40 ICm 2312/2015
číslo jednací: (74) 40 ICm 2312/2015-43 (KSBR 40 INS 35120/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Vašákovou v právní věci

žalobce: JUDr. Ladislav Paulus, insolvenční správce dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Syrovice 298, 664 67 Syrovice sídlem Veveří 456/9, 602 00 Brno zastoupený Mgr. Jakub Hartman, advokát sídlem Veveří 456/9, 602 00 Brno

proti žalovanému: KRUK S.A., IČO 240829 sídlem Wolowska 8, 51-116 Wroclaw, Polská republika zastoupenému JUDr. Jiří Šmída, advokát sídlem Murmanská 1475/4, 100 00 Praha 10

o určení výše pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalovaného jako věřitele č. 7, kterou uplatnil přihláškou z 20. 5. 2015 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 40 INS 35120/2014 na majetek dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Syrovice 298, 664 67 Syrovice, ve výši 445 698,32 Kč, není v části požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 219 328,52 Kč po právu.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. isir.justi ce.cz -2-(74)

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice-Krajskému soudu v Brně soudní poplatek za žalobu ve výši 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. 3703-5720621/0710, KS 1148, VS 4043231215.

Odůvodnění: 1. Incidenční žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 6. 2015 se žalobce JUDr. Ladislav Paulus, který je insolvenčním správcem dlužníka Petra anonymizovano , domáhal určení, že pohledávka přihlášená žalovaným jako věřitele č. 7, kterou uplatnil přihláškou z 20. 5. 2015 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 40 INS 35120/2014 na majetek dlužníka ve výši 445 698,32 Kč, není v části požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 219 328,52 Kč po právu. Svou žalobu zdůvodnil tím, že žalovaný přihlásil dne 20. 5. 2015 do insolvenčního řízení na majetek dlužníka pohledávku ve výši 445 698,32 Kč s tím, že má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku, a to na základě platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 6. 2007, č. j. 51 Ro 1402/2007-21, když je právním nástupcem společnosti CCB Finance, a.s. a pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru č. 042010284. Na přezkumném jednání konaném dne 10. 6. 2015 žalobce pohledávku žalovaného popřel cop do výše 219 328 52 Kč, ve zbylém rozsahu pohledávku žalovaného uznal. Byla tak uznána jistina přihlášené pohledávky. Pokud jde o příslušenství, přihlásil žalovaný zákonné úroky z prodlení a náklady nalézacího řízení v nesprávné výši, když jeho správná výše je 43 146,59 Kč a nikoliv žalovaným uplatněných 262 475,11 Kč. Úroková sazby činila ke dni počátku prodlení dlužníka 3 % ročně, a to podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). V rozsahu 219 328,52 představuje rozdíl mezi uvedenými částkami. Žalovaný uplatnil zákonný úrok z prodlení za období od 8. 1. 2005 do 19. 4. 2015 (když úroky přirostlé po dni rozhodnutí o úpadku se v insolvenčním řízení neuspokojují) v celkové výši 262 475,11 Kč, ačkoli na uplatněnou výši zákonných úroků z prodlení mu v popřeném rozsahu právo nevzniklo.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žalovy v plném rozsahu s tím, že platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 6. 2007, č. j. 51 Ro 1402/2007-21, byla předchůdci žalovaného Santander Consumer Finance a.s., IČO 25103768, přiznána částka 139 912,11 Kč s úrokem 0,05 % denně od 8. 1. 2005 do zaplacení a náhrada nákladů řízení ve výši 43 311,10 Kč; rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 10. 2007. Smlouvou o postoupení pohledávky z 29. 11. 2011 mezi touto společností a KRUK S.A., byla předmětná pohledávka postoupena. Nejedná se o zákonný úrok z prodlení, ale o úrok z prodlení sjednaný smluvně a přiznaný soudem.

3. Ve vyjádření z 24. 8. 2017 žalovaný doplnil, že pravomocný a vykonatelný platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 6. 2007, č. j. 51 Ro 1402/2007-21, zakládá jeho právní nárok a takovéto rozhodnutí již může být podrobeno přezkumu pouze mimořádným opravným prostředkem, přezkum výroku již nemůže být předmětem tohoto řízení. Podle § 199 odst. 2, poslední věty IZ, nemůže být důvodem popření jiné právní posouzení věci.

