40 ICm 2509/2011
Č.j.: 40 ICm 2509/2011-56

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Malým v právní věci žalobce: Euro Benefit, a.s., IČ 25120514, se sídlem Truhlářská 1108/3, 110 00 Praha 1, právně zast. Mgr. Janem Petříkem, advokátem se sídlem Týnská 12, 110 00 Praha 1, proti žalovaným: 1) JUDr. Sylva Rychtalíková, se sídlem Kodaňská 521/7, 101 00 Praha 10, insolvenční správkyně dlužníka Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Mírové nám. 208, 294 01 Bakov nad Jizerou, právně zast. JUDr. Jiřím Bílkem, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 317/5, 120 00 Praha, 2) Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Mírové nám. 208, 294 01 Bakov nad Jizerou, o určení pravosti popřené pohledávky ve výši 109.548,80 Kč,

takto:

I. Určuje se, že žaloba na určení pravosti popřené pohledávky žalobce ve výši 109.548,80 Kč přihlášená přihláškou ze dne 9. 6. 2011 do insolvenčního řízení ve věci úpadce Jiřího anonymizovano , r.č. 600926/1247, bytem Mírové náměstí 208, 294 01 Bakov nad Jizerou, je po právu ve výši 6.105,42,-Kč, ve zbytku se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 15. 9. 2011 se žalobce domáhal určení pravosti pohledávky, kterou přihlásil do insolvenčního řízení přihláškou ze dne 9.6.2011 vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH 40 INS 5453/2011 ve věci dlužníka: Jiří anonymizovano , rč. 600926/1247, Mírové náměstí 208, 294 01 Bakov nad Jizerou. Svůj návrh pak odůvodnil takto: Dne 31. 3. 2011 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka Jiří anonymizovano , r. č. 00926/1247, bytem Mírové náměstí 208, 294 01 Bakov, vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 40 INS 5453/2011. V insolvenčním řízení soud vyzval věřitele dlužníka k přihlášení svých pohledávek. Žalobce přihláškou z 9. 6. 2011 do insolvenčního řízení včas přihlásil svou pohledávku v celkové výši 131.896,80 Kč z titulu směnky vlastní vystavené dlužníkem ze dne 18. prosince 2008, kterou se dlužník zavázal zaplatit na řad spol. Euro Benefit a. s.. IČ 25120514, dne 2. dubna 2011 částku 130.736,30 Kč a dále 6 % úroky ze směnečné sumy 1.160,50 Kč od 3. 4. 2011 do 26. 5. 2011. Výzvou ze dne 20. 7. 