40 ICm 2439/2015
č. j. 40 ICm 2439/2015-108 KSOS 40INS 5409/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl soudcem JUDr. Simonou Pittermannovou ve věci

žalobce: Euroclaim Praha s.r.o., IČO 27380050 sídlem Korunní 810/104A, 101 00 Praha 10

proti žalovaným: 1. Mgr. Zuzana Lubojacká sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek insolvenční správkyně dlužníka: Martin anonymizovano , anonymizovano bytem Havířská 713/3, 735 64 Havířov-Prostřední Suchá 2. Martin anonymizovano , anonymizovano bytem Havířská 713/3, 735 64 Havířov-Prostřední Suchá oba zastoupeni advokátkou Mgr. Lenkou Krčovou sídlem Politických obětí 118, 738 01 Frýdek-Místek

o určení pohledávky

Shodu s prvopisem potvrzuje Andrea Mrenicová. isir.justi ce.cz KSOS 40INS 5409/2015

takto:

I. Návrh, aby soud určil, že pohledávka žalobce, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 40 INS 5409/2015 ve věci dlužníka Martina Vocáska ve výši 300 000 Kč z titulu směnky, je po právu a zařazuje se do insolvenční podstaty, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1. a 2. na náhradě nákladů řízení částku ve výši 50 094 Kč, k rukám advokátky žalovaného 1. a 2., a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Usnesením Vrchního osudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2017 č.j.-80 byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze 24. 11. 2016 č.j.-43, kterým soud zamítl žalobu pro předčasnost z důvodu neurčitých a nepřezkoumatelných popěrných úkonů žalovaných 1. a 2. Vrchní soud v Olomouci dospěl k závěru, že popěrné úkony žalovaných 1. a 2. jsou dostatečné a přezkoumatelné a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Soud tak ve věci nařídil ústní jednání, kde doplnil dokazování v intencích rozhodnutí Vrchního soudu.

2. Soud provedl důkaz trestním spisem Policie ČR sp.zn. ORIII-21647/TČ-2008-1391:

-Ze smlouvy o půjčce č. 260954 ze dne 21. 9. 2006 na č.l. 25 vzal soud za prokázáno, že dne 21. 9. 2006 uzavřeli Tommy Stachi jako věřitel a žalovaný 2. (označený jménem, příjmením, rodným číslem) jako dlužník smlouvu o půjčce č. 260954, na základě které byla žalovanému 2. poskytnuta půjčka ve výši 20 000 Kč. Poplatek za uzavření smlouvy činil 13 586 Kč. Žalovaný 2. se zavázal splatit půjčku v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 799 Kč ode dne 17. 10. 2006, celkem měl žalovaný 2. uhradit 33 586 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce.

-Ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce na č.l. 26 vzal soud za prokázáno, že ve smlouvě o půjčce byla sjednána výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) ve výši 186,7 %. Pohledávka vzniklá ze smlouvy o půjčce byla zajištěná blankosměnkou znějící na řad Tommy Stachi bez vyplnění údaje o datu splatnosti a směnečné sumě, přičemž věřitel byl oprávněn vyplnit směnku v případě prodlení dlužníka s jakoukoliv splátkou, jako den splatnosti mohl být uveden jakýkoliv den následující po dni, v němž došlo k prodlení dlužníka a jako směnečná suma měla být vyplněna aktuální výše dlužné částky. Dále byla v čl. 11 sjednána smluvní pokuta ve výši 200 Kč za každý den, který následuje po dni, kdy došlo k porušení smlouvy. Smluvní podmínky byly podepsány žalovaným 2.

-Ze směnečného vyplňovacího prohlášení na č.l. 28 vzal soud za prokázáno, že dne 21. 9. 2006 vystavil žalovaný 2. na řad Tommy Stachi blankosměnku k zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce č. 260954 bez vyplnění údaje splatnosti a směnečné sumy. -Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2007 včetně přílohy č. 1 na č.l. 21 vzal soud za prokázáno, že dne 20. 3. 2007 byla na žalobce postoupena pohledávka za žalovaným 2. vzniklá

Shodu s prvopisem potvrzuje Andrea Mrenicová. KSOS 40INS 5409/2015

z titulu smlouvy o půjčce včetně jejího zajištění. Pohledávka žalovaného 2. činila v době postoupení 33 586 Kč a dosud na ni nebylo nic uhrazeno.

