovně na vědomí, že pokud jeho prohlášení bude nepravdivé či neúplné, je společnost oprávněna požadovat smluvní pokutu. Dlužnice dále prohlásila, že si je vědom důsledků porušení uvedené povinnosti včetně možnosti naplnění skutkové podstaty trestného činu takovým jednáním. Dlužnice prohlásila, že poskytnula společnosti na její žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle článku 7 smlouvy dlužnice taktéž prohlásila, že informace, které společnosti poskytla, jsou úplné, pravdivé a správné a že je schopna společnosti splatit úvěr i s poplatkem v souladu se smlouvou. Dlužnice společnosti vystavila své Čestné prohlášení o výši závazků (dotazník pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet) ze dne 15.4.2011 (dále jen "čestné prohlášení"). V čestném prohlášení dlužnice prohlásila, že k datu 15.4.2011 má pouze tři závazky, a to vůči společnosti Česká spořitelna, a.s ve výši 60.000,-Kč, společnosti Provident Financial s.r.o, ve výši 15.000,-Kč a společnosti GE Money Bank, a.s, ve výši 20.000,-Kč. Dlužnice tak v čestném prohlášení uvedla pouze tyto tři závazky v celkové výši 95.000,-Kč. V čestném prohlášení byla dlužnice opětovně seznámena se zákonnou povinností dle ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelských úvěrech, uvést věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Dlužnice potvrdila, že si je vědoma, že nesprávné a neúplné vyplnění dotazníku muže být trestným činem. Z uvedeného také zcela evidentně plynul zájem žalobce, být plně seznámen s finanční situací dlužnice, a to za účelem rozhodnutí poskytnout či neposkytnout dlužnici půjčku. Na základě všech shora uvedených skutečností a prohlášení dlužnice, společnost seznala, že je možné poskytnout dlužnici půjčku ve sjednané výši a za sjednaných podmínek. Věřitel tak dle smlouvy poskytl dlužnici dne 15.4.2011 půjčku ve výši 10.000,-Kč, přičemž dlužnice půjčku přijala, a to na základě plného informovaného souhlasu se všemi podmínkami, když jí byly dne 14.4.2011, tedy předem, poskytnuty veškeré informace o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 145/2010 Sb. (dále jen informace o spotřebitelském úvěru"). Soud po provedeném dokazování ze seznamu přihlášených pohledávek a protokolu z přezkumného jednání z 5.10.2011, že dlužnice měla celkem 17 věřitelů s celkovými pohledávkami 1.067.601,95 Kč, a že do čestného prohlášení uvedla pouze 3 své věřitele s částkami v celkové výši 95.000,-Kč, což vedlo k mystifikaci žalobkyně a následnému poskytnutí půjčky. Tuto skutečnost soud považuje opět v souvislosti ze skutečností, že z poskytnuté půjčky bylo zaplaceno pouze 1.970,-Kč v souvislosti s dobou podání návrhu na povolení oddlužení dlužnicí, dobou nutnou k přípravě tohoto návrhu ze strany dlužnice a účelové a jí uvedené údaje o počtu dlužníků a výše jejich dluhů, za nepravdivé, a že toto čestné prohlášení je za ujednání platné a pod sankcí v tomto ujednání uvedené. V případě uvedení nepravdivých údajů ze strany žadatele o půjčku, pak že tato je povinna zaplatit poskytovateli půjčky v případě pokud je půjčka uzavřena zaplatit sjednanou pokutu ve sjednané výši. K námitce týkající se neplatnosti tohoto ujednání pro rozpor s dobrými mravy, soud zaujal stanovisko: protože toto ujednání nelze vztahovat k zajištění již poskytnuté půjčky, případně k zajištění splácení úvěru, ale jedná se o porušení povinnosti uvést správné údaje o počtu věřitelů žadatele o půjčku a výši jeho závazků, jedná se tedy o závazek před uzavřením smlouvy o půjčce a nikoliv o závazek, který v souvislosti se zajištěním poskytnuté půjčky. Takovýto závazek může být učiněn stranami i na samostatné úmluvě, avšak právní úprava nevylučuje tento závazek uzavřít i v rámci smlouvy o půjčce, tak jak je učiněné v tomto případě.

Soud s ohledem na výše učiněné závěry rozhodl, jak uvedené ve výroku tohoto rozsudku.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 137 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 142 odst. 3 os.ř. a ust. § 202 odst. 2 IZ, kdy účastníku, který měl ve věci jen částečný úspěch, může soud přiznat náhradu nákladů řízení. V tomto případě se jedná o náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 10.000,-Kč dle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. v platném znění, 2x režijní paušál á 300,-Kč dle vyhl č. 177/19996 v platném znění, vynaložený soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč a 20% DPH tj. celkově 12.720,-Kč. O doplacení soudního poplatku soud rozhodl v souladu s položkou 13 1a přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. v platném znění.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne jeho doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů dále jen o.s.ř.). Připadne-li konec této lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den ( § 57 odst.2 o.s.ř.). Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u zdejšího soudu, nebo podání odevzdání orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.)

V Praze dne 4. dubna 2012

JUDr. Tomáš Malý, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Helena Pýchová