2011 vyzval insolvenční správce žalobce-věřitele k odstranění vad přihlášky pohledávky-předložení originálu směnky a kauzu směnky (důvod vystavení a způsob vyplnění). Žalobce-věřitel ve lhůtě dostatečně (s ohledem na právní důvod pohledávky) opravil a odstranil vady přihlášky, opravu odůvodnil (zcela shodně jako v odůvodnění této žaloby) naprostou samostatností závazku ze směnky a zaslal soudu originál směnky, smlouvu o úvěru a VOP se směnečnou dohodou a vyčíslení směnečné sumy. Vyrozuměním ze dne 1. 9. 2011 vyrozuměl insolvenční správce žalobce, že jeho přihlášená pohledávka byla při přezkumném jednání dne 31. 8. 2011 insolvenčním správcem a dlužníkem co do výše 109.548,80 Kč popřena co do pravosti i výše, bez jakéhokoli odůvodnění. Žalobce spatřuje oprávněnost ve skutečnosti, že je oprávněným remitentem a majitelem směnky vystavené dlužníkem k zajištění závazků, které nezaplatil, přičemž důvodem vzniku pohledávky je pouze směnka a závazek z ní je jiným závazkem. Žalobce má za to, že insolvenční správce a dlužník není oprávněn zajišťovací směnky (biankosměnky) zpochybňovat a popřít pouze zcela abstraktním odkazem na jejich kauzu nebo nekonkrétní námitkou odchylného vyplnění, aniž by jednoznačně prokázal jeho důvodnost a v odůvodnění popření alespoň stručně vylíčil obsah směnečné smlouvy (důvod vzniku směnky, zajišťovací vztah) a v této souvislosti zcela konkrétně uvedl a prokázal, v čem u biankosměnky spatřuje vady vyplnění, rozpor se směnečným ujednáním a případně vymezil zcela konkrétní důvod, proč by na směnku nemělo být placeno (např, zaplacení zajištěné pohledávky, zánik závazku nebo jeho změnu-dohoda o narovnání apod.). Žádnou z těchto podmínek uplatnitelnosti kauzálních důvodů popření pohledávky ze směnky žádný z žalovaných neuvedl (ačkoli podklady pro přezkoumání kauzy směnky byly jistě dlužníkem s návrhem na oddlužení v insolvenčním spisu založeny), a pohledávku ze směnky tak žalovaní popřeli nedůvodně a neoprávněně. Žalobce dále uvedl, že po nezaplacení zajištěné pohledávky (ze smlouvy o úvěru) byl dlužník povinen zaplatit vedle jistiny a sjednaných úroků z prodlení také další smluvní sankce, pokuty, poplatky a náhradu nákladů na vymáhání pohledávek. Podle směnečných ujednání byly všechny jmenované pohledávky bianko směnkou zajištěny a věřitel byl oprávněn vyplnit na biankosměnku směnečnou částku do výše všech zajištěných pohledávek, což také učinil. Žalobce na svém stanovisku setrval i po provedeném dokazování, neboť pohledávka byla do řízení přihlášená na základě směnky vlastní, vystavená druhým žalovaným. Směnka má všechny zákonem požadované náležitosti, je splatná a rozsah pohledávky jednoznačně potvrzuje také její důvod.