-Z dohody o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání ze dne 8. 6. 2009 na č.l. 42 vzal soud za prokázáno, že dne 8. 6. 2009 uzavřeli žalobce jako věřitel a žalovaný 2. jako dlužník dohodu o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání, podle které měl žalovaný 2. ke dni 4. 6. 2009 dluh ze smlouvy o půjčce č. 260954 uzavřené s Tommy Stachi v celkové výši 225 786 Kč, skládající se z nezaplacených splátek ve výši 33 586 Kč, smluvní pokuty ve výši 192 200 Kč od 18. 10. 2006. Žalovaný 2. měl žalobci, na kterého byla pohledávka ze smlouvy o půjčce postoupena dne 20. 3. 2007, uhradit dluh ve výši 100 000 Kč v 50 splátkách ve výši nejméně 2 000 Kč s tím, že první splátka měla být ve výši 2 000 Kč uhrazena do 30. 6. 2009. Pokud by takto došlo ke splacení 100 000 Kč, došlo by k zániku zbývajícího dluhu v plném rozsahu. V dohodě byla v čl. V. uzavřena rozhodčí doložka, podle které měly spory vzniklé mezi smluvními stranami řešit rozhodce Mgr. Alena Léblová, poplatek za rozhodčí řízení byl stanoven ve výši 1 500 Kč, přičemž bylo sjednáno, že poplatek zaplatí ten, kdo prohraje spor.

-Z usnesení Policie ČR ze dne 25. 5. 2009 č.j. ORIII-21647-26/TČ-2008-91 vzal soud za prokázáno, že žalobce věděl, že předmětná směnka zajišťuje pohledávka ze smlouvy o půjčce č. 260954 ze dne 21. 9. 2006 uzavřenou mezi Tommy Stachi jako věřitelem a žalovaným 2. jako dlužníkem na částku 20 000 Kč, neboť žalobce podal na žalovaného 2. trestní oznámení, kde popsal podmínky uzavření smlouvy o půjčce a uvedl, že na něj byla pohledávka postoupena dne 21. 3. 2007.

3. Soud dále provedl tyto důkazy:

-Ze směnky vlastní vzal soud za prokázáno, že směnka byla vystavena v Praze dne 21. 9. 2006. Žalovaný 2. se ve směnce zavázal zaplatit na řad Tommy Stachi směnečnou sumu ve výši 300 000 Kč, přičemž směnečná suma a den splatnosti 30. 9. 2014 byly do předčištěné směnky doplněny ručním písmem. Dne 21. 3. 2007 byla směnka na základě rubopisu převedena na žalobce.

-Z exekučního příkazu ze dne 15.10. 2014č.j. 091 EX 00023/10-064 vzal soud za prokázáno, že exekučním příkazem ze dne 15. 10. 2014 soudní exekutorka JUDr. Ingrid Švecová rozhodla ve věci oprávněného zdejšího žalobce a povinného zdejšího žalovaného 2., že nařizuje provedení exekuce k vymožení částky ve výši 248 786 Kč s příslušenstvím představujícím smluvní pokutu ve výši 200 Kč denně od 8. 10. 2009 do zaplacení, náklady předcházejícího řízení ve výši 44 380 Kč, náklady exekuce ve výši 120 364,70 Kč, jakož i další dodatečné náklady přikázáním veškerých pohledávek žalovaného 2. vůči KB Penzijní společnosti, a.s., a to zejména z nároků na peněžitá plnění ze smlouvy o penzijním připojištění. Přičemž k dnešnímu dni bylo uhrazeno 3 624 Kč.

4. Soud neprovedl důkaz usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. 3. 2010 č.j. 82 EXE 228/2010-13, rozhodčí nález rozhodce Mgr. Aleny Léblové č.j. R/444/2009 ze dne 11. 11. 2009 a účastnický výslech žalovaného 2. z důvodu ekonomie řízení, neboť skutečnosti významné pro rozhodnutí předmětného sporu byly prokázány jinými důkazy.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto skutkovému závěru:

Shodu s prvopisem potvrzuje Andrea Mrenicová. KSOS 40INS 5409/2015

-Žalovaný 2. jako spotřebitel a Tommy Stachi jako podnikatel uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které byly žalovanému 2. poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný 2. měl splácet půjčku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 799 Kč po dobu 12-ti měsíců. Celkem měl žalovaný 2. uhradit žalobci 33 586 Kč. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky, ve kterých bylo sjednáno zajištění půjčky blankosměnkou bez uvedení data splatnosti a směnečné sumy, přičemž věřitel byl oprávněn v případě prodlení dlužníka s jakoukoliv splátkou vyplnit jako den splatnosti jakýkoliv den následující po prodlení dlužníka a jako směnečnou sumu aktuální výši dlužné částky. Žalovaný 2. vystavil na řad Tommy Stachi blankosměnku bez uvedení data splatnosti a směnečné sumy. Tommy Stachi pohledávku ze smlouvy o půjčce postoupil na žalobce včetně zajištění blankosměnkou, jenž byla rubopisována na žalobce a poté vyplněna na směnečnou sumu 300 000 Kč se splatností dne 30. 9. 2014.

6. K přípustnosti žaloby:

-Soud konstatuje, že žaloba byla podána oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a žalovaní 1. a 2. jsou v řízení pasivně legitimováni. Žaloba je přípustná.

7. K právní úpravě spotřebitelských půjček:

-Společnost Tommy Stachi jako věřitel a žalovaný 2. jako dlužník uzavřeli smlouvu o půjčce dne 21. 9. 2006. Žalovaný 2. uzavíral smlouvu jako spotřebitel, naopak společnost Tommy Stachi vystupovala v právním vztahu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti. Na právní vztahy vzniklé ze smlouvy o půjčce se budou aplikovat právní předpisy účinné v době uzavření smlouvy o půjčce, a to zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen zákon č. 321/2001 Sb. ) a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2001 do 30. 6. 2008 (dále jen obč.zák.).

-Ode dne 1. 1. 2002 do dne 1. 1. 2011 byl účinný zákon č. 321/2001 Sb. Podle jeho ust. § 2 písm. a) se spotřebitelským úvěrem rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Dále byly v zákoně taxativně uvedeny případy, na které se zákon nevztahoval. Z výše uvedeného plyne, že se zákon č. 321/2001 Sb., vztahoval i na spotřebitelskou půjčku. Zákon dále obsahoval v ust. § 12 povinnost věřitele ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, počínat si tak, aby, byl-li spotřebitelský úvěr splácen prostřednictvím směnky nebo šeku či jeho splacení takto zajištěno, byla zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Tato právní úprava byla zakotvena s cílem dostat do souladu vnitrostátní právo s právem ES kvůli ochraně spotřebitele.

-Vedle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., dopadá na právní vztah založený smlouvou o půjčce ze dne 21. 9. 2006 mezi Tommi Stachi a žalovaným 2. i ust. § 55 a § 56 obč.zák., která v době uzavření smlouvy (až do 1. 8. 2010) pod sankcí relativní neplatnosti zakázala ve spotřebitelských smlouvách ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, přičemž ustanovení § 56 odst. 3 obč. zák. demonstrativně uvádělo nepřípustná smluvní ujednání. Mezi tato zakázaná ujednání je třeba zahrnout v souladu s přílohou 1, bodem q/ směrnice Rady 93/13-EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách i zbavení spotřebitele práva podat

Shodu s prvopisem potvrzuje Andrea Mrenicová. KSOS 40INS 5409/2015

žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů nebo bránění uplatnění tohoto práva, nepřiměřené omezování důkazů, které má spotřebitel k dispozici, nebo ukládání důkazního břemene, které by podle použitelných právních předpisů mělo příslušet druhé smluvní straně, spotřebiteli. V článku 3 bodu 1 směrnice je stanoveno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Přičemž podmínka je vždy považována za nesjednanou individuálně, jestliže byla sepsána předem a spotřebitel nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou.

-S ohledem na výše uvedené je nutné ust. § 12 zákona č. 321/2001 Sb., interpretovat tak, že při zajištění směnkou musí být spotřebiteli zachována nejen všechna práva založená smlouvou o spotřebitelské půjčce, nýbrž i ty práva, které mu dává obecná právní úprava obsažená např. v občanském zákoníku, týkající se nepřiměřených podmínek ve spotřebitelských smlouvách.

8. K přípustnosti kauzálních námitek:

-Soud se nejdříve zabýval otázkou přípustnosti kauzálních námitek žalovaných 1. a 2. za situace, kdy žalobce nabyl směnku na základě rubopisu.

-Podle čl. I § 17 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového (dále jen z. směnečný a šekový ) kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.

-K přípustnosti vznášet kauzální námitky ze strany spotřebitele se vyjádřil také Nejvyšší soud, který ve svém rozhodnutí ze dne 17. 12. 2015 sp. zn. 29 Cdo 1155/2014 dospěl k závěru, že zajišťuje-li indosovaná směnka pohledávku remitenta za výstavcem (vlastní) směnky ze spotřebitelské smlouvy, náleží výstavci námitky vůči nabyvateli směnky zakládající se na jeho vztazích k remitentovi bez zřetele k tomu, zda nový majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu výstavce.

-S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu a skutečnost, že žalovaný 2. vystupoval v právním vztahu jako spotřebitel, dospěl soud k závěru, že žalovaným přísluší právo vznášet kauzální námitky zakládající se na vlastních vztazích původního majitele směnky a žalovaného 2. V řízení bylo prokázáno, že spolu s postoupením pohledávky ze spotřebitelské smlouvy o půjčce došlo k indosaci směnky zajišťující tuto pohledávku. Nevzniká tak překážka založená ust. čl. I § 17 z. směnečného a šekového.

-Pro úplnost soud dodává, že v řízení bylo prokázáno, a to ze smlouvy o postoupení pohledávek a usnesení Policie ČR ze dne 25. 5. 2009 č.j. ORIII-21647-26/TČ-2008-91, že žalobce vědět, že nabývá pohledávku vzniklou na základě spotřebitelské smlouvy o půjčce. Ve smlouvě o postoupení pohledávek bylo uvedeno, že se jedná o pohledávky ze smluv o půjčkách. Žalobce podal trestní oznámení na žalovaného 2., kde tvrdil, že žalovaný 2. uzavřel s Tommy Stachi smlouvu o půjčce a pohledávka byla postoupena na žalobce. Za této situace muselo být žalobci

Shodu s prvopisem potvrzuje Andrea Mrenicová. KSOS 40INS 5409/2015

zřejmé, že pokud získá směnku zajišťující pohledávku ze spotřebitelské smlouvy o půjčce, zhorší tím postavení dlužníka ze směnky.

9. K přiměřenosti smluvních ujednání:

-Ve smlouvě o půjčce, jejíž součásti byly smluvní podmínky, bylo sjednáno zajištění pohledávky blankosměnkou bez vyplnění data splatnosti a směnečné sumy. Přičemž byla ve smluvních podmínkách sjednána dohoda o vyplnění směnky, podle které byl věřitel oprávněn vyplnit směnku v případě prodlení dlužníka s jakoukoliv splátkou. Jako den splatnosti mohl být uveden jakýkoliv den následující po prodlení dlužníka a jako směnečná suma měla být vyplněna aktuální výše dlužné částky.

-Podle čl. 3 bodu 1. a 2. Směrnice Rady 93/13 ze dne 5. 4. 1993 (dále jen směrnice č. 93/13 ) smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Podmínka je vždy považována za nesjednanou individuálně, jestliže byla sepsána předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou.

-Podle čl. 6 směrnice č. 93/13 členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho, aby spotřebitel neztratil ochranu, kterou mu poskytuje tato směrnice, proto, že si zvolil právní předpisy třetí země jako právní předpisy vztahující se na smlouvu, jestliže smlouva úzce souvisí s územím členských států.

-Podle judikatury Evropského Soudního dvora (dále Soudní dvůr ) vychází systém ochrany zavedený směrnicí č. 93/13 z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, jak v případě vyjednávací pravomoci, tak i úrovně informovanosti, což jej vede k tomu, že přistoupí na podmínky předem vyhotovené prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah. Takové nerovné postavení může být narovnáno pouze pozitivním zásahem vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (srovnej s rozsudky Oceáno Grupo Editiorial a Salvat Editores ze dne 27. 6. 2000 a Mostaza Claro ze dne 26. 10. 2006).

-Vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter smluvní klauzule z úřední povinnosti (rozsudek ze dne 06. 10. 2009, Asturcom Telelecomunicaciones), což podle názoru Soudního dvora představuje prostředek vhodný k dosažení výsledku stanovený v čl. 6 směrnice č. 93/13, tedy zabránit tomu, aby byl konkrétní spotřebitel zneužívající klauzuli vázán a přispět ke splnění cíle stanoveného v čl. 7 této směrnice, jelikož takový přezkum může mít odrazující účinek napomáhající zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí ve smlouvách uzavíraných mezi spotřebiteli a prodávajícími nebo poskytovateli (srovnej s rozsudkem ze dne 21. 11. 2002, Cofidis (C-473/00, Recueil, SI-10875) a ze dne 26. 10. 2006 Mostaza Claro). -V rozsudku ze dne 4. 6. 2009 Soudní dvůr posílil procesní postavení spotřebitele, když poukázal na povinnosti vnitrostátního soudu přezkoumat zneužívající charakter smluvní klauzule z úřední

Shodu s prvopisem potvrzuje Andrea Mrenicová. KSOS 40INS 5409/2015

povinnosti, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkového stavu (srovnej s Pannom GSM C-243/08, Sb. rozhodnutí svazek I.-4713).

-Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce má charakter spotřebitelské smlouvy, je soud povinen i bez iniciativy stran zkoumat z úřední povinnosti soulad přihlášené pohledávky s právními předpisy na ochranu spotřebitele, ať už vnitrostátními nebo mezinárodními. Soud se tedy zabýval tím, zda byla dohoda o vyplnění blankosměnky uzavřena v souladu s právními předpisy na ochranu spotřebitele.

-Podle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

-Podle ust. § 55 obč.zák. se nemohou smluvní ujednání spotřebitelských smluv odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst. 1). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy (odst. 2). V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější (odst. 3).

-Podle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

-Směnečná dohoda o vyplnění blankosměnky je neurčitá, neboť v dohodě není stanoveno, z čeho se bude aktuální dlužná částka doplněná do směnky jako směnečná suma skládat. V dohodě není přesně specifikováno, že dlužná částka se bude skládat z jistiny půjčky, poplatků, smluvních pokut, nákladů nalézacího řízení atd. Spotřebitel nemohl v době, kdy uděloval vyplňovací právo seznat, až do jaké výše může být směnečná suma uvedena. Dohoda o vyplnění směnky byla navíc sjednána ve smluvních podmínkách, jejichž znění nemohl spotřebitel ovlivnit. Dohoda o vyplnění směnky je z těchto důvodů neurčitá a způsobuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. Tato skutečnost nezpůsobuje však neplatnost směnky, ale umožňuje důvodnou obranu proti povinnosti zaplatit směnku (srovnej s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008 sp.zn. 29 Cdo 933/2008).

-Soud dospěl k závěru, že dohoda o vyplnění blankosměnky je neurčitá, znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, a proto je neplatná podle ust. § 39, § 56 odst. 1 obč. zák. Blakosměnka nemohla být řádně vyplněna a žalobci nepřísluší žádná pohledávka z titulu směnky. Soud tak žalobu, aby bylo určeno, že žalobce má v insolvenčním řízení pohledávku ve výši 300 000 Kč z titulu směnky zamítl.

10. Soud podotýká, že žalobce mohl do insolvenčního řízení přihlásit svou pohledávku z titulu smlouvy o půjčce, která by se vzhledem k vydanému rozhodčímu nálezu považovala za vykonatelnou pohledávku. Žalobce tak však neučinil.

Shodu s prvopisem potvrzuje Andrea Mrenicová. KSOS 40INS 5409/2015

11. Nad rámec výše uvedené argumentace soud podotýká, že také ostatní ujednání ve smlouvě o půjčce a smluvních podmínkách jsou nepřiměřená a pro rozpor s ustanoveními na ochranu spotřebitele neplatná.

-Poplatek ve výši 13 586 Kč při poskytnutí půjčky ve výši 20 000 Kč představuje 67,93 % z jistiny půjčky. Při splácení půjčky ve 12-ti splátkách ve výši 2 799 Kč, činí poplatek každý měsíc 1 132,16 Kč. Tak vysoký poplatek nelze považovat za přiměřený. Původní věřitel nemohl mít při uzavření smlouvy a následných platbách takové provozní náklady, které by jej opravňovaly požadovat po žalovaném 2. poplatek ve výši 13 586 Kč. Soud tak považuje ujednání ve smlouvě o půjčce, které stanoví výši poplatku za uzavření smlouvy za neplatné pro rozpor se zákonem a dobrými mravy dle ust. § 39 obč.zák. a ust. § 56 odst. 1 obč.zák.