4. Při jednání dne 14. 12. 2017 zástupce žalobce uvedl, že má za to, že s ohledem na to, že přihláškou do insolvenčního řízení byly přihlášeny zákonné úroky z prodlení a doložená skutečnost v rámci řízení o vykonatelné pohledávce byla pouze rozhodnutím, které přiznává žalovanému smluvní úroky z prodlení, tedy typ příslušenství, který nebyl přihláškou uplatněn, zároveň správce uznal zákonné příslušenství ve výši podle nař. 142/1994 Sb., pak nelze dospět k jinému závěru, než že žaloba insolvenčního správce je důvodná a navrhuje, aby bylo v plném rozsahu vyhověno.

5. Před zkoumáním důvodnosti incidenční žaloby je nutné zabývat se nejdříve otázkou, zda tato byla podána včasně. Z § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona ve znění ke

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. -3-(74)

dni podání žaloby (dále jen InsZ ) vyplývá, že insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde- li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Přezkumné jednání, na němž byla popřena pohledávka žalované co do pravosti, se konalo dne 10. 6. 2015. Žaloba byla insolvenčním správcem soudu doručena dne 11. 6. 2015. Je zřejmé, že incidenční žaloba byla aktivně legitimovaným žalobcem podána včas a proti pasivně legitimovanému žalovanému.

6. Za účelem projednání sporu nařídil soud jednání na 14. 12. 2017, k němuž se však žalovaný ani jeho zástupce bez omluvy nedostavili, ačkoli bylo předvolání k jednání doručeno zástupci žalovaného 2. 11. 2017. Soud proto věc projednal bez přítomnosti žalovaného na základě spisu a listinných důkazů v něm založených.

7. Soud provedl při jednání dne 14. 12. 2017 dokazování listinami, přičemž z platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 6. 2007, č. j. 51 Ro 1402/2007-21, byla předchůdci žalovaného Santander Consumer Finance a.s., IČO 25103768, přiznána částka 139 912,11 Kč s úrokem 0,05 % denně od 8. 1. 2005 do zaplacení a náhrada nákladů řízení ve výši 43 311,10 Kč; rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 10. 2007.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 29. 11. 2011 mezi společností Santander Consumer Finance a.s., IČO 25103768, a KRUK S.A., IČO 240829, byla předmětná pohledávka postoupena na postupníka.

9. Soud provedl dále dokazování listinami ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 40 INS 35120/2014 přičemž zjistil, že:

Z přihlášky pohledávky P7 doručené insolvenčnímu soudu dne 20. 5. 2015, že žalobce KRUK S.A. do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši 139 912,11 Kč na jistině a 305 786,21 Kč na příslušenství představovaném úrokem z prodlení ve výši 262 475,11 Kč a náklady řízení ve výši 43 311,10 Kč, kdy úrok z prodlení byl upřesněn výpočtem, že jde o zákonný úrok z prodlení ve výši 18,25 % ročně z částky 139 912,11 Kč od 8. 1. 2005 do 19. 4. 2015 (tj. do dne předcházejícího prohlášení úpadku dlužníka) ve výši 262 475,11 Kč. Věřitel odkázal na platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 6. 2007, č. j. 51 Ro 1402/2007-21.

Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi CCB Finance, a.s., IČO 25103768, a Petrem Smetanou z 1. 10. 2004, bylo zjištěno, že CCB Finance poskytla dlužníkovi jako podnikající fyzické osobě za účelem nabytí vlastnického práva k osobnímu automobilu Seat Cordoba, resp. za účelem splacení kupní ceny za toto vozidlo ve výši 130 070 Kč úvěr ve výši 100 000 Kč s tím, že sjednaná úroková sazba činila 16 % a měsíční splátka činila 3 516,09 Kč. Spolu s poplatky činila povinnost dlužníka měsíčně věřiteli hradit 4 256 Kč. Spodní část listiny není čitelná, stejně jako k přihlášce připojené Všeobecné smluvní podmínky společnosti CCB Finance, a.s., pro poskytování úvěrů pro dopravní techniku; z tohoto důvodu je soud pro nečitelnost k důkazům žalovaného neprovedl.