Žalovaná č. 1 v písemném vyjádření uvedla, že uvedená směnka byla vystavena 18. 12. 2008 a byla splatná 2. 4. 2011, tj. po zahájení insolvenčního řízení. Směnka je vyplněna ručně a z použitého písma je patrné, že místo a datum vystavení bylo vepsáno někým jiným než směnečná suma a datum splatnosti. Ve smlouvě o úvěru č. 84396 je uvedeno, že žalobce se zavazuje poskytnout dlužníku úvěr ve výši 50.000,-Kč, splatný v 60ti měsíčních splátkách po 1.603,-Kč, přičemž RPSN činí 36,72 %. V bodě 5 se uvádí, že dlužník zajistí mimo jiné podpis avala. Ke smlouvě byly dále žalobcem předloženy "Všeobecné obchodní podmínky k úvěru Klasik", v jejichž bodě 6 se uvádí, že klient podpisem smlouvy prohlašuje, že na zajištění všech svých současných i budoucích nároků věřitele plynoucích z uzavřené smlouvy vystavil bianco směnku na řad věřitele bez uvedení sumy, údaje splatnosti s doložkou bez protestu. Tuto bianco směnku klient předal finančnímu poradci věřitele spolu s návrhem na uzavření smlouvy. Uvedený doklad (VOP) byl podepsán dlužníkem. Shora uvedenými listinami je tedy prokázáno, že přihláškou uplatněná směnka je zajišťovací směnkou, nejde tudíž o samostatný závazek, ale o závazek akcesorický, který předpokládá existenci hlavní, tj. zajišťované pohledávky. Předložená bianco směnka byla evidentně vyplněna po zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka. K výzvě žalované žalobce vyčíslil uplatněnou směnečnou sumu tak, že tato zahrnuje jistinu ve výši 42.513,80 Kč, úroky z úvěru ve výši 37.651,90 Kč, sankce ve výši 320,60 Kč, poštovné a sms ve výši 160,-Kč, poplatek za arbitráž ve výši 3.444,-Kč, právní náklady v arbitráži 24.170,-Kč, právní náklady v exekučním řízení 22.476,-Kč a částku 1.160,50 Kč představuje 6% směnečný úrok za období od 3. 4. do 26. 5. 2011. Žalobce však neuvedl, v jaké výši byly dlužníkem uhrazeny ke dni podání přihlášky dlužné splátky, rovněž nepředložil výpočet úroků z prodlení, takže není zřejmé, za jaké období a v jaké výši je uplatnil. Pokud jde o náklady spojené s tzv. arbitráží, které žalobce vyčíslil ve výši 27.614,-Kč, tyto náklady nelze uznat, neboť žalovaná má za to, že rozhodčí doložka uvedená ve všeobecných obchodních podmínkách (viz čI. 11) je neplatná. Jde o zneužívající klauzuli ve smyslu § 56 odst. 1 OZ, neboť jde o ustanovení, které nebylo individuálně projednáno. Má formu adhezního ujednání a je evidentní, že dlužník neměl možnost jeho obsah ovlivnit. Tato klauzule v rozporu s požadavkem dobré víry vytvořila v neprospěch dlužníka jako spotřebitele výraznou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi stran vyplývajícími ze smlouvy, neboť dlužník byl v tomto spotřebitelském vztahu jednoznačně slabší stranou. Uvedená rozhodčí doložka je rovněž zneužívající klauzulí ve smyslu evropského práva, a to směrnice č. 93/13/ES o zneužívajících klauzulích ve spotřebitelských smlouvách. Z tohoto důvodu je neplatná a nezakládá pravomoc rozhodčího soudu či rozhodce ad hoc k rozhodnutí ve sporu mezi žalobcem a dlužníkem. Na svém zamítavém stanovisku setrval i po provedeném dokazování, kdy své námitky shrnul tak, že směnka nebyla předložena v souladu se zákonem, ale byla předložena až na základě výzvy soudu. Domnívá se, že se nejedná o samostatný návrh, ale o zajišťovací směnku, která byla vyplněna evidentně až po zahájení řízení, a to v nemravné výši. Dále pak uvádí, že výše uplatněná směnka není nikterak vyčíslena a doložena, neboť dle úvěrové smlouvy byl úvěr sjednán na částku 50.000,-Kč a celkově požadovaná částka činí cca 130.000,-Kč. Z tohoto důvodu pak tuto výši považuje za nedoloženou, nepřezkoumatelnou. Dále namítá neplatnost rozhodčí doložky, a z tohoto důvodu i neuznává rozhodčí náklady vzniklé v souvislosti s rozhodčím nálezem. Dále doplňuje své vyjádření o zjištění, že předmětný rozhodčí nález neobsahuje podstatné náležitosti ohledně kolik bylo z úvěrové smlouvy zaplaceno, a z tohoto důvodu jej považuje za neurčitý.

Žalovaný č. 2) se k návrhu písemně nevyjádřil.

Soud provedl dokazování těmito listinami:

-spis KS v Praze sp. zn. KSPH 40 INS 5453/2011 -přihláška navrhovatele z 9. 6. 2011 na 131.896,80 Kč a její doplnění z 29. 7. 2011 -protokol z přezkumného jednání z 31. 8. 2011

-vyrozumění o popření pohledávky co do pravosti a výše 109.548,80 Kč žalobkyní i žalovaným -smlouvu o úvěru č. 84396, uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným č. 2, včetně vyčíslení celkové dlužné částky -rozhodčí nález č. 1316/2010 ze dne 7. 12. 2010 vydaný rozhodcem Mgr. Lenkou Poláčkovskou -směnka ze dne 18. 12. 2008 (originál uložen u soudu)

a rozhodl ve věci rozsudkem č.j.-27 ze dne 21. 3. 2012 ve znění opravného usnesení č.j.-35 ze dne 25. 4. 2012 s odůvodněním v tomto rozsudku uvedeném.

K odvolání žalované 1) ve věci rozhodl odvolací soud usnesením čj. 101 VSPH 193/2012-43 ze dne 8. 8. 2012 tak, že výše uvedený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, z kterého vyplývá, že odvolací soud sdílí právní názor soudu prvního stupně o tom, že směnka, která byla uplatněna jako právní důvod v přihlášce, byla vyplněna řádně a má všechny zákonem požadované náležitosti a je směnkou platnou. Tento právní závěr však nepostačuje pro posouzení důvodnosti žaloby a soud prvního stupně neprovedl žádná skutková zjištění a nevypořádal se skutkově ani právně s žádnou z kauzálních námitek vznášených první žalovanou proti sporné pohledávce ze zajišťovací směnky, jež zajišťovala pohledávky ze spotřebitelského úvěru poskytnutého žalobcem dlužníkovi.

Odvolací soud zastává v obdobných rozhodnutích konzistentní právní názor, že insolvenční správce dlužníka ze směnky může v insolvenčním řízení, a tudíž i v incidenčním řízení vznášet ať již absolutní, tak relativní kauzální námitky proti směnce, neboť nebyl účastníkem směnečného ani rozhodčího řízení. Může tak namítat i to, že ujednání o spotřebitelském úvěru, ať již jako celek, nebo jen některé jeho části jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, jak to učinila první žalovaná v tomto sporu. Stejně tak odvolací soud opakovaně v obdobných rozhodnutích dovozuje, že soud může zkoumat platnost právního úkonu, z něhož vycházel rozhodce při vydání vykonatelného rozhodčího nálezu, který se rozhodnutím soudu v tomto řízení neruší. Insolvenční zákon umožňuje popírat pohledávky vykonatelné v těch případech, kdy dlužník sám svou nečinností, ať již úmyslnou, či z nedbalosti založil nárok věřitele za účelem jeho zvýhodnění oproti ostatním věřitelům. Jestliže dlužník zůstal v rozhodčím řízení zcela nečinný, neplatnost jednotlivých ujednání smlouvy o spotřebitelském úvěru neuplatnil a nevyužil svého zákonného práva podat proti němu návrh na zrušení podle § 31 zák.č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení ve lhůtě stanovené v § 32 tohoto zákona a první žalovaná-insolvenční správkyně nebyla účastníkem tohoto rozhodčího řízení, jež skončilo před zahájením insolvenčního řízení, pak za této situace může insolvenční správce uplatňovat ve smyslu § 199 odst. 1 IZ všechny námitky, které dlužník neuplatnil v rozhodčím řízení, ač tak učinit měl a mohl.

Soud I. stupně, vázán názorem odvolací soudu, nařídil nové projednání věci, na které se žalobce omluvil s tím, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jeho účasti.

Soud provedl nové dokazování, a to důkazy již v tomto rozsudku uvedenými, a dokazování dále doplnil o listinu zesplatnění úvěru č. 84396 ze dne 1. 10. 2009 vystavené žalobcem, z kterých zjistil tyto skutečnosti: Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 40 INS 5453/2011 má soud za prokázané, že dne 31. 3. 2011 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka (žalovaného č. 2), z usnesení čj. KSPH 40 INS 5453/2011-A-11 ze dne 27. května 2011 byl zjištěn úpadek dlužníka, byla ustanovena insolvenční správkyně (žalovaná č. 1) a bylo rozhodnuto o povolení oddlužení. Následně pak bylo rozhodnuto o oddlužení formou splátkového kalendáře. Z přihlášky žalobce ze dne 9. 6. 2011 ve znění doplnění ze dne 29. 7. 2011 soud zjistil, že žalobce přihlásil včas svojí pohledávku v celkové výši 131.896,80 Kč, a to z titulu směnky vlastní vystavené dlužníkem. Z výzvy insolvenční správkyně ze dne 20. 7. 2011, že tato vyzvala žalobce k odstranění vad přihlášky (předložení originálu směnky a důvod vystavení a způsob vyplnění směnky), což bylo žalobcem učiněno dne 29. 7. 2011. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 31. 8. 2011, že přihlášená pohledávka ve výši 131.896,80 Kč byla popřena co do pravosti a výše oběma žalovanými s vyrozuměním o popření pohledávky ze dne 1. 9. 2011 zaslaným žalobcem, že tento byl vyzván k podání této žaloby a že žaloba byla podána ve lhůtě. Z originálu směnky pak soud zjistil, že se jedná o směnku vlastní vystavenou výstavcem-dlužníkem (žalovaným č. 2) ve výši 130.736,30 Kč a dále 6% úroky ze směnečné sumy 1.160,50 Kč od 3. 4. 2011 do 26. 5. 2011, že byla vystavena dne 18. 12. 2008 se splatností 2. 4. 2011. Z rozhodčího nálezu č. 1316/2010 ze dne 7. 12. 2010 rozhodnutého rozhodcem Mgr. Lenkou Kolečkovskou, že žalovaný č. 2) je povinen zaplatit žalobci částku 95.662,80 Kč s příslušenstvím, náklady rozhodčího řízení, jakož i náklady právního zastoupení ve výši 24.170,-Kč právnímu zástupci žalobce, a to s odůvodněním v tomto rozhodčím nálezu uvedeném. Z listiny ze dne 1. 10. 2009 označené jako zesplatnění smlouvy o úvěru, že dne 28. 9. 2009 činila celková dlužná částka 100.668,80 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. 84396 ze dne 16. 12. 2008 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným č. 2), že byl poskytnut úvěr ve výši 50.000,-Kč, který měl být uhrazen v 60-ti měsíčních splátkách ve výši 1.603,-Kč, přičemž RPSN byla sjednána ve výši 36,72% včetně všeobecných obchodních podmínek, tvořících přílohu této smlouvy. V bodě 6 Zaplacení ručitelských plnění, konkrétně v bodě 6.1. se pak žalovaný č. 2) zavázal k zajištění všech současných a všech budoucích závazků plynoucích z uvedené smlouvy. Souhlasí s vydáním bianco směnky na řad věřitele, bez uvedení směnečné sumy, údaje splatnosti a místa s doložkou bez protestu. Dle čl. 6.4. se účastníci smlouvy dohodli, že v případě prodlení s plněním závazků ze smlouvy je věřitel oprávněn vyplnit jeho směnečnou sumu částkou nepřesahující celkovou výši pohledávky věřitele za klientem vzniklou v souvislosti se smlouvou, datum a místo splatnosti.

Soud dále zjistil při novém projednání věci z rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Lenkou Poláčkovskou č. 1316/2010 ze dne 7. 12. 2010, že v období po 28. září 2009 žalovaný 2) učinil ve prospěch žalobce platby v celkové výši 5.006,-Kč, která se z celkové pohledávky odčítá. Z listiny nazvané Zesplatnění smlouvy o úvěru ze dne 1. 10. 2009, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr ve výši 50.000,-Kč, kdy dle tohoto zesplatnění vyplývá, že mu byla fakticky vyplacena částka 48.000,-Kč, částky 12.824,-Kč a 1.603,-Kč, tedy že na poskytnutý úvěr zaplatil celkově 19.433,-Kč. Po odečtení částky 19.433,-Kč jako zaplacené od částky 48.000,-Kč, která byla žalovanému vyplacena, vyplývá, že z poskytnutého úvěru nebyla zaplacena částka 28.567,-Kč.

Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a to v uplatněné výši.

Na základě provedeného dokazování učinil soud skutkový závěr takový, že ač insolvenční správkyně a žalovaný č. 2) popřeli při přezkumném jednání co do pravosti přihlášenou pohledávku ve výši 109.548,80 Kč, byla směnka, na základě které byla pohledávka přihlášena, vyplněna v souladu s všeobecnými podmínkami úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným č. 2) a dále, že směnka jako taková obsahuje veškeré náležitosti uvedené v ust. § 75 zákona č. 191/1950 Sb. (zákon směnečný a šekový, dále jen ZSaŠ) a že žalobce je vlastníkem směnky, tedy že uplatněný nárok vychází tak, jak je vyčíslen, z titulu bianko směnky vystavené žalovaným 2) dne 18. 12. 2008, která zajišťovala závazek žalovaného 2) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v souladu s všeobecnými podmínkami čl. 6 ke smlouvě o úvěru č. 84396 již shora uvedené.

Právně pak soud posoudil věc tak, že úvěrová smlouva o úvěru č. 84396 uzavřená mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena mezi právnickou osobou a nepodnikatelem jako smlouva o spotřebitelském úvěru v režimu ujednání ustanovení o spotřebitelských smlouvách v hlavě páté občanského zákoníku a že na posouzení této smlouvy se vztahuje režim občanského zákoníku. Dle ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran a dále i dle směrnice č. 93/13/ES. Dle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. Při uzavírání této smlouvy pak bylo naplněno porušení výše citovaných ustanovení občanského zákoníku, kdy došlo ze strany žalobce k zneužití jeho postavení, za které soud považuje ujednání o sazbě RPSN ve výši 36,72 %, ujednání o rozhodčí doložce obsažené v č. 11 Všeobecných obchodních podmínek a dále ujednání týkající se povinnosti podepsat bianko směnku, která zajišťovala závazek pro případ prodlení. Soud hodnotí tyto skutečnosti jako rozporné s požadavkem dobré víry, vytvářející pro spotřebitele výraznou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi účastníků spotřebitelské smlouvy. Na základě tohoto zjištění pak soud hodnotí úvěrovou smlouvu o úvěru č. 84396 mezi žalobcem a žalovaným jako obsahově neplatnou ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy za použití ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku a již citované směrnice č. 93/13/ES. Na základě tohoto závěru pak i nárok uplatněný žalobcem z titulu směnky je nedůvodný, byť tato směnka obsahuje veškeré náležitosti směnky podle směnečného zákona a žalobce je vlastníkem směnky, a to na základě odůvodnění uvedeného v usnesení Vrchního soudu v Praze čj. 101 VSPH 193/2012-43 ze dne 8. 8. 2012.

Na základě tohoto závěru pak žalobci vznikl nárok z titulu bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi skutečně vyplacenými penězi žalobcem žalovanému navýšený o zákonný úrok z prodlení, tedy z částky 25.164,-Kč, představující nedoplatek poskytnutého úvěru, a to za období od zpoplatnění nesplaceného úvěru, tedy od 2. 10. 2009, do 25. 5. 2011, kdy byl zjištěn úpadek dlužníka, v celkové výši 3.289,42 při sazbě úroku 8,5 % od 2. 10. 2009 do 31. 12. 2009, 8 % od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 a 7,75 % od 1. 7. 2010 do 25. 5. 2011, tedy v celkové výši 28.453,42 Kč, přičemž tento dluh je třeba ponížit o částku 22.348,-Kč, která byla žalobci při přezkumném jednání zjištěna co do pravosti. Žalobci tedy náleží z žalované částky po právu částka 6.105,42 Kč. Ve zbytku pak nezbývá než žalobu zamítnout.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 137 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalobce i žalovaní měli ve věci úspěch jen částečný.

P o u č e ní : Proti tomuto rozhodnutí 1 z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího (§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř.). Připadne-li konec této lhůty na sobotu,

neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§ 57 odst. 2 o.s.ř.). Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u zdejšího soudu, nebo podání odevzdání orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.).

V Praze dne 12. prosince 2012 JUDr. Tomáš Malý, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Tomáš Herout