-V čl. 11 smluvních podmínek ke smlouvě o půjčce byla sjednána smluvní pokuta ve výši 200 Kč za každý den, který následuje po dni, kdy došlo k porušení smlouvy. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2776/2008, při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno vážit všechny funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). V souvislosti s výší smluvní pokuty je třeba, aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem případu.

-Smluvní pokuta ve výši 200 Kč za každý den (730 000 Kč za rok) zajišťovala pohledávku věřitele ze spotřebitelské smlouvy o půjčce ve výši 33 586 Kč. S ohledem na funkci smluvní pokuty, preventivní, uhrazovací a sankční nelze takovou výši pokuty považovat za přiměřenou. Věřitel navíc určil smluvní pokutu ve smluvních podmínkách bez ohledu na aktuální výši nesplacené jistiny, nebylo dohodnuto písemné upozornění, např. upomínkou odeslanou do vlastních rukou, o tom, že věřitel začne účtovat smluvní pokutu. Ujednání o smluvní pokutě je tak z výše uvedených důvodů neplatné pro rozpor se zákonem a dobrými mravy dle ust. § 39 obč.zák. § 56 odst. 1 obč.zák.

12. Podle ust. § 163 insolvenčního zákona o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

13. Podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

14. Žalovaní 1. a 2. byli v řízení úspěšní a mají tak právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož se jedná o věc rozhodovanou v insolvenčním řízení, považuje se za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů (dále jen ,,vyhláška ). Podle ust. § 7 bod 5 vyhlášky činí mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 3 100 Kč. Náhrada nákladů řízení se skládá z odměny advokáta za celkem 14 úkonů právní služby sníženou o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhlášky ve výši 34 720 Kč (14 úkonů 43 400 Kč, 20 % 8 680 Kč-každý žalovaný 17 360 Kč), paušální náhrada za 14 úkonů ve výši 4 200 Kč (300 Kč za úkon, každý žalovaný 2 100 Kč) dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky, ztráta času ve výši 900 Kč

Shodu s prvopisem potvrzuje Andrea Mrenicová. KSOS 40INS 5409/2015

dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 vyhlášky za cestu z Frýdku-Místku do Ostravy a zpět dne 15. 11. 2016, 25. 1. 2018 a za cestu z Frýdku-Místku do Olomouce a zpět dne 12. 10. 2017. Cestovné za cestu k soudu z Frýdku-Místku do Ostravy a zpět dne 15. 11. 2016 ve výši 273 Kč (automobil reg.z. 9T8 2744, vzdálenost 50 km, náhrada 3,80 Kč/1km, prům. spotřeba 5,60 l/100km, cena benzinu 29,70 Kč/1 dle vyhlášky č. 385/2015 Sb.), dne 12. 10. 2017 cestovné za cestu k soudu z Frýdku-Místku do Olomouce a zpět ve výši 1 022 Kč (automobil reg.z. 9T8 2744, vzdálenost 184 Km, náhrada 3,90 Kč/1km, prům. spotřeba 5,60 l/100km, cena benzinu 29,50 Kč/1 dle vyhlášky č. 440/2016 Sb.) a dne 25. 1. 2018 cestovné k soudu z Frýdku-Místku do Ostravy a zpět ve výši 285 Kč (automobil reg.z. 9T8 2744, vzdálenost 50 Km, náhrada 4 Kč/1km, prům. spotřeba 5,60 l/100km, cena benzinu 30,50 Kč/1 dle vyhlášky č. 463/2017 Sb.). K náhradě nákladů se připočte DPH ve výši 8 694 Kč dle ust. § 14a vyhlášky. Soud tak rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovaným 1. a 2. náklady řízení ve výši 50 094 Kč.

15. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. platí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. V tomto případě byli oba žalovaní zastoupeni advokátkou, proto soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení k rukám jejich advokátky. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

Ostrava 25. ledna 2018

JUDr. Simona Pittermannová v. r. soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Andrea Mrenicová.