10. Soud dále konstatuje, že usnesením ze dne 20. 4. 2015 byl na základě dlužnického návrhu zjištěn úpadek dlužníka Petra anonymizovano , insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce JUDr. Ladislav Paulus a dlužníku bylo povoleno oddlužení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. -4-(74)

U přezkumného jednání dne 10. 6. 2015 byla pohledávka žalovaného popřena insolvenčním správcem co do výše v částce 219 328,52 Kč z důvodu specifikovaného v seznamu přihlášené pohledávky. Pohledávka byla jištěna ve výši 226 369,80 Kč. Dlužník pohledávku uznal zcela. Věřitel se přezkumu pohledávek osobně neúčastnil.

Insolvenční správce podal incidenční žalobu v této právní věci dne 11. 6. 2015.

Insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

11. Soud zjistil následující skutkový stav: Platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 6. 2007, č. j. 51 Ro 1402/2007-21, byla předchůdci žalovaného Santander Consumer Finance a.s., IČO 25103768 (dříve CCB Finance, a.s.), přiznána částka 139 912,11 Kč spolu s úrokem 0,05 % denně od 8. 1. 2005 do zaplacení a náhrada nákladů řízení ve výši 43 311,10 Kč; rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 10. 2007 a je vykonatelné. Právní nástupce věřitele KRUK S.A. poté, co na něj smlouvou o postoupení pohledávky z 29. 11. 2011 pohledávka za dlužníkem přešla, přihlásil dne 20. 5. 2015 do insolvenčního řízení na majetek dlužníka vykonatelnou pohledávku v celkové výši 445 698,32 Kč, z toho 139 912,11 Kč na jistině a 305 786,21 Kč na příslušenství představovaném úrokem z prodlení ve výši 262 475,11 Kč a náklady řízení ve výši 43 311,10 Kč, kdy úrok z prodlení byl upřesněn výpočtem, že jde o zákonný úrok z prodlení ve výši 18,25 % ročně z částky 139 912,11 Kč od 8. 1. 2005 do 19. 4. 2015 (tj. do dne předcházejícího prohlášení úpadku dlužníka) ve výši 262 475,11 Kč. Věřitel odkázal na platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 6. 2007, č. j. 51 Ro 1402/2007-21. Insolvenční správce dlužníka na přezkumném jednání dne 10. 6. 2015 pohledávku žalovaného co do přihlášené jistiny a části požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 139 912,11 Kč od 8. 1. 2005 do 19. 4. 2015, tj. co do částky 43 146,59 Kč uznal, ve zbytku pak pohledávku žalovaného věřitele popřel co do výše.

12. Podle § 198 odst. 1 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle odst. 2, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Podle odst. 3, vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

13. Podle § 199 odst. 1 IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3, v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. -5-(74)

14. Podle § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud proto vycházel ze znění zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.) ve znění účinném do 31. 12. 2013.

15. Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění ke dni 8. 1. 2005, kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, činí výše úroků z prodlení ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu.

16. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013, od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Podle odst. 2, se v pochybnostech má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období.

17. Podle § 194 IZ, o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

18. Podřazením zjištěného skutkového stavu pod uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba insolvenčního správce je důvodná, neboť žalovaným věřitelem přihlášenou výši zákonného příslušenství nelze odvozovat od předloženého vykonatelného rozhodnutí, jde o nevykonatelnou pohledávku a podle předpisů platných ke dni vzniku prodlení činila výše zákonného úroku z prodlení 3 % ročně (dvojnásobek diskontní sazby ke dni vzniku prodlení) z dlužné částky.

19. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mu bylo v režimu řízení o vykonatelné pohledávce předloženo žalovaným pravomocné a vykonatelné rozhodnutí přiznávající mu jistinu dluhu a zjevně smluvní úrok coby cenu půjčených finančních prostředků podle úvěrové smlouvy, to vše vedle nákladů nalézacího řízení. Věřitel však tento úrok do insolvenčního řízení nepřihlásil, přihlásil jiný typ příslušenství, a to zákonný úrok z prodlení, který v předloženém rozhodnutí pravomocně věřiteli přiznán nebyl. Je rozdíl mezi úrokem, který si zřejmě strany smlouvy sjednaly, jako cenou peněz, a zákonným úrokem z prodlení představující sankci za opožděnou úhradu dluhu. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že insolvenční správce popřel co do výše zákonné příslušenství (jehož samotnou pravost nepopřel), které předloženým platebním rozkazem přiznáno věřiteli nebylo. Z tohoto důvodu jde v případě zákonného úroku z prodlení vlastně o pohledávku nevykonatelnou, a tudíž zároveň omezení podle § 199 odst. 2 IZ, tj. zejm. že důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci, neplatí. Dále je třeba zdůraznit, že to není žalobce, kdo je povinen tvrdit a prokazovat výši uvedené nevykonatelné pohledávky; důkazní břemeno je zde obráceno a tato povinnost tíží žalovaného věřitele.

20. Tvrzení žalovaného o tom, že předložené pravomocné a vykonatelné rozhodnutí hovoří o smluvním, nikoli o zákonném úroku z prodlení, se však po provedeném dokazování ukázalo jako mylné. Z textu výroku I. platebního rozkazu zřetelně vyplývá, že jde o úrok ve smyslu § 502

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. -6-(74)

obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013 (když smlouva o úvěru je tzv. absolutním obchodem, která byla v řešeném případě uzavřená mezi podnikateli), nejedná se vůbec o úrok z prodlení. Pokud za této situace insolvenční správce přihlášený zákonný úrok z prodlení uznal v rozsahu podle tehdy platných právních předpisů, tj. ve výši podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., provádějící § 517 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013 (když smluvní úroky z prodlení přihlášeny věřitelem nebyly), učinil tak zcela po právu v rámci svých kompetencí. V řízení totiž bylo prokázáno, že tvrzení žalovaného o tom, že mu svědčí pravomocným a vykonatelným rozhodnutím přiznané příslušenství v podobě smluvních úroků z prodlení, nejsou pravdivá.

21. Soud pro úplnost pouze dodává, že mu není zřejmé, z jakého důvodu a jakým způsobem dospěl žalovaný k výši zákonného úroku z prodlení uvedeného v přihlášce pohledávky ve výši 18,25 % ročně, když tato výše neodpovídá žádné z předložených listin.

22. Dále snad soud pouze dodává, že žalující insolvenční správce má zcela pravdu v tom směru, že si nemůže při přezkumu přihlášené pohledávky ničeho domýšlet a přihlásil-li věřitel zákonný úrok z prodlení za konkrétní období, přezkoumával pak právě toto příslušenství. Za stav přihlášky odpovídá věřitel, a ten tedy měl reflektovat do přihlášky pohledávky odpovídající nároky tak, jak mu svědčí podle předloženého vykonatelného rozhodnutí.

23. Ze všech uvedených důvodů má soud za to, že žaloba je důvodná a jako takové jí vyhověl.

24. O nákladech tohoto řízení insolvenční soud rozhodl podle § 142 o.s.ř. ve spojení s § 163 IZ. Žalobce měl v tomto řízení plný úspěch, proto mu soud přiznává náhradu nákladů řízení proti žalovanému věřiteli, který úspěch ve věci neměl. Soud přiznal žalobci odměnu za tři úkony právní pomoci (převzetí právního zastoupení a příprava, sepis žaloby a účast při jednání nepřesahující dvě hodiny) po 3 100 Kč v souladu s § 9 odst. 4 písm. c) a náhradu hotových výdajů za tři úkony právní pomoci (převzetí právního zastoupení a příprava, sepis žaloby a účast při jednání nepřesahující dvě hodiny) ve výši 900 Kč [§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.] a dále DPH ve výši 2 142 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení žalobce činí částku 12 342 Kč. Vznik jiných nákladů žalobce netvrdil a ani neprokazoval. Tuto částku považuje soud za účelně vynaloženou žalobcem k uplatnění jeho práva v soudním řízení.

25. Podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Vzhledem k tomuto ustanovení soud uložil žalovanému uhradit poplatek za toto řízení podle položky 13 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků ve výši 5 000 Kč, když žalující insolvenční správce je podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v tomto řízení osvobozen.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. -7-(74)

Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty (§ 164 IZ).

V Brně dne 14. prosince 2017

Mgr. Klára Vašáková v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková.